Vzestup a pád Nata Parkera I/V

Zrození národa, 2016, Photo © Fox Searchlight Pictures

Celý megačlánek o hercích a herečkách sice stojí na základní myšlence, že vypracovat se v současném Hollywoodu na známého herce je z mnoha různých důvodů neskutečně obtížné, ale přesto se to čas od času někomu podaří. Jestliže má člověk talent, (zkušenosti), (školu), diváci si ho oblíbí, a dokonce si sedne i s hollywoodskými producenty a papaláši, nestojí mu v cestě za slávou téměř nic. Uškodit si může jedině on sám. A přesně to se nejnověji stalo s Natem Parkerem, který měl mít solidně našlápnutou kariéru díky filmu Zrození národa. Z toho se měl stát oscarový behemot typu 12 let v řetězech, z Natea Parkera pak jedna z nejvýznamnějších filmových osobností následujících let… ale teď z obojího sešlo. V tomto článku si právě na příkladu Natea Parkera ukážeme, jak Hollywood jednak dokáže umělce podržet a vynést do výšin, ale zároveň jak je snadné v něm spadnout na dno.

Pomalý rozjezd

Nate Parker se narodil v roce 1979 ve virginském Norfolku. Rané dětství prožil relativně poklidně, ale v jedenácti letech mu zemřel otec. Matka se znovu provdala a s otčímem si tak moc nerozuměl, že se ve čtrnácti přestěhoval ke strýci do Virginia Beach. Strejda byl bývalý profesionální wrestler a k wrestlingu brzy zlákal i mladého synovce. Parkera začal sport bavit, dokonce mu i šel, a po pár letech dostal díky skvělým výsledkům sportovní stipendium na Penn State University. Po nějaké době z této školy přešel na University of Oklahoma, kde v roce 2002 odpromoval z oboru informačních systémů a managementu.

Z toho všeho je zřejmé, že o kariéře hollywoodského herce se Parkerovi v této době ani nesnilo. Jak se tedy do továrny na sny dostal? Vlastně naprostou náhodou. Zrovna když byl s kamarádkou modelkou na jedné akci v Dallasu, zmerčil ho tam hledač talentů, nabídl mu spolupráci, pozval si ho na konkurz, natočil si ho a záznam pak rozposlal do hereckých a castingových agentur. Parkerovi potom doporučil, aby se ve vlastním zájmu přestěhoval do Los Angeles, kde by měl největší šanci zavadit o práci. Parker ho poslechl.

Q&A with former Sooner wrestler Nate Parker, the voice of this year’s OU Football Intro Video. http://t.co/YmAoMkwPas pic.twitter.com/lL7QLZ5aZR

— Oklahoma Wrestling (@OU_Wrestling) 11. září 2014

Začátky ovšem byly krušné. Když se podíváte do jeho profilu na IMDb, zjistíte, že první roličku dostal až v roce 2004 v Odložených případech. To znamená, že od dokončení školy celé dva roky bezvýsledně chodil na konkurzy. Sice měl vedle toho občas nějaký ten wrestlingový zápas, ale vydělávat si určitě musel ještě nějak jinak. Dost možná svou finančně bezvýchodnou situaci vyřešil jako tolik jiných nadějných herců a přivydělával si jako číšník.

Photo by Soluta, Flickr, CC BY 2.0

Další roky byly kariérně sice o něco lepší, ale žádná sláva to stále nebyla. Parker totiž narážel na jednu zásadní překážku: Rolí pro Afroameričany, nota bene kvalitních a šťavnatých rolí, se v Hollywoodu píše tak málo, že úplný nováček téměř nemá kvůli vysoké konkurenci šanci se k nim dostat. A na zbylých, vypaběrkovaných štěcích si kariéru nevystavíte.

V roce 2005 se tak Parker mihnul ve dvou dílech seriálu Kutlar Vadisi (huh?) a dvou laciných nekvalitních bijácích, co šly rovnou na DVD, Špína a Cruel World. Rok nato dostal pidiroličku v epizodě Jednotky zvláštního určení. A to bylo všechno. V roce 2007 se ukázal ve filmech Pride a Síla slova. Šlo sice o zajímavé produkce, protože v prvním filmu hrál Terrence Howard a v tom druhém Denzel Washington, ale na Parkera tam opět zbyly jen štěky. Rok 2008 Parkerovi přinesl filmy Tajný život včel, Tunnel Rats a Zločinec (do jednoho šlo o nízkorozpočtové produkce, o kterých nikdo nevěděl, už když šly do distribuce, natožpak dnes) a především Romeo & Jewel. V téhle muzikálové shakespearovské adaptaci si Parker střihl hlavní roli. Opět ale šlo o nízkonákladový film, který si vysloužil otřesné kritiky a podle všeho v kinech vydělal celých, neuvěřitelných, závratných 470 dolarů.

Někdy touhle dobou Parkerovi došlo, že tudy cesta nevede, a jestliže chce, aby ho v Hollywoodu někdy někdo bral vážně, musí se o to přičinit on sám. Začal tedy pracovat na prvních verzích scénáře k životopisnému snímku o Natu Turnerovi a jím vedeném povstání otroků. V průběhu let Parker přešel pod křídla herecké agentury CAA, občas dostal nějakou tu pomenší roli ve filmu – za vypíchnutí stojí kvalitativně katastrofální válečný snímek Red Tails z roku 2012, neesonovský akční výplach NON-STOP z roku 2014 a kritikou oceňované a diváky přehlížené „černošské“ drama Beyond the Lights – a vytvořil a vyprodukoval thriller Eden. Celkově se ovšem dá říct, že kariéru pověsil na hřebík a veškeré naděje upřel ke svému turnerovskému filmu. Začal obvolávat producenty a investory, shánět peníze, dávat dohromady tým atd.

Oscarový majstrštyk?

V roce 2014 Parker veřejně ohlásil, že se preprodukce filmu o životě a boji Nata Turnera zdárně posunula do finiše. Parker měl dokončený scénář, získal sponzory (kteří jistě chtěli kapitalizovat na podobnosti filmu s finančně úspěšnými 12 lety v řetězech) a už dával dohromady tým, který měl film zpracovávat. Sám Parker se podílel na psaní scénáře, měl film režírovat, produkovat a zároveň se obsadil do hlavní role. Snímek dostal jméno Zrození národa, což byl jasný odkaz na stejnojmenný extrémně rasistický snímek z roku 1915, který pojednává o založení Ku Klux Klanu. Ironickým použitím stejného názvu šlo tvůrcům o to podkopat a oslabit rasistické myšlenky obsažené v původním filmu.

Zrození národa, 1915, Photo © Epoch Producing Corporation

Už ten samotný název byl ovšem poměrně problematický, protože se řídil heslem „použijeme proti vám vaše vlastní zbraně“, a nepřímo tak v dnešní době rozděloval lidi do dvou nesmiřitelných táborů – my a oni – a štval je proti sobě. Zatímco se tedy Amerika / Hollywood navenek snaží praktikovat inkluzi a sbližovat lidi ze všech koutů světa, Nate Parker měl najednou do světa vypustit film, ve kterém bílí otrokáři (zase) trýzní černošské otroky (opět) tak dlouho, až se otroci vzbouří a několik desítek bělochů (včetně žen a dětí) jedné noci povraždí.

Hurá hurá! Rasově motivované nenávisti a násilí je ve světě tak málo, že je potřeba si neustále a dokola připomínat brutalitu předchozích generací! 12 let v řetězech, Kořeny (verze z roku 1976, 1979 i 2016) ani Glory nestačily! Book of Negro, Sever proti Jihu, Milovaná i Purpurová barva byly málo. Ani Černobílý svět, Red Tails, Nespoutaný Django, Amistad, Komorník nebo Lincoln nebyly dost! Diváci chtějí více filmového rasismu a černošského utrpení! Jenom tyhle příběhy táhnou, jen v nich si dovedeme černošské tváře dobře představit!

Novináři, kritici a potažmo celý Hollywood se ovšem po té udičce okamžitě vrhli. V ovzduší policejní brutality páchané na neozbrojených černoších, hnutí Black Lives Matter apod. začala média ještě ani nenatáčený snímek vyzdvihovat za to, že má odvahu pouštět se do takhle rasově nabitého tématu, a (bělošští) novináři si (opět) horem dolem sypali popel na hlavu za hříchy svých (hypotetických) předků. Když byl uveřejněn první trailer, opěvovala se i výtvarná stránka filmu a kamera. Herecké výkony nikdo příliš nehodnotil, ale na těch vlastně nemělo záležet. U tohoto filmu nemělo být důležité, jak je dobrý, ale spíše to, o čem pojednává. Vyvrcholení mediální licoměrnosti nastalo na festivalu v Sundance, kde snímku diváci v sále tleskali nejen po jeho skončení, ale dokonce ještě předtím, než se vůbec začal promítat. Tleskalo se nikoliv kvalitám filmu, nýbrž pouhé myšlence, kterou snímek představoval. Že Zrození národa obdrželo v lednu 2016 na filmovém festivalu v Sundance Vanguard Award, už byl jen detail, pouhá politicky nevyhnutelná třešnička na dortu. Pro Natea Parkera ovšem byla výhra na Sundance pouhou první zastávkou na cestě za slávou. Hned tou následující byli Oscaři.

Americká Akademie filmových umění, která udílí ceny lidově zvané Oscaři, si za posledních pár let u lidí udělala pořádný škraloup. Někomu vadí její elitářství, někomu její neochota oceňovat velkofilmy a obzvláště v posledních dvou třech letech spoustu amerických diváků pobouřilo nehorázné vybělení všech nominovaných umělců v hereckých kategoriích a většiny nominovaných v kategoriích zbývajících.  Především vloni se kvůli situaci s nominovanými umělci, složením členů Akademie a samotným systémem nominací zvedla taková vlna kritiky, že prezidentka oscarové Akademie Cheryl Boone Isaacs musela jednat.

Výsledkem byl nábor 683 nových členů Akademie – především z řad mladších hollywoodských umělců s důrazem na ženy a etnicky minoritní tvůrce, kterých tam bylo extrémně málo – a úprava podmínek členství, díky které pozbyli právo nominovat a volit ti členové, kteří už dvě a více dekád nebyli aktivní součástí hollywoodského šimlu. Pozvánku do řad Akademie mimochodem dostal i sám Nate Parker, což byl ze strany Oscarů naprosto bezprecedentní krok. Právo volit Oscary obyčejně dostávají hollywoodští profesionálové, kteří byli buď sami odměněni soškou Americké filmové akademie, případně toho již v minulosti ve světě angloamerické kinematografie hodně dokázali a byli proto předsedům Akademie jejími členy doporučeni. Oproti tomu Parkerův film – jakkoliv může být dobrý – se do té doby k většině oscarových insiderů nedostal, takže nikdo neměl na základě čeho jej hodnotit. Herec tedy získal členství ani ne tak za svůj reálný přínos kinematografii, nýbrž za pouhou myšlenku přínosu, za politicky motivovaný příslib kvalitní filmařiny.

Zrození národa, 2016, Photo © Fox Searchlight Pictures, CinemArt

Jelikož má Akademie nějakých 12 000 členů, tak byl nábor necelých sedmi set různorodých umělců včetně Parkera, jako když plivnete do Stromovky. Zastoupení akademických voličů, kteří nejsou (postarší) bílí muži (což byl problém, který měl ten nábor vyřešit), se zvedl z 33 % na 38 %.  Reálně se tedy změnilo jen málo.

Ta čísla ale nemělo cenu řešit, protože letošní ročník Oscarů měl jasného kvalitativního politického favorita. Výhra na Sundance měla být jen jakýmsi předvojem kilogramů oscarového zlata, které mělo v únoru příštího roku Natea Parkera zasypat. Jeho snímek měl podle všech prognóz vyhrát v řadě hlavních kategorií stejným způsobem jako předtím 12 let v řetězech a vydělat podobné peníze v kasách kin (188 milionů dolarů a více), a to navíc ze stejného důvodu. Vzpomínáte, jak před dvěma lety moderátorka Oscarů Ellen DeGeneres vtipkovala, že „dnes večer hlavní cenu buď vyhraje 12 let v řetězech, nebo jste všichni rasisti“? To samé v bledě modrém se pomalu začalo rýsovat s Oscary 2017 a Zrozením národa. Celoplošná výhra tohoto snímku měla být odčiněním za předešlé dva roky kritiky omílaného vybělování hlavních oscarových kategorií.

Nate Parker se prostě strefil se správným typem filmu do toho pravého okamžiku. Stačilo pouze být trpělivý, doplout do finiše, převzít si sošky a kývnout na tolik nabídek, kolik by zvládnul. Jenže v srpnu se mu sen o oscarovém zlatě znenadání rozplynul a filmoví fanoušci v reálném čase sledovali, jak Natu Parkerovi pohasíná hvězdná zář a mizí mu šance nejenom vyhrát vytouženého plešouna, ale především si ještě někdy pořádně zapracovat v Hollywoodu.

„Dopadení Nata Turnera“, Photo by PennState, Flickr, CC BY-NC 2.0

—————

—————

Korekce: Lucifrid

—————