Únik dat ze studia Sony: Druhá vlna 4/5

Čtvrtá baterie zpráv nám ve vší své roztříštěnosti poskytne skvělý pohled na to, co všechno se v Hollywoodu řeší, jak se k sobě lidé mají, jaké filmy se chystají a na jaké i přes nářky fanoušků nedojde. Na závěr se pak zasmějeme (a zhrozíme) u jednoho ftipu o hereckých agentech.

—————

Photo © Paramount Pictures, Bontonfilm

Režisér Cameron Crowe na leckoho díky svému chování při přípravách nedávno vypuštěného, kritikou strhaného a u diváků propadlého filmu Aloha (odmítal rady a návrhy studia; myslel si, že ho Amy Pascal nechá režírovat Jobse; a vůbec se choval vcelku nabubřele) působí dojmem člověka, kterému se párkrát v životě zadařilo a nyní má potřebu všem předhazovat a dokazovat, jaké je eso – tlučhuba, který už léta nenatočil nic, co by stálo za půl slova, tak se alespoň kasá zašlým leskem svých dávných úspěchů. Nyní k soupisce jeho charakterových vlastností můžeme přidat další položku, neboť mezí ním a Amy Pascal proběhla v říjnu 2014 tato výměna:

Pascal: Chtěl jsi mi něco ukázat?

Crowe: Chce Bruce Jenner vopravdický kozy? To si piš, že bych ti chtěl něco ukázat!!!!!

Photo by Duncan Rawlinson – @thelastminute – Duncan.co, Flickr, CC BY-NC 2.0

Ona poznámka o Bruci Jennerovi a chtěném poprsí na sebe strhla ihned po uveřejnění lavinu kritiky. Ve své podstatě jde totiž o ryze transfobní a v kontextu dané situace naprosto zbytečnou variaci na řečnickou otázku, „Serou medvědi v lese?“ která je o to nevhodnější, že bývalý olympijský běžec Bruce Jenner – jak se ukázalo na konci dubna 2015 v rozhovoru s Diane Sawyer – je skutečně transsexuál a cítí se být ženou. O této skutečnosti se již dlouho před tím šuškalo a lidé v Hollywoodu o ní očividně dobře věděli. Jak na Croweův e-mail Amy Pascal odpověděla, není známo, nicméně já sám si představuji stěr podobný tomu, kterým ho oblažila rok předtím, když ji žádal o zvážení Jeho Magnificence na post režiséra filmu Jobs:

Crowe: Jsem připravený režírovat Jobse.

Pascal: Ahoj, jak se máš?

Photo by Josh Jensen, Flickr, CC BY-SA 2.0

Když má v nějakém filmu herec přijet na scénu v pořádném bouráku, může to na kameře vypadat úžasně. Realita natáčení takovýchto scén je ovšem mnohem komplikovanější, než by se mohlo zdát. Obzvláště britští herci často nemají řidičské průkazy (protože je v Londýně díky dobrému systému městské hromadné dopravy v čele s podzemkou nepotřebují) anebo jsou zvyklí jezdit méně výkonnými automobily (často hybridními, protože takový zájem o šetrnější nakládání s životním prostředím vypadá v médiích dobře). Právě ten druhý bod je ale obzvláště záludný, protože kdybyste posadili nezkušeného herce zvyklého řídit pomalý rodinný vůz za volant sporťáku, který dokáže zrychlit z nuly na sto za 5 vteřin, mohlo by to skončit neštěstím.

Přesně tuto situaci musel řešit ředitel produkční větve Sony Pictures Entertainment Michael De Luca poté, co se sešel s hlavními představiteli policejní komedie 22 Jump Street Jonah Hillem a Channingem Tatumem:

De Luca: Jakmile jsem se vrátil do kanceláře, volal mi producent Brian Bell, že Jonah odmítá řídit to Lamborghini! Prý by se v něm necítil bezpečně! Brian ale říkal, že to nevadí, a že tam místo něj posadí nějakého kaskadérského dvojníka.

Schválně se na ten film někdy podívejte, jestli poznáte, že ten pán v Lamborghini vlastně vůbec není Jonah.

Photo by Harrison Krix, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Ryan Gosling si díky výběru rolí vybudoval pověst tak trochu artového umělce – Drive, Za borovicovým hájem, Jen Bůh odpouští či jeho režijní debut Lost River jsou všechno malé, nezávislé, často umělecké filmy, u nichž se ani neočekávaly kdovíjaké zisky z pokladen kin. O to překvapivější tedy bylo zjištění, že by měl Ryan zájem hrát v adaptaci BioShocku – počítačové hry, jejíž děj se odehrává v post-apokalyptickém podmořském městě. Překvapující to bylo i pro jeho agentku Carolyn Govers, která napsala Amy Pascal následující mail:

Govers: Ryan mě požádal, abych se tě zeptala, jestli vážně připravujete film na motivy BioShocku. Nejsem si tak docela jistá, o čem přesně mluví, ale slíbila jsem, že ti napíšu.

Tak tedy uvidíme, jestli z toho něco vzejde.

Při rozpočtu $90 miliónů a celosvětových výdělcích $233 miliónů se Muži, kteří nenávidí ženy, hollywoodská adaptace prvního dílu knižní trilogie švédského spisovatele Steiga Larssona, tak tak splatili. Možnost natočení dalších dvou dílů tedy byla už jen kvůli finančnímu hledisku ve hvězdách. A nejen finančnímu – celá produkce se nesla ve znamení neshod mezi studiem a režisérem Davidem Fincherem. Obě strany se neustále dohadovaly o scénáři, celkovém přístupu, obsazení, dokonce i (výše uvedeném) traileru – David Fincher trval na tom, aby nebyl v marketingové kampani dáván takový důraz na postavu ztvárňovanou Rooney Mara, což se studiu, které chtělo stavět na původně eponymní Girl with a Dragon Tattoo / Dívce s dračím tetováním, ani trochu nelíbilo.

Naděje ale umírá poslední, takže ačkoliv od premiéry uplynuly již čtyři roky, leckdo stále doufá, že na natočení zbývajících dílů přeci jen dojde. Podle nově uveřejněných e-mailů v to doufá i sama představitelka hlavní role Rooney Mara, která v říjnu 2014 napsala tehdejší šéfce studia Sony Amy Pascal tuto zprávu:

Photo © Sony Pictures, Falcon

Mara: Amy, ahoj, jak se máš? Doufám, že dobře. Už jsme se dlouho neviděly. Píšu ti, protože bych se ráda zeptala, jak to vypadá s pokračováními Mužů, kteří nenávidí ženy. Když o tom logicky přemýšlím, je mi jasné, že na ně už nikdy nedojde – první díl ostatně vyšel před více než třemi lety. Pořád se ale snažím nevzdávat naděje. Vím, že se kdysi mluvilo o tom, že by se bez mojí účasti natočila nějaká televizní filmová verze, ale z té asi sešlo. Lidé se mě na to prostě jen v jednom kuse ptají a já nevím, co jim mám odpovídat. Hádám, že jsem se tě chtěla zeptat hlavně proto, abych sama věděla, jak to vypadá, a abych to celé případně už mohla hodit za hlavu. Tu postavu mám hrozně ráda a za celou tu zkušenost jsem nesmírně vděčná, ale kdyby s tím nešlo nic udělat, tak to pochopím.

Pascal: Ráda si o tom s tebou osobně popovídám.

Už jen ona odpověď Amy Pascal je do značné míry vypovídající. I kdyby se začalo natáčet letos nebo příští rok, druhý díl by se vypustil až příliš dlouho poté, co v kinech běžel ten první. Takto opožděná pokračování mívají zpravidla nižší výdělky než první filmy, což by byl při ne-právě-oslnivých ziscích Mužů, kteří nenávidí ženy docela problém. A to ani nemluvíme o produkčních problémech, které jistě zanechaly nepříjemnou pachuť na patře nejen Davidu Fincherovi, ale i zástupcům studia Sony. Takže být fanouškem této trilogie, na film zapomenu a raději se znovu začtu do Larssonových knih.

Photo by -Jejo-, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Režisér Terrence Malick, který stojí za filmy Tenká červená linie, Nový svět či Strom života, je známý samotář. Žije v texaském Austinu a o světla a zář Los Angeles nemá zájem. Rozhovory novinářům neposkytuje, na premiéry a všelijaké večírky nechodí, a moc se toho o něm celkově neví. O to vzácnější je tedy jeho dopis psaný strojem na dopisní papír, dokonce s vlastnoručním podpisem, jehož naskenovaná kopie byla na začátku listopadu 2014 zaslána Michaelu Lyntonovi a kvůli organizaci WikiLeaks se později dostala do médií.

Malickův dopis se týkal problému, který ve filmovém průmyslu nejspíš řeší více tvůrců: Užití licencované hudby ve filmech. Konkrétně Terrence Malick při natáčení svého nového snímku Weightless nechal v jedné scéně Ryana Goslinga a Rooney Maru zpívat pár veršů jedné staré písně od Carole King a Gerryho Goffina. Jenže když se na hrubý sestřih filmu podívali právníci, Terrence narazil – na píseň se ještě stále vztahují autorská práva, a Carole King se nadto nikdy netvářila příliš nadšeně, když měly být její díla užívána v jiných médiích. Před lety například zakázala tvůrcům broadwayského muzikálu Baby It´s You použít její skladbu „Shirelless“.

Malick tedy stál před problémem; problémem, který zkusil vyřešit s pomocí Michaela Lyntona, na nějž se obrátil s prosbou o laskavost:

Photo by Mars Hill Church Seattle, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Malick: Milý Michaele, vím, že máš určitě spoustu práce, ale přesto bych tě rád požádal, jestli bys mi nemohl pomoci se získáním práv k  jedné písničce. Jedná se o starou skladbu „Will You Still Love Me Tomorrow?“ Rádi bychom ji použili ve filmu, který začínáme příští měsíc mixovat. Ryan Gosling a Rooney Mara v jedné scéně sedí u klavíru a odzpívají z ní pár veršů, nic víc. Kdybys měl dojem, že by se ti mohlo podařit přesvědčit své kolegy, aby nám její užití dovolili, pak by asi bylo nejjednodušší, kdybych ti tu scénu poslal, abys jim ji mohl přímo ukázat. Určitě by jim došlo, o jak nepodstatnou věc jde.

Všichni hudební umělci, jejichž skladby ve filmu nějakým způsobem používáme – od Dylana před Madonnu až po Arcade Fire –, souhlasili se sníženou sazbou. Obávám se, že výhodnější podmínky už vyjednat nejdou. Kdyby to s těmi právy nedopadlo, museli bychom celou scénu vystřihnout, což by mi bylo velmi líto. Rád bych se tedy zeptal, jestli by nám Sony Music Department neprokázalo tuhle jednu laskavost a nedovolilo nám tu písničku použít se sníženou sazbou.

Jak to nakonec dopadlo, není jisté. Malick sice v dopise z listopadu 2014 píše, že se užuž chystá k postprodukci snímku, Weightless ale v kinech stále uveden nebyl. Film je nejspíše již dokončený, zavřený na petlici v něčí kanceláři, a jen se čeká na ten správný okamžik, kdy ho vypustit – podobně jako je tomu u zbylých dvou Malickových dokončených snímků Knight of Cups a Voyage of Time.

Photo by Snug LePup, Flickr, CC BY-NC 2.0

O této zprávě jsem původně ani nechtěl psát, protože svým obsahem hraničí s bulvárem, ale nakonec si o ní přeci jen něco málo povíme. Poodhaluje totiž, co všechno musí studia a herci řešit, a jak to dělají. V centru dění stojí dotazník týkající se… oparů. (Zahraniční média využila příležitosti  a v nadpisech článků místo slova „opary“ používala virového původce tohoto neduhu „herpes“, takže si čtenáři zcela záměrně v první chvíli mysleli, že se studia pídí po pohlavních chorobách.) Sony chtělo vědět, kdo je má, kdo ne, jak dlouho je má, jak často, co na ně bere, apod. Tento dotazník, který se jako jeden z mnoha dokumentů chytil do sítí crackerů a WikiLeaks, měli povinnost vyplnit všichni herci zaměstnaní u studia.

Photo by AJ Cann, Flickr, CC BY-NC 2.0

Ono to může na jednu stranu vypadat jako prkotina, na druhou jako absurdní zásah do soukromí, ale zrovna opary jsou hodně infekční a na kameře se těžko skryjí. Jestliže tedy mělo studio zkušenosti s nějakou epidemií na place, jeho snaha další podobné situaci předejít je vcelku pochopitelná. To ovšem na nepříjemnosti tohoto dotazníku nijak neubírá.

Například jeden herec z placu Crowova filmu Aloha přznal, že na opary trpí a že na ně bere léky, čímž strhl lavinu e-mailů mezi jeho pojišťovacím agentem a zástupci studia, kteří se shodli na tom, že v rámci preventivních opatření bude herec muset vždy doložit, že daný lék bere před i během natáčení. Jiná na Oscara nominovaná herečka také přiznala, že mívá opary hodně často, a po naléhání studia a pojišťovny souhlasila s tím, že se bude medikovat. K čemuž se uvolil i další herec, který si nechtěl nechat od nějakých pojišťováků a studiových kravaťáků kafrat do života, a poslal všechny s celým dotazníkem pěkně rovně. Pojišťováci a kravaťáci v tu chvíli najeli do krizového módu a vyměňovali si mezi sebou e-maily doslova kulometnou rychlostí. Nakonec však herce zlomili, on jim kývl na preventivní užívání léků a všichni byli v klidu.

Takové pozdvižení jen kvůli prachobyčejným oparům! Jestli ale tato zpráva něco dělá, tak minimálně pro mě celé hollywoodské prostředí humanizuje: Člověk může být sebevětší hvězda a vydělávat sebevíce peněz, ale od některých docela obyčejných těžkostí mu ani hvězdné jméno neodpomůže.

Photo by Bright Vibes, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

V článku o týmech lidí, kteří se starají o blaho herců a hereček, jsme si na prvním místě jmenovali herecké agenty, o nichž jsme si mimo jiné psali: „Agent hercům úplně jednoduše shání práci. Dobrý agent se permanentně poohlíží po rolích, které by se pro jeho klienta hodily, a když mu nějaká taková role padne do oka, zařídí herci schůzku s režisérem, zástupcem studia či producentem, pošle ho na konkurz a v případě, že onu roli skutečně získá, tak mu vypomůže s dohodnutím podmínek pracovní smlouvy – od kdy do kdy bude herec pracovat, jak dlouhé budou natáčecí dny, kolik za práci dostane zaplaceno apod.“ Agent má tedy hájit ty nejlepší zájmy svých klientů, chránit je před nátlakem studií, prezentovat je před každým v tom nejlepším světle – prostě se o ně starat, jako by to byly jejich vlastní ratolesti.

A přesně tahle starost a péče je občas natolik nápadná, že k sobě poutá pozornost ostatních a dává vzniknout celé řádce interních hollywoodských vtípků – vtípků, které se dostaly na veřejnost díky uniklé konverzaci mezi Amy Pascal a jejím kolegou ze studia Sony Clintem Culpepperem. V dubnu 2014 se Pascal chystala přednést úvodní řeč na večírku známé hollywoodské herecké agentury CAA a nevěděla, jakými vtípky svou řeč okořenit. Když jí tedy její kolega Culpepper napsal e-mail, který se týkal chování Chrise Andrewse, jednoho takového poťouchlého agenta z CAA, Amy ho požádala o radu. Jejich konverzace poté nabrala úžasně komický spád.

Photo by Martin Playing With Pixels & Words, Flickr, CC BY-NC 2.0

Culpepper: Chris Andrews mi už 7 týdnů v kuse každý týden tvrdí, že má jeden herec rozečtený jeden náš scénář. Tuhle jsem se na něj konečně obořil: „A na jaké je proboha stránce?!“

Pascal: Jaké nejhorší věci sis od agentů vyslechl? 1) Jak bych tě jen dokázal přesvědčit o opaku / abys tomu dal šanci? 2) Žádnou polonahou scénu v bazénu točit nebude. … Co dál?

Culpepper: 1. Hned ti zavolám zpátky.

2. Všichni se teď o něj můžou přetrhnout.

3. Když bude třeba, klidně i dojde na konkurz.

4. Všechny ty historky o tom, jak příšerně se s ním spolupracuje, jsou z doby, kdy ještě bral drogy. Už je ale více než měsíc čistý.

5. Já myslel, že se ta nabídka vztahovala jen na konkurz.

6. Na žádný konkurz nepůjde.

7. Na konkurz jít nemůže.

Photo by Gregory Gill, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

8. Homosexuální postavu hrát nebude.

9. Nechali jsme mu vzkaz na mobilu i na pevné lince.

10. S takovými rty se už narodila. To mi můžeš věřit. Nikdy by si nenechala upravovat obličej. Je to přece herečka. Její tvář ji živí.

11. Nemám pro tebe skvělé zprávy.

12. Všechna ostatní studia mu nabízí všechny projekty, které mají po ruce.

13. Donna ho přímo zbožňuje. [Donna Langley, jedna z vrchních šéfek konkurenčního studia Universal Pictures]

14. Každý režisér přece musí natočit nějaký první film.

15. Tohle je přece tvoje parketa.

Photo by Gisela Giardino, Flickr, CC BY-SA 2.0

16. Vím, že jsem s tebou tu smlouvu uzavíral já. Zavolej ale jeho novému agentovi. Tohle už není můj problém.

17. Změnil se. Je to úplně nový člověk. Namoutě duši! Schválně si s ním domluv schůzku a uvidíš.

18. Mám na lince Kevina Duvaneho. Že ho nechcete? Nevadí. Prý počká.

19. Od posledně, co jste se viděli, se naučil mnohem lépe anglicky. Kdy že jste se to viděli naposled?

20. Mluvil o něm celý festival v Sundance, fakt že jo. Všechna ostatní studia se ho teď snaží ulovit.

21. Prý mu to má produkovat jeho manažer.

22. Určitě se na tom chce podílet. Vlastně se do toho projektu tolik zamiloval, že by ho chtěl i sám natočit. (Odmlka.) Haló?

Photo by Elizabeth Haslam, Flickr, CC BY-NC 2.0

23. Zrovna projíždím údolím, takže je dost dobře možné, že ti vypadnu. Zavolám ti, jakmile se dostanu někam, kde je signál.

24. Najal si osobního trenéra, který tvrdí, že má tak dobrý metabolismus, že by dokázal před začátkem natáčení shodit třeba i 25 kilo.

25. Strašně nerad ti s tímhle volám, fakt že jo. Když tu smlouvu podepisovala, prý ještě nevěděla, že je těhotná. Kdyby tu roli ale dostala, tak by si to podle jejího doktora klidně mohla nechat vzít.

26. Doufám, že jsi měl škytavku, protože jsme se o tobě dnes ráno bavili na poradě.

27. Všechny filmy mu produkuje jeho přítelkyně. Fajn, tak zatím natočil jen jeden film, ale stejně je to terno. Haló?

28. Objevili jsme jednu společnost, která by byla stále ochotná vystavit mu dluhopis.

Ačkoliv konkrétně z bodů 4, 8 a 25 běhá mráz po zádech, z uveřejnění této konverzace se žádné haló nedělalo. Clint Culpepper pouze uveřejnil prohlášení, v němž vysvětlil, že účelem této konverzace bylo vymyslet co nejvíce vtípků, které by Amy Pascal mohla použít ve své řeči, a že Amy v daném proslovu nakonec pořádně zaválela. Celé to byl vtip, 4, 8 a 25, i samotní agenti to brali jako vtip, 4, 8 a 25, takže tu není nic k vidění, 4, 8 a 25, postupte si dále do vozu.

————————-

————————-

Korekce: Lucifrid

————————-