Rachel Rostad, „J. K. Rowlingové, od Cho Chang“ II/II
Vedle George Takeie a Natalie Tran se ovšem k reprezentaci asijské minority v hollywoodských filmech a médiích všeobecně vyjádřila i spousta dalších lidí. Michelle Villemaire například na svých stránkách HomeMadeMimi.com uvedla sérii fotek, v nichž na sebe přebírá nejznámější role vybělených hollywoodských Asiatů. Člověk si tak může představit, jak měla správně vypadat postava Luise Rainer v Dobré zemi, Katherine Hepburn v Dragon Seed, Myrny Loy v The Mask of Fu Manchu, Rity Moreno v Králi a já, Emmy Stone v Aloha nebo právě Scarlett Johansson v Ghost in the Shell.
Jiný aktivista zase na Twitteru založil profil StarringJohnCho (tedy VHlavníRoliJohnCho), kam lidé nahrávají ve photoshopu upravené screenshoty a plakáty ke známým blockbusterům, u nichž etnicita hlavního hrdiny nehrála roli, takže ji klidně mohl ztvárnit třeba John Cho. Protože šlo ale o hlavní role ve vysokorozpočtových snímcích, tak si John na všechny mohl nechat zajít chuť, na což ten twitterový účet přesně poukazuje.
A v neposlední řadě tu máme i Rachel Rostad a její mluvenou báseň „Dopis JK Rowlingové od Cho Chang“, za níž získala v roce 2013 na newyorském básnickém festivalu College Union Poetry Slam Invitational hlavní cenu. Rachel si v této básni, jak už napovídá její název, bere na paškál autorku Harryho Pottera a způsob, jakým ve svých nejznámějších knihách koncipovala postavu Cho Chang.
Než se na mě ale vrhne roj mileniálů a začne mi spílat, že tu dávám prostor útočnici na jejich dětství, vysvětlím ještě, jak to s tou kritikou Harryho Pottera Rostad vlastně myslí. Ona totiž spíše, než aby byla naštvaná a osočovala se na autorku za to, že postava Cho Chang nebyla taková nebo maková, tak je Rostad zklamaná. Zklamaná z toho, že měla JK Rowling jedinečnou příležitost uvést před obrovským publikem
– novou postavu (jedním z argumentů, který internetoví trollové velmi rádi vytahují, kdykoliv se nějaká původně bělošská postava obsadí někým jiným, je „Proč si nevymyslí vlastní postavy? Proč nám berou naše?“ – viz konverzace fanoušků, když se spekulovalo o tom, že by bylo lepší, kdyby se do netflixovské role Iron Fista najal asijský herec)
– z tak často přehlížené minority (v USA žije podle sčítání lidu z roku 2010 4,1 % Asiatů, a asijští herci přesto nedostávají ani 1 % hlavních rolí);
– postavu, která by nebyla stereotypická
– a poskytla by novým generacím silný morální vzor.
Pro Rachel Rostad i spoustu dalších západních asijských čtenářů byla postava Cho Chang, jakkoliv na pováženou se už od počátku zdálo její jméno, jiskřičkou naděje. A jak to nakonec dopadlo? Cho je jednou z mnoha okrajových, zapomenutelných postav, které po sobě v knihách nezanechají příliš silnou stopu, a ve filmech už vůbec ne. A vzhledem ke všemu tomu promarněnému potenciálu, se tedy nemůžeme divit, že se takováhle reprezentace mnohým čtenářům příliš nepozdává. Je sice skvělé, že si JK Rowling vzpomněla, že v Británii nežijí jen běloši, ale vzhledem k jejím spisovatelským kvalitám je opravdu škoda, že to s tou jednou o trochu více rozepsanou ne-bělošskou postavou, která v knihách / filmech je, stejně dopadlo takhle bídně. Převládající emocí je zde každopádně zklamání, nikoliv vztek. A když už máme tuhle drobnost vyjasněnou, můžeme se vrhnout na samotnou báseň.
—————
—————
Když jste mě ve své sáze uvedla,
milióny asijských dívek po celé Americe se zaradovaly.
Konečně jsme se na Halloween mohly převléknout za někoho jiného než gejšu nebo Mulan.
Vždyť jsem přece skvěle napsaná postava,
kterou si čtenáři okamžitě zamilovali.
Bojovala jsem se zástupy smrtijedů, mám úžasný smysl pro humor a zmítají mnou složitá emocionální dilemata.
Vlastně, počkat.
Tohle by spíš platilo ve verzi Harryho Pottera, ve které bych jako postava nebyla úplně na hovno.
Zaprvé jste mě poslala do Havraspáru.
Kam jinam šoupnout jedinou Asiatku v celých Bradavicích
než do koleje pro šprty, že ano?
Jen škoda, že jste nevymyslela i kolej, která by se specializovala na počítače, matematiku a karate, co?
Já vím, vy jste si určitě myslela, jak jste tolerantní.
Vyjma mě, Deana a těch indických dvojčat, v Bradavicích studuje celých… pět žáků tmavé pleti?
Co na tom, že jsou všichni jen drobné, okrajové postavy?
Ne, vy přece nejste rasistka.
Stejně jako nejste ani trošku homofob, protože Brumbál je přece na chlapy.
V knihách o tom samozřejmě nepadne ani slovo, ale jinak, pánejo!
Společnost udělala pořádných pár kroků kupředu, co?
Gayové se už nemusí skrývat jenom ve skutečném světě – odteď to mohou dělat i beletristicky.
Paní Rowlingová, pojďme si popovídat o tom, jak se jmenuji.
Cho.
Changová.
Cho i Chang jsou obě příjmení, dokonce korejská příjmení, a já mám mít rodiče z Číny.
Pojmenovat mě Cho Changová je stejné, jako byste Francouzovi říkala Garcia Sanchez.
Moc vám tedy děkuji.
Děkuji, že jste mě připravila o kulturní dědictví.
Děkuji, že jste mi přiřkla jméno stejně fádní jako kostým nindži nebo spony do vlasů ve tvaru jídelních hůlek.
Paní Rowlingová, já vím, že jste jen poslední v dlouhé řadě spisovatelů a umělců, kteří vyobrazují asijské ženy jako tragický fetiš.
Madam Butterfly – Japonka se zamiluje do bílého vojáka, on ji opustí, ona se zabije.
Miss Saigon – Vietnamka se zamiluje do bílého vojáka, on ji opustí, ona se zabije.
Gejša – Lucy Liu navlečená v kůži, školačkovské porno.
Takže díky, že kvůli vám častěji brečím kvůliklukům, než abych něco říkala.
Nemáte zač, že jste s mojí pomocí naplnila kvótu o diverzitě.
Jsem pro vás jen další z mnoha snědých dívek, co truchlí nad bílými hrdiny.
Není divu, že má Harry Potter žlutou horečku.
Asiatky podle všeho neumí nic, než skrývat tvář v droboučkých dlaních, něžně se chichotat a „nemruvit angricky“.
Jak by ve mně mohli lidé vidět něco víc?
Jak bych mohla čehokoliv dosáhnout, když jste mě takhle napsala?
Podřízená. Poddajná. Podzápletka.
Do toho.
Řekněte mi, že přeháním.
Přehlédněte fakt, že se vašich knih prodalo po celém světě více než 400 miliónů výtisků
a že se moje tvář rozmázla po všech filmových plátnech,
tvář nejprodávanější karikatury.
Vloni v létě jsem potkala chlapce,
jehož slova zněla jako ťukání dešťových kapek na okno.
Měl po tátovi modré oči
a občas si přikládal zápěstí k mému a říkal mi, že si oproti mně připadá příliš bledý,
že mu moje kůže přijde mnohem krásnější.
Byla jsem jeho tichomořský soumrak,
jeho mandlové mléko, porcelánový hrníček.
Když mě opustil, došlo mi, že jsem to měla čekat.
Nebyla jsem kdovíjak smutná, ale přesto jsem ten rozchod obrečela.
Dívky, které vypadají jako já, přece kvůli chlapcům, kteří vypadají jako on, mají plakat.
Viděla jsem to ve všech filmech,
četla ve všech knihách.
Pouze jsme se řídili zápletkou.
—————
Další zdroje:
http://genius.com/Rachel-rostad-to-jk-rowling-from-cho-chang-annotated
https://www.you tube.com/watch?v=04qQ1eNGJwM
https://en.wikipedia.org/wiki/Race_and_ethnicity_in_the_United_States_Census#Census_2010
http://www.teenvogue.com/story/asian-representation-in-hollywood
—————
Korekce: Lucifrid
—————
Zaujaly mě koláže od Michelle Villemaire. Bílé holky hrající si na asiatky vypadají najednou při srovnávačce směšně. Podobně se řešila asijská otázka i v českých televizních pohádkách, kde hraje Japonce Veronika jeníková a Pavel Trávníček (Jamamba) či Miroslav Donutil (Rozsudky soudce Ooky). V době socialismu existuje jeden případ, kdy si zahrála asiatka v pohádce – Shizuka Ishikawa jako japonská princezna v „Malé mořské víle“ Karla Kachyni.
–
Báseň Cho Changové je zase zajímavá tím, kolik věcí se člověk dozví, když se vyjádří skutečná rodilá mluvčí. Podobné zmatky s regionalitou jmen zažívají v Americe i všechny filmové postavy z východního bloku Evropy. Znějí buď rusky, nebo polski. Škatulka a klišé hrají hlavní roli. Chápu kritiku knižní Cho, která naštěstí nedopadla jako Madam Butterfly. Sice je výborná hráčka ve famfrpálu, ale jinak pasivně čeká až ji někdo uloví. Když se k Harry k ničemu nemá, klofne Cedrica Diggoriho. Po jeho smrti to zkusí znovu s Harrym, ale kdo by stál o ubrečenou chudinku. Potter ji pustí k vodě a zaměří se radějí na mladší a divočejší roštěnku Ginny W. Cho si trošku zlepšila reputaci tím, že vstoupila do Fenixova řádu a nabité znalosti pak využije v boji proti Smrtijedům….ale vždy v rámci jedné věty 🙁 . To by mě taky nakrklo. A to se ještě nezmiňuji, jak ve filmu její postavu vykastrovali scénáristé.
Michelle Villemaire, já věděl, že mi to něco říká: https://www.homemademimi.com/get-picture-adventures-correcting-yellowface/ Díky za připomenutí, ano, ty jsou skvělé. Ten Trávníček a Donutil – zrovna koukám na obrázky – auvajs! Nedávno jsem byl v Činoheráku na Ujeté ruce, kde se promenáduje Ondřej Sokol v blackfaceu, a bolelo to stejně. Sice chápu, že v Čechách se tyhle věci musí hodnotit jinak (protože nemáme stejnou historii jako USA a taky je tu mnohem omezenější výběr vhodných herců do daných rolí), ale stejně se na takhle obsazené role dívá divně. Možná, pokud producenti nenajdou vhodného člověka, by se do nich ani neměli pouštět…?
—
Přesně tak – ta perspektiva mi taky přišla hodně zajímavá. Postava Cho je zapomenutelná, skoro až odfláknutá i v knize (o filmu nemluvě), takže chápu, že když je to jediná forma reprezentace dané skupiny v celé knižní a filmové sáze, kterou žila celá generace, muselo to člověka sakra mrzet.
„Cho i Chang jsou obě příjmení, dokonce korejská příjmení, a já mám mít rodiče z Číny.“
Do kórejčiny sa síce nevyznám, ale žeby Chang nebolo čínske priezvisko to mi je celkom novinka … a čo jedno z najrozšírenejších priezvisk 張? = Zhang / Chang (prepis podľa toho či v Číne alebo na Taiwane) / https://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_surname
Skvělý postřeh – autorka se k tomuhle vyjádřila v takovém reakčním videu. Sice si při psaní byla sama vědoma toho, že se jména používají i v čínštině a že Cho (?) se běžně používá jako křestní, ale nakonec se rozhodla, že na argumentu o stereotypičnosti to nic neubírá.
https://www.youtube.com/watch?v=04qQ1eNGJwM
rowlingova nie je moja oblubena autorka, takze ju nebudem obhajovat, ale vsetky ostatne rasy tolko toho pisu o tej bielej vo svojich dielach?
cloveku to proste napadnut pomaly ani nemusi, ked ich nema kazdodenne na ociach.
cernochov napriklad vidim pomaly len v televizii. asi by som spocitala na prstoch kolko som ich videla u nas v meste.
asiati u nas byvaju, ale tiez ich clovek vidi v cinsky restauraciach a obchodoch, mimo len velmi vynimocne (napr vo velkej it firme).
akurat mame romov, ale s tymi su spravidla tak negativne skusenosti (cest vynimkam, doslova), ze o nich pisat, dakujem pekne, zavru ta asi…
predpokladam, ze britania na tom tie dve desatrocia dozadu bola inak, ale az tolko? nehovoriac o tom, ze mozno na rokfort mali ist len rodeni briti a nie pristahovalci, pretoze zapis na skolu bol v dni ich narodenia / potterov rocnik bol asi 81, ake tam bolo vtedy percento rodenych asiatov? studentov tam teda vela nechodilo. 10 ziakov na fakultu a rocnik, je 280 studentov. z toho sa kolko konkretnejsie spominalo? bolo to vobec styridsat? pripocitajte k dumbyho armade zo desat slizolincanov a mate pocet ziakov, ktori boli aspon raz spomenuti…
a nakoniec…
cho chang som osobne ani nevnimala ako inej rasy (deana uz vobec, ked vysiel film, tak som si to v knihe prekvapene nasla), bola rovnako vedlajsia postava ako vsetky ostatne.
a vazne, preco by britska autorka mala pisat knihu s hlavnou ulohou niekoho ineho? nemate tam napr americanov – stazuje sa na to niekto? a viem, to nie je rasa, ale vo svete sa ludia natahovali kvoli narodom podobne ako kvoli rasam. alebo nabozenstvu. to tam pre istotu ani nespomenula. je tam dost, ja neviem, moslimov? problem ked nie?
tiez by som nepisala nieco s hlavnou postavou cernocha alebo asiata (ani moslima, ci americana alebo francuza, pretoze tamto meno mi prislo uplne ok) – nebudem sa zosmiesnovat presne ako rowla, ked (ak naozaj) doplietla meno Cho Chang. Ked proste o tej kulture nic nevies, pretoze s nou neprichadzas do styku, to si to mas povinne nastudovat a niekoho tam nasilu strcit, aby si nedaj boze nepisal rasisticku literaturu? stazujte sa na to, ze sa nevydava viac knih od inych ras, alebo inych diel nimi produkovanymi, nie na to, ze sa tolko neobsadzuju v dielach bielej rasy.
v azijskom filme tiez necakam belochov… ani cernochov, ked sme pri tom. alebo v tych vsetkych azijskych animakoch – nie su tam len asiati?
to aj belosi v azii riesia, ci je dost belochov obsadenych do ich filmov? mna by to, ist tam, teda vazne netankovalo. ich krajina, nech si tocia filmy s kym chcu a podla mna logicky, predovsetkym asiatmi. alebo do casti afriky, ktore su obsadene prevazne cernochmi. nepotrebujem citat o, ani vidiet belochoch/v, tam, kde ich je hrstka.
samozrejme obsadzovat postavy inej rasy bielou je smiesne a rozculujuce. a chapem, ze sa stazuju, ale predpokladam, ze producenti sa boja o investovane peniaze a nebudu riskovat krach firmy, ked to nevyjde, z hocijako debilneho dovodu…. ale ti robia ja ine veci. stazujte sa, ze ochudobnicli cho chang? viete kolko inych belochov tam ochudobnili? kazdeho jedneho. je to film. kazdej postave vela ubrali a obcas debilne pridali. zvykajte si, ale nepozerajte. tiez to obcas robim.
V první řadě je Harry Potter kniha pro děti (minimálně první díly) a tak bychom ji i měli posuzovat. Zjednodušování postav a stereotipy jsou v dětských knihách běžné. Přijde mi trochu úsměvné, že si někdo stěžuje na jméno Cho Changové, když většina postav má prvoplánovitá jména. Vlkodlak Remus Lupin (Canis lupus – lat. vlk obecný), Sirius Black – na jaké straně je rodinna Blackových asi netřeba dodávat. Navíc samotné jméno Sirius (Psí hvězda, nejjasnější hvězda na obloze v souhvězdí Velkého psa) a tahle postava se umí převtělovat do velkého psa. Profesor Kratiknot (Flitwick) je trpaslík a učí kouzelné formule (poletování pírek například:D). Lenka Láskorádová (Luna Lovegood) – už jen to jméno Luna ve mě vzbuzuje pocit bohémskosti. A její otec Xenofílius – z toho jména úplně slyšíte, že to bude výstřední člověk. Minerva McGonagallová (Minerva – římská bohyně moudrosti), je popisována jako moudrá a přísná. Rodinka Malfoyových – z jejich jmen toho už také dost poznáte (Lucius – úplně v tom slyším Lucifera, Narcisa – je popisována jako velmi pyšná osoba, a pak pochopitelně Draco). Ministr Popletal (v originále Fudge – fondán), je měkký, nerozhodný a neschopný. Po nástupu Voldemorta k moci je třeba silnějšího a tvrdšího ministra, a tak nastoupí Rufus Brousek 😀 Tak by se dalo pokračovat dál a dál.
Dále tu bylo vyčítáno, že Cho dostala jen málo prostoru. Ruku na srdce, která jiná vedlejší postava dostala víc prostoru (myslím studenty). Možná jen Lenka.
Někdo nade mnou tu už napsal, že škola je relativně malá, děj se odehrává v Británii začátkem 90. let, a tak nemůžeme předpokládat vyšší počet studentů z jiných etnik. Když si vezmeme, kolik studentů je ve škole skutečně jmenováno, tak si myslím, že cizinců je tam víc než dost (Cho, dvojčata Patilovy, Dean Thomas a mám pocit, že Angelina Jonesová je taky černoška).
Taky si nemyslím, že třeba čínského autora by se někdo ptal, proč jedna z jeho hlavních postav není běloch, tak nechápu, proč tohle řeší u Rowlingové.
Já vám tu schválně nechám pár citátů a odkazů a ponouknu vás, abyste se do nich zvrtala. Možná pak zjistíte, že svět vypadá (a dlouho vypadal) jinak, než jak vám ho prezentuje televize a stříbrné plátno 😉
—
https://en.wikipedia.org/wiki/Ethnic_groups_in_the_United_Kingdom — Since 1948 substantial immigration from Africa, the Caribbean and South Asia has been a legacy of ties forged by the British Empire.
http://news.bbc.co.uk/hi/english/static/in_depth/uk/2002/race/short_history_of_immigration.stm#1980s — The government had greatly restricted immigration by the 1970s, but had not stopped it altogether. Some 83,000 immigrants from the Commonwealth settled in the UK between 1968 and 1975, largely through gaining work permits or obtaining permission to join relatives. The most significant immigration of the decade came in 1972 when the Ugandan dictator General Idi Amin expelled 80,000 African Asians from the country, families who had been encouraged to settle there during the days of Empire. Many held British passports and, amid a major crisis, the UK admitted 28,000 in two months.
https://en.wikipedia.org/wiki/Demography_of_England — – když se podíváte do tabulky etnických skupin a vezmete si, že se minority v UK mezi lety 2001 a 2011 zvětšily zhruba dvojnásobně, tak v roce 1991 – kdy začíná děj HP – žilo v zemi nějakých 5-6 % lidí s kořeny v bývalých britských koloniích. Čili zhruba každá dvacátá postava v HP by měla vypadat jinak, než jak vypadá. A Rachel Rostad argumentuje, že když už se teda JKR obtěžovala s vymýšlením alespoň dvou tří, je dost velká škoda, že si nedala více záležet…
Vždycky se moc těším na další článek, tak doufám, že už brzo budou další 🙂
Nějak jsem se teď zasekl u překladů. Stále mám pár věcí rozepsaných a jen čekám, kdy se dostanu k jejich dokončení 🙂