James Cummins: Básně

Ve městě jsou budovy, přeložené ve švech, které vypadají, jako by pozbyly třetího rozměru. Pro zdánlivou nejasnost jsem se nikdy nenaučil, jak roztančit modrý vinyl či cukrovou vatu, vždy jsem se ale rád točil dokola a spřádal. Dělitelný hlas mi věští budoucnost, což může naznačovat, že znalost konce od samotného počátku pouze předstíral. Ti nejlepší v prvních řadách se na tebe dívají a na nic se neptají, a ty z nich pohledem mámíš uznání. V podstatě jde o to, že se píše rok 2011 a cena za to, že během jednoho dne ve dvou básních přečteš verš „Lana Turnerová je mrtvá,“ je jen dalším citátem dle tvého vlastního výběru. Postojím na tomhle místě, zatímco kolem mě půda zvlhne deštěm, a budu čekat, než se vrátíš v tom, co máš nyní na sobě. Časem se já zaseknu a ty ztratíš na vnějším okraji dvou soustředných kružnic. Při každé otočce zahlédnu stíny zvýrazněné reprízami na comedy central. Občas toužím po tom, aby mě někdo podržel; obzvlášť teď, když ti jdu poděkovat a ty ke mně stojíš zády.

There are buildings in the city folded along the seams so as to appear in two dimensions. Seemingly opaque I never learnt how to dance the blue vinyl or the cotton candy but always loved spinning. The dividable voice predicts my future, which might imply that it did not know the outcome all along. The foremost look to you and ask no questions and you look to them for approval. The fact of the matter is it is 2011 and the prize for reading the line “Lana Turner is dead” in two different poems on the same day is another quote of your choosing. I will stand on this spot as the ground becomes wet from rain and wait for you to return dressed as you are now. Over time I become stuck and you become lost on the outer limits of two concentric circles. At each rotation I catch sight of shadows highlighted by re-runs on comedy central. At times I want to be held; now more so that I am coming to thank you but you are not facing the right direction. 

In this moment the specifics are determined and the good china are set into place. Never having felt my own inclination to interrupt, I hold one arm up with the other but grow tired or bored having to wait for the inevitable. Honey is sweeter than the act of mark making. I am aware of the religious iconography but in the end I am left burning the mule, hind side up. Never being able to sing meant that words mattered more, or at least equal to, compound numbers. In the morning we woke early and foraged for crystals found in deep water. Devices beep so as to form relationships with one another. The purpose of this exercise is to eat water vapour and watch blue smoke linger. There is no glory making that which does not exist in real time but I bleach my skin and file my teeth none the less. Picking stones for dams and cursing my inability to know any better. As night rolls in I head in all directions keeping my back to the wind.

V noci, nebo tak nějak, obloha šálí zrak a já si představuji, že tě stále slyším, a to i přes to, že nám chybí jak láska, tak peníze. Okamžik příchodu je zároveň okamžikem odchodu předchozího okamžiku, a přesně v tomto bodě se nyní nacházím. Jako ty jsem obklopen náznaky viny a dalšími výrobky v nabídce a dodávám ti proto pocitu známosti. Při každém rozvzpomenutí se rozněcují skici uhlem. Rybu jsme si uvařili postaru – v balicím papíru, namočenou ve vodě a ponechanou napospas živlu. Teplota neznámá. Datum neznámé. My ale přesto víme, že se to stalo za těmi zmasakrovanými jabloněmi. Na okraji světa jsou jako na bidýlku usazené ostrovy a na těch ostrovech žijí lidé. Někteří z nich píší básně, jiní ne, a chvála bohu za to, protože navzdory vašemu přesvědčování se nemůžeme všichni učit plavat bez křidélek v takovém přepychu.

At night, or thereabouts, as the sky turns tricks I imagine I can hear you despite the fact that both love and money are absent. The moment of arrival is also the moment of departure of the moment before and this is the very point in which I find myself now. Surrounded as you are by implications of guilt and other products on offer I give you familiarity. Within every act of remembrance are charcoal sketches being set a light. We cooked fish the old fashioned way wrapped in brown paper, soaked in water and left to the element. Temperature unknown. Date unknown. But we, none the less, know it happened behind the butchered apple trees. There are islands perched upon the edge of the world and there are people on those islands. Some of those people write poems, some don’t, thank god because we can’t all cut our teeth on such luxuries despite what you would have us believe.

Krása mé únavy spočívá v mojí fixaci na příběh osvobození. Zdokonalte řečové systémy foukáním bublinek do větru, což je nyní potřeba. Stupínek, z něhož přednáším, hoří, a v puse mám vyschlo, jak křičím, aby mě slyšeli i lidé vzadu. Způsobů, jak rozkřápnout vejce, je mnoho, výsledek je ale vždy stejný. Stěží dokážu přečíst dva básnické verše, aniž bych se nezačal nudit nebo se neuchýlil k pojídání stohů papíru, které dnes na trhu stály více než obvykle, ačkoliv pomeranče jsou vždycky pět za libru, děj se co děj. Práskneš bičem a na konec mi pošleš hubičku. Nedovolovat čtenářům, aby si četli, je neodpustitelné, a vzdálenost mezi tebou a těmi plky, co ze sebe chrlíš, je veliká asi jako připínáček, jímž bych ti rád vydloubal oči.

The beauty of my fatigue is my own fixation on the narrative of liberation. Advance the systems of speech by blowing bubbles into the wind, which is needed now. The soap box is on fire, and my mouth is parched from shouting so that the people at the back can hear. There are many ways to crack an egg but the end is always the same. I can barely read two lines of poetry without getting bored or resorting to eating reams of paper, which cost above average in today’s market but oranges are always five for a pound no matter which way the wind blows. You crack a whip and finish by blowing me a kiss. Not allowing readers to read is unforgivable and the distance between you and the shit you spout is about the size of a tack which I want to use to gouge out your eyes.

Nákup předmětů životního stylu není sám o sobě životním stylem, a proto svůj čas trávím pojídáním červených cihel, když odliv odkrývá bahno. Věty jsou stěží více než dvě nesprávně užitá složená čísla, a třebaže o mých početních dovednostech můžeme pochybovat, kdykoliv pomyslím na tebe, odpovědí je vždy číslo 42, nebo to bylo 7, nikdy si nedokážu s přesností vybavit detaily konverzací nebo reálná čísla. Jak jsem se s tebou nasmál. Jak jsme se s tebou všichni nasmáli, a to i přes sklony k pesimismu, skepticismu a dalším obranným mechanismům. Naslouchal bych vráně, kohoutovi a krávě ve snaze představit si, kdo z nich je nejdál a nejméně ho tíží pocit viny.

The purchase of lifestyle objects is not a lifestyle choice so I spend my time eating red brick as the tide recedes and the silt reveals. Sentences are hardly more than two compound numbers being used incorrectly and even though my ability to do mathematics is questionable when I think of you the answer is always 42, or was it 7, I can never quite recall the specifics of conversations or real numbers. How you made me laugh. How you made us all laugh despite a tendency towards pessimism, scepticism and other defence mechanisms. I would listen to the crow, the cockerel, and the cow trying to imagine which one was furthest away and felt less guilt.

S takovouto tváří si mě lidé pletou se svými ztracenými bližními, starými přáteli a komparsisty ze seriálů, jejichž reprízy se vysílají v nekonečné smyčce. Nikomu nic nezazlívám, neboť nikdy nejsem sám. Ponocování je slovo, jež by se mělo vztahovat k ránu nebo bílému dni, avšak místo toho sedíme doma v úkrytu, slepí k okolnímu světu. V noci mě povzbuzuje, když vidím, jak se začleňuješ, a přestože ne vždy vím, za čím si stojím, pokaždé mám jasno v tom, kde mám nohy. Jednou jsem se přistihl, že stojím čelem na jih a sleduji motýly, jak tančí kolem keříku. Mezi fotkami a sutí, tím chci říct mezi tebou a mnou a historií těchto věcí, jsem nalezl rafinovaný cukr a nasycené tuky a nyní, navzdory půstu a dobrým záměrům, stále toužím jen po tobě a po nich. Kdybych to uměl, maloval bych, a používal při tom pouze barvu tvých očí a kůru pomeranče.

With such a face I am mistaken for lost loved ones, old friends or extras on TV shows on an endless rerun cycle. I do not begrudge as I am never alone. After dark is a phrase which should mean in the morning or during the day but instead we sit at home and hide, blind to the world. I am encouraged at night when i see you including yourself and even though i do not always know where i stand i always know where my feet are. At one time I found myself facing south watching butterflies dance around a small bush. Amongst the pictures and debris, that is to say amongst you and i and amongst the history of such things, i found refined sugar and saturated fats and now despite lent and all good intentions i still long for you and them. If i could paint i would do so and only use the colour of your eyes and orange peel.

Na cestě na ono „místo“ minutku dvě, možná déle, váhám a otálím s řešením teorému týkajícího se paralelogramů. Zapomenul jsem už spoustu věcí, v neposlední řadě jak si zlepšit parametry vyhledávání. Venku zpívají ptáci a já přemýšlím o sněhurce a sedmi trpaslících, nebo to snad byla nějaká jiná princezna na cestě ke zdi. Z nějakého důvodu mi tahle sklenice pinot noir přijde nevyvážená, takže si místo ní volím mléko a cookies a nabízím úlitby některému z mnoha mnou vzývaných božstev. Přidat zkušenosti do seznamu věcí, bez kterých se lidé obejdou, je stejné jako říct, že druhá odmocnina počtu lidí, jimž bych v roce 2012 údajně neměl věřit, je 83 666,0026534 nebo tak nějak. Sešli bychom se a společně podpálili budovy a básně kvůli tomu, co představují, on by mi zpíval, jak nejlépe by uměl, a cesta by se zdála kratší.

As i make my way to the ‘place’ i hesitate and linger for a moment or two or longer on the solution to a theorem relating to parallelograms. There are many things I have forgotten not least how to refine my search parameters. The birds are singing outside and I am thinking of snow white and the seven dwarfs or was it some other princess on the way to the wall. Somehow this glass of pinot noir does not feel balanced so instead I opt for milk and cookies and offer libations to one or other of the many divine beings in which I believe. Adding experiences to the list of things people can do-without amounts to saying that the square root of people I am told not to trust in 2012 is 83,666.0026534 or there about. Collectively we would come together setting fire to buildings and poems because of what they represent and he would sing to me as best he could and the road would seem less long.  

Ráno, nebo kdykoliv můj flíček země opíše kruh, čekám na změnu a příležitost nasát světlo. Podél spektra svého bytí lepím štítky coby popisky, abych tak pojmenoval části sebe sama, jež pro tebe chci zviditelnit, a zapomínám přitom, že i s tebou to šlo, jak už to tak chodívá, a jen tvá vůně tu setrvává, jak zákon káže. Byly tam dveře, cesta a nezamýšlený cíl, jako by s tím snad měl úmysl co do činění, jako by tě ten bod či místo necítili přicházet, jako by tě nevolali. Také jsem vyrazil – nebojácný cestovatel – jdu z jedné pozice na druhou a pak z jednoho pokoje do dalšího a cestou se obrňuji do boje. O takovýchto dobrodružstvích existují písně dávno zapomenuté i další, jež by bylo lepší neopakovat, a já přesto v této obrovské prostoře volám ohlušeným uším na poplach.

In the morning, or when my patch of land has come full circle, I wait for a change and the chance to absorb light. Along the spectrum of my being i place labels as markers to name the parts of me i want you to see, forgetting that you have gone the way of ‘things’ but your smell lingers three sheets to the wind. There was a door, a road and an unintended destination, as if intention had anything to do with it, as if the point or place had not felt you coming or had not called out to you. I too set off – the intrepid traveller – going from one position to the next and then from one room to another, dressing for battle as I go. There are songs long forgotten about such adventures and others that are best left unrepeated yet in this vast expanse i cry foul to deafened ears.

Postupuji pomalu jako kuchyňská minutka a každý pixel vytvářím za pochodu. Filmy, tedy alespoň ty, na něž se dívám, mě udržují vzhůru, zato tvé držení těla mě nudí a já hned odpadám. Jestli chceš, můžeme si jít zatančit. Kolem toho tématu můžeme tančit třeba celou noc, ale zvoní mi telefon a já bych stejně raději sbíral klacky a kameny po libře za kýbl, než si četl o světě v bulletinu. Nebe je modré, moře je modré, jedno odráží druhé a naopak. Nevybavuji si, jak se jmenovala, ale příběh jejího otce a strýce mi vehnal slzy do očí, což jí – jak si teď uvědomuji – tehdy nijak nepomohlo, a nikterak nepomáhá ani mně, že o něm nyní říkám vám, ale já i tak nepřestávám orat, dál plním kýbl za kýblem a poslední hvízdnutí píšťaly se stále neozývá.

I progress as slowly as an egg timer creating each pixel as i go. The movies, or at least the ones I watch, keep me from falling asleep but your posture bores me and I drift right off. We can dance if you want to? We can dance all night around the subject but my phone is ringing and I would rather gather sticks and pick stones for one pound a bucket then read about the world in a newsletter. The sky is blue, the sea is blue, one reflects the other and vice versa. I don’t remember her name but the story about her father and uncle drove me to tears which I realise now did nothing to help and neither does me telling you but i plough on filling bucket after bucket and the final whistle never blows.

Často si pletu to, co vidím, s tím, co je skutečné, a nezbývá mi pak příliš prostoru pro fantazii, čímž nechci říct, že to bylo „odhalující“ ve smyslu erotické nebo sexy, pouze že své představivosti nevěřím, že bude hrát fér. Škrtám zápalky po dvou a pálím doklady v naději, že se tím varuji před bezprostředním nebezpečím. Ráno kontrolujeme počasí a každou celou hodinu, dokud nepřijde déšť, zvoníme na zvony. O měkkost tu nejde. Každý postup je vždy zpozorován a výsledek nikdy není překvapení, a proto vykračuji na cestu a s každým krokem zapomínám slova. O každé této zápletce a písni kolují historky, lidé se shromažďují a, aniž by zvedali pěsti, je vyřvávají. Ten zvuk je slyšet za časoprostorovým kontinuem, což znamená, že tvůj smích ve skutečnosti patří mně, a tohle už jsme si spolu kdysi prošli.

I often mistake things i see as things that are real leaving little else to the imagination which is not to say that it was ‘revealing’ as in erotic or sexy just that i don’t trust my imagination to play fair. I strike matches in pairs and burn a paper trail in the hope of warning myself of imminent danger. In the morning we check the weather and ring bells on the hour every hour until the rain comes. Soft is not the word. The approach is always spotted and the result never a surprise so I head down the road forgetting words as i go. There are stories about each of these plots and songs and people gather and without raising fists belt them out. The noise is heard beyond the space-time continuum which means that your laughter is really my own and we have been down this road before.    

Každý den jsme sedávali v tiché kajícnosti a snažili se předčit jeden druhého, pohlcovali mihotavé pixely a učili se zacházet s dosud nevynalezenými technologiemi. Cítím se odloučený a dumám nad tím, jestli se tak cítí i on, zatímco googlím jména dívek, jež jsem kdysi políbil, a ostatních přátel, kteří možná dělají to samé. Jelikož smích ve tmě nahání hrůzu, všechna světla jsou rozsvícena, a já chci zůstat sedět, dokud se mi nevytvoří proleženiny. Tyto příběhy nosím všude s sebou a v cuku letu pouštím ze řemene svou potlačovanou hořkost.

Every day we would sit in silent contrition trying to outdo the other as we absorbed flickering pixels and trained ourselves for technologies not yet invented. I feel a sense of disconnect and wonder does he feel the same as I Google names of girls I have kissed and other friends who might be doing the same. All the lights are on as there is something eerie about laughter in the dark and I wish to stay seated until sores appear. I carry with me these stories and unleash my suppressed bitterness at the drop of a hat.  

(i)

průměty

–včetně domácností–

skutečné konstrukce

odklizené pomocí montáže

se chápou slova

rvou

před odchodem

a zanechávají

mezi našimi těly místo

píšu o tobě

a ty

píšeš o někom jiném

vezmi jednu skleněnou truhlu

lemovanou papírem

a vlož slovo „objem“

pak se zbav

větné skladby

identity jsou utvářeny

jen díky selháním

utkvělým v paměti

zahrnutí odkazu

je podezřelé

v určitých rovinách vše vypadá stejně

take speech

tear

before departure

leaving space

between our bodies

i write about you

and you

write about someone else

take one glass box

lined with paper

and insert the word “contents”

then discard

syntax

identities are formed

through failure

inherent in memory  

the inclusion of reference

is suspect

on some levels it all looks the same

v dálce hora

ze země

„se šoupe“

hrozící zmenšenina

stojí na téhle vyvřelině

co vrcholek to kopec

za zákrutem

pohled upřený nikam

sedí – zpět ke kameni

za ním voda

náplavy a bahno

příliv klesá

v změti

různých barev

krouží – vybíhá v přímkách

opevňuje se

standing on this outcrop

a top a hill

beyond a twist

a gaze directed at nothing

sitting – back to stone

water beyond

the silt and mud

the tide waning

in a flurry of

wings of various colours

circling – jutting off in straight lines

fortifying 

každý dech

plodí

dva zvuky

mezi pamětí

komunikace

přežívají

coby odrazy

a poslouchají

a ani jednou

se nevrátí

v noci

ve vakuu

tam s tebou

a ty jiném pokoji

zíráš za

vlastní pohled

se snažíš sloučit

stejné se stejným

časový prostor

mezi zvukem

a zrakem

communications

survive

as reflections

listening

returning

not once

at night

in a vacuum

with you there

and you there in the other room

staring beyond

your own gaze

attempting to merge

like with like

a temporal space

between sound

and sight

historicky

voda po mé pravici

s odstupem

ostré zářezy

skutečnosti

připravené / poštvané proti

tomu co je a není stejnou měrou známé

cesta

temná jako vzduch přede mnou

se beze stopy plní

a přetéká

of actuality

poised / set against

that which is and is not equally familiar 

the road

as dark as the air in front of me

being filled abound

w/ no trace

růže     žlukne

žloutne

špek soli ze stolu

hozený přes rameno

zpětné drobátko / zakrátko

pití příliš zvládnuté – volské oko z obou stran

obou stran

periferie přechází

ven        a odívá

hnízdo včel

do nedělního sukna

očarované velké pero

se blíží k pointě

obloha se stáhla                      zeširoka

s měsíčním přílivem

a nechala po sobě bahno odhalila cestu

překlopila se na sebe

a rear view minor / minnow

drink over handled – eggs over easy

                                          over easy

peripherals pacing

outward    upscaling

a nest of bees                               

in sunday cloth

a large             plume  enthralled

(rounding) to a point

the sky retreated                    wide

            with the tide lunar

leaving silt  revealing the road

doubling back on itself

samozřejmě žlutá / kožená / žloutenka

hrstka kůží

postel nasáklá tělem

časem získám jistotu

ve 14 karátech

uvázlý                         našli jsme déšť

když jsme zastavili

u kříže             a každé další stanice

in 14 carats

floundered                 finding the rain

as we stopped by

the cross         and every other station

plátno

natažené / pruh

uvázaný k věšáku

položený

stabilní sestup

k mělkosti

urodit                          (rudnout)

obrácená paměť

spojená s gravitací

se prodírá na sever

podél příkopu

krátce

a steady decrease

to shallow

yield                (to yellow)

memory in reverse

linked to gravity

plough north

along the ditch

briefly

závoj mlhy na očích

kručinka teče rozkvétá

vzpřímená v řadách podél koryta

stojí — čelí — vrací se

hodiny bez konce       bez hlesu

kouř ulpívá v puklinách

ruka neochvějná

dřevěný dodatek

poráží

škrtni „KOAN“ psáno tiskace

hours on end  in silence

smoke clinging to crevasses 

the hand steady

a woody appendix     

bearing down

scratch “KOAN” in block capitals

ráno

žlutá     –>    oranžová

zvesela loupu

vstávám pórovitý

jeden z nás

ještě v pyžamu nebo šatech

absolutně nemyslím

STRPENÍ

ZPRACOVÁVÁM

linkované a vzorované

obtisky

světlo vycházející

z dveří

na škvíru

tresť z růží a růžová voda

jantarový proud

hnědé pižmo

a žebrácké číslo

sbor odhaluje

osvětlení když se podívá

zčistajasna

linoleum se napíná

rytíř v učení

one of us

still in jammies or night dress

positively thoughtless

HOLD

PROCESS

lined and patterned

impressions

light emanating

from a door

left ajar

attar of roses and rose water

amber flush

brown musk

and a three penny bit

the chorus revealing

illumination upon looking

out of the blue

the linoleum strains

a knight in the making

slabý odvar / slabá mysl

slíva meče / hruška

zrodit trny

stonek / lůžko / jílec / hrot

vyšlechti to jablíčko

a vyvaž jím klenot

spadlý

zvuk tvého spánku

setrvává ve zmenšených vlnách

a podněcuje jak ty dlouhé tak střední

nyní možná s regresem

nebo ucouvnutím

RÁNA            oblá a na místě

možná déšť

možná ne

možná kuchyně

přístupná z paměti

cultivate the little apple

to counterweight the jewel

tumbled

the noise of you sleeping

lingers in diminished waves

stimulating both the long and medium

now perhaps with recourse

or recoil

CUT rounded and placed

perhaps rain

perhaps not

perhaps the kitchen

entered from memory

na místě urči časový výcvik

zemská sféra připíchlá k slepé kružbě

podmíněný rys užitý napřed

stávka se soustředí na kousku půdy

stav jen na jediné formalitě

otevři otevři a odskoč dál

sebral jsi mě a odnesl domů

na jaře přehrazený a pak pryč

zjev se zas stejný a do puntíku

vyzařující ze změny štěstí

open open open and bound beyond

downward gleaning you carried me home

bouldered over in spring and gone again

re-appear exact and to the letter

emanating from a change of fortune

město to

časem neustojí

zrovna ty bys

to měla vědět

a já tak zranitelný

v nabídkách

monoprintů

když mi odloupneš

kůži, svaly i kosti

zbude ze mě výrobek v ruce

konzervovaná

geometrie

v letadlech

jsi mi v očekávání

svírala ruku

a já čekal

chodím kolem

a tebe zatím drží

vzpřímenou v prostoru

odražené ve žluté

čáry mají moc

zaslechnutou

naše minulost

odhalena a tvá je

odkryta

poslouchat

tvé pokusy o psaní

je boj

až druhý kamarád

natahuji se abych slyšel

v oleji neslyšitelná

znovu na tebe hledím

na tvé pohyby

s trochou síly

konečně vidím

složení

tvého národa

bez abstrakce

ti píšu

z tvojí postele

a ty jsi pryč

já také nechci

být viděn

zdá se že sdílíme

obavy z napětí

jak se hnout a být přesunut

napjatý

v porovnání přehlížený

jak se sbíhat

podél rámu

ten předmět

ten předmět

ten předmět

narozen němý

v rozpuku

sleduji tě

pozpátku

návrat

noční bouře

+ vítr

rád bych si vystačil

jsi tady

a doma

mezi dvěma místy

jsou bílé čtverce

umět jen stavět

svá města tak jako

ty

plná bludišť

a spádů

umisťujeme se

skrze tebe

do obrazů jež před našimi zraky

skáčou do tisku

nestálému metronomu

se daří —

ptala se jeho

a tys odpověděla

in monoprint

offerings

if you remove

my skin, muscle and bone

i am left product in hand

geometry

canned

in planes

you held

my hand in anticipation

and i waited

i walk around

as you are held

upright in space

reflected in yellow

lines are the force

overheard

our past

revealed and your’s

unearthed

struggle to hear

your attempts

to write

next in friendship

i strain to hear

inaudible in oil

again looking to you

your movement

w/ force

i finally see

the make up

of your nation

abstractless

i write to you

from your bed

and you are absent

i too do not want

to be seen

it seems we share

a concern about tension

how to move and be moved

taut

overlooked in comparison

converging

along a frame

the object

the object

the object

born speechless

in blossom

following you

backwards

a return

night storms

+ wind

i try to hold my own

you are here

and home

between two places

are white squares

if i could construct

my cities as you

do

mazed places

of descent

we place ourselves

through you

into the images we watch

lunge to print

catching metronome

flourishes —

she asked him

and you answered