Otrokář Kraznys

V této scéně v knize si povšimněte několika věcí:

1) Irri a Jhiqui jsou obě stále naživu: Danyiných služebných se tvůrci zbavili pro zjednodušení děje – s nimi by v seriálu bylo poněkud přelidněno.

Celý příspěvek →

Photo by Kittanee, Deviant Art

Tato poslední kategorie změn se již týká pouze drobností, jež na sebe ale na internetu občas strhávají stejné množství pozornosti jako změny zásadní – například změny postav a struktury. Řeč je tu především o úpravách, které bylo třeba učinit buď z toho důvodu, že by původní koncepce na obrazovkách vypadala směšně a obrazově by vůbec nefungovala, nebo že by kvůli jejich realizaci herci museli trávit dlouhé hodiny zbytečně v maskérně, což by je stálo nervy a tvůrce spoustu peněz.

Lidé si tak mohou na internetu psát, že seriálový Daario Naharis nemá plnovous a nebarví si ho na fialovo, ale jen si zkuste představit, jak by to v reálu asi vypadalo… Oni to David s Danem jistě při kamerových testech zkoušeli, ale nejspíš sami museli uznat, že by chudák Daario vypadal jako klaun. Podobně v seriálu nikoho neuvidíte nosit fialové kontaktní čočky, ačkoliv fialová barva očí je v knižním světě George R. R. Martina ne zrovna neobvyklou mutací. Na obrazovce by fialové oči vypadaly podivně, nepřirozeně – skoro jako… fialové kontaktní čočky.

Celý příspěvek →

Některé změny provedené při adaptování knižní Písně ledu a ohně do podoby seriálové Hry o trůny spočívají ve snaze tvůrců lépe vystihnout podstatu některých postav, charakterizovat je o trochu více, než jsou zpočátku v knihách, případně pořádně využít talentů herců a hereček, jež byli do rolí oněch postav najati. Řeč je tu například o již zmiňované Margaery Tyrellové, která nemá až do čtvrtého dílu v knižní sáze příliš mnoho prostoru, zato její role v seriálu je mnohem podstatnější; a také o královně Cersei.

Celý příspěvek →

Hra o trůny je seriál ve své podstatě dramatický a v jako takovém se v něm neustále musí něco dít. Postavy musí stále něco řešit, něco prožívat, něco dělat, protože jakmile se někde na dlouho zastaví, jakmile nastane status quo, diváci ztratí zájem. V knihách si George R. R. Martin může dovolit uvádět celé kapitoly, v nichž si dvě postavy povídají o dávno zašlých dobách, o zavražděných králích, o dějinách kontinentů a podobně, a vůbec nikomu to nevadí, protože i tyto pasáže umí napsat velmi zajímavě. Nehledě na to, že knihám dodávají na vrstevnatosti a významech a postavám leckdy poskytují motivaci pro pozdější rozhodnutí. Pokud by to samé ale zkusili Benioff s Weissem, ze Hry o trůny by se stala upovídaná zívačka. Když už spolu dva lidé mluví, musí alespoň kout pikle, hněvat se, vyhrožovat – jednoduše dělat při tom mluvení něco zajímavého.

Celý příspěvek →

„Víš, co obnáší velení, Lorde Sněhu? Velení obnáší to, že každý tvoje rozhodnutí bude zpochybňovat kdejakej vychytralej čurin s prořízlou držkou. Jestli ale začneš pochybovat sám o sobě, tak to je konec… pro tebe, pro ty vychytralý čuriny, pro všechny.“

(Alliser Thorne, S04E09, scénář Davida Benioffa a Dana Weisse)

Celý příspěvek →

Photo by twipzdeeauxilia, Flickr, CC BY-ND 2.0

Celý příspěvek →

Photo by Lotus Carroll, Flickr, CC BY-NC-SA 2.0

Vítejte v nové, trochu dospělejší verzi filmových a seriálových stránek Jumpspace. Proč ta náhlá změna webovek? To kvůli vám, úžasným čtenářům. Protože vás na ony původní stránky chodilo tolik, Webnodu začal trochu docházet dech. A tak jsem se rozhodl založit si stránky pořádné, které mi nota bene umožní více si vyhrát s grafickou úpravou článků. V prvních pár dnech a týdnech budu vychytávat všechny možné mouchy, tak mi, prosím, dejte vědět o čemkoliv, co by se vám příliš nepozdávalo, a hlavně se mnou mějte hodně trpělivosti. Každopádně se tu ale máte na co těšit!

Jinak ale vše zůstává stále při starém. Nahazovat sem budu články nejen o čemkoliv, co mně samotnému přijde zajímavé a dobré k podotknutí, ale hlavně o věcech, o kterých se jinde jednoduše nepíše: o věcech, které Hollywood trápí (nebo by jej alespoň trápit měly) a za něž by se měl stydět; o věcech, v nichž je naopak velmi úspěšný a mohl by si za ně gratulovat; o věcech zdánlivě všeobecně známých i takových, které by vás možná ani nenapadly.

Celý příspěvek →