Photo by Steve_I, Flickr, CC BY-NC 2.0

Rozhovory s herci umí v anglofonních zemích opravdu dobře dělat jen málokdo. Herci jsou často nervózní, nezvyklí mluvit před obecenstvem; rozhovory jsou nezáživné a vykalkulované, protože moderátoři pokládají jen ty otázky, na nichž se s publicisty herců předem domluvili – otázky bezpečné a otázky týkající se toho kterého filmového či seriálového produktu, kterému se zrovna dělá reklama; herci proto vykládají často jen historky, které mají prvoplánově pobavit a zároveň diváky nalákat k jejich projektu; a celé to jednoduše působí velmi strojeně a po nějaké době až neupřímně.

Celý příspěvek →

V první části tohoto článku jsme si ukázali, že ve snaze umenšit jakékoliv potenciální krizové situace a kontroverze, studia a herci rádi vypouští negativní zprávy v pátek odpoledne. Dělají to především proto, že vědí, že už na ně novináři nestačí řádně zareagovat (a pořádně je rozmáznout), ale také tím doufají, že tyto zprávy již nebudou v pondělí veřejnost tolik zajímat. Potíž je v tom, že se nedá tak docela říci, že by tato páteční strategie fungovala.

Photo by Adam Koford, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Celý příspěvek →

Photo by Jimmy – S, Flickr, CC BY-NC 2.0

V posledních několika týdnech a měsících dal Hollywood běžnému divákovi spoustu důvodů k radosti: Spider-Man se konečně dostane do marveláckého filmového vesmíru, nový Bond odhalil dost zajímavou hereckou sestavu, třetí díl Hunger Games a Zloba: Královna černé magie (filmy s ženskou hlavní hrdinkou) obsadily čtvrtou a pátou příčku v seznamu nejvýdělečnějších snímků loňského roku atd. atd. Prostě bylo co slavit. Ne všechny zprávy však byly takto pozitivní: Režisér Ant-Mana dostal padáka, chystané pokračování Muže z oceli bylo odsunuto až na rok 2016, zrušila se spousta připravovaných seriálů, herci dostávali vyhazovy nebo odcházeli od projektů, na nichž dlouho pracovali… A ač se to možná nemusí zdát, velká část těchto negativních zpráv má jednu věc společnou: Studia je prozíravě nechala vypustit do médií v pátek. Ne na začátku týdne, ne uprostřed, ale v pátek – v pátek odpoledne. A rozhodnutí to bylo zcela záměrné, neboť této části týdne se říká „smetiště novinek“.

Celý příspěvek →

Moje prskání nad americkou Akademií filmového umění a věd máme (zčásti) úspěšně za sebou, tak se tedy pojďme konečně podívat na nominované umělce v hlavních a v pár vedlejších kategoriích, říct si, kdo z nich si tu zlatou sošku Oscara v neděli odnese, a poodhalit si, jak Akademie při výběru přemýšlí. Když jsme si tuhle prognózu dělali vloni, vyšlo nám 5/6 kategorií (Přece kdo mohl čekat, že Akademici vážně obdarují soškou Lupitu Nyong’o?), tak schválně, kolik to bude tentokrát…

Celý příspěvek →

Photo by Cliff, Flickr, CC BY 2.0

Rok se s rokem sešel a my tu máme další předávání cen americké Akademie filmového umění a věd – 87. Oscary. Nominace na tyto nejprestižnější hollywoodské ceny byly oznámeny 15. ledna a v neděli 22. února se svět při sledování slavnostního galavečera dozví, kdo je promění, a kdo odejde s prázdnou. My však budeme na Jumpspaceu přede všemi o pár dní napřed, protože si tu nebudeme nalhávat, že je identita výherců do poslední chvíle naprosto neznámá. Opravdu není, takže stejně jako vloni i letos budou Oscaři tou nejpředvídatelnější estrádou, která za celý rok v televizi poběží. A konkrétně letos půjde zároveň o estrádu nejbělejší a nejmužnější.

Tu aféru kolem nominací na Oscary jste jistě museli postřehnout – ve své době se o ní mimo všechna zahraniční média tu a tam psalo dokonce i u nás: Kromě ženských hereckých kategorií nebyla na Oscara v hlavních kategoriích nominovaná jediná žena – žádná režisérka, žádná scenáristka, kameramanka, skladatelka atd. Jedinými zářnými výjimkami – kromě takových těch „typicky ženských“ kategorií jako výprava, kostýmy a make-up – jsou Sandra Adair nominovaná za střih filmu Chlapectví a Becky Sullivan nominovaná za střih zvuku ve snímku Nezlomný. Jenže tyhle kategorie nikoho nezajímají, jsou neviditelné, nemají váhu. A co se rasových minorit týče, s výjimkou Selmy v kategorii Nejlepší film a Alejandra Gonzáleze Iñárrita v kategorii Nejlepší režie nebyl mezi nominovanými nikdo další. Když se člověk na ten oscarový výběr nejlepších filmových počinů podívá, všude vidí samé bílé muže. A ve světě, kde polovinu populace tvoří ženy – nota bene v Americe, kde více než třetina lidí není bílá – je takový pohled minimálně zarážející.

Celý příspěvek →

Photo by Beth Rankin, Flickr, CC BY 2.0

Pro všechen čas, který jsme s nimi v tomto článku doposud strávili, máme nyní dostatečně dobrou představu o tom, co za lidi jsou jedna z vedoucích studia Sony Amy Pascal a producent Scott Rudin. Můžeme se tedy podívat na aféru, která je dostala do potíží, aniž by nám hrozilo, že bychom třeba někomu ukřivdili tím, že bychom nepochopili, odkud ta jejich slova mohla přiletět. Ona aféra, díky níž se oba hollywoodští velikáni dostali do horoucí vody (Amy Pascal se do ní však ponořila o dost hlouběji), se týkala prezidenta Spojených států Barracka Obamy a v Americe často diskutované záležitosti rasy (–ismu). Více ta voda vřít snad ani nemohla.

Celý příspěvek →

Abychom ještě lépe poznali, jaký vztah mezi sebou měli jedna z vedoucích studia Sony Amy Pascal a producent Scott Rudin, jací to jsou lidé, a jak jednají s ostatními hollywoodskými osobnostmi, a abychom si názorně ukázali, jak probíhá zákulisní příprava a vývoj hollywoodských filmů, podíváme se nyní velmi zblízka na tři připravované velkofilmy, jež se studio Sony chystá uvést v kinech v letech 2015 a 2016: snímek Deep Tiki Aloha natočený pod režijní taktovkou Camerona Crowea, nového Bonda s podtitulem Spectre a velkofilm Kleopatra, v němž má hlavní postavu ztvárňovat Angelina Jolie. Proč zrovna tyto tři snímky? Protože studio při jejich vývoji narazilo na takové problémy, že to při cracknutí sonyovské počítačové sítě a následném nahrání interních dat na internet k sobě okamžitě připoutalo pozornost, takže se o nich v médiích hovořilo nejvíce.

Celý příspěvek →

Hana Richterová: Český knižní překlad Písně ledu a ohně

Hned po prvních řádkách českého knižního vydání Hry o trůny, prvního dílu ságy Píseň ledu a ohně v překladu Hany Březákové, se mi před očima rozblikalo varovné světélko, že mě nečeká hladká projížďka fantasy světem G. R. R. Martina, ale spíš kodrcavá jízda po kamenité cestě, a to jen pokud se kočáru rovnou neulomí kolo. Hned třetí věta (v mém vydání) na čtenáře zvedá prst poznámkou překladatele, umístěnou přímo ve větě jako pěst na oko, místo aby ji autorka uklidila dolů pod text. Co hůř: v poznámce je překlep. Což se v tak rozsáhlém díle stane a není to nic hrozného, ale editor textu zřejmě první stránku při korekturách složil pod ranní kávu místo ubrousku, jinak by hned v prologu nemohla projít ani průměrně bystrému oku.

Celý příspěvek →

Ygritte

O úmrtí Ygritte se hodně psalo, protože spousta lidí měla pocit, že ve všem tom zmatku a bojování neměla její smrt kýžený emocionální dopad. Jiní zase prskali, že její smrt čekali už od chvíle, co se o ní Sam s Jonem začali na začátku dílu bavit. Když se ale podíváte na záběry reakcí diváků na YouTube, zjistíte, že většinu lidí její smrt překvapila a dojala. A většina lidí se také smutně uchechtla, že ji zabil právě onen klučina (kterému pro změnu ona pobila rodiče, quid pro quo).

Celý příspěvek →

Joffrey Baratheon

Photo © HBO

Tato scéna se tvůrcům také velice povedla. Snad si jen všimnete, o kolik více postav v ní má v knize nějakou roli. Tyto škrty ale byly v seriálu kvůli přehlednosti a toku vyprávění vcelku pochopitelně odstraněny.

Namísto všech postav, jichž se tvůrci museli pro přehlednost zbavit, však v seriálu přibyl Jamie. Ten byl v knize touto dobou stále na cestě (což si seriál nemohl dovolit – zde postavy nemohou strávit půlku série obyčejným pochodováním, zde se musí stále něco dít) a do Králova přístaviště dorazil až ve chvíli, kdy jeho syn král ležel na chladném mramoru. Proto také mělo jeho „shledání“ se sestrou u Joffreyho těla výrazně odlišný náboj než v seriálu. Zatímco v něm byl Jamie vykreslen skoro jako násilník, v knize se po sobě sourozenci po dlouhém odloučení vrhli oba dva.

Celý příspěvek →