HLOD 55 ← → HLOD 57

HLOD 56 – 10. 2. 2017 – V návaznosti na jeden z předchozích hlodů bych chtěl pro férovost dodat, že mě v situaci, kdy se studia musí stále více ohánět, aby divákům nabízela co možná nejkvalitnější filmovou zábavu, nesmírně vytáčí, když ta samá studia nějakou produkci uspíší, jen aby stihla termíny a potěšila investory, a tím ji zničí (1); když nějaký film vyrvou režisérovi z rukou, násilím ho přestříhají, a tím si pod sebou podřežou větev (2); když snímek s delším příběhem donutí režiséra sestříhat na kratší verzi, aby se film mohl během dne vícekrát promítnout v kinech a studio mohlo vyrýžovat větší peníze během otevíracího víkendu (3). Štve mě to a je mi to líto. Jednak kvůli tvůrcům, kteří nemohou divákům představit verzi příběhů, kterou chtěli; kvůli studiím, která na takových filmech zpravidla tratí a kvůli prodělaným penězům se pak mohou zdráhat v budoucnu riskovat; a konečně i kvůli divákům, kteří se na ty filmové srajdy (ne)musí dívat.

(1) Uspíšení a zničení je nádherně vidět u několika filmových pokračování a franšíz. Jakmile nějaký film hodně vydělá, je nabíledni, aby se co nejdříve do kin dostal druhý a třetí díl. Kujme železo, dokud je žhavé, že ano? Jenže když na přípravu prvního dílu máte celé roky, zato druhý musíte i s produkcí a postprodukcí dodat během dvou (maximálně tří) let, zákonitě se to někdy musí projevit na kvalitě. Datum premiéry se stanoví hned po premiéře prvního dílu a odsouvat jej již není možné, protože by studiu naskočilo penále, a navíc by si proti sobě poštvalo externí investory a distributory. A právě na tyhle šibeniční termíny dojel například druhý Iron-Man, druzí a třetí Piráti z Karibiku, třetí Jurský Park nebo třeba Green Lantern, u něhož byl zase ten problém, že se Warneři a studio DC Comics snažili během příliš krátké chvíle dohnat veleúspěch Marvelu.

Photo by Justin Sewell, Flickr, CC BY 2.0

Nebo si vezměme tenhle kompozitní citát od tvůrců Hobita, „Když jsme točili Pána prstenů, měli jsme na preprodukci tři a půl roku. Zato Hobita Peter neměl šanci si připravit a promyslet. Sice bych vám to neměla říkat, ale je to pravda. Kvůli zákulisním čachrům musel naskočit do rozjetého vlaku. S Guillermem del Torro jsme předtím několik let vymýšleli koncepty a dávali dohromady design filmu, jenže když pak Guillermo kvůli průtahům od produkce odešel a musel ho zastoupit Peter, nikdo mu už stejné množství času nedal. A Peter chtěl ty filmy samozřejmě pojmout trochu jinak, měl jinou vizi, a všechny návrhy se musely dělat od začátku nově. […] Sečteno a podtrženo, Peter měl jen několik málo měsíců na to, aby si promyslel celou ságu, a pak se hned musel vrhnout do natáčení. Což bylo nemyslitelné a zcela nemožné. Ty filmy se tedy začaly natáčet, aniž by byly pořádně připraveny.“

(2) O přestříhání a zparchantění filmu studiem proti vůli režiséra jsme se již bavili v článku o katastrofě jménem Fantastická čtyřka. Ten samý osud potkal i „Fincherova“ třetího Vetřelce, Horizont události „Paula W. S. Andersona“, Invazi „Jamese McTeiga“, „Ayerův“ Sebevražedný oddíl nebo nejnověji „Edwardsův“ Rogue One (a jen u toho Darebáka to jakž takž vyšlo). Alespoň že u Já, legendy „Francise Lawrence“ nechalo studio předělat a zničit pouze závěr filmu.

(3) A na nucené osekání delšího příběhu, které mělo za následek nelogičnost příběhu, špatnou prokreslenost postav a celkový pocit, že „v tom filmu buď něco chybí, nebo je nastříhaný tak nějak blbě na přeskáčku,“ dojel například Alexander Veliký, Království nebeské, Batman vs. Superman nebo druhý Amazing Spider-Man.

Je to škoda. Některé tyhle filmy vyšly koukatelně, u jiných si člověk musel počkat na režisérskou verzi na DVD, ale některým nebylo a už nikdy nebude pomoci. Hledání hranice mezi uměleckou integritou a správnými obchodními rozhodnutími určitě není snadné, ale hollywoodští producenti by se při pohledu na všechny tyhle filmové katastrofy měli konečně zamyslet a přestat neustále hamtat do stejné řeky.