HLOD 53 ← → HLOD 55

HLOD 54 – 24. 1. 2017 – Kdysi dávno nám komentátor Jan psal pod článkem o Disneyho přístupu k etnicky různorodým postavám, že je škoda, „že nevzniká více filmu s originálním tématem nebo novou postavou. Sice je zde pár filmů jako Deadpool, Walking Dead nebo Arrival, ale…“ A moji maličkost tenhle komentář poměrně zaujal, protože se v něm mimoděk odráží novodobá definice originality, která mně osobně není tak úplně po chuti. Bývaly doby, kdy se za originální, tedy původní film považovalo pouze takové dílo, které zcela odpovídalo významu přídavných jmen „originální“ a „původní“. Tedy filmy, které přinášely něco zcela nového – nové příběhy, nové postavy, nové zážitky, které by diváci nikde jinde neměli možnost zažít a poznat. Tahle definice ale už dávno neplatí a hollywoodská mašina v současnosti vydává za originální i taková díla, která nepřináší nového lautr vůbec nic. Mezi originální filmy se totiž počítají nejen:

– filmy typu Buchty a klobásy, Ex Machina, Pasažéři, Gravitace, Interstellar, Zúčtování, Hra peněz, Moonlight, Green Room nebo Mělčiny, tedy filmy zcela původní, filmy, jejichž příběhy si vymyslel scenárista, a které nikde jinde než v tomhle jednom filmovém médiu nenajdete, ale i…

Interstellar, Photo © Warner Bros. Pictures

– filmy životopisné a historické (Kód Enigmy, Dunkirk, Schindlerův seznam, WikiLeaks, Let č. 93, Dánská dívka, Teorie všeho, J. Edgar, Letec, Vlk z Wall Street, Lincoln, Železná lady, Alexander Veliký), tedy filmy, které občas sice zdatně fabulují, ale přesto jsou vystavěné na známých základech, vystavěné na příbězích reálných lidí, kteří žili, jejichž osudy jsou známé nebo dohledatelné, a tedy filmy, které možná přináší nové filmové zážitky, ale nové příběhy a nové postavy opravdu ne…

– adaptace knih (Enderova hra, Dívka ve vlaku, Volání netvora: Příběh života, Obr Dobr, Sázka na nejistotu, Legenda o Tarzanovi, Sofiina volba, Příchozí – ano, i tenhle film je adaptací, konkrétně povídky „Story of Your Life“ od Teda Chianga), komiksů (Na hraně zítřka, Dragonball, Persepolis, cokoliv od Marvelu, cokoliv od DC), muzikálů (Čarovný les, Sweeney Todd, Chicago), divadelních her (Stejná srdce, Bůh masakru, Fences, Orange Osage County, jakákoliv shakespearovka), videoher (Warcraft, Hitman, Assassin’s Creed, Resident Evil, Silent Hill), deskových a jiných her (Transformers, LEGO Movie, Max Steele, Bitevní loď, G.I.Joe), a dokonce zahraničních filmů (Skrytá identita, Kruh, Statečných sedm, Ghost in the Shell, Oldboy, brzy Nedotknutelní), tedy snímky, které sice na domácím stříbrném plátně ještě nikdy vidět nebyly, ale které jsou publiku věrně známé – známé příběhy se známými postavami, známými konci, příběhy, které nemohou překvapit jinak než formou,

Mně tohle rozmělňování definice docela štve, protože dnes se za „originální“ považuje tolik věcí, že zcela originální už téměř nic není. A když náhodou je, velmi pravděpodobně se to ztratí ve všem tom halasu falešné, neoriginální „originality“. Takže ano, postavu podobnou Deadpoolovi nebo sci-fi typu Příchozích jsme na stříbrném plátně nebo obrazovkách ještě neviděli, ale to ještě neznamená, že jsou kdovíjak originální.