HLOD 4 ← → HLOD 6

HLOD 5 – 31. 3. 2015 – Na konci června do našich kin doleze film Zocelovací kúra, který měl minulý týden vcelku úspěšnou premiéru v USA. Rob Schneider v něm hraje postavu zlodějíčka, který je odsouzen k několika letům za katrem, a protože ve vězení nechce být znásilněn, poprosí mistra bojových umění Davida Carradina, jestli by ho nezocelil, aby si na něj v lochu nikdo nedovoloval. Eh, počkat… Tohle je zápletka filmu Ten Největší z roku 2007. Jo, jasně, Zocelovací kúra! Už jsem doma. V tomhle filmu hraje Will Ferrell postavu zbohatlíka, který je odsouzen k několika letům za katrem, a protože ve vězení nechce být znásilněn, poprosí člověka, který podle něj už musel být zavřený – svého černošského myče aut Kevina Harta –, jestli by ho nezocelil, aby si na něj v lochu nikdo nedovoloval. Nechápu, jak se mi to mohlo poplést.

Warner Bros. Pictures

Pokud vám ta ultraoriginální premisa přijde vtipná, můžete jásat, protože se na stejné vlně údajně nese celý film. Jestli vám na ní ale něco nevoní, nejste sami. Premiéra filmu se nesla ve znamení rozpaků, neboť se diváci stejnou měrou uchechtávali a rozpačitě kroutili a zatínali zuby. V zámoří pak téměř nenajdete jedinou recenzi, která by v sobě neobsahovala slova „homofobní“ a „rasistický“. A já byl dlouho na vážkách.

Vzhledem k celkovému zaměření tohoto webu by se ode mě možná očekávalo, že i já použiju stejná slova k tomu, abych tento film odsoudil a smetl ze stolu. Jenže tu jde o komedii (!), kterou nota bene režíroval jeden ze spoluautorů skvělé a tematicky podobně troufalé Tropické bouře (!!). Na jednu stranu se mi tedy chtělo říct, že sranda se má dělat naprosto ze všeho, ale na tu druhou bych podotkl, že zrovna stereotypy vězeňského znásilňování a černošského uvězňování jsou již natolik vyčpělé, že se na nich nedá vystavět krátký skeč, natožpak celý film. Dále mi sice bylo jasné, že Will Ferrell a spol. se tímto snímkem určitě nechtěl nikoho dotknout, ale ubližovat druhým se dá i nezamyšleně – viz The Interview. Tvůrci nadto třeba (doufejme) chtěli poskytnout komentář k aktuálnímu společenskému dění v USA, jenže takový komentář by určitě šel udělat jinak a lépe. A do toho všeho mi v hlavě zároveň zněla slova Stephena Frye: „Věta ‚Tohle mě uráží,‘ nemá význam, nemá smysl. Neexistuje jediný důvod, proč bychom ji měli považovat za plnohodnotné tvrzení,“ a jedné postavy z filmu Blízko od sebe: „Proč prostě nemůžeš lidem říkat tak, jak chtějí být nazýváni?“ Prostě jsem byl nerozhodnost sama.

Před pár dny to pro mě naštěstí rozseknul britský filmový kritik Mark Kermode, když ve svém radiovém pořadu vyslovil myšlenku, o níž stojí za to se podělit: „Ústředními vtipy tu jsou homosexuální znásilnění a ironický rasismus. Ten film by musel být naprostý majstrštyk, aby takováhle premisa nevyzněla ve všech ohledech neuctivě a nesprávně. Abych tomu snímku nekřivdil, zasmál jsem se dvakrát. […] Jinak jsem tam jen tiše seděl a čekal, jestli někdo nevběhne do promítací místnosti a nevypne to. Opravdu jsem totiž nevěřil vlastním očím. Někteří kritici, když se začalo hodně mluvit o tom, jak je ten film rasistický a homofobní, oponovali, že to není tak špatné. Podle mě ale je. A jedním z hlavních důvodů, proč mi to tak přišlo, byl fakt, že jsem se u toho filmu nesmál. Podle mě, když se člověk směje, tak se dá snést i ten nejurážlivější druh humoru. Jistě, člověk může říct, že je ten film politicky nekorektní, ale i politická nekorektnost je často velmi zábavná. Naproti tomu nevtipná politická nekorektnost je stokou příšernosti. A já u tohoto filmu – až na ty dvě výjimky – celou dobu seděl s kamenným výrazem ve tváři.“ Amen.

———————

———————