HLOD 42 ← → HLOD 44

HLOD 43 – 22. 9. 2016 – Finále šesté řady Hry o trůny se považuje za jednu z nejlepších epizod, kterou seriál vyprodukoval, v jedné věci však tvůrci poněkud selhali. Schválně, kdo z vás v poslední scéně překvapeně vyjekl, „He, Varys? Co ten tady dělá? Nebyl ještě před chvílí v Dornu?“ Hádám, že vás nebylo málo, protože i v zahraničí způsobila jeho přítomnost na Dannyině lodi zmatený rozruch. Někteří to brali jako chybu scenáristů, kteří si neuvědomili, kde má jaká postava být; jiní začali vtipkovat, že Varys musel ukrást Malíčkovi jetpack, s jehož pomocí se bleskově pohybuje po celém Západozemí; a v neposlední řadě tu byli i ti pozorní diváci, kteří si všimli, že součástí Dannyiny flotily jsou podle plachet i dornské lodě, a tedy že mezi poslední Varysovou scénou a závěrečným záběrem musel uplynout dostatek času na to, aby se obě armády daly do pohybu a spojily. Kdo si ovšem těch dornských lodiček nevšiml, neměl ani ponětí, kolik času před závěrečnou scénou uplynulo, protože to tvůrci divákům nijak nenaznačili. Což nás přivádí k tématu dnešního hlodu: Jak se dá ve filmech a seriálech znázornit uběhlý čas a co mohli tvůrci Hry o trůny udělat, aby se tomu zmatení vyhnuli?

1) Zcela nejjednodušším způsobem, jak divákovi naznačit, že na sebe dvě scény nenavazují, ale uplynula mezi nimi delší doba, je prostě jim to napsat. Obzvláště v akčních filmech, komediích nebo filmech pro děti, které musí být jasné a zřejmé, ale umělecky jsou na ně kladeny nižní nároky, se člověk setká s popisky typu „x let později“ (Jumanji), s vypsaným časem (24 hodin), do obrazu vepsanými ubíhajícími dny (Panna nebo orel) apod. Hra o trůny je ale v určitých ohledech točená klasicky, umírněně, a jakékoliv vpisky do obrazu by působily rušivě.

2) Zmínku o čase lze také propašovat do dialogu. Vzpomenete si na tu scénu z Titaniku, kde stará Rose říká, „Už je to 84 let, ale já dodnes cítím čerstvý nátěr.“? Právě díky téhle replice nemusel James Cameron neobratně vepisovat do záběru „Před 84 lety“. Podobně se v Johnu Wickovi od postavy hlavního mafiána dozvíme, že mezi úmrtím Johnovy manželky a jeho napadením uplynul zhruba týden. Závěrečná scéna GoT ovšem neobsahovala žádné repliky, a vzhledem k tomu, jak byla postavená, by jejich přidání působilo neobratně a možná bylo i emocionálně kontraproduktivní.

3) Uplynutí delšího časového úseku lze znázornit i obrazově například montáží (bezpočet tréninkových a výukových montáží od Rockyho přes Zootropolis a Ďábel nosí Pradu až po Team America) nebo time-lapsem, tedy urychleným záběrem na jedno místo / člověka (Stroj času, scéna stvoření světa v Noem, konec Lucy, Zachraňte vojína Ryana nebo Škatuláků). Taková scéna by se ovšem spíše než k Varysovi hodila k Branovi, nota bene by na její přidání nebyl ve více než hodinovém finále žádný čas.

4) Největší časová zábava je povětšinou k nalezení v dramatech a všelijakých umělečtějších filmech. Vzpomenete si například, jak se v Pýše a předsudku znázornilo uplynutí jednoho roku? Elizabeth se točila na houpačce a s každou otočkou vykonávalo Bennetovic služebnictvo ve dvoře před ní nějakou sezónní práci. V Notting Hillu se střídání ročních období znázornilo průchodem Hugh Granta po pouličním trhu. Ve druhém Terminátorovi se přechod z noci na den zachytil chytrým nasvícením ústřední postavy. I ve druhém Stmívání se režisér pokusil o podobnou scénu, ale krouživý záběr na deprimovanou Bellu, jak sedí před oknem, zabil vpiskami měsíců, které vložil do obrazu.

A něco podobného mohli tvůrci Hry o trůny udělat i v jejich seriálu. Mohli vymyslet nějaký obrazový fígl, kterým by divákům dali najevo, že na sebe předposlední scéna s tou poslední přímo nenavazují. Mohli mezi nimi například udělat delší „fade-to-black“ pauzu s černou obrazovkou (jako ve finále 2. a 3. řady Hannibala); mohli využít západozemského glóbu, který je v titulcích, a nějak si pohrát s time-lapsovým záběrem na vesmírná tělesa; Mohli šoupnout Samovu scénu ve Starém městě těsně před konec a vecpat do ní záběr na otáčející se stránky knihy; mohli prostě vymyslet spoustu úsporných opatření, která by nebyla drahá na výrobu, nenakynula by kvůli nim stopáž, a která by hlavně předešla zbytečnému zmatení diváků. Ale co, tak třeba příště. Jestliže je tenhle časový hlavolam jednou z největších výtek, které člověk proti finále šesté řady může mít, tak jsou na tom tvůrci pořád zatraceně dobře.

—————

—————