HLOD 29 ← → HLOD 31
HLOD 30 – 4. 3. 2016 – Slavnostním ceremoniálům, během nichž se udílí filmové a televizní ceny, rok od roku klesá sledovanost. V průměru je to sice vždy jen o pár procent, ale zato se to děje pravidelně a napříč nejrůznějšími oceněními. Zlaté glóby přichází o diváky (v roce 2016 spadla sledovanost opět o pár procent), Emmy jakbysmet (v roce 2015 byl propad 14%), Oscaři zajímají každý rok méně lidí (vloni byl pokles 16% a letos se sledovanost ceremoniálu dokonce dostala na osmileté minimum) a o dalších cenách se ani nemá smysl bavit. A bude hůř.
Ono ani tak nejde o to, že samotný formát vysílaného udílení cen je stejně zastaralý jako silvestrovské estrády, nebo o to, že jak se mezi lidmi rozevírají finanční i jiné nůžky, jen málokomu se chce trávit večer tím, že bude sledovat smečku milionářů, jak se poplácává po zádech a říká si, jak je báječná. Dokonce se podle mě vtip neskrývá ani v předpojatosti filmových komisí a neférovosti hlasování. Největší problém je v roztříštěnosti televizní a filmové tvorby. Kolikrát už jste se na nějaký slavnostní ceremoniál dívali a nepoznávali v něm polovinu tváří? Kolikrát se vám stalo, že jste z desítek nominovaných filmů viděli jen dva nebo tři? Zajímal vás přenos takového ceremoniálu, když jste neměli žádné želízko v ohni? Chtělo se vám na přenos dívat, když jste k těm usměvavým sáčkům necítili žádnou emoční vazbu?
V roce 2015 se na amerických televizních stanicích vysílalo 409 seriálů a tento počet bude díky novým kabelovým televizím v nadcházejících letech ještě stoupat. Co se filmů týče, jen v roce 2014 jich bylo do kin nasazeno 563. Každý týden mají premiéru alespoň jeden dva větší snímky a vedle nich dva, tři, někdy i čtyři nezávisláky a drobné filmečky. Při takovém objemu materiálu není možné, aby obyčejný člověk viděl všechno, natožpak aby si k tomu vytvořil nějakou citovou vazbu, která by ho nutila sledovat, jestli mu milovaný projekt nějaká komise ocení pozlacenou modlou. A proč by se kdokoliv díval, jak si v televizi neznámí lidé třesou pravicí za své výkony ve filmech a seriálech, které téměř nikdo neviděl?
Jak z téhle šlamastyky ven? Jednou možností je omezit množství hollywoodské tvorby. Kvalita/Kvantita, známe… Jenže kdo by to rozhodoval a jak by k tomu přišli všichni ti lidé, co v továrně na sny pracují? No a další by bylo častěji nominovat na prestižní ceny ty skvělé projekty, s nimiž je obeznámeno více lidí. Jinými slovy nemít frňák nahoru a v případě televizí někdy nominovat nejen kabelovky, ale i seriály z veřejnoprávních televizí (třeba American Crime, Person of Interest, Empire atd.). U filmových cen by byl zase nutný odklon od maličkých „Oscar-Bait“ snímečků ve prospěch velkofilmů a mainstreamovějších produkcí. Ale toho se jen tak nedočkáme. Nu což – vždyť tím jdou akademie daných cen akorát samy proti sobě. Nám to může být ukradené.
Napsat komentář