HLOD 25 ← → HLOD 27

HLOD 26 – 28. 1. 2016 – Čím více filmů a seriálů vidím, tím více dokážu ocenit, když divákům představí nějaké dvě kladné hlavní postavy – muže a ženu –, které se na konci nedají dohromady. Nebo když je celá vztahová linie buď upozaděna na minimum či úplně smetena ze stolu. Nejspíš tyhle snímky a seriály tolik oceňuji proto, že jich je tak málo. Romantické filmy mají v kinematografii své právoplatné místo a sám se na ně občas rád podívám – na Lásku nebeskou, Srdcovou sedmu nebo na cokoliv, co natočila Meg Ryan předtím, než ji hollywoodská posedlost mládím přinutila zničit si obličej plastikami. Stejně tak si pár šťastných konců zaslouží i nějaké postavy z pochmurných dramat a jiných druhů filmů – Zamilovanému Shakespearovi zamilovanost vyčítat nikdy nebudu, Pokání se za ni kát nemusí, Věčný svit neposkvrněné mysli jí není poskvrněn a třeba k sérii Smrtonosná zbraň ty rodinné / vztahové linie prostě také patří. I filmy typu Stmívání či Titanic, které nejsou čistě romantické, ale na vztazích od základu staví, jsou v pohodě a nemá smysl se kvůli nim čertit. Opravdu je ale potřeba cpát romantické zápletky úplně do všeho?

Podle hollywoodských studií zřejmě ano. Když se dělá film, připomíná to trochu pohádku o pejskovi a kočičce. Aby se zvýšila šance, že na sebe film vydělá, musí se do filmu narvat všechno, co by se potenciálně mohlo zalíbit co nejširšímu a nejrozmanitějšímu publiku. Chcete ke svému náročnému sportovnímu dramatu přitáhnout „nenáročné“ mladé muže? Najměte huličského komedianta Jonah Hilla do vedlejší role (Moneyball). Chtěli byste na svůj komiksový film dostat starší diváky? Co takhle obsadit jednu z vedlejších rolí uznávanou herečkou v letech Glenn Close (Strážci galaxie)? Chcete přilákat kluky a muže? Tak se postarejte o to, aby se vám v traileru hodně střílelo a aby tam vybuchovala spousta věcí (Transformers). Kluci mají bouchačky a exploze rádi. Na ději jim nezáleží. Vždyť to jsou přece kluci. A konečně: Chcete nalákat do kin i ženy? Tak to musíte do filmu nacpat buď spoustu roztodivných kostýmů, účesů a líčidel, nebo nějakou tu romanťiku (postava Padme byla v sérii Hvězdné války: Epizody I-III vytvořena téměř výhradně za tímto účelem). Protože co jiného holky zajímá než hadry, mejkap a cicmačky? Vždyť to jsou přece holky.

Photo by Riza Nugraha, Flickr, CC BY 2.0

Tahle logika vás ovšem přivede k situaci, kdy jsou do filmů, do kterých se kvůli jejich zaměření a ději milostné linie moc nehodí, tyhle linky násilím rvány prostě proto, aby tam byly, aby bylo co dát do traileru a na co vábit to primárně ženské publikum. Tyhle romantické podzápletky jsou ale často nedomyšlené, nedopečené, jsou tam navíc, zaclánějí, překážejí, vadí a kvůli své nepropracovanosti a nezaslouženosti diváky akorát štvou. Nevěříte? Vzpomínáte, jak spoustu lidí nakrklo tokání Filiho (nebo Kiliho?) a Tauriel v Hobitech? Kdyby se režisér Peter Jackson a jeho scenáristické partnerky místo téhle ubohé romantické zápletky věnovali lepší charakterizaci postav, možná bychom dnes věděli, který z nich byl Fili a který Kili. — Co ta příšernost mezi Padme a Anakinem v prequelových epizodách Hvězdných válek? — Singerův Superman se vrací dojel právě na to, že v ohlášeném akčním filmu bylo až moc citových výlevů. — Vážně bylo potřeba, aby se Bruce Wayne dával v Temném rytíři povstává dohromady s Kočičí ženou? — Nemohli ti dva Na hraně zítřka zůstat prostě jen vojenskými kolegy? — Opravdu se k chladně logické postavě Spocka v Star Treku hodí vztahové trable s Uhurou? — V Hunger Games je ten romantický trojúhelník oproti předloze sice umenšen, ale i tak by tam vůbec nemusel být.

A jet můžeme klidně dál, protože tahle potřeba mít v akčních / hrdinských velkofilmech „něco malého i pro dámy“ se odráží i v množství (potenciálních) přítelkyň či manželek – postav, které jsou špatně napsané, vystupují třeba jen v pár scénách a v celém snímku jsou s trochou nadsázky pouze proto, aby se hlavní hrdina měl v druhé polovině snímku s kým vyspat, případně v samotném závěru koho políbit: Manželka Brada Pitta v Světové válce Z, Elizabeth Olsen v Godzile, postava Lois Lane v Muži z oceli, přítelkyně hlavních hrdinů ve většině marvelovských superhrdinských filmů, princezna z Prince z Persie, bojovnice z Johna Cartera atd. Tenhle seznam by byl hodně dlouhý.

Jak tedy říkám, kvůli téhle všeobecné potřebě mít v každém filmu alespoň zárodek nějaké romance si o to více cením jakýchkoliv snah tvůrců jít proti proudu. V Kingsman: Tajné službě na konci jedna laškovná scéna je, ale ne mezi ústředním mladým hetero párem. Čtvrtý Šílený Max si mrouskání v poušti také díky Bohu odpustil. Stejně tak se ve prospěch vlastního příběhu romantickým pseudoromanťárnám vyhnuli Já, robot, Dredd, Constantine, Pacific Rim, Potomci lidí, Strážci galaxie, 500 dní se Summer, Papírová města, Zemřít mladý, Neklid, Město andělů, Hvězdy nám nepřátly a na poli televize třeba Broadchurch, Person of Interest nebo Hannibal (vztah mezi Willem a Alanou je záměrně „tím vztahem, co nebyl“). Bravo, tleskám, jen tak dál. Ne snad proto, že by se mi romantika na plátně a obrazovce příčila a postavám bych nepřál trochu štěstíčka. Jen mi přijde, že se spolu postavy téměř ve všech filmech a seriálech štěstíčkují nějak moc, takže by bylo fajn, kdyby místo štěstíčkování konečně začali dělat i něco jiného.