HLOD 20 ← → HLOD 22

HLOD 21 – 19. 11. 2015 – Tuhle jsem se jen tak z legrace rychlo-díval na Van Helsinga a na konci tohoto oscarového majstrštyku na mě vybafla poznámka, která mě donutila zmáčknout na ovládání pauzu a trochu nad ní podumat. Hned na začátek závěrečných titulků totiž nechal režisér Stephen Sommers napsat, „Na památku mému otci.“ Vzhledem ke kvalitám vanhelsingovského veledíla se jednomu chce jízlivě procedit mezi zuby, že zrovna takovou „poctu“ si jeho otec snad ani nezasloužil, ale mně osobně přijde mnohem zajímavější zamyslet se nad tím, že se mu jí vůbec dostalo. Že tvůrci se studiem nechali do filmu zanést takto osobní poznámku ze soukromého života jednoho člena natáčecího týmu. Filmy, ač se to z rozhovorů s herci možná nemusí zdát, jsou výsledkem měsíců a let týmového úsilí. Pracují na nich stovky a leckdy celé tisíce lidí. Na takovém měřítku se dá statisticky celkem bez obtíží stanovit, že téměř u každé velkofilmové produkce, kterým trvá obzvláště dlouho, než se k divákům dostanou, někdo umře. Přesto však závěrečné titulkové sekvence černou kroniku ani zdaleka nepřipomínají.

Photo by JD Hancock, Flickr, CC BY 2.0

Že se vzpomíná na herce, se ještě dá pochopit – například v závěru sedmého dílu Rychle a zběsile se objevilo in memoriam jméno Paula Walkera, na konci Bulváru se vzpomíná na Robina Williamse, v závěru posledního dílu Hunger Games zase na Phillipa Seymora Hoffmana atd. Herci jsou všeobecně známí – mají kontakty ve studiu i ve štábu, přátele na všemožných místech v byznysu a i diváci je znají. Když tedy někdo z hlavního hereckého osazení zemře před dokončením / uveřejněním svého filmu, je naprosto pochopitelné, když mu jeho známí a přátele chtějí vzdát poslední hold a uvést jeho jméno na zvláštním místě v titulcích. Jenže… Pokud se zamyslíte, na jaké lidi se v závěru filmů kromě herců vzpomíná, vykoukne na vás jedna taková dost nemilá praktika. Většinou jde totiž o nějakého příbuzného režiséra, případně někoho z úzkého produkčního týmu – střihače, kameramana apod. Během natáčení už jistě musely zemřít spousty jiných pracovníků – osvětlovači, zvukaři, kulisáci, asistenti, komparzisté, všelijací koordinátoři – a jejich příbuzní, avšak na ně se v titulcích nevzpomíná. Proč ne? Možná proto, že na nich v globálu nezáleží. Ta věta zní hrozně, ale je nasnadě se ptát, komu na nich nezáleží.

Bylo by snadné udělat toho největšího bubáka z Hollywoodu a napsat něco ve stylu, „Jména herců a příbuzných režisérů se zmiňují proto, aby se vzbudily sympatie v kriticích, kteří filmům mají napsat kladnější recenze. A protože studiím na podřadnějších profesích nezáleží, není se čemu divit, že jsou ochotná vzpomínat pouze na určité druhy lidí.“ Ona to nejspíš bude zčásti pravda, ale stejný díl viny za povinnost tvůrců a studií rozhodovat o tom, jestli na někoho v titulcích vzpomenou, nebo ne (a pokud ano, tak na koho), podle mě nesou i filmoví konzumenti, tedy diváci.

Sedmý díl Rychle a zběsile, klasický to produkt hollywoodské mašinérie, se nevyšvihnul na čtvrtou příčku celosvětových výdělků jen tak sám od sebe – na diváky zde působil faktor smrti. Chtěli vidět, jak si tvůrci technicky poradili s neblahým skonem Paula Walkera; jak se herci poprali se zármutkem. A schválně se zamyslete, jestli by ten film vydělal stejné peníze (přes 1,5 miliardy dolarů) a měl to samé množství kladných recenzí, kdyby nezemřel Walker, ale strýc klapky? Anebo babička režisérovy asistentky? Co třeba asistentka samotná? Jejich životy přece nemají menší hodnotu, takže by si i oni zasloužili vzpomínku. Čísla však hovoří jasně: Na smrti se dá v Hollywoodu poměrně slušně vydělat. (Už jste třeba četli tu zprávu o tom, jak jeden umírající fanoušek Hvězdných válek nedávno zhlédl hrubý sestřih Epizody VII? Čistě z dobroty korporátních srdcí společností Lucasfilm a Walt Disney Studios, samozřejmě. Rozhodně ne proto, že vypuštění takové zprávy byla skvělá reklama…) U tvůrčího filmového týmu však musí jít o smrt „důležitou“, „podstatnou“ – smrt někoho z herců, užšího produkčního týmu nebo jejich blízkých příbuzných, protože na těch jediných může divákům i profesionálům z oboru potenciálně záležet. Není to bezva? Ach jo, Carline, kde jsi?