HLOD 19 ← → HLOD 21

HLOD 20 – 4. 11. 2015 – Když si chce člověk uvědomit konzumnost hollywoodské produkce, není nic snazšího, než si vytáhnout ze skříně krabici se starými plackami dývýdýček. V současnosti vyráběné velkofilmy a jejich gigantické marketingové kampaně se nám snaží vetlouct do hlavy, že na ten který snímek prostě musíme jít, že jde o to nejlepší, co kdy uvidíme, že si tu kino-jízdu náramně užijeme, a ze sálu navíc odejdeme zásadně a navždy pozměnění. Tenhle efekt filmy (a seriály) občas sice skutečně mají a taková díla si zaslouží každou zmínku, většina hollywoodské produkce si o ní však jen může nechat zdát.

Photo by Gordon, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Filmy se v americké továrně na sny produkují jako na běžícím páse, a to v historicky bezprecedentním množství, takže je jejich (ne)poměr kvality a kvantity vlastně vcelku předvídatelný. Všechny ty líbivé plakáty, televizní spoty, exkluzivní sneak peeky, upoutávky na upoutávky, herecké promo akce – to všechno jsou jen blyštivá cinkrlátka, která mají konzumentům odvést pozornost od toho, že po nich filmový průmysl chce, aby vysolili peníze za lístek. A za BluRay s pěti minutami materiálu, který se „nevešel“ do kino-verze. A za tričko. A boty. A penál. A sodovku s logem filmu. A aby pak zajeli do tematického zábavního parku a tam si to všechno koupili ještě jednou, zato však s lokální přirážkou.

Je snadné nechat se strhnout davem a podlehnout té dokonalé reklamní obludě. Občas ale stačí otevřít dveře skříně, vytáhnout z ní onu krabici s DVDčky… a nutkavá potřeba vidět, co je člověku týdny a měsíce před premiérou cpáno, jde najednou do kytek. Van Helsing měl ve své době reklamu jako málokterý film, protože v něm hrál Wolverine a studio si na jeho základě chtělo vybudovat celou franšízu. Dnes jde ale o zapomenutý film, který i mně samotnému natolik sešel z mysli, že když jsem ho objevil, napadlo mě, „Tohle vážně mám?“ Mám, protože jsem si před lety nechal nakukat, že ty mizerné efekty, příšerný scénář a otřesné herecké výkony za ty peníze přeci jen stojí. Myslím, že jsem na ten film šel dokonce do kina. Podobně jsem si nechal nakecat, že alespoň v podobě nosiče DVD nutně potřebuji (a teď schválně, kolik z těchto dávných „žhavých novinek“ si vybavíte) Devátou bránu, Svět zítřka, Muže v ohni, Noční let, Domino, Kletbu bratří Grimmů, Zloděje životů, Vítejte v džungli, Goyovy přízraky nebo Cold Creek Manor. Vzhledem k tomu, že si jen matně vybavuji, o čem ty filmy asi tak jsou, ale přesto necítím potřebu se na ně znovu dívat, hádám, že za ty vyhozené peníze nestály.

Zkusme si ale tento hlod o pomíjivosti času a pubertální naivitě vztáhnout na současnou produkci. Spousta lidí – dětí, dospívajících i dospělých – už několik měsíců šílí kvůli Batmanovi vs. Supermanovi, kvůli stále novým a novým snímkům z marvelovského filmového vesmíru, kvůli nejrůznějším adaptacím knižních sérií pro mladé čtenáře atd. A mě tak napadá, jestli kvůli nim budou takhle bláznit i dva týdny po premiéře. Jestli za všechny ty emoce tyto snímky skutečně stojí, jestli jsou opravdu tak skvělé. Jestli si na ně někdo vzpomene i měsíc poté, co budou staženy z kin. Nebo rok. Myslíte, že se lidé budou i za deset let bavit o Ant-Manovi? O Rychle a zběsile 7? Baví se teď ještě o Rychle a zběsile 2? Rychle a zběsile 3? Možná jsem ve skrytu duše prostě jen bručoun, ale čím dál více mi začíná vadit, když si čtu a slýchám, že ten který chystaný snímek bude to nejlepší, co se kdy natočilo. Když fanoušci ztrácí hlavu, chovají se, jako by čekali druhý příchod Krista, a pár dní po premiéře na film zapomenou a se stejně silnou emocí se upnou na nějaký jiný. A takhle stále dokola. Možná jsem tenhle začarovaný kruh viděl až příliš mnohokrát. Možná jsem se v něm sám až příliš dlouho točil. Ale možná by bylo fajn z tohoto víru konzumu někdy alespoň na okamžik vyplavat – dříve než nás spolkne.