HLOD 9 ← → HLOD 11

HLOD 10 – 5. 6. 2015 – Docela se mi začíná zajídat, jak angličtina – a americký filmový průmysl obzvlášť – nadužívá superlativa: Každý rok se fanoušci handrkují o konkrétní podobě žebříčků těch NEJlepších seriálů, NEJzamilovanějších fiktivních párů, NEJlepších a NEJhorších seriálových premiér a finále, NEJzdatnějších a NEJnemožnějších herců a hereček; každé léto se vytváří seznamy NEJnákladnějších blockbusterů či snímků s NEJvětším potenciálem; každou zimu se potom čtenáři mohou vesele prohrabávat stovkami soupisů NEJzasloužilejších oscarových kandidátů. Do toho člověk narazí na nepřeberné množství tu desítky NEJepičtějších filmových scén, tam dvacítky NEJtragičtějších, tady zase patnáctky těch NEJvtipnějších nebo NEJstrašidelnějších. A všechny tyto seznamy jsou samozřejmě naprosto subjektivní, časově omezené a většinou i absolutně nesměrodatné, protože se z valné části liší jeden od druhého. Člověk se tedy ve výsledku kromě pár filmových tipů vlastně nic nedozví.

Photo by Joe Plocki, Flickr, CC BY-NC 2.0

Na jednu stranu je mi vlastně docela jedno, jestli si lidé sestaví žebříčky toho NEJ–… čehokoliv. Ale na tu druhou je třeba dodat, že kvůli příliš častému užití třetích tvarů přídavných jmen pozbyla tato gramatická kategorie minimálně v případě Hollywoodu svou funkci. Onen dramatický dlouhý záběr z Pravého detektiva, o němž se napsaly desítky článků, se ve své době považoval za NEJpropracovanější a NEJskvělejší v jakémkoliv seriálovém díle. Ovšem to jen do té chvíle, než o rok později přišel Daredevil, o jehož dlouhé bojové scéně se samozřejmě také napsaly desítky NEJ-NEJ-NEJ článků. Na onu dosavadní NEJlepší dlouhou scénu z Pravého detektiva si v tu chvíli vzpomněl už jen málokdo, takže člověka nejenže napadlo, jestli byla skutečně tak dobrá, ale začal také přehodnocovat aktuální jedinečnost Daredevila.

Nebo z jiného soudku: Včera měl premiéru Hannibal, o němž spousta fanoušků mluví jako o tom NEJlepším vysílaném seriálu. (Nenechte se zmást strukturou tohoto argumentu – Hannibal i ostatní zmíněné seriály rozhodně stojí za zkouknutí. Tohle není kritika oněch děl, ale něčeho trochu jiného…) Ještě před pár týdny však byla tím NEJlepším pořadem Hra o trůny. Nějakou dobu před ní zase House of Cards. A před ním jsem toto slovo četl v komentářích a recenzích Lovců zločinců, American Horror Story, Sherlocka a spousty dalších.

Slovo nejlepší tedy v podstatě začalo vyjadřovat v tuto chvíli velmi dobrý, což je minimálně z lingvistického hlediska docela škoda. Superlativa v jazyce neexistují bezdůvodně, takže člověka zamrzí, že se z nich tímto způsobem vypařuje význam. Jen si to vezměte: Kolikrát vám někdo tvrdil, že ten který seriál či film, „je fakt to nejlepší, na co se teď můžeš kouknout. Ne, vážně. Nic lepšího jsem ještě neviděl!“ A kolikrát jste mu chtěli odpovědět něco ve smyslu: „Jasně, je to úplně to nejlepší pod sluncem. Chápu. Řekni mi ale, jestli je to dobrý.“?

———————

———————