Herci a herečky 31/47: Alternativní cesty – Češi et al II/II

Photo by Mariano Mantel, Flickr, CC BY-NC 2.0

Rusku, devátému největšímu filmovému trhu na světě, se Hollywood snaží předcházet stejným způsobem, jakým předchází všem ostatním státům první desítky. Jednak to dělá tím, koho a co ukazuje: Točí se filmy jako Anna Karenina nebo životopisný snímek o Kateřině Veliké a najímají se herci a režiséři typu Antona Yelchina (Star Trek), Ilji Najšullera (Hardcore Henry), Yuliya Snigira (Smrtonosná past 5), Timura Bekmambetova (Denní + Noční hlídka, Wanted), Danily Kozlovskeho (Vampire Academy) či Igora Jijikineho (Indiana Jones 4). A také tím, co neukazuje: Oproti dobám Studené války výrazně ubylo ruských / sovětských záporáků, které, jak víme, nahradily postavy muslimských teroristů. A stejně tak se Hollywood vyhýbá druhům postav a herců, které by Rusko mohly dráždit. (I když, kdo ví, jak zareaguje na současné politické dění v zemi. Třeba nás čeká protiruská kyber-renesance.)

Na výběru herců, které hollywoodští hlavouni nabírají do filmů a seriálů, aby ke svým produktům nalákali ruské publikum, je však krásně vidět, že mají, chlapci, docela mezery v zeměpisu. Stále totiž žijí v minulosti, plácají dohromady všechny státy bývalého východního bloku a dělají to tak často, že jim za to webovky TV Tropes věnovaly celou vlastní stránku s názvem „Falešný Rus“. K seznamu nahoře by se tedy dala docela jednoduše přiřadit i Mila Kunis, která je původem z Ukrajiny; dále její ukrajinské kolegyně Olga Kurylenko a Milla Jovovich či dcera ukrajinských imigrantů Vera Farmiga. Vedle nich Hollywood běžně využívá jako náhražky za Rusy i Srbů – z posledních let můžeme zmínit třeba Stefana Kapičice z Deadpoola, Radeho Šerbedžiju z filmů X-Men: První třída či Batman začíná nebo Predraga Bjelace, o němž se nám v komentářích zmiňoval aldebaran. Predrag je obzvláště zajímavý v tom smyslu, že jde o srbského herce žijícího v Česku, jehož si asi nejlépe vybavíme ze čtvrtého Harryho Pottera, kde hrál bulharského ředitele Kruvalu Igora Karkaroffa. Ať už je ale Predrag Srb, Čech, Bulhar nebo jakékoliv jiné národnosti, filmaři z něj a jeho postav budou stále cítit Rusa, protože nějaké tyhle drobné národnostní detaily prostě neřeší.

A ano, do východního bloku patří v očích Hollywoodu i Česká republika. Proto Jan psal, že jeho kamarádce, „Bohužel [nabízeli téměř výhradně role] rusky mluvících lidí, převážně prostitutek.“ Za Rusku ji nejspíše chtěli vydávat kvůli tomu, že viděli, odkud je. A možná v tom také hrál roli přízvuk – česká angličtina je té ruské co do přízvuku velmi podobná, a spousta mluvčích se ho prostě nedokáže zbavit. Že z ní chtěli opakovaně dělat prostitutky, souvisí s hollywoodským stereotypem ruských internetových nevěst a také prostým faktem, že byla kamarádka mladá žena, co se snažila prorazit v průmyslu, v němž většinu příběhu stále píší, točí a vypráví muži. Mladé herečky začínají v rolích sexy bab a prostitutek tak nějak všeobecně, takže to s kamarádčiným původem vůbec nemuselo souviset.

Photo by Miroslav Petrasko, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Odstavce nahoře ale neberte tak, že by všechny Češky usilující o kariéru v Hollywoodu musely nutně hrát jenom prostitutky a Češi jejich pasáky či jiné záporáky. Tohle platí jen u neznámých tváří, které na krátkou dobu odjedou do Hollywoodu v naději, že jim to jen tak z fleku vyjde. Nevyjde. V Hollywoodu na vás nikdo čekat nebude, takže když tam přijedete, maximálně budou mít snahu hodit vás do připravené škatulky – která zrovna u našeho národa vypadá tak, jak vypadá. Českých herců a hereček se ale v Hollywoodu přeci jen prosadilo (a prosazuje!) poměrně dost. My si je nyní rozdělíme do dvou základních kategorií – na expatrioty a místní.

Expatrioti

Tedy Čechoslováci a Češi, kteří se natrvalo přestěhovali do Ameriky, a ať už měli s herectvím zkušenosti, nebo ne, zkusili štěstí v Hollywoodu a ono jim to vyšlo. Když pomineme režiséra Amadea a Přeletu nad kukaččím hnízdem Miloše Formana, nejvíce nám asi vytane na mysli Jiří George Voskovec, který si po emigraci zahrál ve Dvanácti rozhněvaných mužích, Drzých čelech nebo Špiónovi, který přišel z chladu. Jemu podobných ale bylo mnohem více.

Dvanáct rozhněvaných mužů, Photo © 1957 United Artists / Metro-Goldwyn-Mayer

Vladimír Kulich například pracuje v Hollywoodu už dlouhá léta a vidět jste ho mohli v tak vysokoprofilových produkcích jako Vikingové, Equalizer nebo seriálech Angel a Vikings. Markéta Irglová v Americe prorazila s nezávisláčkem Once natáčeným v Irsku. Jan Rubeš se kdysi objevil třeba ve Svědkovi s Harrisonem Fordem. A Davidu Nyklovi se dokonce podařilo do seriálu Hvězdná brána: Atlantida propašovat několik českých hlášek a nadávek.

Kromě nich také existuje řada bývalých českých celebrit, které nejsou herci, ale protože se na nich dalo vydělat, Hollywood je tu a tam přeci jen obsadil alespoň do nějakých drobných roliček. Tenistku Martinu Navrátilovou mají v Americe rádi, takže ji průběžně zvou do rozhovorů a obsadili ji třeba do epizody Willa & Grace. Karolína Kurková dostala štěk v G. I. Joeovi, Ivana Trump v Klubu odložených žen. Modelka Pavlína Pořízková se mihla třeba v Zoufalých manželkách, The Mysteries of Laura nebo America´s Next Top Model. A Madeleine Albright hrála samu sebe ve spoustě filmů a seriálů – například v Madame Secretary, Gilmorových děvčatech, Tanner on Tanner nebo Krásných ztrátách.

Místní

Většina našich herců, kteří se kdy (obzvláště pak od založení České republiky) otřeli o Hollywood, žije u nás, zůstává u nás a s Amerikou spolupracuje jen občasně. Když už se na naší herecké scéně někdo vypracuje a dostane se tak do pozice, kdy by hollywoodská studia třeba i mohl zajímat, nechce se mu odjíždět na kdovíkolik měsíců do L.A. v (leckdy bláhové) naději, že tam v nepředstavitelné konkurenci uloví nějaký šťavnatý part. A pak další. A další a další… Nejspíše by neulovil, prodělal by kalhoty a po návratu domů by mohl začínat odznova.

Hellboy, Photo © 2004 Revolution Studios

I ten Karel Roden, český herec, který s Amerikou spolupracoval asi nejčastěji a na největších projektech (Hellboy, Bournův mýtus, RocknRolla, Sirotek, Blade 2, Neprůstřelný mnich, 15 minut) zůstává ukotven v České republice. Jednak tu má rodinu, ale také asi ví, že by se v Americe nemohl spolehnout na nepřetržitý přísun nabídek, takže by mu brzy mohlo hrozit, že zbankrotuje. Za současného stavu může hrát v českých filmech a seriálech (z nichž se některé dokonce i dostávají na mezinárodní trh), občas mu přiletí nabídka z Ameriky, a nadto ještě může využívat faktu, že se v České republice natáčí tolik hollywoodských projektů.

Česká republika má světovému filmovému průmyslu hodně co nabídnout. Praha se dá zamaskovat jako tucet jiných měst a její historické centrum přijde americkým investorům samo o sobě jako terno. Barrandovská studia jsou na světové úrovni a pohraniční oblasti zase nabízejí úžasné přírodní lokace. Daňové úlevy, na které Hollywood slyší nejvíce, sice Česká republika zahraničním investorům neposkytuje kdovíjak vysoké, takže nám spousta produkcí utíká do Maďarska a Bulharska, ale i tak se jich tu hodně uchytí. A právě v hollywoodských filmech natáčených přímo zde, v naší republice, se skrývá možná cestička do Hollywoodu.

Kdykoliv se má totiž nějaký film natáčet v cizí zemi, je ekonomicky výhodné najímat alespoň část místního štábu, místní komparz a třeba i některé drobné mluvící role obsadit místními herci (tento bod bývá někdy vysloveně uveden jako požadavek ve smlouvě). Pro obyčejného člověka nebo studenta herectví by teoreticky mohla existovat šance, že by se dostal alespoň do toho komparzu. Pokud by tedy měl štěstí a třeba i znal ty správné lidi. Co se mluvících rolí týče, co tak vím, ty bývají zpravidla obsazovány herci a herečkami, kteří už se na našem trhu někam vypracovali. Bývají obsazovány známými tvářemi, aby si před vypuštěním daného snímku mohli Češi říct, „Jé, ono se to natáčelo tady! No a ona v tom taky hraje ta a ta. A dokonce je tam i ten a ten! Tak na to schválně zajdu.“

Kletba bratří Grimmů, Photo © 2004 Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

Dovedu si představit, že když se takhle nějaký český herec nebo herečka objeví v dostatečném množství zahraničních produkcí natáčených na našem území, bylo by pro ně o poznání snazší zavolat v případě vlastního zájmu do Hollywoodu do nějaké agentury a zkusit se zeptat, jestli by ho / jí náhodou nechtěli vzít pod svá křídla. A třeba by se díky těmto partům daný umělec mohl dostat i do dalších filmů nebo seriálů, které by se už nemusely nutně natáčet u nás.

Stejně tak dobře si ale dovedu představit i situaci, kdy si trochu známý český herec myslí, že má kariéru v Hollywoodu v kapse, přijede tam a narazí na konkurenci tak nečekanou a nepředstavitelnou, že brzy zařadí zpátečku, a než aby v zámoří dřel bídu s nouzí a rval se o každý štěk, raději se bude nechávat opěvovat v domácím prostředí.

Čím já jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak strašně v našem oboru záleží na štěstí. [Jednou jsem v Americe vyhrál konkurz z 283 lidí], protože jsem jedinej aktivně boxoval a nikdo z ostatních to neznal. Ale jinak tam je skutečně neuvěřitelná konkurence. Pokud jste se někdo z vás dostal do L.A. a čerpali jste tam benzin nebo vás někdo obsluhoval v restauraci, to jsou všechno herci. A čekaj na tu chvíli, kdy někdo řekne, „Jo, vás chceme,“ a oni zahodí tu zástěru, zahodí ten šlahouch od tý pumpy, a hraje. To jsou všechno tzv. wannabes, jo? Lidi ve službách v L.A., to jsou všechno wannabe actors, prostě.

Já jsem odjížděl do Ameriky se znalostí angličtiny asi, „Aj lav jů. Senk jů. Fak jů. Bítls.“ Nic víc jsem neuměl. Já jsem neznal angličtinu, já chodil na školu, kde se učila francouzština. Takže tam byla nalejvárna. V Kalifornii na univerzitě mi strčili trychtýř do hlavy a za ten měsíc a půl jsem musel udělat tzv. TEFLa, Test of English as a Foreign Language. No a pak jsem rok chodil do herecký školy k Lee Strasbergovi v New Yorku, což mimochodem svýho času byla v padesátých letech slavná škola, ale v roce 90-91, kdy jsem tam chodil já, už nebyla považovaná za jednu z nejlepších.

— Marek Vašut, 7 Pádů HD, 14/06/2016

– Klára Issová se nezdá, ale v Hollywoodu pracuje docela často. Co se mi tak podařilo dohledat, poprvé se mihla v kanadské Johance z Arku, pak přišlo pár anglicky namluvených kraťasů, účinkování v jednom díle seriálu Duna, v roce 2001 Mlhy Avalonu…a od té doby pravidelně vystupuje ve vedlejších rolích ve filmech i seriálech. Možná jste ji spatřili ve druhých Letopisech Narnie, možná v nedávných seriálech Legends, Crossing Lines, Transporter: The Series, nebo ji možná uvidíte ve filmu The Truth Commissioner.

– Pavel Kříž se také nezdá. Zahrál si například ve čtvrté Mission Impossible, v americko-českém historickém snímku Kněžna Libuše nebo v seriálu Duna.

Bathory, Photo © Jakubisko Film Slovakia, Bontonfilm

– Tomáš Hanák využil příležitosti, když se u nás natáčela Kletba bratří Grimmů, a protlačil se do role… vlkodlaka? Dřevorubce? Lesníka? Něčeho takového. A mihnout se původně měl i ve filmu Wanted s Jamesem MacAvoyem a Angelinou Jolie, ale jeho scéna bohužel skončila na dně střižny.

– Kromě scén z černé komnaty smrti bylo největším překvapením ve filmu Pod kůží, když se na scéně objevil Kryštof Hádek. Fakt tam je. Nevím jak a proč, ale je.

– Miroslav Táborský pravidelně získává role v zahraničních produkcích, které se natáčí na našem území. Objevil se už v Hostelu, Kletbě bratří Grimmů, Van Helsingovi, EuroTripu či seriálu z mezinárodní koprodukce Borgia.

– Prostou transylvánskou vesničanku Danu Morávkovou málem odnesli Drákulovi potomci ve Van Helsingovi. Z toho, jak plandala na pouliční lampě a pak říkala svému zachránci, „Hau ken áj evr rypej jů?“ dodnes nemůžu smíchy popadnout dech.

– Barbora Kodetová se sice drží české tvorby, ale přeci jen jste ji mohli vidět v Tristanovi a Isoldě, který se částečně natáčel u nás, filmu The Prince and Me, v několika dílech seriálové Duny nebo naposledy v jedné epizodě seriálu Crossing Lines.

– Petru Jáklovi se v roce 2002 podařilo dostat se hned do dvou filmů, které se natáčely v Praze – do České spojky a XXX. Díky tomu později dostal roli v Alien vs. Predator a hororu Pterodactyl. Juraj Jakubisko ho později obsadil v u nás natáčené Bathory. Naposledy se Jákl, kterému se v posledních letech kvůli omezeným hereckým schopnostem nedostávalo tolik nabídek, pokusil na Hollywood sám zaútočit v angličtině natočeným hororem Ghoul. Nejsem si jistý, že to úplně vyšlo, ale držme mu palce do dalších let.

Dítě č. 44, Photo © Summit Entertainment, Bontonfilm

– Ladislava Berana si z Hellboye asi nevybavíte, protože celý film strávil v masce nacistického robota s pískem místo krve. Ve druhém Bladeovi ale hrál drogového dealera a ve čtvrté Mission Impossible jednoho strážného…? Co? Ne? Tak nic.

– Rodák z Nového města na Moravě, Petr Vaněk, si zahrál už v pěkné řádce amerických produkcí. Vidět jste ho mohli na omezeném prostoru například v Dítěti č. 44, Posledních prázdninách, Honu za svobodou nebo seriálu Crossing Lines či Borgia.

– Lucie Vondráčková se přes zvláštnosti typu dokumentu Joan of Arc nebo blbinky Empire of Sin dostala během pobytu v Kanadě do komedie s Queen Latifah Poslední prázdniny. Pak přišla rolička v Jakubiskově Bathory, natáčené v Čechách a pak… nic. Tak třeba se tu bude zase za pár let natáčet něco pořádného.

– A čas od času se někde objeví třeba i Miroslav Šimůnek (Casino Royale, Tristan a Isolda), Aňa Geislerová (Anthropoid, Sklapni a zastřel mě) nebo Tereza Voříšková (Clay’s P.O.V., Pohřešovaný).

Vedle herců se v Hollywoodu – obzvlášť v posledních letech – docela daří i dalším Čechům z jiných filmových branží. Nedávno byl například v DVTV rozhovor s expertem na vizuální efekty Pavlem Kacerlem, iDnes přinesl rozhovor s kaskadérem Leošem Stránským a hodně se podle všeho daří i v Česku sídlícím firmám na efekty. Jelikož se ale v tomto článku bavíme o hercích a herečkách, uděláme si zde čáru a k dalším profesím se třeba vrátíme někdy jindy.

—————

Korekce: Lucifrid

—————