Herci a herečky 20/47: Cesta vzhůru – Platy IV/IV

Photo by chuckyeager, Flickr, CC BY 2.0

Krátce po uveřejnění Lawrencina textu se samozřejmě objevily hloupé komentáře typu, „Miliónů má, že neví, co s nima, a ještě by chtěla víc? Ta se fakt zbláznila,“ „Fňuk. Její problémy bych fakt chtěla mít,“ nebo, „Je to mizerná herečka, tak si víc ani nezaslouží,“ nebo můj oblíbený, „Další feminacistická kráva, co nesnáší chlapy. Ať se jde vy—.“ Lawrence samozřejmě nešlo ani tak o peníze, jako spíše o princip. A spíše než proti mužům je ten text namířený proti bojácnosti jí samé i některých dalších žen říct si o víc. Ale to musí být jasné asi každému, kdo tu esej přečetl. Protože ale lidé tak často buď odmítají číst, chtějí se svézt na vlně, nebo mají největší zájem o to našroubovat si na cizí slova vlastní názory (ať už se hodí, nebo ne), objevilo se i mezi Lawrencinými hereckými kolegyněmi a kolegy několik telátek, která cítila potřebu zabučet si pár nesmyslů do éteru. Za okamžik se na ty všechny názory podíváme. Nejprve si ale povíme jednu tematickou pohádku:

—————

Wilhelm a Jacob Grimm

Pohádky bratří Grimmů

„O vši a bleše“

BYLO NEBYLO, v domečku na kraji vesnice spolu žily veš s blechou. Vařily zrovna ve skořápce pivo, když tu najednou veš spadla dovnitř a opařila se. Blecha začala v tu ránu z plna hrdla křičet. Uslyšela ji dvířka do světnice a zeptala se jí, „Blecho, proč tak křičíš?“ „Protože se veš opařila.“ Dvířka tedy začala vrzat.

Uslyšelo je koště a zeptalo se jich, „Dvířka, proč tak vržete?“ „Co bychom nevrzala? Veš se opařila a blecha pláče.“ Koště tedy začalo zhurta zametat.

Uviděl ho trakárek, který zrovna projížděl kolem, a zeptal se ho, „Koště, co tak zametáš?“ „Co bych nezametalo? Veš se opařila, blecha pláče a dvířka vržou.“ Trakárek tedy řekl, „Tak já budu jezdit,“ a začal hlava nehlava jezdit po celém dvoře.

Photo by Billy Wilson, Flickr, CC BY-NC 2.0

Když projížděl kolem smetiště, smetiště se ho zeptalo, „Trakárku, co tak jezdíš?“ „Co bych nejezdil? Veš se opařila, blecha pláče, dvířka vržou a koště zametá.“ „Tak já začnu hořet,“ řeklo smetiště a zažehlo v sobě oslnivé plameny.

Nedaleko stál strom, který se smetiště zeptal, „Smetiště, proč hoříš?“ „Co bych nehořelo? Veš se opařila, blecha pláče, dvířka vržou, koště zametá a trakárek jezdí.“ Strom tedy řekl, „Tak já se budu otřásat,“ a začal se třást tak silně, až z něj opadalo všechno listí.

Uviděla ho dívka se džbánkem na vodu, která zrovna procházela kolem, a zeptala se ho, „Strome, co se tak otřásáš?“ „Co bych se neotřásal? Veš se opařila, blecha pláče, dvířka vržou, koště zametá, trakárek jezdí a smetiště hoří.“ Dívka tedy řekla, „Tak já rozbiju svůj džbánek,“ a praštila s ním o zem.

Dívky si všiml potok, ze kterého nabírala vodu, a zeptal se jí, „Děvče, proč si rozbíjíš džbánek?“ „Co bych si ho nerozbíjela? Veš se opařila, blecha pláče, dvířka vržou, koště zametá, trakárek jezdí, smetiště hoří i strom se otřásá.“ „Aha!“ zvolal potok, „Tak to já vyteču,“ a kvapem začal vytékat z koryta.

A ve vylité vodě se všichni utopili. Dívka, strom, smetiště, trakárek, koště, dvířka, blecha i veš, prostě všichni.

KONEC

—————

A teď zpátky k humbuku, který se spustil po uveřejnění eseje Jennifer Lawrence. Ze všeho nejdříve přišla Gwyneth Paltrow s tímto hlodem, kterým navazovala na Lawrencin text a zároveň celou věc vztahovala na sebe:

Podívejte, takové částky, jaké dostává Robert Downey Jr. si nikdo nezaslouží. Rozdíl mezi platovým ohodnocením mužů a žen je v tomhle průmyslu velmi bolestivý. Od výše výdělků se tu odvíjí vaše hodnota, a jestliže muži dostávají za tu samou práci zaplaceno více než ženy, je to prostě dost na draka.

– Gwyneth Paltrow

Photo by Elena Tubaro, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

O tom, že výplata Roberta Downeyho Jr. není tak úplně košer, jsme si už sami říkali, ale to bylo v kontextu všech ostatních členů štábu a herců, kteří kvůli jeho enormním výplatám třou bídu s nouzí. Paltrow má sice pravdu v tom, že za stejnou práci si všichni zasluhují stejný plat, ale to, jak nepřímo naznačuje, že si za roli v Iron-Manovi zasloužila stejné množství peněz jako on, je trochu na hlavu. Kvůli vedlejší postavě Pepper Potts na Iron-Mana nikdo nechodí a statisíce dolarů, které za tu vedlejší roli dostala, jí musí stačit. A o tom, že se pro herečky nepíše tolik vysokoprofilových hlavních rolí, ve kterých by se mohly vypracovat a které by jim umožňovaly říkat si o víc – což je jádro celého tohoto problému –, se milá Gwyneth samozřejmě ani slovem nezmiňuje. Místo toho jen brblá, že coby glorifikovaná komparzistka nedostala ve velkofilmu stejné peníze jako hlavní hvězda.

S ještě horším myšlenkovým pšoukem přišla Jessica Chastain. Když se v tisku objevila informace, že za svou roličku v Marťanovi měla dostat zaplaceno „jen“ $7 miliónů, zatímco ten „nenažranec“ Matt Damon celých $18 miliónů, Chastain si v rozhovoru pro Huffington Post povzdechla:

Tuhle někdo napsal, že jsem si na Marťanovi vydělala určitý obnos peněz, ale já ve skutečnosti nedostala ani čtvrtinu zmiňované částky. Lidé se podivují, že jsem si vydělala mnohem méně než můj herecký kolega, ale já si v pravdě nepřišla ani na zlomek obnosu, který si myslí, že jsem dostala. Tak strašně velká je v Hollywoodu propast mezi pohlavími a jejich platovým ohodnocením.

– Jessica Chastain

Drahá Jessico, zatřep si hlavou. Zatímco ty jsi v Marťanovi zhruba pět minut letěla na autopilota, Damon ten film skoro celý sám odehrál. I kdybys dostala milión a půl, stejně by to bylo moc, tak laskavě drž pec, dřepni si na zadek a šoupej nohama!

Photo by Peter Kudlacz, Flickr, CC BY 2.0

Právě na Jessice a Gwyneth je nicméně hezky vidět, jak pár blbců dokáže zkazit dobrou věc. Když Jennifer Lawrence napsala svůj článek, upoutala tím pozornost k reálnému problému – k faktu, že herečky dostávají v Hollywoodu z nejrůznějších důvodů mnohem nižší platy než herci. Zapředla tam rozumnou debatu o důležitém tématu. Díky Jessice a Gwyneth se ovšem tahle rozumná debata zvrtla. Najednou se lidé přestali bavit o tom, co je podstatné, a začali rozebírat, proč tyhle dvě dámy nemají pravdu. Do toho zničehonic přicválal rytíř na bílém koni Bradley Cooper, který řekl…

V budoucnosti, než se upíšu nějakému projektu, dám si schůzku se svými hereckými kolegyněmi a výši platu budeme vyjednávat společně. Nenapadá mě, jak jinak docílit nějaké změny. Tohle mi ale přijde proveditelné. O finančních věcech se sice herci běžně nebaví, protože na to mají lidi, ale víte co? Je na čase, aby s tím někdo začal.

– Bradley Cooper

… načež v odpověď na tenhle žblept vymámil při jednom rozhovoru s Jeremym Rennerem jakýsi reportér tento citát, který obletěl angloamerické interentové portály…

Pomáhat herečkám vyjednávat jejich smlouvy, přece není moje práce. Sám se ve smlouvách a penězích a takových věcech vůbec neorientuji. Jsem herec a vyznám se leda v lidském chování, takže jakmile dojde na tyhle finanční záležitosti, pověřuji tím ostatní. Dělám, co mi jde. Na nic jiného se soustředit nebudu.

– Jeremy Renner

… pak si přihodila polínko do ohně Kate Winslet s tímto zaprděným, zpátečnickým, ustrašeným komentářem…

Photo by Maggie, Flickr, CC BY 2.0

Osobně se mi tyhle debaty o penězích vůbec nelíbí. Chápu sice, proč lidé cítí potřebu se o těchto věcech bavit, a možná se mi to nelíbí jen proto, že jsem Britka, ale já o penězích mluvím nerada. Jako téma hovoru mi to přijde trochu vulgární, nemyslíte? Podle mě by se tyhle věci takhle na veřejnosti řešit neměly, a vcelku mě udivuje, že se do nich tolik lidí pouští.

– Kate Winslet

… aby toho nebylo málo, herečka a bavička Kathy Griffin poskytla čtenářům časopisu Variety dávku reality, když v jednom článku podotkla, že ačkoliv teď možná sama Jennifer Lawrence bude dostávat zaplaceno, o kolik si jen řekne, u většiny ostatních hereček bude i nadále vše fungovat při starém. Její text jsem pro potřeby tohoto článku značně pokrátil, ale jeho plnou verzi naleznete zde.

Hollywood je pro ženy brutální byznys. Uvědomila jsem si to, když jsem dostala první placenou práci v devadesátkovém sitcomu Správná Susan. Zjistila jsem tehdy, že ačkoliv jsem hrála jednu z hlavních postav, dostávala jsem druhý nejnižší plat ze všech stálých herců. Na výplatní pásce jsem se přes $20,000 přehoupla, až když mi bylo 36. Chodila jsem sice na kurzy herectví, brala všechny nabídky, které mi spadly do cesty, a dřela jako kůň, ale stejně mi to bylo k ničemu.

Platově jsem neposkočila ani po první sérii Správné Susan, ani po druhé. Teprve po třetí řadě jsem si řekla, že si zasloužím stejné peníze jako moji kolegové, a šla jsem za šéfem Warner Bros. TV Peterem Rothem. Nakráčela jsem mu do kanceláře a řekla mu, „Podívejte, v tom seriálu hraju tři roky. Už mi přece musíte přidat, ne?“ A přidáno jsem dostala. Stejně jsem se ale platově nevyrovnala chlapům, co v tom seriálu hráli se mnou.

Photo by Disney | ABC Television Group, Flickr, CC BY-ND 2.0

Jestliže si coby žena myslíte, že vás vaše agentura podrží, zatřepte si hlavou. Já sama se nikdy neocitla v situaci, kdy by se producent Lorne Michaels nebo režisér Judd Apatow rvali za moje zájmy. Nebo kdy by se za mě postavilo studio. Nebo televizní stanice. Od samého začátku jsem na všechno sama. Je mi pětapadesát, nikdy jsem nedostávala zaplaceno tolik jako muži a lepší už to nebude. To jako vážně.

V posledních letech například s Andersonem Cooperem moderuji novoroční pořad na CNN New Years Eve with Anderson and Kathy. Myslíte si, že za to moderování dostávám tolik co Anderson? Samozřejmě že ne. Letos si znova zkusím říct o trochu více peněz a možná mi to vyjde. A možná také ne. Pro mě už to prostě lepší nikdy nebude. Pro Jennifer Lawrence třeba ano, jenže mně není pětadvacet a nejsem filmová hvězda.

– Kathy Griffin

A do tohodle všeho guláše je ještě nutné vzít v potaz širší rámec, protože tu skutečně nejde jen o pár herců a hereček, jen o jednu esej jedné hvězdičky. O tom, že v otázce platů můžu a žen něco nehraje, se mluví už dlouho, a to nejen v Hollywoodu. Na začátku tohoto roku proto v Kalifornii vešel v platnost zákon o rovných platech, podle něhož zaměstnavatelé nemohou různým lidem platit za stejnou práci různé peníze. Zákon je v podstatě rozšířením a aktualizací sbírky z roku 1940 a sám o sobě má spoustu výjimek – zohledňuje například protiklad kvality a kvantity práce. Navíc nadále umožňuje zaměstnavatelům dělat rozdíly v platovém ohodnocení mužů a žen, ale to jen a pouze ve výjimečných případech – například pokud se zaměstnanci liší vzděláním a výcvikem nebo pokud se jedná o jakousi „obchodní nutnost“ (ať už to znamená cokoliv).

Teoreticky tedy zákon zní hezky, ale uvidíme, jak se osvědčí v praxi, nakolik bude vymahatelný atd. Ono z toho nejspíš stejně nic moc nebude. Herečka Patricia Arquette to ale vidí mnohem nadějněji:

Photo by Ibsan73, Flickr, CC BY 2.0

„Zaměstnavatelé se všeobecně budou muset přizpůsobit, což sami dobře vědí. Vědí to, protože desítky let platili ženám méně, než si zasloužily, a teď na ně konečně spadla klec. […]

Koneckonců vezměte si i tu Jennifer Lawrence. Vždyť ona platí stejným lidem za to, aby za ni vyjednávali podmínky smluv, kterým platí i spousta jejích hereckých kolegů. Jejich agenti si ale podvědomě stále myslí, že na tom, že ona dostává méně, není nic špatného. Takhle už to chodí, taková jsou prostě pravidla tohoto průmyslu. Právě tohle myšlení zapříčinilo současný stav. Tihle lidé to způsobili. Lidé, kterým ona platila, kterým každá další žena v Hollywoodu platila. Lidé, kteří dopustili, aby jejich klientky přicházely zkrátka. Jejich manažeři, agenti, studia.

– Patricia Arquette

Ve finále byl tedy Jennifeřin článek, ona prvotní myšlenka, pro celou tuhle mediální bouři utopen v halasu hlouposti, hrdinských prohlášení, vyhrocené rétoriky a ubíhání od původního tématu. A jaká že ta původní myšlenka byla? >>Dámy a pánové, nebojte se říct si o víc. Nesnažte se s každým vyjít zadobře, každému se zalíbit, a pokud budete mít pocit, že máte navíc, tak si o to prostě řekněte. Ono to buď vyjde, anebo ne. Líná huba je ale holé neštěstí.<<

—————

Korekce: Lucifrid

—————