Co nás naučil rok 2016 VI/VI
Režiséři ztrácejí kontrolu
Už v článku o filmové katastrofě jménem Fantastická čtyřka jsme si říkali, že hollywoodská studia v posledních letech sází stranou režisérů na jednu novou metodu najímání: Do režisérských seslí chystaných velkofilmů posazují blockbusterově nezkušené filmaře, kteří na ně udělali dojem svou prací na nějakém nízkorozpočtovém nebo ještě lépe nezávislém filmu.
Movies 2016 from Nikita Malko on Vimeo.
Studiím je vcelku jedno, že tihle nerozkoukaní režiséři (a zatím to jsou opravdu jen režiséři, protože proti režisérkám navíc hrají genderové stereotypy) nemají s natáčením velkofilmů a prací s vizuálními efekty žádné zkušenosti. Filmařina je týmový sport, takže mají noví rejžové kolem sebe dostatek lidí, kteří jim v jámě lvové vypomohou. A studia sama vedle toho mají hned trojí důvod k radosti, protože režisérští zelenáči 1) nestojí skoro žádné peníze, 2) díky jejich úspěchům na nezávislé scéně se dá v marketingové kampani poukázat na očekávanou kvalitní filmařinu a 3) jsou velmi snadno manipulovatelní. Člověk, který nemá v Hollywoodu jméno, si nemůže vyskakovat, a kdo si nemůže vyskakovat, s tím klidně vymetete podlahu.
Ve zmiňovaném článku o Fantastické čtyřce jsme si psali, že tahle technika „občas dopadne na výbornou (příkladem budiž předloňský megaúspěch Jurského světa od velkofilmového nováčka Colina Trevorrowa), a občas také ne (Gavin Hood se studiem 20th Century Fox obdobným způsobem válčil při natáčení X-Men Origins: Wolverine). Nyní to tedy nevyšlo.“ A rok 2016 nám přinesl další várku vysokoprofilových projektů, které studia vyrvala režisérům z rukou a udělala si s nimi, co chtěla.
Jako první si můžeme uvést Sebevražedný oddíl. Režisér David Ayer, toho času uznávaný pro svou práci na snímcích Training Day a Patrola, sice strávil psaním scénáře k téhle DCovské superzáporácké týmovce jen necelých pět týdnů, což je na celovečerní film sakra málo, ale i tak – jeho verzi studio Warner odkleplo, nalákalo na ni Willa Smithe, Jareda Leta a další herce a nechalo režiséra, aby ji natočil. Jenže pak Warneři dostali od diváků a kritiků kopanec do zadku v podobě příšerně hodnocené a všeobecně vysmívané komiksovky Batman v. Superman a zalekli se. Jelikož měl mít Sebevražedný oddíl stejně temný tón jako BvS – tedy ten samý tón, nad nímž většina diváků bručela, že je nebaví –, bylo třeba s tím na poslední chvíli něco dělat.
Proto se vymyslela ta barevně hýřivá, neonová, cool reklama. A proto se také musel film sáhodlouze přetáčet a přestříhávat. Nikdo se už nikdy nedozví, jak přesně by vypadala čistě ayerovská verze Sebevražedného oddílu. Podle serveru SlashFilm, který dal dohromady úctyhodný seznam proslýchaných změn, byla původní verze temnější, měla mnohem více scén s Jokerem, mnohem propracovanější charakteristiku postav, méně akce a více smyslu. Ale na tom teď už nesejde. Příliš temné filmy nefrčí a puberťáci mají rádi ostré bonmoty a neonová světla, tak jim musel jít Hollywood na ruku. Jen je hloupé, že kvůli tomu museli Warneři zkroutit ruku talentovanému režisérovi, s nímž se dopředu domluvili na radikálně odlišném přístupu.
Alespoň že to Ayer vzal lépe než Edgar Wright (měl režírovat Ant-Mana, produkci opustil těsně před natáčením, protože se mu nelíbilo, nakolik mu studioví kravaťáci kafrají do díla, a teď po něm není ani vidu, ani slechu) nebo Josh Trank (režíroval Fantastickou čtyřku, se studiem Fox se hrozně pohádal, následně film sám pohaněl, dnes už více méně nepracuje) nebo Michelle MacLaren (měla režírovat Wonder Woman, ale kvůli „kreativním rozdílům“ od produkce odešla v době příprav, žádný další projekt podobné velikosti od té doby nedostala a už asi ani nedostane) nebo Alan Taylor (režíroval druhého Thora a zatím posledního Terminátora a v obou případech natolik frflal kvůli studiovým zásahům v post-produkci, že už mu velkofilm nikdo nikdy nesvěří – musel se vrátit do televize).
Druhým 2016kovým případem studiového vyrvání filmu z rukou režiséra je Star Wars: Rogue One. Pod tímto snímkem je jako režisér technicky vzato uvedený Gareth Edwards, který stojí například za poslední předělávkou Godzilly, ale Edwards ten film režíroval jen asi z poloviny. Lucasfilm a jemu nadřazená společnost Disney měly od chvíle, kdy se usnesly, že vlijí nový život do hvězdně válečné franšízy, zájem na tom, aby se vedle klasických Epizod točily i jiné, s klanem Skywalkerů nijak nespřízněné filmy. Prvním z nich měl být právě Rogue One, který byl ohlášen a koncipován jako drsná válečná řezničina z filmového vesmíru Hvězdných válek. Měl to být experiment, měl to být risk.
Jenže Epizoda VII pak vydělala dvě miliardy dolarů, čímž pádem najednou šlo o sakra hodně, a šéfové studia znejistěli. Pokud by byl Rogue One skutečně tak experimentální, jaký si ho objednali a jaký ho chtěli mít, mohly by o poznání nižší výdělky poškodit image celé restartované franšízy. Což by dost dobře nešlo. Takže vzali někdy v polovině roku již dotočený snímek, jehož hrubý sestřih měli připravený na stole, povolali k sobě armádu scenáristů, nového režiséra a… zhruba polovinu snímku překopali. Garetha Edwardse na režisérské sesli nahradil Tony Gilroy, který mu už vypomáhal při přetáčkách Godzilly. Gilroy musel kompletně předělat celý třetí akt a v obou dějstvích předcházejících provést patřičné změny. Přetáčely se akční scény a změnil se i skladatel – Edwardsem původně odsouhlasený Alexander Desplat byl nahrazen Michaelem Giacchinem. Samotný Edwards opět údajně ani neměl přístup do střižny, takže se nemohl na úpravách nijak podílet. A opět je vše, o čem mluvím, krásně ilustrovatelné na absenci velkého množství trailerových scén ve výsledném snímku.
Edwards – stejně jako Ayer – dokázal držet hubu a krok, takže se s ním nejspíše nevidíme naposled, což je minimálně pro něj dobře. Akorát mi přijde dost zajímavé, nakolik se v posledních letech oslabila pozice režiséra. Jistě, poslední slovo asi mělo historicky vždy studio, protože právě to bylo odjakživa zodpovědné za financování filmů, ale aby kravaťáci v takovéhle míře zasahovali do samotné produkce a post-produkce, aby k filmům najímali režiséry a pak je ani nenechali dodělat, co si od nich původně vyžádali, to mi přijde hodně zvláštní. Ale budiž, ať si studia dělají, co chtějí. My, diváci, jim na to buď půjdeme, nebo ne.
Herečky kontrolu nabývají
O tom, že mají herečky problém dosahovat stejného vlivu a stejně vysokých platů jako jejich mužští kolegové jsme si říkali nejenom v dávném kánonovitém článku o hollywoodské „misogynii“, ale především v jedné části megačlánku o hercích a herečkách, která se týkala platů. Ten začarovaný kruh, jen pro zopakování vypadá zhruba následovně: Pro herečky se z nejrůznějších důvodů nepíše tolik významných rolí (protože většina scenáristů jsou muži, takže jim přijde přirozenější psát zase jen o mužích; protože hlavní postavy ve velkofilmech nebo žánrovkách, které jsou filmově nejvděčnější, musí být hodně akční, a ženy se historicky musely spokojovat s rolemi více méně pasivními; protože herečky buď z vlastní vůle, nebo kvůli společensky daným genderovým rolím často na celé roky odchází z filmového průmyslu k rodině, takže s nimi studia ani nemohou počítat, atd.), takže se nemají šanci příliš vypracovat, ergo jejich slovo nemá takovou váhu a ony si nemohou říkat o stejně vysoké platy jako jejich kolegové.
Díky eseji Jennifer Lawrence, která byla součástí výše zmiňovaného megačlánku, se ovšem něco přeci jen změnilo. Právě ta esej zapůsobila trochu jako klacek vražený do výpletu rozjetého kola, díky němuž si letos několik studiových šéfů nabilo papulu a muselo za herečky vysolit o pár set tisíc více, než kolik plánovalo. Zatímco tedy sama Jennifer Lawrence pořádně přestřelila, když si nechala za půl (podle recenzí dost odfláknuté) práce na Pasažérech vyplatit dvojnásobek gáže svého hereckého kolegy Chrise Pratta, několika herečkám se s odkazem na ni podařilo docílit buď rovného platu se svými hereckými kolegy, nebo přiměřenému platu vzhledem k velikosti jejich role. Bohužel se tu budeme bavit především o světě televize, ale i tak – pokrok někde začínat musí.
– Emmy Rossum se po sedmi letech účinkování v seriálu Shameless televizní stanice Showtime podařilo platově vyrovnat jejímu kolegovi Williamu H. Macymu. Ten původně právem bral o mnoho více než ona, protože byl divákům známější a tedy je k seriálu lákal více než neznámá mladá herečka. Jenže už po pár letech se ukázalo, že mu Rossum nejen zdatně sekunduje, ale že se mu co do oblíbenosti u kritiky i publika zcela vyrovnává. Když se tedy obnovovaly smlouvy do osmé série, Rossum si dupla: Buď dostane stejně jako Macy, nebo odchází. A protože by bez ní Shameless padlo, Showtime muselo sypat.
– Podobně si dupla a platové parity docílila Robin Wright ze seriálu House of Cards. Ten se právě šine do páté řady, a když Wright viděla, že pracuje stejně dlouho jako její kolega Kevin Spacey, její resumé je stejně bohaté a jejich postavy v seriálu se těší stejné oblibě, řekla si, že si ty stejné peníze prostě zaslouží. V jednom rozhovoru to řekla na plnou pusu, „Bylo to jako dokonalá bouře. I dnes se natáčí jen málo filmů a seriálů, kde by si byli patriarcha i matriarcha zcela rovni. A v House of Cards zrovna jsou. Podívala jsem se na data ze statistik a zjistila, že v určitou chvíli byla postava Claire Underwoodové dokonce o něco oblíbenější než ta Frankova, tak jsem toho řádně využila. Řekla jsem studiu, ‚Buď mi zaplatíte, co si zasloužím, nebo s tím půjdu ven.‘ A oni kývli.“
– Stejné platy mají i klíčová osazenstva jedněch z nejvýnosnějších seriálů současnosti. Trojice Kaley Cuoco, Jim Parsons a Johnny Galecki z Teorie velkého třesku „bere“ $1 milion za epizodu a pětice Emilia Clarke, Kit Harrington, Peter Dinklage, Lena Headey a Nikolaj Coster-Waldau ze Hry o trůny svorně přeskočili z $300 tisíc za epizodu v páté a šesté sérii na $1,1 milionu za epizodu v sériích 7 a 8.
– A teď už konečně nějaká ta filmová zpráva: Felicity Jones, kolem níž byl vystavěn (minimálně podle marketingové kampaně) snímek Star Wars: Rogue One si nepřekvapivě (avšak vzhledem k historii Hollywoodu velmi, velmi překvapivě) vydělala nejvíce ze všech herců. Zatímco její plat dosáhl sedmiciferné výše, nikdo z ostatních si nepřišel na více než půl milionu dolarů.
– Zmínit se ale můžeme i o Natalie Portman. Ta si sice rovný plat na žádném snímku nevyjednala, alespoň ale jako jedna z mála vysokoprofilových hereček promluvila o tom, že si o něm i ona většinou může nechat leda zdát. Konkrétně na začátku roku 2017 promluvila v rozhovoru pro časopis Marie Claire o své zkušenosti z natáčení romantické komedie Hlavně nezávazně. Její herecký kolega Ashton Kutcher, ačkoliv v té době neměl Oscara (Natalie ano, za Černou labuť) ani neúčinkoval v žádném velkofilmu (Natalie v Thorovi), dostal v Hlavně nezávazně třikrát více peněz než jeho herecká partnerka. Portman k tomu řekla, „Věděla jsem o tom, ale nedělala jsem z toho přílišnou vědu, protože vím, že v Hollywoodu hodně záleží na statistikách. A jelikož on měl lepší čísla než já, tak jsem si říkala, že by asi i měl dostat více zaplaceno. Tenkrát mě to neštvalo tak, jak mě to štvát mělo. Coby herci jsme sice hodně přeplácení, takže to zní hrozně, když si stěžujeme na plat, ale ty nepoměry jsou příšerné.“
Ačkoliv je tedy většina příkladů z televize, myslím, že ta Lawrencina esej měla natolik jednoduchou, snadno uchopitelnou a zapamatovatelnou myšlenku, že i na základě těchto pár příkladů můžeme pomalu vypozorovávat určitý trend. Snad… Doufejme, že to nedopadne stejně nevalně jako kdysi s článkem Geeny Davis, který měl také jednoduchou a chytlavou myšlenku, ale přesto se na něj brzy zapomnělo. Samozřejmě, stále budou lépe placení ti herci a herečky, kteří jsou známější a mají toho odehráno více (což znamená, že většinou budou vyšší plat pobírat právě a jen herci), ale snad už se díky narůstajícímu počtu ženských rolí, a to nejen v televizi, tyhle misky vah brzy dorovnají.
—————
—————
Korekce: Lucifrid
—————
Primární zdroje:
‘Shameless’ Emmy Rossum’s Salary Demands Vs. Television’s Parity Rule
http://www.dailymail.co.uk/tvshowbiz/article-3596547/House-Card-s-Robin-Wright-reveals-got-salary-increase-called-bosses-pay-gap-divide-star-Kevin-Spacey.html
http://www.cheatsheet .com/entertainment/the-big-bang-theory-cast-how-much-money-make.html/?a=viewall
http://www.cheatsheet .com/entertainment/game-of-thrones-highest-paid-actors.html/?a=viewall
https://www.you___tube.com/watch?v=W8I0RIgVjsM
http://cinepur.cz/article.php?article=1103
https://en.wikipedia.org/wiki/Oriental_Movie_Metropolis
http://www.slashfilm.com/suicide-squad-deleted-scenes/
http://www.clipd.com/movies/27409/13-movie-directors-who-totally-dissed-their-own-movies?debug=preview,nuke#page=1
http://www.hollywoodreporter.com/heat-vision/star-wars-rogue-one-replaces-929387
http://www.slashfilm.com/james-gunn-deadpool/?utm_source=zergnet.com&utm_medium=referral&utm_campaign=zergnet_900778
https://www.you___tube.com/watch?v=mZOSHp7sqhQ
http://blogs.indiewire .com/theplaylist/20th-century-fox-aiming-for-r-rating-for-next-wolverine-movie-20160216
http://www.thewrap .com/summer-box-office-finding-dory-bourne-slow-start/
‘Teenage Mutant Ninja Turtles 2’ Disappoints: Does Hollywood Have a Sequel Problem?
http://www.hollywoodreporter.com/news/hollywoods-new-problem-sequels-moviegoers-899765
https://www.you___tube.com/watch?v=W8I0RIgVjsM
‘No Other Love’ Actress Issues Apology to People of China
https://www.you___tube.com/watch?v=ReHuvpkJ5QM
A&E Cancels KKK Documentary Series, Says Participants Were Paid in ‘Direct Violation’ of Policies
https://www.you___tube.com/watch?v=Z1DFSwdU9XE
http://www.hollywoodreporter.com/features/wanda-chairman-wang-jianlin-plans-invest-billions-hollywood-942854
https://www.moviefone.com/coming-soon/r/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filmov%C3%BD_rating_MPAA
https://www.you___tube.com/watch?v=8R-FQTY4KJk
http://portable.tv/culture/post/game-of-thrones-carice-van-houten-talks-exclusively-to-portable-about-being-an-actor-that-sings-too-and-she-gets-our-adoration-on-both-fronts/
https://www.you___tube.com/watch?v=sVY1x6MhFW8
http://www.inquisitr .com/3727538/duck-dynasty-cancelled-reason-behind-season-12-cancellation-korie-robertson-talks-series-finale/
https://www.you___tube.com/watch?v=8R-FQTY4KJk
https://www.statista.com/statistics/279111/number-of-cinema-screens-in-china/
Taky jsem si toho všiml, dle mého názoru, se to vyplatí i z hlediska sequelů, kdy režisér nemá takové možnosti vyjednávat. V tomto týdnu mi stačí, když sleduji dění kolem filmu 50 odstínů temnoty, kdy je vidět, že hlavní představitel i představitelka, vidí v jaké “kvalitním“ filmu hrají a mimo přiznávají, že jde hlavně o peníze a propagaci jich samých viz odkaz níže.
—
Chci říct, že první díl točila slavná režisérka a dvojku točí nováček z televize a z vyjádření zúčastněních to není tak podstatné, jelikož při výši nákladů ten film vydělává jen svým názvem :-(.
http://revue.idnes.cz/dakota-johnsonova-padesat-odstinu-postelove-sceny-sex-pgt-/lidicky.aspx?c=A170203_133139_lidicky_zar
Přesně, vyjednávací schopnosti mají nováčci rozhodně menší. Jejich požadavky nemají žádnou váhu a studia si s nimi mohou dělat, co chtějí. A krom toho vyjdou jejich služby v porovnání s velikány na pakatel…
—
Ona ta jednička Odstínů sice byla hloupoučká, ale už jen kvůli tomu, kolik vydělala, bych ji nebral tak na lehkou váhu. Přijde mi to trochu nefér – stejně jako když lidé zavrhují Stmívání nebo Transformery, ačkoliv tyhle série vydělávaly a vydělávají miliardy dolarů a mají vliv na směřování hollywoodské tvorby. Kvalitativní propad, co jsem tak slyšel a četl, souvisí především s tím, že zatímco režisérka prvního týmu dokázala odolat nátlaku Paní Autorky, režisér druhého a třetího dílu (natáčely se zároveň) už jí právě kvůli těm výdělkům jedničky a s ním spojené moci nedokázal oponovat. Paní Autorka dostala, co chtěla. Akorát co chtěla, byla totální příběhová břečka…
Cílem nebylo zavrhovat cokoliv, ale ukázat na to, že společnosti Universal se vyplatí zaplatit úplného nováčka nebo jen usměrňovat autorku knížky, tím snížit rozpočet na cca 40 miliónu v případě 50 odstínů šedi , a přesto bude film výdělečný. Režisér si přičte položku do životopisu, herci taky a všichni jsou spokojený.
V tom máte naprostou pravdu. Studio na režisérech Sam Taylor-Johnson a Jamesi Foleym ušetřilo, a ještě navrch vydělalo/vydělá stovky milionů na známosti předlohy. Zrovna u série Padesátí odstínů je to vidět hodně hezky, protože první díl měl náklady $40 milionů a další dva po $55 milionech. U blockbusterů typu Jurského světa nebo všelijakých komiksovek, kde studia využívají stejnou metodu najímání, je to trochu složitější, protože tam náklady stoupají ke stovkám milionů. U nich ten nováček nejenom musí být levný a snadno manipulovatelný, ale také prokazatelně alespoň něco umět, mít nějakou vizi.