GEORGE CARLIN

O MUŽÍCH A ŽENÁCH

O MUŽÍCH A ŽENÁCH: „V poslední době jsem si všimnul, že spousta komediálních filmů a seriálů se točí kolem vztahů. Tenhle trend vztahových komedií už jste také museli zaregistrovat, ne? No, já o vztazích zase tolik nevím, ale za těch pár let, co jsem na tomhle světě, jsem u obou pohlaví přeci jen odpozoroval spoustu věcí, které bych s vámi nyní rád rozebral. Pojďme se tedy pobavit o mužích a ženách – tedy o těch velkých, chlupatých a hlučných živočiších na jedné straně a těch menších, méně zarostlých, avšak stejně tak hlučných živočiších na straně druhé.

„Stranou mužů a žen se dá veškerá moudrost lidstva shrnout do téhle jediné věty: Muži jsou hloupí a ženy šílené. A šílené jsou ženy v první řadě z toho důvodu, že muži jsou hloupí. Důvod to samozřejmě není jediný, ale jde o jeden z těch nejhlavnějších. Mimochodem, jestli si myslíte, že nemám pravdu a muži jsou chytří, tak si račte otevřít jakékoliv noviny. 99 % těch nejodpornějších obludností, ke kterým ve světě dennodenně dochází, započali, zařídili, umožnili, provedli či nezastavili… muži. Mezi tyto obludnosti samo sebou patří i mexické vlny a plácání dlaněmi, dvě z nejčernějších kapitol v dějinách lidstva.

„Ovšem kromě toho, že jsou muži hloupí, člověk nesmí zapomínat ani na to, že ženy jsou šílené. A pokud by se vám se mnou snad chtělo nesouhlasit, zeptejte se jakéhokoliv muže. V tomhle ohledu jim to pálí. Do jednoho jsou totiž skálopevně přesvědčení o tom, že každá žena je trhlá jak fialka.

„Jenže ženám v hlavě nikdy nezačne jebat jen tak samo od sebe. Na cvokhaus jsou zralé z velmi dobrých důvodů, z nichž ten nejdůležitější spočívá v tom, že v průběhu jejich života – na rozdíl od mužů – musí překonávat mnohem více překážek a vypořádávat se s mnohem větším množstvím všelijakých obtíží. Mají prostě těžší úděl. Pro názornost si to můžete představit například takto: Když si ženy o polední pauze vystály frontu v kosmickém bufetu a konečně se dostaly k pultu, tak už na ně vyzbyly pouze dvě kouřící hromádky velkého kulového. Alespoň ho ale bylo hodně, takže si klidně mohly jít několikrát přidat.

„Kdybyste snad pochybovali o mých motivech, tak vězte, že nejsem sobec a nejde mi o nějaké osobní zisky. Tyhle věci neříkám proto, abych se ženám vetřel do přízně (ačkoliv vymlasknout dědka by mi některá čas od času mohla… ale povinné to není, vše jen čistě v mezích dobrovolnosti). Prostě mi jen přijde, že každému, kdo si nic nenamlouvá, a nebo si nesedí na vedení, musí být jasné, že ženy si v životě nesou mnohem těžší břímě než muži.

„Pro začátek jsou obyčejně menší a slabší, čímž pádem je o tolik snadnější je fackovat, bušit, znásilňovat, zneužívat a úplně obecně se jim vcelku pravidelně pokoušet vymlátit duši z těla. Což mají samozřejmě na svědomí povětšinou muži, kteří jsou zpravidla silnější. Kdyby byly ženy jen o trochu silnější, k takovýmhle věcem by nedocházelo. Kdyby si v tomto ohledu muži mysleli, že jsou misky vah vyrovnanější, tak by se okamžitě stáhli a proti ženám už nevztáhli ruku. Stejně tak je ale třeba říct, že kdyby byly silnější ženy, tak by nejspíš jen tak ze srandy nakopávaly zadky mužům. Ostatně by to bylo jedině fér, ne?

„Dalším velkým problémem, kterému ženy čelí, je ona neustálá potřeba – jakkoliv pomýlená – vypadat dobře. Ženy cítí téměř povinnost připadat svým mužským ochráncům za všech okolností přitažlivé: ‚Pepa ze mě dneska chce vymlátit duši, tak mi to musí slušet. Možná mě i kopne do obličeje. To abych si vzala nějakou hezkou rtěnku. Dnes si prostě musím dát záležet.‘

„Ono ale dát si na sobě ‚záležet‘ není v případě žen vůbec žádná prkotina. Začněme třeba u kosmetiky. Jen se zamyslete nad tím, s kolika kosmetickými produkty a procedurami se taková průměrná žena musí v tomto světě průběžně potýkat. Jen tak letmo si můžeme uvést například čistící peelingy, tónovací emulze, základy pod make-up, pudry, tvářenky, rtěnky, lesky na rty, konturovací tužky, tužky na oči, oční stíny, tužky na obočí, řasenky, laky na nehty, odlakovače, manikúry, pedikúry, umělé nehty, umělé řasy, krémy na obličej, krémy na krk, krémy na víčka, krémy na stehna, krémy na nohy, denní krémy, noční krémy, chladivé pleťové krémy, vyhlazovače vrásek, odstraňovače líčidel, krémy na ruce, tělové krémy, koupelové oleje, kuličky do koupelí, sprchové gely, bublinkové koupele, vonné koupele, parfémy, kolínské, toaletní vody, stahovací masky, zvlhčující masky, liftingové emulze, exfoliační gely, chemický peeling, čistící masky, depilátory, celotělové zábaly, obličejové masky, šampony, kondicionéry, odbarvovače, barvy na vlasy, přelivy, barevné odstíny, trvalé ondulace, žehličky na vlasy, paruky, příčesky, prodlužování vlasů, rasta copánky, hřebeny, spony do vlasů, sponky do vlasů, vlásenky, síťky na vlasy, kulmy, gumičky do vlasů, stužky, pentle, mašle, pásky do vlasů, melírování, barvení konečků, podbarvování, lakování, tužení, foukání, stříhání, vrstvení, natáčení vlasů, natáčení řas, trhání obočí, holení podpaží, holení nohou, holení v rozkroku, depilace rozkroku voskem, voskové depilace nohou, voskové depilace obočí…

„A k tomu kabelku! Obrovitanánskou kabelku, do které každá žena může všechny tyhle sračky narvat a pak je tahat všude s sebou. Obzvlášť líčidla, protože ta musí mít po ruce od rána do večera. ‚Make-up nesmím dát z ruky, protože co kdybych náhodou někde narazila na Pepu a on mi chtěl vymlátit duši z těla? Přece se nenechám zbít neupravená. Třeba mě ale jen několikrát praští do ledvin a žaludku, zato obličej mi nechá nepoškozený. Ach, on vám je tak pozorný a ohleduplný!‘

„Přátelé, doufám také, že je vám jasné, že když se tu bavíme o vnímané povinnosti žen vypadat dobře, tak je nutné zmínit i oblečení. Právě potřeba vlastnit permanentně hezké oblečení u žen způsobuje nákupní šílenství, které jim žere tolik času. Ženy totiž popravdě mají pocit, že si musí kupovat, vlastnit a nosit až zarážející množství nejrůznějších oděvních artiklů: noční košilky, kombiné, živůtky, tanga, kalhotky, kalhotky s nohavičkami, punčošky, punčocháče, podvazky, podkolenky, ponožky, kotníkovky, návleky na nohy, podvazkové pásy, opasky, dívčí podprsenky, podprsenky s vycpávkami, sportovní podprsenky, kojící podprsenky, push-upky, samodržící podprsenky bez ramínek, wondebry, korzety, dámské košilky, spodničky, noční košile, negližé, pyžama, trikoty, volná havajská muumuučka, blůzy, svetry, teplé nátělníky, mikiny, pulovry, roláky, topy, trička, tílka, minisukně, maxisukně, kalhoty, jedno- a dvoudílné plavky, obleky, tmavé obleky, kalhotové obleky, kalhotové sukně, tříčtvrteční kalhoty, kraťasy, minikraťásky, džínové šortky, slavnostní róby, svatební šaty, večerní šaty, šaty na ulici, letní šaty, šaty na večírek, šaty na doma, župany, zimní kabáty, podzimní kabáty, jarní kabáty, klobouky, čepice, šály, šátky, bandany, brože, sponky, náhrdelníky, přívěsky, medailónky, náramky, nákotníky, náušnice, svatební prsteny, zásnubní prstýnky, přátelské prsteny, prsteny na palce u rukou, prsteny na palce u nohou a (tohle je již dobrovolné) kroužky do nosů, bradavek a stydkých pysků.

„A o botách se raději ani nezmiňujme. Kristova noho! Omlouvám se, děvčata – něco přeci jen řeknu, ale zkusím to už vzít zkrátka. Máme tu tenisky, sandály, otevřené boty, boty s páskem vzadu, baleríny, boty na podpatku, boty na klínku, nízké boty, boty se zvýšenou podrážkou… a samozřejmě nesmí chybět ani boty na jehlách. Jehly, které ženám do krve rozdírají prsty na nohou a dlouhodobě poškozují chodidla, kotníky a kolena, ale na druhou stranu jim zase nádherně modelují nohy a zadeček, takže pak přece člověk nemůže mít mužům za zlé, když nějakou takovou ženu čas od času znásilní. ‚Hele, ta čubka na jehlách si vo to vyloženě říkala!‘

„Tato posedlost zevnějškem má, obecně řečeno, jeden jediný účel: Má vést k romantickému vztahu a v přání mnohých žen nakonec ke svatbě. Svatba je pak samo sebou pouze další z oné řady báječností, které dámy na cestě životem potkají. Muž si na svatbě ženu ‚bere‘, zatímco ona se jemu ‚vydává‘. Celou tu šarádu platí její rodina a už během obřadu všichni hosté jako jeden muž doufají, že žena ještě ten večer otěhotní.

„Těhotenství! Ha, další ženská laskomina! Příležitost přibrat dvacet kilo, každé ráno házet šavli, chodit jako namrdaná kachna, mít bolavé kozy a v prdeli hemeroidy. No neberte to! Navíc, když si k tomu můžete nakoupit tolik slušivých hadýrků. Problém spočívá pouze v tom, že když se těhotná žena nedokáže zvednout z pohovky, tak je to její chyba, protože kdyby brala antikoncepci nebo měla pesar, tak by tyhle starosti neměla. Všimněte si mimochodem, jak se o těchto kontraceptivech mluví jako o ženských povinnostech.

„Jen si ale pomyslete, nakolik pak bude tu ženu mateřství naplňovat. Koneckonců se bude moci starat o svého potomka, o své vlastní robátko; jinými slovy bude mít příležitost své dítě téměř sama vychovat. Pokud se rozhodne zůstat s ním doma, tak bude moci vařit, uklízet, zašívat, drhnout, čistit, leštit, voskovat, mýt, prát, sušit, žehlit, nakupovat, vozit děti autem a bavit hosty.

„Bude z ní ostatně žena v domácnosti – čili neplacená domácí služka. Uznávám však, že tento popis spíše odpovídá starším modelům ženskosti. Ten nový je mnohem vychytanější. Podle něj si žena sice ‚musí sehnat džob, aby domů taky nosila ňákou škváru,‘ ale jakmile přijde z práce, tak se z ní jakýmsi záhadným způsobem stává ta samá neplacená domácí služka.

To slovo ‚práce‘ znáte, ne? Jde o to místo, kde si žena za stejné množství odvedené práce vydělá méně peněz než muž; místo, kde v mnoha případech nemá šanci být povýšena nad určitou pozici; a zároveň místo, kde ji budou každý den svými nechutnými poznámkami obtěžovat sexuálně nevybití dementi s boulí v rozkroku. Možná je tedy opravdu lepší zůstat doma, kde si žena nemusí lámat hlavu s nějakými otravnými výplatami, nesmyslným sociálním zabezpečením, důchodovým pojištěním nebo dávkami v nezaměstnanosti pro případ, že by náhodou došlo k rozvodu. A i kdyby na něj došlo, v takové situaci je třeba jen pořešit alimenty a dávky na děti – pokud je tedy bývalý pan manžel k sehnání. Bývalý pan manžel, kterému nejspíš ona žena po letech soužití přišla již poněkud omšelá a ošuntělá, takže ji poslal k vodě a vyměnil za mladší rajdu s pevnými mléčnými žlázami.

„Na ty mléčné žlázy přece nesmíme zapomenout, no ne, dámy? Dudy, cecky, nárazníky! Dva rajcováky, které vám rostou z hrudi. A občas dokonce i směle trčí. Alespoň pár let. Ano, děvčata, čistě a jen kvůli vašemu pohlaví musíte chodit po světě se dvěma zranitelnými mléčnými žlázami, které vám nota bene visí zepředu na hrudi jako dvě lucerny. A kdyby vám náhodou přišlo, že se mužům jakýmkoliv způsobem nezamlouvá velikost nebo tvar těchto vašich žláz, tak najednou pocítíte zatraceně silný společenský tlak, který vás bude nutit, abyste si je nechaly upravit. Tuto úpravu pak samozřejmě provedou a budou ji následně monitorovat muži.

„Uvést si rovnou můžeme další fyzický dáreček, který ženy dostaly do vínku: menstruaci. Pět dní v měsíci si užívat křeče, nadýmání a potůčky krve. To je celých 15 % celkového času. A k tomu si můžete přičíst premenstruační syndrom, takzvaný PMS. Takhle ho mimochodem nazvali muži. Kdyby mu dávaly jméno ženy, říkali bychom tomu ‚Mých několik dní křiku, pláče a depresí před několika dny křečí, nadýmání a potůčků krve‘. Jenže muži na menstruaci z tohoto úhlu pohledu nenahlíží. Dívají se na ni jako na problém, který má negativní vliv na ně samotné. ‚Co je, Pepo? Vypadáš dneska nějak sklesle.‘ ‚Ále, stará má krámy.‘

„A pokud ještě nemáte dost, tak si můžeme závěrem zmínit následující ženské výhody: gynekologické výtěry, mamogramy, hysterektomie, mastektomie, potraty, interupce, porodní bolesti, epiziotomie, strie a kojení. A navrch poporodní deprese, ačkoliv vzhledem k tomu všemu předtím mi hlava nějak nechce brát, proč by se žena neměla cítit dobře. A jako by toho nebylo málo, tak si ještě přidáme přechod. Menopauzu! Tedy ještě více podivného chování a vzrušujících fyzických změn a prožitků.

„A co taková žena dostane výměnou za tohle všechno, za veškerý tenhle útlak ze strany společnosti a přírody? Když jde nějaká loď ke dnu, tak ji muži pustí jako první do záchranného člunu. Tedy alespoň teoreticky by měli. Jak často si ale myslíte, že k něčemu takovému dochází? Jo a ještě nesmíme zapomenout na to, že je ženám spousta mužů ochotná podržet dveře. Na některé muže tahle ochota vlastně působí tak silným dojmem, že se tím před ostatními dokonce chlubí: ‚Sice jí každej den mlátím duši z těla, ale kdykoliv potřebuje proběhnout z jedný místnosti do druhý, tak jí dycky podržím dveře.‘ Povím vám, jak špatné to ženy mají: Na téhle planetě představují většinu lidstva, a přesto jim ten zbytek sere na hlavu. Až do takovéhle míry jsou zpacifikované.

„Jo, ještě jsem zapomněl zmínit jednu nerovnost. Tahle už ale nahrává do karet ženám: Ženy totiž žijí déle než muži. A mějte na paměti, že tomu tak je navzdory všem těm mužským hovadinám, které musí překonávat. Kdo je tedy podle vás houževnatější a silnější? Muži, nebo ženy? Schválně, hádejte. A nezapomeňte, že ženy to mají těžší už jen proto, že se celý život musí potýkat s muži.“

————————

MUŽSKÁ NEMOC: „Podle mého skromného názoru muže ve skutečnosti trápí jen jedna jediná věc: ostatní muži. Právě u nich mají počátek veškeré potíže tohoto světa. Muži kdysi dávno odevzdávali veškerou svou moc do rukou ostatním mužům – princům, králům, generálům, šamanům, nejvyšším kněžím a podobně. Vzdávali se vlastní moci, jelikož věřili všemu, co jim ti paznechti nakukávali. Nechali se jimi oblbovat. Muži se všeobecně rádi nechají tahat za fusekli; tedy když je za ni tahají jiní muži.

„Nějaký vyčůránek se nejspíš postavil u táboráku a řekl: ‚Chlapi, poslyšte, já vám od teďka budu kralovat. Mým otcem je slunce, matkou luna a až mi dají znamení, tak nahážeme pár panen do jícnu sopky. Očekávám od vás, že se mi budete hluboce klanět pokaždé, když mě uvidíte, a že mi budete jen tak dávat polovinu svojí úrody. A ještě mě necháte vojet vám manželky. Jo a nezapomeňte, že když se budu hodně soustředit, tak vám můžu nechat vybouchnout kebuli.‘ A ti ostatní muži kolem ohniště pokývali hlavami a řekli si: ‚Ten chlap má recht.‘ Muži si tímhle způsobem v klidu nechají srát na hlavu jednoduše proto, že jim to moc nepálí.

„Tím ovšem nechci naznačovat, že být mužem je vlastně snadné a že toho muži nemají spoustu na talíři. Mají. Zaprvé musí všechny kolem sebe neustále přesvědčovat o tom, že přesně ví, co dělají. Když třeba něco opravují, musí předstírat, že rozhodně nepotřebují ničí pomoc. Musí totiž vypadat, že si na vše vystačí úplně sami. A když se jim to v tu chvíli nepodaří, tak to v pohodě opraví později. A když to nejde ani později, tak mají vždycky nablízku nějakého kamaráda, který si s tím už bude vědět rady. A když i ten selže, tak za to ten krám v první řadě vůbec nestál, takže proč se vůbec namáhat!? Beztak se někde dá koupit něco mnohem lepšího a levnějšího. Akorát to teď zrovna mají vyprodané. A ten obchod před pár lety zavřeli.

„Tohle už je taková mužská nemoc. Lidově se jí říká sráčství. Jedním z jejích mnoha dalších příznaků je například to, že postižení muži cítí neutuchající potřebu velet všem okolo, hrát si na vůdce, komandovat ostatní a udílet jim rozkazy. Pravý chlapák se totiž vidí jako pán tvorstva, vůdce smečky, kapitán lodi. Kromě toho se musí neustále a za každou cenu chovat stejně jako všichni ostatní muži, protože kdyby – nedej Bože – nějakým způsobem vybočil z řady, tak by ho ti druzí nepřijali, nezapadl by mezi ně, nedostal by práci, nepovýšili by ho, nemohl by si koupit Porscháka, nenabrnknul by si sexy ženušku, ta by toho jeho Porscháka nevyměnila za hezkou rodinnou mini-dodávku se sklápěcími sedačkami a jejich rodinka by pak nepřipomínala ty zástupy stejných nudných rodin všude okolo. Ten chudák. Ten ubohý budižkničema!

„Tahle mužná choroba má také za následek, že nemocný bude odmítat návštěvu lékaře minimálně do té doby, než mu někdo nevyvratitelně prokáže, že už je půl roku klinicky po smrti: ‚Proč bych chodil do nemocnice, zlato? Přece ještě nejsem v kómatu.‘ Musí se proto naučit nedbat bolesti: ‚Vždyť to ani nebolí. Krvácím sice ze šesti děr v lebce, ale fakt to vůbec necítím. Tak přestaň ječet, podej mi pivo a ovládání a dej si kurva odchod!‘

„Většinu mužů touto nemocí infikují jejich vlastní otcové. Právě oni je učí, že kluci nepláčou: ‚Přestaň bulet, nebo se zvednu a dám ti k tomu důvod.‘ To je matroš, co? Veškeré problémy lidstva – opakuji, veškeré problémy lidstva – mají kořeny právě v tomhle vztahu.

„Chlapci se rychle naučí své city skrývat, což se okolní společnosti samozřejmě velmi zamlouvá, protože jakmile ti kluci oslaví osmnácté narozeniny, mohou narukovat do armády, odjet do zámoří a bez špetky soucitu pozabíjet kupy cizinců. K podepsání téhle faustovské dohody je ovšem potřeba určitá zdráhavá ochota nechat si v boji třeba i ustřelit koule: ‚Brouku, hele, já si teď musím odjet do zámoří nechat ustřelit koule, protože když to neudělám, tak se mi budou chlapi vysmívat, že nemám koule na to, abych odjel do zámoří a nechal si tam ustřelit koule.‘ Ti chudáci. Ti ubozí blbouni!

„Jakmile dojde na vyjadřování emocí, tak se následkem všeho tohodle potlačování vlastních citů muži dokážou omezit pouze na plácnutí dlaněmi. A když třeba jednou za uherák nastane potřeba dát průchod nějaké silnější pohnutce, plácnou si oběma rukama. V takovém případě si ale chlapi sahají s emocemi na dno, protože ničeho více nejsou schopní. A vděčit za to můžou jen svým otcům. ‚Díky, tati!‘

„Ale počkat! Ne, abyste si mysleli, že s otci nemůže být žádná zábava. Může. Právě otcové své syny uvádí do úchvatného světa mužů, mužských subkultur a hypermaskulinního chlapáctví. Ufňukancům, sralbotkám, zženštilcům a bačkorám vstup zakázán! Na světě existuje celkem pět mužských subkultur a všechny se v podstatě překrývají: auto-moto kultura, kultura policistů a zelených mozků, kultura zbraní a lovu, kultura sportů a soutěží a konečně i kultura drog a alkoholu. A jako prémii přihodím ještě jednu: kulturu honby za kundami a mlácení buzíků. Jak jsem říkal, všechny tyhle kultury se vzájemně překrývají a spousta chlapáků patří zároveň do všech.

„Přítomnost tohoto mužského světa se dá snadno odhalit rozborem jeho výbušných chemických složek, jimiž jsou benzín, střelný prach, alkohol a adrenalin. Směs o to vražednější, že jako katalyzátor za všech okolností používá testosteron. Jestli se chcete bavit o požívání návykových látek a zaměřit se na závislost na drogách, možná byste měli začít právě u testosteronu. Testosteron je totiž ta nejvražednější látka na zemi. V laboratoři ji nikdo nenamíchal; vyrábí si ji samo tělo v šourku. V šourku, který se shodou okolností nachází nedaleko díry na sraní. Není to příhodné, když právě šourek dělá z tolika mužů sráče?

„Všechny výše jmenované subkultury se vyznačují stejnými charakteristickými rysy: homofobií spojenou s poněkud ironickou, bezmeznou, až dětinskou důvěrou v mužskou autoritu. Tyhle chlapáky jednoduše přitahují mocní muži a zároveň je pojí kolektivní strach a odpor k ženám. A to, prosím pěkně, navzdory jejich patologické posedlosti dámskými pohlavními orgány. Testosteron!

„Proč se tedy muži takto chovají? Podle mě ten největší kámen úrazu spočívá v tom, že v těch nejzásadnějších okamžicích života – během rozmnožování – hrají muži druhé housle. Většinu práce odedřou ženy. Jakou roli ostatně zastávají muži? Obvykle se jen na začátku snaží najít nějaké parkovací místo pro své spermie. Párkrát heknou, pak slastně jeknou a už šmátrají po ovládání, aby vrátili televizi na původní hlasitost. Podle mého názoru by těmto vadným mužským chromozomům mělo být znemožněno, aby kalili genofond byť jediné následující generace. Jenže vysvětlujte něco takového přírodě.

„Každopádně právě proto, že hrají jen minimální roli v rozmnožování, tak si zákonitě musí najít jiné způsoby, jak se cítit hodnotní a užiteční: Poměřují se proto jeden s druhým podle velikosti bouchaček, ceny aut, délky čůráků a naditosti šrajtoflí. Všechno to jsou ovšem závody, které žádný muž nemůže vyhrávat soustavně a donekonečna.

„A já vám teď povím, proč to všechno dělají: Jednoduše proto, že zdrojem lidského života jsou ženy. První člověk se zrodil z lůna ženy, všechny lidské plody jsou na počátku nitroděložního vývoje ženy, lidský mozek je strukturou nejdříve ženský a teprve po určité době na něj začnou působit hormony a on se přemění na mužský. Všichni muži jsou tedy ve skutečnosti upravenými ženami. Proč si asi tak myslíte, že máte na hrudi bradavky, pánové? Jste jen dodatečný nápad, který příroda měla poté, co stvořila ženu. Možná vás právě to tak strašně štve. ‚Tohle tě tak sejří, kámo?‘ Alespoň by se tím vysvětlovala ta zášť. Ženy si pro sebe urvaly dobrou práci a na pány už zbyl jen voser. Ženy dávají život, muži ho berou: Války, zločiny, násilí, to všechno je primární doménou mužů. Jde o ‚chlapský věci‘.

„Ha! Spíš o jeden z nejlepších výstřelků přírody. V ženském lůně muži startují na tak dobré pozici, a přitom jim tak brzy dojde dech. Samozřejmě ne všem – pouze dostatečnému množství na to, aby podělali, co se jen dá. A úplně nejhloupější je na celé věci nejen to, že tuhle zasranou kulturu muži přijímají, ale především fakt, že si tím vlastně serou na hlavu sami sobě.

„Mimochodem, nemyslete si, že jsou ženy úplně bez viny. Obě pohlaví mají ostatně jednu spodní část lidského těla stejnou: díru na sraní. Jenže ženám, které se chovají jako sráči, se tak neříká. Místo toho se na ně používá označení pro jinou spodní část lidské anatomie – píča. Není to tedy vlastně hezké, že jsou píči a sráči sousedi?“

————————

O CHLAPÁCTVÍ: „Mám nápad na jeden z takových těch velkých letních festivalů. Ten můj by se jmenoval Mažte je, řežte je, byl by jen pro muže a šlo by v něm o tohle: Splašilo by se cirka sto tisíc chlapáků – však víte, jaké frajery mám na mysli –, takových těch mačistických rambičů, těch naparujících se, hrdopyšných, neústupných, zarostlých, upocených, jelimanských alfa cápků, těch vysvalených dutohlavů. Sto tisíc těchhle nechutných čůráků by se sezvalo a nahnalo do jedné obří, pětadvacetiakrové prašné arény. A pak by se dal těmhle kokotům povel, aby do sebe čtyřiadvacet hodin v kuse bez ustání bušili, hlava nehlava. Bez jídla, bez vody, ožralí po whisce a sjetí andělským prachem. Nechali by se, aby do sebe rubali a mlátili a kopali, až by zůstal stát na nohou jediný poslední sráč. A tenhle mamrd by se pak vzal, postavil na piedestal… a střelil do ksichtu!

„A celá tahle šaráda by se vysílala v televizi. Budweiser by se chopil sponzorování, než byste řekli švec. Všemožní čímani by se do té arény nejen hlásili dobrovolně, ale klidně by si do ní i vystáli frontu. Stačilo by jim jenom slíbit nějaký malý přístrojek. Pro takovéhle blbosti frajeři udělají cokoliv. Pro krávoviny, co se píchnou do zásuvky a začnou trochu vrčet.

„Ještě jedno chlapské klišé mi leze na nervy – takoví ti kousci, co si u triček odstřihávají rukávy, abychom si my ostatní mohli o to více užít čuchání k jejich podpažím. Těm vždycky říkám: ‚Hele, Rambo, s tímhle jdi do hájíčka zelenýho, jo? Smrdíš jak sardelí píča! Fujtajksl. Fakt hnus, Rambo. Takhle se mezi lidi nechodí.‘

„Teď mimochodem mluvím o tom samém druhu týpků, co si nechávají kolem bicáku vytetovat ostnatý drát. Pár takových už jste viděli, ne? Přesně tohle člověk potřebuje. Nějakého typana, co si od nového milénia nezapíchal, který se mermomocí snaží lidi kolem přesvědčit, jaký je to jasoň drsoň, protože si nechal na pacičku nakreslit obrázek ostnatého drátu. Jezuskote! Já tuhle jednomu řekl: ‚Poslouchej, juniore, přijď za mnou, až tam budeš mít obmotanej skutečnej drát, a já ti ho kolem tý pazoury pěkně utáhnu, jo?‘ Namoutěduši.

„Tohle je ten samý druh chlapáků, které kdybyste osm- nebo devětkrát flákli kusem betonu do ksichtu a pak je hodinu a půl rubali ocelovou tyčí po kebuli, tak víte, co by se stalo? Odpadli by jak polínka ze špalku!

„A ještě jedna věc mě na těchhle mačistech strašně dere: taková ta jejich trička s nápisem ‚Veď, následuj nebo uhni z cesty!‘ Viděli jste je už někdy? Jde o takové to mimoňské motto Mariňáků, které se přiživuje na sto tisíc let starých, dávno přežitých mužských impulzech. ‚Veď, následuj nebo uhni z cesty!‘ Víte, co já vždycky udělám, když proti mně jde nějaký pakoun v tomhle tričku? Stoupnu si před něj a řeknu: ‚Dál jen přes moji mrtvolu.‘ Úplně mu zahradím cestu, takže mě musí obejít, ale když prochází kolem, tak po něm šáhnu, otočím si ho k sobě, načutnu ho do kulí, servu z něj to triko, vytřu si s ním prdel a narvu mu ho do chřtánu! Takhle se s nimi musí!“

————————

JSEM MODERNÍ MUŽ: „Jsem moderní muž, muž nového milénia. Digitální nekuřák, diverzifikovaný, multikulturní, postmodernistický, anatomicky a ekologicky nekorektní dekonstruktér. Už mě nahráli do počítače a také mě z něj stáhli, vložili mě i přeložili. Znám výhody snižování stavů i nevýhody zvyšování úrovní. Jsem technicky zručný bídák s levýma rukama, vyspělý a ultramoderní letecký pasažér, který dokáže dělat více věcí najednou a klidně do vás napere gigabajt za nanovteřinu. Patřím k nové vlně, ale jsem ze staré školy, a moje vnitřní dítě by chtělo, abych mu dal volný průchod ven. Jsem jiskrou nastartovaný, tepelně naváděný, horkokrevný kliďas. Jsem aktivovatelný hlasem a rozložitelný v přírodě. Mám rozhraní v databázi a tu zase v kyberprostoru, takže jsem interaktivní, jsem hyperaktivní a čas od času i radioaktivní.

„Jsem strůjcem vlastního osudu a konkurenci strkám do kapsy. Jedu na vítězné vlně, vyhýbám se všem nástrahám a v první řadě mi jde o inovaci. Hned se snažím dobrat zdroje problému, jádra věci, obsahu zprávy, od drog ale dávám ruce pryč. Nepotřebuji šňupat koks ani si píchat piko. Necítím nutkání se zhulákávat a pak zaříkat. Žiju v přítomnosti, na hraně, na vrcholu a mimo dohled. Jsem nenápadný balistický misionář se středním doletem a jednoduchým příběhem. Chytrácký inteligent. Prvotřídní budižkničemu. Nosím silné kravaty, vedu silácké řeči, posiluji se krátkými šlofíky a sílu pak vybíjím běháním vítězných koleček. Vše je u mě tutovka, na co sáhnu, proměním ve zlato, a nebojím se proaktivního přesahu. Jsem vzteklý pracant a pracovitý vztekloun. Jsem venku z léčebny, a že jsem ve štychu, si nepřipouštím.

„Mám osobního trenéra, osobního nákupčího, osobního asistenta a osobní agendu. Nikdo ze mě neudělá mlčenlivou ovci, nikdo ze mě neudělá hlupáka. Jsem totiž neúnavný vytrvalec s bezdrátovým připojením, jsem alfa muž nabuzený beta blokátory. Nevěřím v Boha, zato mám přehnanou důvěru v sebe samotného. Jsem pohodář s energickým stylem oblékání. Platím nízký nájem a mám vysoké nároky. Mám velkou spotřebu, dlouhou výdrž, širokou obrazovku a rychlé reflexy. Jsem vhodný do myčky i mikrovlnky a netřeba se o nic strachovat, protože vydržím navěky. Jsem praktický tulák, unáhlený mešuge, post-traumatický krasoň. Udělal jsem si dítě z lásky, které mi teď posílá nenávistné dopisy.

„Já ale všechno cítím, všechno sdílím, starám se a léčím; všechny podporuji, na všechny se vážu, nechat někoho ve štychu prostě nedokážu. Můj výkon klesá, zato příjem stoupá. Zaujal jsem krytou pozici na nekryté směnce a můj tok příjmů má vlastní příliv peněz. Beru podřadné nabídky, jím podřadné jídlo, skupuji podřadné obligace a sleduji podřadné sporty. Mám vyhraněný gender a intenzivní kapitál, jsem uživatelsky přátelský a alergický na lepek. V posteli i v lásce mám rád, když se se mnou nikdo nemazlí. V e-mailech mluvím hrubě a na pevném disku mám dost hustý software – žádné soft porno.

„V minimarketu jsem si koupil mikrovlnku a v megamarketu minibus. Když se mi vleče den, jdu na oběd do restaurace rychlého občerstvení. Jsem bezcelní jednohubka, k dostání ve všech velikostech a ihned připravený k nošení, plně vybavený, továrnou schválený, klinicky ověřený a vědecky formulovaný lékařský zázrak. Předem mě umyli, dopředu prohlédli, předem schválili, předvařili, předehřáli, dvakrát předbalili, postdatovali, vakuově vymrazili a zabalili. Mám neomezenou širokopásmovou kapacitu.

„Jsem jasoň drsoň, žádné béčko ani céčko. S tímhle čertem nejsou žerty, tomuhle balíkovi na nos žádné bulíky nepověsíte. Cobydup a natotata vám ukážu sekec mazec. Dávám si na čas, kliďánko piánko, jdu s dobou a hvízdám si do kroku, pluji s proudem a hlavu mám nad vodou. Jedu a ujíždím, plavu a uplouvám, vrtím se a trsám, skóruji a naříkám. Jsem v obraze a proto nikdy mimo mísu. Pedál zašlapávám do podlahy, motor tůruji do nejvyšších otáček. Pařím jako boss, snídám jako šampión a večer si dávám vítěznou večeři. Držím se a před ničím se nezastavím, masér jsem, přepínám a končím.“

————————–

1. George Carlin o jazyce

2. — o mužích a ženách

3. — o lidských poklescích a nešvarech

4. — o smrti

5. — o všem ostatním

Pages: 1 2 3 4 5