Moudra Eddieho Izzarda

Eddie Izzard

„Výkonný transvestita“ Eddie Izzard je jedním z nejznámějších a nejoceňovanějších britských komiků. Se svou show objíždí celý svět, doslova. Mluví asi půltuctem jazyků a jeho vtipy jsou dostatečně obecné – má rád surrealistický a improvizační humor plný postřehů ze života a dějin, úžasných odboček kdovíkam a spousty drmolení –, aby si mohl dovolit vyjet s nimi po Evropě, Americe, Austrálii i Asii a zapsat se tak do Guinnessovy knihy rekordů za nejvyšší počet zemí navštívených během stand-upového turné. Své jevištní kejkle Eddie vyvažuje početnými dramatickými rolemi ve filmech a seriálech. Vidět jste ho mohli například ve Valkýře či neuvěřitelně skvělém Hannibalovi.

O BRITSKÝCH A AMERICKÝCH FILMECH: „U nás v Británii jsme pověstní tím, že točíme menší, uzavřenější, nízkonákladovější filmy. V poslední době to sice přestává platit a my se pomalu vydáváme cestou, kterou nám vyšlapal Trainspotting, ale i tak valná část britské produkce stále zahrnuje takové ty filmy, které se jmenují třeba Pokoj s hezkým výhledem, schodištěm a rybníkem na zahrádce. Filmy, ve kterých sice báječní herci hrají jako o život, ale veškeré drama je v nich jaksi odtlumené, utlumené, zatlumené nebo podobné slovo s nějakou jinou předponou. Víte ale, co myslím? Veškeré emoce jsou jaksi zatlačené pod povrch. Lidé vám tu otevírají dveře a pronáší věty typu: ‚Ach, já… Ach.‘ ‚Co?‘ ‚No, já… Ach.‘ ‚Co se děje, Sebastiane? Právě tu rovnám sirky.‘ ‚Já myslel, že… Raději už půjdu.‘ ‚Ano, to bys asi měl.‘ K tomuhle se ani nedá jíst popcorn, protože člověk neví, kdy si může křupnout.

„Pokud ale takový film vydělá alespoň trochu peněz, tak k němu Hollywood odkoupí práva, natočí na jeho motivy remake s rozpočtem zvednutým o padesát miliónů dolarů a přejmenuje ho na Pokoj s výhledem do plamenů pekelných, schodištěm Satana a rybníkem smrti! A lidé v něm sice budou otevírat dveře, ale už budou řvát: ‚Co ty tu pořád vysedáváš? Furt tady dřepíš na prdeli a hraješ si s těma zasranýma sirkama! Co pořád děláš s těma posranýma sirkama? Už mi s tím pěkně lezeš na nervy, ty zasranej McSráči!‘ ‚Takhle se mnou mluvit nebudeš! Takhle teda ne! Že ty mi chrápeš se ženou? Co? Šukáš mi manželku?‘ ‚Já jsem tvoje manželka!‘ ‚Na tom nezáleží. Ptám se tě ještě jednou a naposledy: Šukáš mi manželku?‘ ‚Fajn, tak jo, šukám ti manželku. Jsem tvoje manželka a občas se šukám.‘ ‚Pche, tohle nemá cenu. Ani ty sirky si nemůžu v klidu… Víš ty co? Tak já jedu do města napichovat děti na kůly. … Ale ne, útočí na nás vesmírní opičáci!‘ Celá jedna přimyšlená část filmu, která nebyla v originálu. ‚Pif, paf! Kruci, ten krám se zaseknul. Tak ještě naposledy zavolám… Jani, já tě miluju, i když mi šukáš s manželkou.‘ Bum! Exploze! Popcorn chřoupe o sto šest!

„Britové v hollywoodských filmech hrají záporáky, a to jen kvůli Válce o nezávislost. Ano, ano, z tohodle se člověk nevykroutí. A Francouzi, kteří v té válce bojovali po boku Američanů, dnes hrají takové ty ezoteričtější postavy – postavy, které přijdou na scénu a řeknou: ‚Jmenuji se Pierre, pocházím z Paříže a přišel jsem se pomilovat s celou vaší rodinou.‘ ‚Poslužte si…‘“

———————

O ARMÁDĚ, ZBRANÍCH, TRANSVESTITISMU A VEVERKÁCH: „Když jsem byl mladý, chtěl jsem narukovat do armády. Kdykoliv o tom dnes lidem vyprávím, tak většina z nich kroutí hlavou, ale je to tak. Transvestité jsou v podstatě klučičí uličnice. Můžete si je představit jako takové chlapecké divošky. Nejde tedy o drag queens, nene. O reprezentaci téhle skupiny už se starají homosexuálové.

„Lidé si ale transvestity s drag queens neustále pletou. Já bych však prosil, abyste nás rozlišovali, děkuji pěkně. A gayové by se mnou jistě souhlasili. Oblékáme se sice stejně, ale transvestité jsou v podstatě takové mužské lesby. Ne, vážně. Většinu transvestitů totiž přitahují ženy, tak to je. Rádi běháme po venku, skáčeme do chroští a lezeme po stromech; ale jakmile sedíme v koruně, tak si hned začínáme malovat obličej na ksicht.

„No fakt. Jako kluk jsem si všechny svoje šminky nechával ve veverčím doupěti v koruně stromu. Ta veverka měla na jedné straně hromádku oříšků a na druhé hromádku make-upu. Občas jsem za ní ale vylezl nahoru a ta potvora byla celá upatlaná od make-upu! A ještě na mě vrhala vyzývavé pohledy, kterými jako by říkala: ‚No co jako? Víš, co mi můžeš?‘

„A to jste si všimli, že veverky permanentně něco baští? Neustále mají ty svoje packy před čumákem a futrují se ořechy. Jen občas zpozorní a začnou se nervózně rozhlížet kolem. Skoro jako by přemítaly: ‚Snad jsem doma nenechala zapnutý sporák… Ne, já nána! Co to melu? Vždyť jsem jenom veverka!‘ A občas jim dojde trpělivost, fláknou svým oříškem o zem a zařvou: ‚Zasraný ořechy! Už je nemůžu ani vidět. Od rána do večera samý ořechy! Co já bych dala za grep!‘ No, takže takhle nějak to funguje v armádě…

„Tím jako myslím všechno to běhání a skákání a šplhání do stromů, ne ty veverky. A všechny tyhle armádní činnosti mě od mala bavily – všechno to pobíhání, lezení, postávání a výkřiky: ‚Mám tě! Hahá! Prásk!‘ Prostě se mi to děsně líbilo.

„Co se těch zbraní týče, já strašně rád střílím do lahví od mléka. Rád je takhle zabíjím a nechávám rozprsknout. Je to zvláštní, ale v tu chvíli má člověk v rukách určitý pocit moci. A v Americe přesně z tohoto pocitu žije Národní asociace střelných zbraní. Třináctiletí kluci lezou svým dědům do zbrojnice a kradou jim tam pistole. ‚Tady si vezmu tu howardsonku, tu M-16ku, Uzika…‘ K čemu, u všech rohatých, ten dědek potřebuje takové zásoby? Zrovna nedávno jeden klučina v Arkansasu dědovi potají štípnul hromadu armádních zbraní a šel vystřílet svojí školu.

„Národní asociace střelných zbraní tvrdí, že ‚lidi nezabíjejí zbraně, ale jiní lidé.‘ Já bych si ale dovolil tvrdit, že v tom zabíjení lidem zbraně docela pomáhají. Kdyby se před někoho postavili a jen mu řekli, ‚Paf!‘ tak mu tím asi příliš neublíží, nemyslíte? To by ten chudák musel být hodně lekavý a mít slabé srdce, aby ho to skolilo. […]

„No, do armády jsem tedy každopádně nenarukoval. Ale to vám už určitě muselo dojít. Oni jsou v ní totiž s make-upem dost na štíru. Používají jen ten tmavý na noční zásahy, a i ten aplikují dost ledabyle. Vypadají strašně.

„Narukovat k nim ale stejně nemůžete, i kdybyste chtěli, a to i přesto, že se Americké ozbrojené síly stranou alternativních sexuálních orientací řídí pravidlem ‚Neptej se a mlč.‘ Jenže když k nim přijde muž se spoustou líčidel na tváři, tak se na nic ptát ani nemusí. Takže vás prostě nevezmou: ‚Ne, tohle by prostě nešlo. Obávám se, že pro účely armády máte nevyhovující odstín rtěnky.‘

„Nechávají si takhle ale ujít velkou příležitost, protože přece všichni víme, že jedním ze základních faktorů, které hrají důležitou roli při útoku, je moment překvapení. A co by nepřátele překvapilo více než pohled na První úderný oddíl transvestitů? Vyskákali by z letadel, s úžasným make-upem na tvářích a s úžasnými kvéry v rukách by se snesli do nebezpečných oblastí a nepřátelé na zemi by si řekli: ‚Kurňa, hele, na ně. To snad nemyslí vážně, ne? Ježiši, oni mají zbraně! Kristova noho, kde já nechal tu svoji? Ach jo, to už nestíhám! Teda, ti mě překvapili. Vás taky tak překvapili? Protože mě teda dost překvapili.‘“

———————

O JAZYCÍCH: „V Evropě používáme na dvě stě jazyků. Více než dvě stovky, jen si je spočítejte! Nikdo ani nezačal, co? S lítostí v srdci proto musím budoucím generacím Evropanů oznámit jednu věc: Budete se muset naučit alespoň jeden cizí jazyk. Pro člověka je dnes nezbytné, aby byl bilingvní, protože jen s jedním jazykem se už nedá vystačit.

„Anglickým mluvčím se tahle představa ale vůbec nezamlouvá: ‚Dva jazyky v jedné hlavě? Tak moc to přece nikomu nepálí! U všech svatých, to po nás žádáte nemožné!‘ ‚Ale všichni Nizozemci mluví čtyřmi jazyky a navrch kouří marihuanu.‘ ‚No jo, ale oni podvádějí. Všichni přece vědí, že marihuana… zvyšuje výkon a… napomáhá atletům… umístit se na posledním místě… v běžeckém závodu,… kterého se účastní osm miliónů sportovců,… z nichž jsou všichni mrtví. Tak.‘ Sám nechápu, jak to ti Nizozemci dělají, ale učit se cizím jazykům prostě budeme muset.

„A důvod je prostý: Kromě toho, že je to děsně žůžo a fajn, bychom v opačném případě v Evropě přišli o nehorázné výdělky z mezistátního obchodu. To by nám třeba taky mohli volat Němci se zprávou: ‚Wir haben fünf Millionen deutsch Mark für Ihne Firma…‘ a my bychom jim řekli: ‚Ty vole, naser si, kámo,‘ a položili bychom jim to. ‚Slyšels ho? Na mě začal něco blekotat německy, tak jsem ho poslal do háje. Co říkal? Nevím, cosi o nějakejch fynf milijónen dojč márk. Tak jsem mu řekl, ať si to strčí do zadku. Nějaký jeho cizácký dojčmárky tady u nás nechceme! Aha… Takže chceme, jo? Kurňa, tak já zkusím zpětný vytáčení.‘“

———————

PUBERTA: Pojďme si ještě na chvilku povídat o pubertě. Ono to možná bude trochu nepříjemné téma, protože v poslední době děcka v Americe začala střílet do lidí, ale což… Oni vlastně lidi nezabíjejí zbraně, nýbrž jen ten zvuk, který zbraně vydávají. Ne, vážně. Lidi umírají proto, že se jejich těly zničehonic začne prodírat kulka. Řešení je tedy nasnadě: Nechte lidem zbraně, ale vezměte jim všechnu munici. Tak, a je to. Vyřešeno.

Takže, puberta, jo. Já třeba ještě před pubertou ve škole dětem nikdy neřekl, že jsem transvestita, protože jsem se obával, že by mě chtěly umlátit klacky. „Proč že ho to vlastně mlátíme?“ „Ani nevím. Asi proto, že použil slovo, kterému jsme nerozuměly.“ „Jo, a navrch nás s ním porazil ve scrabble.“ Většině transvestitů se líbí ženy, což hodně často lidem opakuji. „Ano, většina transvestitů jsou heterosexuálové.“ „To ti řekl jako kdo?“ „Jeden takový transvestita.“ „Nejspíš nějaké pomátlo, co žije v jeskyni.“ „Vůbec ne, výkonný transvestita to byl.“ „Vážně? No, tak to je fantastický.“ Takže jsem si s holkama často hrával líbací babu. Když jsem nějakou dohonil, musela mi dát pusu. Docela sexy.

Jenže pak přišla puberta a pošlapala mi celé moje sebevědomí. Což je podle mě jedním z důvodů, proč tolika dětem v tomhle věku hrábne, seberou někde někomu zbraň a jdou vystřílet svoji školu. V téhle době se totiž člověku mění celá osobnost. Jen si to vezměte: Před pubertou se k sobě kluci a holky ani trochu nemají. „Holky, fůj.“ „Kluci, blé.“ Ale pak se dostanou do puberty a najednou po sobě začnou koukat tak, jako že by to fůj a blé přeci jen být nemuselo. Kluci po holkách, po klucích; holky po holkách, po klucích. Na pohlaví nezáleží. Důležité je, že v tomhle věku se tyhle všechny motory najednou nastartují.

A člověk si řekne, „Teda, s tímhle nebo touhle bych si opravdu moc rád něco začal. To abych se dal do rychtiku, ať vypadám co nejlépe.“ Jenže Matka Příroda vám v tu chvíli řekne, „Zapomeň. Budeš teď vypadat hůř, než jsi kdy v životě vypadal a vypadat budeš.“ „Krutibrko, kde se tohle všechno vzalo? Mastné vlasy, akné, fuj, to je hnus.“ Jsme odporní sami sobě. Podíváme se na sebe do zrcadla a řekneme si, „No, tak já teda se sebou spát rozhodně nebudu.“ Rodiče vám škodolibě také neupřou jediný detail, „Poslyš, začnou se ti mastit vlasy, celý obličej ti v podstatě zachvátí mor. Tady máš knihu o černé smrti. Na bradě ti vyraší chomáč chlupů. Na bradku to sice nebude, ale krásně to doplní ten mor všude kolem. Co se bude dít tam dole, o tom ti ani nebudu vyprávět. Možná postačí, když ti ukážu fotku strýčka Jima.

Puberta navíc trvá měsíce a roky, že ano? Celé by to mělo být hotové během jediného dne. Proč s tím otálet? Člověk by utíkal do školy a kolísavým hláskem pištěl, „Jejda, omlouvám se, paní čelko, já asi zaspal,“ a při návratu by hlubokým barytonem oznamoval rodině, „Rodino, odcházím si najít práci v dole.“

Zpět na Dylana Morana

Dál na George Carlina