Překlady
Phil Klay, „Zpátky do boje“
Příští pondělí – tedy 19. 9. 2016 – vychází v albatrosovském nakladatelství Plus kniha Zpátky do boje od amerického spisovatele Phila Klaye, která je hned z několika důvodů výjimečná. Jednak jde o skvěle napsaný soubor dvanácti drsných povídek z prostředí americké invaze do Iráku rozebírající její dopad na psychiku vojáků a na místní obyvatelstvo. Také jde o knihu, která za svůj syrový realismus – sám autor je bývalý mariňák, takže při psaní čerpal z vlastních zkušeností – získala v roce 2014 americkou Národní knižní cenu v kategorii beletrie a cenu Johna Leonarda za nejlepší prvotinu. A v neposlední řadě tahle kniha vybočuje z řady ostatních děl tím, že za jejím překladem stojí moje maličkost.
Pokud by vás tedy zajímalo, jak invaze probíhala, co se vojákům honilo hlavou, jak to s nimi dopadalo po návratu domů a jaký vliv měla celá akce na ně i na místní obyvatele; pokud se vám nepříčí surový expresivní jazyk a realistické detaily, ze kterých člověku leckdy leze mráz po zádech; a pokud hledáte nějaké chytlavé čtení, které kombinuje drsnou akci se skvělou psychologickou propracovaností postav, dovolte mi uvést vám tu pár ukázek a zkusit vás ke knize nalákat. Pokud by se vám líbily, pár dalších najdete na oficiálních stránkách nakladatelství.
Kinga Tóth, básně
Díky pravidelné účasti na přípravách Pražského mikrofestivalu jsem každý rok ve styku se současnou světovou experimentální poezií. A pokud si vybavíte básně Jamese Cumminse, které byly před dávnou dobou na Jumpspaceu publikovány, rád tyto stránky využívám k tomu, abych se o nějaké ty překlady básní podělil. Většina z nás na něco takového ostatně asi jen tak nenarazí. Nyní tedy nastala ta pravá chvíle, abych zde představil maďarskou básnířku Kingu Tóth.
Kinga se kromě psaní básní věnuje i filologii, dále pracuje jako komunikační specialistka, redaktorka uměleckého časopisu Palócföld, lektorka německého jazyka a literatury, působí jako jedna z vedoucích členek Asociace mladých spisovatelů Józsefa Attily a vedoucí skupiny Tóth Kína Hegyfalu. V první řadě se však věnuje (zvukovému) básnictví a ilustracím. Obzvláště její vizuální poezie na sebe upoutala značnou pozornost publikací v literárních časopisech a na internetových portálech, z nichž za zmínku stojí Palócföld, Argus či Irodalmi Jelen. Její díla byla uvedena v Maďarsku i u nás, například na výstavách v Tat Gallery, Hall of Fine Art, Bejárat Galéria, na festivalu Sziget nebo na mezinárodních uměleckých projektech v Havířově a Štýrském Hradci.
John Corvino, „Co je morálně špatného na homosexualitě“
Kdykoliv člověk na internetu narazí na nějaký článek nebo video s LGBT tematikou, může si být jistý, že na něj v sekci komentářů vykoukne důvěrně známá směsice negativních reakcí (ony jsou samozřejmě i samotné obsahy článků leckdy dost výživné). Jde o dokola se opakující výtky o nepřirozenosti, škodlivosti a exhibicionismu, čas od času smíchané s ostrými, zesměšňujícími či umenšujícími nadávkami a spekulacemi o morální pokleslosti, úchylkách a nebezpečí pro děti, rodinu a společnost celkově. Příchuť náboženství tyto komentáře v našich internetových končinách zpravidla nemívají, ale občas se objeví i ty. Je to stále to samé, dokolečka dokola, a lidem už se o těchto věcech nechce debatovat. Jedni jsou pro, druzí proti, a pokud někdo není opravdu hodně motivovaný nebo nemá osobní želízko v ohni, nechce se mu v komentářích přít s anonymy a dokola se mlátit po hlavě stále stejnými argumenty. Beztak to vždycky skončí stejně. Jenže tohle je škoda.