Photo by Stuart Williams, Flickr, CC BY 2.0

Vizuální jazyk dokáže být pěkná potvora. Představte si, že máte animovat nějakou postavu a pořádně nevíte, jak má vypadat. Na barvy se můžete spolehnout jen zčásti, protože jejich význam se liší kulturu od kultury. Modrou asi bude většina národů chápat jako barvu chladnou, žlutou hřejivou a červenou jako silnou, až agresivní. Zatímco u nás je ale například bílá symbolem čistoty a míru, v Japonsku jde o barvu smrti. Za to, že je zelená barvou závisti, vděčí západní kultury Shakespearovi. Zato v pouštní Africe nejspíš o nějakém Třasoštěpovi mnohde neslyšeli a kvůli permanentnímu suchu pro ně bude zelená v první řadě barvou flóry a života. A tak dále. Barva je tedy, co se využití jako prostředku charakterizace postav týče, poněkud nevyzpytatelná. Co ale tvar? Dal by se charakter postavy vizuálně naznačit jejím tvarem, například tvarem její tváře? Ano, dal. Je tu však pár velkých ale…

Celý příspěvek →

„Všechny smrti v Písni ledu a ohně označené štítkem,“ Photo by Adam Rifkin, Flickr, CC BY 2.0

Když jsme si v době původního vydávání článku o adaptaci Hry o trůny psali, že „změn budou obzvlášť v páté a šesté sérii desítky, protože se Martinův příběh v této části rozvětvil natolik, že by jinak bylo naprosto nemožné jej adaptovat,“ nikdo nemohl tušit, jak moc bude toto tvrzení pravdivé. Právě v průběhu páté série lidem konečně došlo, že kniha a seriál nejsou jedno a to samé, že si obě média jdou do určité míry vlastní cestou. Spousta fandů však toho zjištění brala jako negativum a zbytečně dokola rozebírala, oplakávala a nadávala na každou změnu: „Tahle postava měla být jinde.“ „Tenhle chlap měl ještě žít.“ „Tihle se přece ještě nesetkali.“ „Takhle to v knihách nebylo.“ „Ti to teda domrvili.“ Dokolečka dokola, stále ta samá pohádka.

Celý příspěvek →

Photo by Books18, Flickr, CC BY-SA 2.0

Michael Fassbender se již brzy objeví ve zbrusu nové adaptaci Shakespearova Macbetha. Jestliže si však na sebe bude chtít tento film vydělat, největší překážkou mu u anglofonního publika nebude ani tak Fassy, o jehož schopnosti nalákat sám o sobě do kin davy diváků pochybují nejen šéfové studia Sony (letošní oscarový dvojtakt Macbetha a Jobse by ovšem mohl všechny kverulanty přesvědčit o jeho rentabilitě), jako spíše samotný renesanční dramatik. Adaptací jeho her Hollywood vyprodukoval již nespočet, a to částečně i z toho důvodu, že jde se Shakespearovým jménem ruku v ruce prestiž a naděje na získání všemožných hereckých i nehereckých cen. Dílo tohoto dramatika stále patří k tomu nejlepšímu, co může anglofonní literatura nabídnout, jeho příběhy jsou nadčasové a v tomto ohledu stále aktuální, jeho postavy nezapomenutelné, spousta slovních obratů a celých pasáží se stala součástí lidové slovesnosti. A přesto byly celovečerní filmové adaptace jeho děl téměř vždy prodělečnými projekty.

Celý příspěvek →

Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Do kin se právě dostala nová verze Fantastické čtyřky, od níž si leckteří fanoušci slibovali pořádnou podívanou. Původní komiks má i přes častou přepálenost spousta lidí stále v oblibě, herecké obsazení vypadalo lákavě (Miles Teller vloni zářil v oscarovém snímku Whiplash, Michael B. Jordan zase ve Fruitvale z roku 2013, Kate Maru si lidé oblíbili v seriálu House of Cards a Jamie Bell… je pořád „ten kluk z Billyho Elliota“), dokonce i režisér Josh Trank, který se proslavil svou Kronikou, měl být zárukou kvality. No, teď je film konečně v kinech, a s kvalitou je skutečně na štíru. Jak? Proč? A co se stalo? Odpověď je vcelku jednoduchá, ale cesta k ní nám chvilku potrvá, protože je potřeba zohlednit spoustu věcí.

Celý příspěvek →

Čtvrtá baterie zpráv nám ve vší své roztříštěnosti poskytne skvělý pohled na to, co všechno se v Hollywoodu řeší, jak se k sobě lidé mají, jaké filmy se chystají a na jaké i přes nářky fanoušků nedojde. Na závěr se pak zasmějeme (a zhrozíme) u jednoho ftipu o hereckých agentech.

—————

Celý příspěvek →

A máme tu první klasickou várku zpráv z nově vypuštěných informací ze sonyovského leaku. Společně si v ní posvítíme na jednoho zatrápeného režiséra (Davida O. Russella) a dvě létající hvězdy (Jennifer Lawrence a Leonarda DiCapria).

—————

Celý příspěvek →

Photo by Simone Lovati, Flickr, CC BY-SA 2.0

Celý příspěvek →

Photo by Simon Cunningham, Flickr, CC BY 2.0

S necelými třemi miliardami dolarů ve světových tržbách je Avatar režiséra Jamese Camerona stále označován (a pravděpodobně ještě na dlouho bude, protože i ti druzí Avengeři mají podle posledních projekcí vydělat „jen“ zhruba 1,3 miliardy) za nejvýdělečnější film v celých dějinách kinematografie, kterýžto titul žádný recenzent či publicista v žádném svém textu o tomto snímku neopomene zmínit. Problém je, že Avatar poměrově nejvíce peněz v historii kinematografie tak úplně nevydělal. Vlastně ani zdaleka ne. Na žebříčku výdělečnosti se ve skutečnosti pohupuje až na čtrnáctém místě… Jenže to by Hollywood musel brát ohledy na inflaci.

Celý příspěvek →

Photo by Steve_I, Flickr, CC BY-NC 2.0

Rozhovory s herci umí v anglofonních zemích opravdu dobře dělat jen málokdo. Herci jsou často nervózní, nezvyklí mluvit před obecenstvem; rozhovory jsou nezáživné a vykalkulované, protože moderátoři pokládají jen ty otázky, na nichž se s publicisty herců předem domluvili – otázky bezpečné a otázky týkající se toho kterého filmového či seriálového produktu, kterému se zrovna dělá reklama; herci proto vykládají často jen historky, které mají prvoplánově pobavit a zároveň diváky nalákat k jejich projektu; a celé to jednoduše působí velmi strojeně a po nějaké době až neupřímně.

Celý příspěvek →

V první části tohoto článku jsme si ukázali, že ve snaze umenšit jakékoliv potenciální krizové situace a kontroverze, studia a herci rádi vypouští negativní zprávy v pátek odpoledne. Dělají to především proto, že vědí, že už na ně novináři nestačí řádně zareagovat (a pořádně je rozmáznout), ale také tím doufají, že tyto zprávy již nebudou v pondělí veřejnost tolik zajímat. Potíž je v tom, že se nedá tak docela říci, že by tato páteční strategie fungovala.

Photo by Adam Koford, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Celý příspěvek →