David Koranda
Michelle Garcia, „Proč se tolik herců stále nemůže přiznat k homosexualitě“
V minulém ÚTESovském článku jsme dali prostor herci Jasonu Stuartovi, aby nám popsal své zkušenosti s hollywoodským dvojím metrem a názory na problematiku těchto tří článků z našeho jumpspaceovského Kánonu. Nyní věnujeme trochu času Stuartově známé Michelle Garcia, redaktorce magazínu The Advocate, která se na toto téma dívala ve svém úvodníku trochu z odstupu. Ve snaze vyjádřit se ke Stuartově dortové metafoře a zároveň zodpovědět otázku v nadpisu využila Garcia nově uveřejněné závěry výzkumu Národní komise LGBT herců a Williamsova Institutu z roku 2015.
Jason Stuart, „Nejste bílý heterák? Tak to si v Hollywoodu skoro neškrtnete.“
Jason Stuart je herec, kterého si asi z žádného filmu nevybavíte. Ani o jeho kvalitách nedokážu příliš napsat, protože zatím nedostal mnoho příležitostí ukázat, co v něm je. A nejspíš ani nedostane, protože mu už není dvacet ani třicet, a Hollywood do hlavních rolí najímá starší herce jedině tehdy, když už mají jméno a jsou schopní lákat davy. Stuart hrál jednu vedlejší roli v jednom vedlejším filmu Love Is Strange, mihnul se v jedné epizodě seriálu Sleepy Hollow, kdysi dávno se objevil v Policajtovi ze školky nebo v Gie, hrál v hoře kraťasů a zastal i hromadu všelijakých jiných pidiroliček. Podle jeho profilu na IMDb se vlastně zdá, že pracuje skoro neustále. Nikdy si ale neudělal jméno, nikdy se nevypracoval, nikdy ho nikdo pořádně neznal. Jason Stuart do kina zástupy fanoušků nikdy nelákal a lákat ani nebude.
Herci a herečky 20/47: Cesta vzhůru – Platy IV/IV
Krátce po uveřejnění Lawrencina textu se samozřejmě objevily hloupé komentáře typu, „Miliónů má, že neví, co s nima, a ještě by chtěla víc? Ta se fakt zbláznila,“ „Fňuk. Její problémy bych fakt chtěla mít,“ nebo, „Je to mizerná herečka, tak si víc ani nezaslouží,“ nebo můj oblíbený, „Další feminacistická kráva, co nesnáší chlapy. Ať se jde vy—.“ Lawrence samozřejmě nešlo ani tak o peníze, jako spíše o princip. A spíše než proti mužům je ten text namířený proti bojácnosti jí samé i některých dalších žen říct si o víc. Ale to musí být jasné asi každému, kdo tu esej přečetl. Protože ale lidé tak často buď odmítají číst, chtějí se svézt na vlně, nebo mají největší zájem o to našroubovat si na cizí slova vlastní názory (ať už se hodí, nebo ne), objevilo se i mezi Lawrencinými hereckými kolegyněmi a kolegy několik telátek, která cítila potřebu zabučet si pár nesmyslů do éteru. Za okamžik se na ty všechny názory podíváme. Nejprve si ale povíme jednu tematickou pohádku:
Herci a herečky 19/47: Cesta vzhůru – Platy III/IV
Herečky k nezaplacení
Na Hollywood se nedají tak docela aplikovat argumenty a závěry z celospolečenské debaty o nerovném platovém ohodnocení mužů a žen, argumenty o sedmasedmdesáti centech na dolar (ani to, jestli jsou takové debaty oprávněné či nikoliv). V Hollywoodu do platů totiž velkou měrou zasahují dvě věci: nabídky, které herci a herečky dostávají, a jejich následná obliba u diváků. Právě v nich je často zakopaný pes, a teprve od nich se platy odvíjí.
Herci a herečky 18/47: Cesta vzhůru – Platy II/IV
– Kdo na Jumpspace chodíte déle, asi budete mít díky článku o penězích představu o tom, jak vysokých platů mohou dosahovat televizní herci. Charlie Sheen si v posledních sezónách Dvou a půl chlapa vydělával dva milióny dolarů za díl, Přátelé a banda z Teorie velkého třesku milión a i v jiných pořadech se najdou další herci a herečky, kteří pobírají statisícové částky. Mark Harmon má plat $500 tisíc za každý díl Námořní vyšetřovací služby. To samé od šesté série i základní pětice herců a hereček ze Hry o trůny – představitelé Tyriona, Jamieho, Cersei, Jona a Daenerys. Katherine Heigl brala $150 tisíc za State of Affairs, Halle Berry to samé za Extant a Tea Leoni za Madame Secretary. Pokud ale nejste hvězdou dané šou a hrajete jen druhé, třetí, čtvrté housle, můžete být v televizi rádi, když si vyděláte pár tisíc za epizodu.
Herci a herečky 17/47: Cesta vzhůru – Platy I/IV
Kolik se hercům a herečkám platí
Platy herců a hereček jsou velmi zajímavé téma, avšak kdykoliv na něj přijde řeč, konverzace se zpravidla smrskne na závistivé a odsuzovačné kibicování o tom, že „si ty desítky miliónů fakt nezasloužej, a ať si je klidně narvou víte-kam.“ Do žebříčků nejvýdělečnějších herců se ovšem dostane jen miniaturní promile lidí, kteří v Hollywoodu pracují. Většina ostatních si o nějakých miliónech může nechat zdát. A jak jsme si říkali v tomto článku, nezapomínejme, že samotným hercům jde z „vydělaných“ částek na konto jen zlomek, protože největší část si mezi sebou rozdělí stát a jejich agenti, manažeři, PR manažeři, právníci, asistenti, trenéři a desítky dalších lidí, které musí platit. V této části článku se sice podíváme i na ty extrémně výdělečné jedince, ale odrazíme se pěkně od země.
Herci a herečky 16/47: Cesta vzhůru – Kariérní postup
Jak herci postupují
Pouze na Zlatých glóbech se krásní lidé ze světa filmu třou rameny o televizní hnusáky s krysími ksichty.
– Amy Poehler na předávání Zlatých glóbů, 2013
Herci a herečky 15/47: Cesta vzhůru – Konkurzy II/II
3/ Nejmilejší druh konkurzu je, když si s vámi režisér prostě jen uvolněně povídá, protože z vašeho vystupování a přirozeného chování sám pozná, jestli se mu na jeho roli hodíte. Většinou z takového castingu odcházíte veselá, s klidnou myšlenkou, že jste prostě jen byla sama sebou a že jste určitě udělala dobrý dojem, když byla taková sranda. Většinou si vás do dalšího kola už nikdy nepozvou.
Herci a herečky 14/47: Cesta vzhůru – Konkurzy I/II
Konkurzy
V životopise se vespod občas uvádí „zvláštní dovednosti“ nebo tak něco, tak jsem si tam kdysi napsala plavbu na kajaku. A tancovat jsem taky docela uměla, tak jsem to tam hned šoupla. Po čase mi volala moje reklamní agentka a ptala se, „Ty umíš vážně tancovat?“ A já na to, „Jasně. No jasně, že umím.“ „Ne, vážně, tohle by bylo do jedný taneční věci. Zvládla bys to?“ „Sa-Samozřejmě.“ „Fajn, tak se obleč a na ten konkurz jeď.“
Tak jsem na sebe hodila tepláky a mikinu a vyrazila. Jenže když jsem tam přijela, bylo mi, jako by mě polili studenou vodou. Ostatní uchazečky byly oblečené v legínách, vlasy měly zamotané do drdolu a protahovaly se na chodbě. Chvilku jsem se vedle nich nervózně kroutila a říkala si, „Ježiši Kriste, jak tohle dopadne?“ Když si mě konečně zavolali a já vešla do zkušební místnosti, už jen z pohledu jsem vedoucím konkurzu vyčetla, že absolutně netušili, co tam dělám. Řekli mi ale, fajn, ať si teda kleknu na zem a pak se zvednu, jako kdybych byla plamen.
Tak jsem si přidřepla, udělala takovou prapodivnou půlotočku s rukama nad hlavou, zastavila se, zazírala na ně a oni jen procedili mezi zuby, „Tak vám děkujeme.“ Byla to naprostá potupa, protože vypadali, že jsem je fakt naštvala. Prostě hrůza.
– Kristen Wiig u Grahama Nortona, S10E12
Tony Zhou & Taylor Ramos, „Vancouver nikdy nehraje sám sebe“
Youtubovský kanál Every Frame a Painting možná budete znát z několika přeložených videí, které jsou ke zhlédnutí na stránkách videacesky.cz (tam jich pár přeložil uživatel qetu) a titulkomet.cz (tam se o překlad zase stará Ajvngou). Tony Zhou a Taylor Ramos, kteří za kanálem stojí, zde prezentují velmi zdařilé analýzy filmového řemesla od střihu a režie přes práci s kamerou až po nejrůznější drobnosti typu vývoje zobrazování smsek ve filmech a seriálech. Ve videu, jehož překlad si zde uvedeme dnes, se zaměřili na místa, kde se filmy natáčí – konkrétně na město Vancouver a fakt, že ačkoliv se zde každoročně točí desítky velkofilmů, Vancouver samotný v žádném z nich nevystupuje sám za sebe.