David Koranda
Jumpstar @ seznam.cz
——-
David Koranda
Brian Lowry, „O nebezpečí vizuálních efektů“
Photo by Mark Sebastian, Flickr, CC BY-SA 2.0
Znáte ten pocit, kdy se díváte na nějaký velkofilm, na kterém je vidět, že se v něm musely protočit neuvěřitelné peníze – scény jsou grandiózní, davové, explozivní; počítačové triky na nejvyšší úrovni srovnávají se zemí celá města, případně nechávají vybuchovat celé planety –, ale vám je to všechno… tak nějak fuk? Prostě jen vidíte, jak se na plátně odehrává spousta velkých věcí, ale protože vás pro všechny ty triky film nedokázal zaujmout pořádným vývojem postav, nedokážete vůči té zkáze cítit ani špetku hrůzy, lítosti, zájmu?
Problém s adaptacemi Shakespeara
Photo by Books18, Flickr, CC BY-SA 2.0
Michael Fassbender se již brzy objeví ve zbrusu nové adaptaci Shakespearova Macbetha. Jestliže si však na sebe bude chtít tento film vydělat, největší překážkou mu u anglofonního publika nebude ani tak Fassy, o jehož schopnosti nalákat sám o sobě do kin davy diváků pochybují nejen šéfové studia Sony (letošní oscarový dvojtakt Macbetha a Jobse by ovšem mohl všechny kverulanty přesvědčit o jeho rentabilitě), jako spíše samotný renesanční dramatik. Adaptací jeho her Hollywood vyprodukoval již nespočet, a to částečně i z toho důvodu, že jde se Shakespearovým jménem ruku v ruce prestiž a naděje na získání všemožných hereckých i nehereckých cen. Dílo tohoto dramatika stále patří k tomu nejlepšímu, co může anglofonní literatura nabídnout, jeho příběhy jsou nadčasové a v tomto ohledu stále aktuální, jeho postavy nezapomenutelné, spousta slovních obratů a celých pasáží se stala součástí lidové slovesnosti. A přesto byly celovečerní filmové adaptace jeho děl téměř vždy prodělečnými projekty.
Cestopis z Irska 10/10: Postřehy o pití
Photo by BitchBuzz, Flickr, CC BY 2.0
Kdo může za neúspěch Fantastické čtyřky?
Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
Do kin se právě dostala nová verze Fantastické čtyřky, od níž si leckteří fanoušci slibovali pořádnou podívanou. Původní komiks má i přes častou přepálenost spousta lidí stále v oblibě, herecké obsazení vypadalo lákavě (Miles Teller vloni zářil v oscarovém snímku Whiplash, Michael B. Jordan zase ve Fruitvale z roku 2013, Kate Maru si lidé oblíbili v seriálu House of Cards a Jamie Bell… je pořád „ten kluk z Billyho Elliota“), dokonce i režisér Josh Trank, který se proslavil svou Kronikou, měl být zárukou kvality. No, teď je film konečně v kinech, a s kvalitou je skutečně na štíru. Jak? Proč? A co se stalo? Odpověď je vcelku jednoduchá, ale cesta k ní nám chvilku potrvá, protože je potřeba zohlednit spoustu věcí.
Cestopis z Irska 1/10: Irská národní kinematografie
Photo by Ollierb, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
Únik dat ze studia Sony: Druhá vlna 4/5
Čtvrtá baterie zpráv nám ve vší své roztříštěnosti poskytne skvělý pohled na to, co všechno se v Hollywoodu řeší, jak se k sobě lidé mají, jaké filmy se chystají a na jaké i přes nářky fanoušků nedojde. Na závěr se pak zasmějeme (a zhrozíme) u jednoho ftipu o hereckých agentech.
—————
Únik dat ze studia Sony: Druhá vlna 2/5
A máme tu první klasickou várku zpráv z nově vypuštěných informací ze sonyovského leaku. Společně si v ní posvítíme na jednoho zatrápeného režiséra (Davida O. Russella) a dvě létající hvězdy (Jennifer Lawrence a Leonarda DiCapria).
—————
Michael B. Jordan, „Proč podpaluji barevnou hranici“
Photo by Greg Hernandez, Flickr, CC BY 2.0
Když jsme si v článku o úniku dat ze studia Sony povídali o „kontroverzním“ nápadu obsadit po Danielu Craigovi do role Jamese Bonda černošského herce Idrise Elbu, relativně dost času jsme věnovali rozboru obav, které v souvislosti s tímto potenciálním přeobsazením nedávaly internetovým živočichům spát. Uváděli jsme si tehdy také argument reductio ad absurdum, k němuž jsme se vrátili i v tematicky podobném druhém Hlodu, a říkali si, že hollywoodský film zatím do žádných multi-kulti pekel nespěje, protože většina hlavních rolí ve filmech s větším rozpočtem stále připadá bělochům; protože změna v tomto směru přichází pomalu; a protože jedinými případy nadcházejícího obsazení „bílé“ role nějakým hercem snědé pleti stále zůstávají pouze postavy Willa Smithe v Suicide Squad, Denzela Washingtona v nových Sedmi statečných, Michaela B. Jordana v nové Fantastické čtyřce a potenciálně i nějakého toho nového Spider-Mana. Se Spider-Manem to nakonec nedopadlo, protože se v souvislosti s ním stále častěji mluví o Asa Butterfieldovi, a i s tím Bondem je to nejisté. Co se těch ostatních týče…
Hollywoodská neochota započítávat inflaci 4/6
Photo by Simone Lovati, Flickr, CC BY-SA 2.0
Hollywoodská neochota započítávat inflaci 1/6
Photo by Simon Cunningham, Flickr, CC BY 2.0
S necelými třemi miliardami dolarů ve světových tržbách je Avatar režiséra Jamese Camerona stále označován (a pravděpodobně ještě na dlouho bude, protože i ti druzí Avengeři mají podle posledních projekcí vydělat „jen“ zhruba 1,3 miliardy) za nejvýdělečnější film v celých dějinách kinematografie, kterýžto titul žádný recenzent či publicista v žádném svém textu o tomto snímku neopomene zmínit. Problém je, že Avatar poměrově nejvíce peněz v historii kinematografie tak úplně nevydělal. Vlastně ani zdaleka ne. Na žebříčku výdělečnosti se ve skutečnosti pohupuje až na čtrnáctém místě… Jenže to by Hollywood musel brát ohledy na inflaci.