David Koranda
Grace Su, „Jsem Američanka s asijskými kořeny, ale neumím nasadit falešný asijský přízvuk“
Nepříjemnosti, urážky a vztek pramenící v angličtině z vtipů na úkor různých přízvuků se dají v našem prostředí připodobnit k tomu, když přijede někdo z Moravy nebo pohraničních oblastí do Prahy a Pražáci na něj ve snaze o humor začnou hókat a hékat. Nebo když Pražák přijede do Brna a tam je k němu někdo milý jen do té chvíle, než uslyší první pražskou koncovku. Protože 1) haha, ty mluvíš jinak než my, jsi jiný, jsi divný, jsi méně než my, nebo 2) jdi ode mě, lidi jako ty nemám rád, párkrát jsem si naběhnul a teď mi všichni lezete na nervy.
Rachel Rostad, „J. K. Rowlingové, od Cho Chang“ II/II
Vedle George Takeie a Natalie Tran se ovšem k reprezentaci asijské minority v hollywoodských filmech a médiích všeobecně vyjádřila i spousta dalších lidí. Michelle Villemaire například na svých stránkách HomeMadeMimi.com uvedla sérii fotek, v nichž na sebe přebírá nejznámější role vybělených hollywoodských Asiatů. Člověk si tak může představit, jak měla správně vypadat postava Luise Rainer v Dobré zemi, Katherine Hepburn v Dragon Seed, Myrny Loy v The Mask of Fu Manchu, Rity Moreno v Králi a já, Emmy Stone v Aloha nebo právě Scarlett Johansson v Ghost in the Shell.
Rachel Rostad, „J. K. Rowlingové, od Cho Chang“ I/II
Ještě než se začneme bavit o samotné Rachel Rostad a její potterovské básni, je na místě udělat si drobný asijsko-filmový úvod, abychom si později Rachelina slova dokázali zasadit do řádného kontextu. Když jsem psal článek o tom, co nám přinesl rok 2015, snažil jsem se udržet si pozitivní náhled na věc. V části o narůstajícím vlivu Číny a od něj se odvíjecího vyššího počtu asijských tváří ve velkofilmech jsem tedy vyjmenoval spoustu filmových projektů, aniž bych dále rozvíjel, jaké party v nich asijští herci vlastně ztvárnili / budou ztvárňovat. Vzhledem k současnému vývoji hollywoodské produkce mi ovšem přijde na místě ještě se v téhle věci trochu pohrabat. Až na pár zářných výjimek se totiž Hollywood chová stejně jako vždycky. Stejně hloupě.
Matt Singer, „Filmy nejsou jen o číslech“
Čísly v nadpisu se myslí kritická a hlavně fanouškovská hodnocení filmů na stránkách typu IMDb, CSFD, RottenTomatoes, Metacritic, kfilmu apod. Asi jste si už někdy všimli, že krátce po premiéře má většina snímků hodnocení vyšší, než na jakém se ustálí po několika týdnech či měsících. Důvod je nasnadě: Film jako první vidí (a hodnotí) lidé, kteří se ho nemohli dočkat, fanouškové daných žánrů nebo vystupujících herců. Tito diváci bývají všeobecně shovívavější než ten zbytek, který se na film podívá s odstupem a s odstupem jej i ohodnotí. Jako příklad si můžeme uvést druhé Avengery, které prvotní publikum hodnotilo samými superlativy, ale jakmile se snímek dostal k širšímu obecenstvu, ona počáteční euforie rychle opadla.
Kerry Washington, Proslov o reprezentaci a společném boji
O tom, že Kerry Washington umí dávat dohromady výborné proslovy, víme již díky článku o efektu Shondy Rhimes. Tehdy v podstatě mluvila o tom, že by si lidé měli pomáhat, a vyzdvihovala autorku Chirurgů, Skandálu (ve kterém hraje hlavní roli) a How To Get Away With Murder za to, že přesně to ve své tvorbě dělá, že vždy pomáhala do svých seriálů obsazovat ty skupiny lidí, kterým ostatní až tolik nepomáhali.
Shonda Rhimes, Proslov o jejím vzestupu a úspěších
Vzestupu a úspěchům Shondy Rhimes jsme již věnovali celý článek, já vím, ale pokud vydržíte, sami uvidíte, že tady půjde o něco trochu jiného. Seriálová tvůrkyně stojící za hity jako například Chirurgové, Skandál nebo How To Get Away With Murder, která se vypracovala tak vysoko, že jejím dílům stanice ABC zřídila vlastní tříhodinový vysílací blok (tzv. Shondiny čtvrtky), přebírala v roce 2015 od časopisu The Hollywood Reporter cenu Sherry Lansigové. Nepřebírala ji však za žádné své konkrétní úspěchy. Namísto toho jí bylo řečeno, že má cenu dostat prostě jen za to, že se coby Afroameričanka dokázala udržet v průmyslu, který zrovna Afroameričankám příliš nepřeje.
Herci a herečky 47/47: Anne Helen Petersen, „Selhání Toma Cruise 2.0“
Anne Helen Petersen, „Selhání Toma Cruise 2.0“
Psát závěr rozsáhlého článku není žádná sranda. Člověk by rád shrnul a zopakoval vše, o čem byla řeč v předchozích částech, a udělal na celém textu hezkou mašli. A co teprve když jde o článek, který má dohromady kolem 300 stran textu! V tomto případě si ale nemusím lámat hlavu, protože mám skvělou výpomoc: Česká herečka působící v Hollywoodu Alena Doláková ve Všechnopárty naťukla prvních pár detailů, jimiž přiblížila celou věc našinci. A Anne Helen Petersen ve svém buzzfeedovském článku o Tomu Cruisovi, skvělým způsobem doplnila téměř všechny zbývající oblasti, na něž jsme se zde sami zaměřovali.
Herci a herečky 46/47: Šílenci a stalkeři III/III
Jodie Foster
Další případ zběsilého fanouška, který si nedal říct ne. Tomuhle magorovi se Jodie tak strašně líbila v Taxikáři, že ji začal sledovat, pronásledovat, chodit za ní na kampus yaleské univerzity a volat jí ve dne v noci na telefon. Když ani jedna z těchto taktik nepomohla a Jodie se mu stále odmítala vrhnout do náruče, usmyslel si, že ji zaujme… poněkud větším gestem lásky. Magor šel a postřelil prezidenta Raegana.
Herci a herečky 45/47: Šílenci a stalkeři II/III
Mila Kunis
Mila Kunis v roce 2012 ke své radosti přišla k vlastnímu stalkerovi. Jeden maník ji tak dlouho obtěžoval, chodil za ní, sledoval ji, dolézal, až se herečka musela obrátit na policii. Poslední kapkou bylo, když ho objevila, jak squatuje v jejím losangeleském bytě. Soud maníkovi zakázal, aby se k Mile přibližoval, nicméně touha být nablízku jeho nejoblíbenější herečce, jeho spřízněné duši, byla pro maníka příliš silná. Koncem roku ho Kunis viděla, jak ji vyhlíží před tělocvičnou, kam pravidelně chodí, a zavolala na něj policii. Maník porušoval zákaz přibližování, byl odveden… a v roce 2013 se kolem herečky motal zas. Tentokrát už byl obviněn ze stalkingu a dostal tříletý zákaz se ke Kunis přibližovat. Maníkovi to chvíli vycházelo a v roce 2015 šel dokonce na léčení, ovšem ze zařízení záhy utekl a nikdo nevěděl, kde je. Než ho policie nalezla, Kunis musela být na prášky. A to nejspíš bude ještě hodně dlouho.
Herci a herečky 44/47: Šílenci a stalkeři I/III
Šílenci a stalkeři
Když si tak člověk sní o tom, co by bylo, kdyby se stal ze dne na den celosvětovou hvězdou, většinou ho napadá jen to dobré: peníze, auťáky, večírky, známosti, pochlebování, zástupy fanoušků křičící jeho jméno. Sex, drogy a rocknroll. Stinnou stránku slávy si v těchto představách jen málokdo připouští, a i když třeba soudíme nějaké celebrity za to, čím nás krmí bulvár, často si nepřipouštíme, že pro určité druhy chování existují velmi dobré důvody. Ačkoliv jsou totiž fanoušci základním předpokladem k tomu, aby se z někoho stala hvězda, některé fandy by člověk raději neměl. Někteří lidé jsou totiž šílení, což může být nadsázka, vtip, ale i diagnóza. A někteří lidé jsou nebezpeční.