MALÉ ZPRÁVY

Když se v listopadu do interní sítě studia Sony nabourali crackeři a začali na internet postupně nahrávat 100 TB citlivých dat, běžná média jako první skočila po skandálech. Ve vypuštěných balíčcích však byla i spousta dalších informací, mnohem zajímavějších, takových jednohubek, které společně pomáhají sestavit mozaiku současného Hollywoodu. Některé informace se díky médiím dostaly do světa ve své úplnosti, jiné byly jen zmíněny, další byly z etických důvodů zamlčeny. Těch zveřejněných drobností však stále bylo dost na to, abychom jim mohli věnovat celý jeden oddíl.

Na samotném začátku onoho úniku dat se dostala na internet pětice filmů, jež teprve čekala premiéra v kinech: Železná srdce, Annie, Mr. Turner, Still Alice a To Write Love on Her Arms. Samotný snímek The Interview, kvůli němuž se strhnul veškerý ten povyk, však crackeři kupodivu nevypustili.

Kromě těchto dokončených snímků se ve „vánočním balíčku“ Michaela Lyntona našlo nesčetné množství scénářů. Některé z nich patřily filmům staršího data – oběma Jump Street, Po zániku Země, Kapitán Phillips, Nespoutaný Django, Moneyball, Zkáza Pompejí, Salt či Sociální síť. Některé však byly od projektů teprve připravovaných: Média informovala o tom, že v balíčku jsou (avšak nikde neuváděla odkazy ani úryvky z nich) scénáře ke třetím Šmoulům, chystané americké předělávce Zátahu, nadcházející komedii Setha Rogena Sausage Party či třetí verzi druhého Hotelu Transylvánie.

Některé portály psaly o nově připravovaných Krotitelích duchů. A zde pozor na spoilery! V první řadě se již dlouho vědělo, že krotitelé nebudou ani tak krotiteli jako spíše krotitelkami. Ústřední čtveřice totiž bude dámská. A díky úniku dat ze Sony měli lidé i představu o tom, jaké typy hereček studio do rolí shánělo. Na své schůzce s Amy Pascal se totiž herec Ryan Gosling bavil o tom, že by si v tomto filmu rád zahrál. Doufal, že by se tam pro něj našla nějaká role. A když pak Pascal psala e-mail spoluprezidentce Columbia Pictures Hannah Minghella, ukázalo se, že i našla: „Paul v tom filmu chce mít jednu takovou mužskou postavu. Nebylo by to parádní, kdyby ji hrál Ryan? Taky tam chce obsadit Jennifer [Lawrence] a Emmu [Stone].“ Mimo těchto dvou slečen se v jiných e-mailech zmiňovala také jména Melissy McCarthy, bavičky Amy Schumer a herečky Lizzy Caplan.

Na konci ledna však bylo oznámeno oficiální obsazení filmu, a ačkoliv Melissa McCarthy zůstala, všechny ostatní zmíněné herečky byly nahrazeny trojicí Kristen Wiig, Leslie Jones a Kate McKinnon. Za mě osobně jde o mnohem lepší sestavu, než jaká byla ta původní, protože je výrazně pestřejší a ze 3/4 sestává z profesionálních baviček. S krotitelkami tedy bude zaručeně sranda!

Z konverzace mezi Paulem Feigem a Amy Pascal také vyplynulo, že půjde o reboot (začne se úplně od začátku, celá série se restartuje), nikoliv klasické pokračování; že bude film děsivější a více zaměřený na techniku; že krotitelky budou spolupracovat s americkou vládou, která se k nim však nebude hlásit a permanentně bude jejich spolupráci popírat (kašli kašli, Hellboy, kašli); a konečně se i ukázala identita hlavního záporáka. Mělo by jít o usvědčeného vraha, nejlépe v podání Petera „Tyriona“ Dinklage, který získá po své nevydařené popravě (která se shodou okolností má odehrávat během elektrické superbouře) schopnost vyvolávat duchy mrtvých.

Z těchto drobností to zatím vypadá na skvělou jízdu. Jedinou vadou na kráse je ta trocha dramatu, která obestírá potenciální (ne)účast Billa Murrayho v tomto snímku. Před pár lety, kdy se ještě uvažovalo, že by noví Krotitelé duchů byli pokračováním původního příběhu, a v podstatě by tak uzavřeli krotitelskou trilogii, měl Bill problémy se scénářem. To ale bylo v pořádku, protože stejné výhrady měli i všichni ostatní herci. Nějakou dobu se tedy čekalo na všelijaké úpravy. A když už to skoro vypadalo, že by se mohlo začít natáčet, zemřel v únoru 2014 Harold Ramis, člen ústřední krotitelské čtveřice. Zbývající tři pánové od projektu dali ruce pryč.

Odchod Dana Aykroyda a Ricka Moranise byl studiu vcelku putna, protože tihle dva pánové již dávno nejsou žádné hvězdy. Ale ztráta Billa Murrayho Sony štvala, protože Bill má jméno a jeho přítomnost by filmu mohla nejen upevnit základy, ale také do kin nalákat diváky. A jak se na to rozhodli jít? Tak, že si najali agresivního právníka a byli ochotní Billovi legálně zkroutit ruku a k účasti v nových Krotitelích ho prostě donutit: „Abychom mohli plně ohodnotit naši pozici, kdyby Bill Murray opět odmítl účast na nových Krotitelích duchů,“ psal David Steinberg, šéf právního oddělení Sony Pictures Entertainment, „tak máme identifikovat nějakého agresivního poradce na právní spory, s nímž bychom mohli probrat naše alternativy a dohodnout se na strategii postupu.“ V nových Krotitelích sice Bill Murray podle dostupných informací vystupovat nemá, takže všechno snad dopadlo dobře, ale ona lehkost, s jakou se takhle v zákulisí mluví o tom, že se herci prostě dokopou k tomu, aby někde hráli, ať už chtějí, nebo ne, je poměrně děsivá.

Na povrch vyplavaly informace o jednom velmi neočekávaném chystaném spárování. Ačkoliv na ty plány nyní možná již nedojde, dlouhou dobu se v zákulisí mluvilo o sloučení vesmíru Mužů v černém a 21 Jump Street do jednoho filmu. Ten by režírovali tvůrci druhého zmiňovaného snímku Phil Lord a Chris Miller a hráli by v něm Channing Tatum a Jonah Hill (nikoliv však Tommy Lee Jones ani Will Smith). Muži v černém 3 vydělali po celém světě 624 miliónů dolarů a 22 Jump Street $331 miliónů, takže se nějaké pokračování dalo očekávat; a pokud jste někdo viděl 22 Jump Street, asi víte, že klasický sequel nepřichází v úvahu, takže spojení s mimozemšťany se mohlo jevit jako možný krok kupředu. Ha! Ne, nápad je to samozřejmě hloupý. Což je možná hlavní důvod, proč o něm Jonah Hill napsal Amy Pascal následující zprávu: „splácnout jump street s mužma v černým je podle mýho fakt senza a čupr a mocný.“ Ten pán má v hlavě slámu.

Mezi ukradenými e-maily byly také konverzace investora Daniela Loeba, výkonného ředitele Sony Pictures Entertainment Michaela Lyntona a prezidentky Sony Corporation of America Nicole Seligman, v níž všichni tři společně debatovali o možnosti sloučení studia Lionsgate se Sony. Vícepředseda Lionsgate Michael Burns si chtěl domluvit schůzku s výkonným ředitelem Sony Corporation Kazuem Hiraiem, aby „probrali návrhy mergeru či odkoupení,“ avšak Seligman ho jménem Hiraiho s díky odmítla. Hirai však přesto vyjádřil zájem o spolupráci, takže uvidíme, jestli obě studia někdy v budoucnu nevyprodukují nějaký zajímavý film.

A když už jsme tak u těch obchodních záležitostí, uniklé dokumenty také odhalily plány odprodat hudební vydavatelství Sony/ATV, o němž jsme se rozepisovali ve druhé části. To sice vlastní nejrozsáhlejší hudební katalog na světě – má práva ke dvěma miliónům písní od Beyoncé a Adele přes Jay Z-ho, Taylor Swift, Boba Dylana, One Direction, Davida Bowieho až po většinu písniček od Beatlesáků –, avšak v posledních letech společnost hodně prodělávala kvůli přechodu zákazníku ke streamované hudbě. Sony celkově mělo za poslední rok ztrátu necelé 2 miliardy dolarů, takže muselo propustit 15 % pracovní síly. Povětšinou šlo o zaměstnance starší 40-45 let. O práci přišlo zhruba 1000 lidí v Číně, dalších asi 1500 v Japonsku a 1000 v Evropě a jinde v Asii – dohromady tedy bylo k březnu 2015 propuštěno kolem 5000 lidí. Sony však potřebovalo ušetřit ještě více, a toho chtělo docílit právě odprodejem svého ztrátového hudebního vydavatelství.

Problém spočíval v komplikovaných vlastnických vztazích, které se v dané e-mailové konverzaci údajně hodně řešily. V roce 1985 odkoupil od Sony celé ATV Music Publishing Michael Jackson. O deset let později Jackson odprodal (s padesátiprocentní provizí) polovinu společnosti zpět Sony. A v roce 2012 se do všeho přimíchal investor David Geffen a Mubadala Development, čímž se vše jen zkomplikovalo. Odprodej vydavatelství tedy možná byl chtěný, ale jedině čas ukáže, jestli bude možný.

Lidé ve studiu Sony sami nemají rádi Adama Sandlera, který plní trh odpornými, nevtipnými komediemi. V jedné stížnosti, kterou poslal zaměstnanec firmy jakémusi svému nadřízenému, se píše: „Filmy, které produkujeme, jsou takové nanicovaté, na jedno použití. Ačkoliv jednou za čas dokážeme vyprodukovat nějaký inovativní film – Sociální síť, Moneyball nebo Muže, kteří nenávidí ženy –, ve většině případů se spokojíme s nijakými, formulkovitými komediemi s Adamem Sandlerem.“

Adama Sandlera se však Sony jen tak nezbaví. Jeho film Machři 2 byl totiž pro studio v roce 2013 jedním z nejvýdělečnějších. Jak je to možné? Ve článku o stamiliónových propadácích jsme si říkali, že samotné náklady na výrobu filmu nejsou všechno. Studia pumpují peníze i do reklamy, hodně peněz, a z kin se jim vrací jen zhruba polovina. A i toto rozdělení na polovinu je takové nepříliš věrohodné, protože studiím plynou určité výdělky i z prodeje nosičů DVD, odprodeje práv, merchandisingu atd. Jenže tahle čísla si každé studio střeží jako oko v hlavě, aby konkurence nevěděla, jak na tom ve skutečnosti kdo je.

Nu a součástí oněch uniklých dat byly i tzv. „ultimates“, tedy přesně ta konečná čísla zisků (po odpočítání všech nákladů a započítání všech hlavních i vedlejších příjmů), o kterých se my všichni můžeme kdykoliv jindy pouze dohadovat. A tato čísla odhalila, že za rok 2013 byla pro studio Sony de facto nejvýdělečnějším snímkem Apokalypsa v Hollywoodu. Není jisté pouze to, jestli jde o nejvýdělečnější snímek se středně velkým rozpočtem, o nejúspěšnější snímek vůbec – tedy včetně velkých a nákladných blockbusterů – nebo jestli se zohledňoval pouze poměr nákladů a výdělků, a na samotné výše čísel se nehledělo:

1) Apokalypsa v Hollywoodu, rozpočet $32 miliónů, výdělky z kin $126 miliónů, skutečný výdělek $50 miliónů

2) Machři 2, rozpočet $80 miliónů, výdělky z kin $247 miliónů, skutečný výdělek $48 miliónů

3) Kapitán Phillips, rozpočet $32 miliónů, výdělky z kin $126 miliónů, skutečný výdělek $39 miliónů

4) Špinavý trik, rozpočet $40 miliónů, výdělky z kin $251 miliónů, skutečný výdělek $27 miliónů (u tohoto snímku se hodně prodražila jeho oscarová kampaň)

5-6) One Direction: This Is Us, rozpočet $10 miliónů, výdělky z kin $68 miliónů, skutečný výdělek $18 miliónů

5-6) Elysium, rozpočet $115 miliónů, výdělky z kin $286 miliónů, skutečný výdělek $18 miliónů

A do třetice Adam Sandler, tentokrát z pohledu režiséra Judda Apatowa. Apatow a Sandler jsou léta letoucí kamarádi. Chodili spolu na vysokou, bydleli spolu v bytě, když oba v New Yorku vystupovali v bavičských klubech a snažili se každý zvlášť prorazit, Apatow pak Sandlera režíroval ve filmu z roku 2009 Komici. Takže když se Judd Apatow dozvěděl, že studio Sony přesunulo premiéru Sandlerova nadcházejícího filmu Pixels na datum 24. července 2015 – tedy to samé datum, které už obývala jeho komedie s Amy Schumer v hlavní roli Trainwreck – příliš nadšený z toho nebyl. Věděl totiž, že si budou oba filmy konkurovat, že si budou odlákávat diváky a že na tom jeden z nich bude (na úkor toho druhého) tratit. Apatow proto napsal e-mail šéfce Sony Amy Pascal:

Apatow: Proč jsi přesunula svůj film do mého data? Já moje filmy do Sandlerových dat nikdy nešíboval. Nikdy. Ani on do mých. Na to se máme až příliš v úctě. Nechceme jeden druhému uškodit. Ani trochu se mi nelíbí, že jsi mi tohle udělala. A ten film s Amy Schumer je výborný, abys věděla. Ty dvě komedie se v kinech sežerou. V tomhle ses dost přepočítala.

Pascal tento e-mail přeposlala Sandlerovu týmu, což si sám vykládám tak, že film na ono datum buď nepřesunula ona, nebo ho tam přesunula proto, že jinak nemohla. A Sandlerovi poslala Apatowovu zprávu z toho důvodu, aby si s kamarádem mohl promluvit dříve, než by se celá věc vymkla kontrole. Ale nevím, je to jen takový odhad. Tisk žádnou další zprávu z této konverzace nezveřejnil…

O tom, že je Aaron Sorkin tak trochu sebestředný lump, už máme docela dobré ponětí díky jeho komentářům o životopisném filmu o Stevu Jobsovi, komentáři o asijských hercích a poznámce o Michaelu Fassbenderovi. Nyní si přidáme ještě jednu perlu, tentokrát s lahodnou příchutí šovinismu. V jednom e-mailu, který posílal sloupkařce z The New York Times Maureen Dowd, totiž Sorkin prohlásil následující:

Hlavní ženské role v hollywoodských filmech nejsou ani zdaleka tak obtížné jako role mužské. Rok za rokem musí muži, kteří chtějí získat Oscara, překonávat mnohem výše nastavenou laťku než ženy ve své kategorii. Cate [Blanchett] podala v Jasmíniných slzách skvělý výkon, ale svou náročností se ta role ani zdaleka nepřiblížila jedinému z nominovaných herců v hlavní mužské herecké kategorii. Muži to prostě mají těžší. Když si porovnáte například výkon Jennifer Lawrence v Terapii láskou a Daniela Day-Lewise v Lincolnovi, Lawrence v podstatě jen předvedla základ, který má umět naprosto každá profesionální herečka.

Člověk se Sorkinovi vlastně ani nemůže divit, že hned po zveřejnění všech těchto jeho e-mailů sepsal stať do The New York Times, v níž láteří proti tomu, že s jejich obsahem novináři dál pracují, že o nich píší články a dál tím šíří důkazy o jeho lumpovitosti. Stranou toho, o čem mluví, bych si dovolil podotknout jen jednu věc: Že mají herečky nastavenou laťku níž, a že tedy nemusí umět hrát tak dobře… To je čirá hloupost; jde o omezenecké porovnávání do určité míry neporovnatelného.

Ale pokud mu to tak přijde, nemůže to být tím, že scenáristé – v čele se Sorkinem – těm herečkám prostě jen nepíší dostatečně dobré role? Anebo si snad někdo myslí, že to, co Sorkin napsal pro Rooney Maru v Sociální síti, Demi Moore v Pár správných chlapech, Julii Roberts v Soukromé válce pana Wilsona nebo Robin Wright v Moneyballu, byl oscarový materiál? Všechny tyto filmy se točily kolem mužů, kterým zmíněné dámy jen tak líbivě přicmrndávaly. Jestliže pán chce, aby měly herečky co hrát a aby tak mohly ukázat, co v nich je, ať jim kouká psát role, do kterých budou moci pořádně zatnout tesáky. Jinak by možná bylo lepší, kdyby pán mlčel a šoupal nohama…

V podobném smyslu se vlastně v jednom ze svých nedávných rozhovorů vyjádřil i herec Chris O’Dowd: „Nechtěl bych být v dnešní době herečkou. Jestliže chce herečka vydělat stejné peníze jako její mužští kolegové, musí být pětkrát lepší než oni, mnohem více se ohánět a neustále dbát o svůj vzhled. Kromě toho je většina scénářů, které se dnes píší, zaměřená na muže. Hlavním cílem neuvěřitelného množství současné filmové produkce je zavděčit se pubescentním chlapcům, takže když jste žena a chcete prorazit, musíte mít kromě fyzické krásy navíc strašně moc talentu. Kdežto chlapovi často postačí jen trocha štěstí.“

Psalo se i o dětech Willa Smithe a Jady Pinkett-Smith. Jaden Smith, kterého si vybavíte z nedávné předělávky Karate Kida či ještě nedávnějšího propadáku Po zániku Země, poskytl v polovině listopadu 2014 spolu se svou sestrou Willow (která o herectví nemá příliš zájem a spíše se snaží prosadit v muzice) rozhovor časopisu T Magazine, který vydávají prestižní noviny The New York Times. A onen rozhovor… měl odezvu. Odezvu hlasitou, odezvu výsměšnou a pro zástupce všech Smithových odezvu nepříjemnou až děsivou. Interview to bylo dlouhé, takže si zde uvedeme jen jeho krátkou pasáž, ale i z té si dovedete udělat obrázek.

T Magazine: Zajímalo by mě, jak vnímáte čas. Máte pocit, jako by se váš život utíkal mílovými kroky? A používáte svou hudbu k tomu, abyste se s tímhle úprkem času nějak vypořádali?

Photo by Willow Smith, Twitter

Willow: Já čas dokážu zpomalit i zrychlit, dokážu ho vnímat, jak se mi to zlíbí. A proto vím, že neexistuje.

Jaden: Je dokázáno, že rychlost času se odvíjí od toho, kde ve vesmíru se nacházíte. Vůči stvořením na Zemi a dalším místům je relativní. Co se ale existence na téhle planetě týče, když dokážete vnímat okamžik, každá vteřina může trvat třeba rok. A když ho vnímat neumíte, celé vaše dětství, celý váš život, vám může proběhnout před očima za šest vteřin. V čase se člověk ale taky může ztratit.

Willow: Protože život.

Jaden: Jasně. Protože musíme žít. Všichni jsme duší teoretičtí fyzikové a člověk může celý život strávit mluvením, ale hlavní je žít.

Willow: Jde o tu činnost a o ten pocit, jako že žijeme v útržku holografické reality, kterou nám vytvořilo vyšší vědomí.

Jaden: Přesně. Každý člověk má totiž dvojí mysl. Takže když vás napadne jedna myšlenka, není to jen jedna myšlenka, protože musí projít oběma polokoulemi mozku. Když přemýšlíte o něčem veselém, přemýšlíte zároveň o něčem smutném. Když myslíte na jablko, myslíte zároveň na protiklad jablka. Tohle je prostředek, díky kterému chápeme matematiku a všechny věci, které mají dvě odlišné reality. Tvořivost ale pochází z místa jednoty. S tou nemá dvojí vědomí nic společného. A v takových chvílích člověk nemůže hlas své mysli poslouchat, protože by vám řekl nejen to, co si myslíte vy, ale i to, co si myslí ostatní.

…

Photo by Kyle Lambert, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Willow: Dýchání je forma meditace. Život je forma meditace. Člověk musí dýchat, aby žil, a právě skrze dýchání má možnost navázat kontakt s posvátným prostorem jeho srdce.

Jaden: Když se rodí děti, boulí se jim fontanely – jako by měly vlastní tep. To je tím, že celým jejich tělem proudí odshora dolů energie.

Willow: Hinduistická prána.

Jaden: Jde o energii prána, protože děti dýchají břichem. Mají paměť. Novorozenci mají paměť.

Willow: Když jsou ještě v bříšku, vnímají vše okolo, skládají si v sobě kosti a navazují na ně šlachy. Jenže náš svět je potom vyděsí.

Jaden: Vyděsí je všechny ty chemikálie a tak vůbec. A oni potom pomalu…

Willow: Čím jsou starší, tím víc toho ztratí.

Jaden: Však víte, stanou se námi.

Na jednu věc nesmíme zapomínat: Jadenovi je 16 let a Willow teprve 14. Sami si vzpomeňte, jací jste byli v tomto věku, jak přechytřele jste třeba mluvili, jaké jste měli někdy světácké názory. Problém je, že nikdo z nás se nesnažil být mezinárodní superhvězdou, že na nikom z nás nevisel osud multimiliónové frančízy (druhý Karate Kid má jít do kin v roce 2016), že vaše názory nemohly ohrozit image a zaměstnání vašich rodičů. V byznysu, který si hraje na dokonalost, byla prostě takováto ukázka… nedokonalosti velký přešlap. PR oddělení všech Smithových okamžitě začala proti této špatné publicitě bojovat. Oba sourozenci se stáhli z veřejnosti a celá kauza utichla.

Utichla však jen do oné osudné chvíle, kdy byl nabourán systém studia Sony a do médií se dostala tato zpráva od Tim Rothmana, šéfa odnože Sony jménem TriStar Productions, určená prezidentovi SonyPictures Entertainment Dougu Belgradovi:

Rothman: 1. Tohle si přečti. 2. Ta děcka se učí doma, do školy nechodí. Nedovol, aby tahle famílie randila s tvými filmy.

Že by někdo přestal pracovat s Willem Smithem je nepravděpodobné – na to dokáží jeho filmy vydělat až příliš mnoho peněz. Will byl například nedávno obsazen do jedné z hlavní rolí v komiksovém filmu The Suicide Squad, chystá si druhého Hancocka, nadto pár menších snímků a kdo ví, jestli ho Roland Emmerich nakonec nezláká i ke dvojce Dne nezávislosti. Takže Will je za vodou. Uvidíme ale, jak to bude v budoucnu s Jadenem a Willow. Jaden sice před pár týdny získal roli v chystaném seriálu z produkce HBO Brothers in Atlanta, ale kdo ví, co z toho nakonec bude. A o Willow nejsou zprávy pro jistotu žádné. Jeden špatný rozhovor jemu ani jí asi kariéry nezničí, ale jakmile se v Hollywoodu u někoho objeví pochyby, je prostě těžké se jich zbavit.

Únik informací neodhalil o každém jen samou špínu. Například herci Channingu Tatumovi by teď mohla značně stoupnout popularita, protože se ukázalo, že je ve skutečnosti stejně fajnový pohodář, za jakého se prezentuje v médiích. Když šel totiž do kin jeho film 22 Jump Street, nikdo si nebyl příliš jistý, jestli kouzlo prvního filmu v Americe zabere i napodruhé. Takže když měl snímek během prvního týdne tak vysokou návštěvnost, že sesadil z druhé příčky nejvýdělečnějších komedií s přístupností 18+ plyšáka Teda od Setha MacFarlana, Tatum byl radostí bez sebe. A o tuhle klukovskou radost se rozhodl podělit se svým hereckým kolegou Jonah Hillem a naší dobrou známou Amy Pascal:

Tatum: Naser si, Tede!!!! Druhej nejlepší výsledek, volové!!!!! Tak do toho, Jumpstreeťáci!!!! Ty krávo, s takovýmahle číslama bysme si mohli dovolit i tu Cate Blanchett!!!!! Aaaaahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahah haaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahaahaaahaa hahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahahahaaa ahahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahaahaaa hahahahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahahahaha ahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahahaaahaa hahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahaaahaaa haaahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhahahahah haaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahaahahahaa ahahahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhahahaha haaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahaahahaaah ahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahahahaaha hahaaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahaaahaha haaahahahhaaaaahahaaaahahahhaaaaahahhaaaahahahaaahaaahahahahahhaahaahahaa…

Celá ta zpráva byla psaná velkými písmeny (čím víc capslocku, tím víc nadšení) a onu závěrečnou haha pasáž jsem pro potřeby tohoto článku zhruba o polovinu zkrátil.

A stejně tak se ukázalo, že i Joel McHale je ve skutečnosti prima člověk. McHale, kterého si asi většina televizních diváků vybaví ze seriálu Zpátky do školy (Community), se v květnu 2014 pokusil humorně a nenásilně vykřesat ze svých soňáckých šéfů poslední zaměstnaneckou výhodu předtím, než definitivně přišel o práci a ztratil s nimi kontakt.

Šlo o to, že na začátku května stanice NBC zrušila vysílání Zpátky do školy, ačkoliv se fanoušci i herci již těšili na natáčení šesté sezóny. (Která se k nim nakonec dostala, protože práva k seriálu odkoupila společnost Yahoo, tu šestou řadu nechala natočit a vypustila ji na internetu – ale to je jiná pohádka.) McHale byl tedy najednou bez práce, zato však měl spoustu volného času. Který se rozhodl strávit u televize, a jedna taková 65palcová televize s rozlišením 4K od Sony se mu tuze líbila. A protože studio Sony Pictures Entertainment Zpátky do školy produkovalo, řekl si McHale, že toho využije a zkusí, jestli by se mu nepodařilo vydyndat nějakou slevičku. Ten jeho vybraný model televize ostatně stál $8000, což byla i na herce jeho formátu – obzvlášť herce bez stálého zaměstnání – poněkud pálka. (Zde je mimochodem zajímavé si uvědomit, kam až sahá sféra firmy Sony – od filmového, televizního a hudebního průmyslu přes všemožnou elektroniku a úložné paměťové systémy až po lékařství, kde se jejich technologie občas aplikují.) McHale tedy napsal asistentce prezidenta Sony Pictures Television následující mail:

Zdravíčko,

tady je Joel McHale. Možná si mě vybavíte ze zrovínka zrušeného seriálu z produkce Sony TV Zpátky do školy. Smutná záležitost. Přesmutná.

Photo © NBC

Nicméně když jsem se minulý týden bavil se Stevem o tom, jak nám ten seriál budou rušit, poprosil jsem ho, jestli by mi nedal nějakou slevičku na jednu televizi. A on řekl, že beze všeho. Je to prostě boreček, ale to vy určitě víte. Jeho jsem konkrétními detaily té telky nechtěl obtěžovat, takže jsem si řekl, že jimi obtěžkám vás. Snad vám to nebude vadit.

Moc bych chtěl tu, kterou jsem vám přiložil dole. Jestli se vám celá tahle věc nepozdává, zeptejte se na mě klidně Steva.

Nemám tušení, jak tyhle věci fungují, ale kdykoliv to bude potřeba, milerád vám pošlu číslo kreditky.

Moc vám děkuji. Po práci v Sony se mi bude moc a moc stýskat.

Čágo

Joel

A víte co? Ono mu to prošlo, klukovi ušatému! Sám Mosco se mu brzy ozval s odpovědí: „Kolik vůbec stojí? Prostě si ji kup a přilož si to ke smlouvě o Zpátky do školy. Peníze vyřešíme později.“ Prostě i v Hollywoodu pracují fajn lidé…

A na závěr taková drobnůstka: Vzpomínáte si na film Notting Hill? Jak v něm Julia Roberts hrála slavnou herečku, která se zamilovala do ušmudlaného majitele knihkupectví v podání Hugh Granta? Juliina postava ve filmu řešila pokaždé, když se měla ubytovat v nějakém hotelu, velmi zapeklitý problém: Kdykoliv zmínila své vlastní jméno, všichni se o její přítomnosti dozvěděli a hned při příjezdu na ni před vchodem čekali novináři a paparazzi. A to nechtěla, takže místo jména vlastního používala pseudonymy. Pokud máte dobrou paměť, určitě si vybavíte, že tyto přezdívky nejen čerpala z animovaných filmů a seriálů, ale že její blafy novináři často prokoukávali, takže své přezdívky musela často obměňovat – jednou to byla třeba slečna Popelková, podruhé Čikitka, jindy zase paní Sněhurka.

Dalo se tedy čekat, že skutečné hvězdy budou používat stejný trik. A díky úniku informací ze Sony se tak můžeme pobavit nad kreativitou a smyslem pro humor některých hvězd. O jejich identitu a soukromí se netřeba obávat – ony si určitě brzy vymyslí nějakou novou ztřeštěnost. Hloupé bylo uveřejnění této informace snad jen v případě Daniela Craiga, protože ten v hotelích vždy používal příjmení svého dědečka – z úcty a na památku (a právě proto ho zde nenajdete). Takže kdo ví, jestli ho bude moci používat i nadále…

– Tom Hanks se jmenoval buď Harry Lauder (skotský bavič), nebo Johnny Madrid (narážka na westernový seriál ze 60. let, jehož hlavní postava mexického pistolníka se jmenovala Johnny Madrid Lancer)

– Sarah Michelle Gellar používala pseudonym Neely O’Hara (jméno sebevražedné postavy hollywoodské herečky závislé na drogách z románu a filmu Údolí panenek)

– Tobey Maguire si říkal Neal Deep (slovní hříčka – jméno zní jako „kneel deep“ čili „klečet hluboko“, případně „knee-deep“ čili „po kolena v…“)

– Natalie Portman využívala pseudonymu Laura Brown

– Clive Owen v hotelích přebíral manželčino příjmení a říkal si Robert Fenton

– Rob Schneider se pokoušel o vtip a jmenoval se Nazzo Good (další slovní hříčka – tahle znamená „žádný machr“)

– Jude Law si hrál na špióna a hlásil jméno Pan Perry

– Jessica Alba používala pseudonym Cash Money, který by se mi moc chtělo přeložit jako Škvára Prachařová

————————————–

————————————–

1. Úvod a etika

2. Strážci míru

3. Průběh a dopad kauzy

4. The Interview

5. Pascal, Rudin & Jobs

6. Crowe, Bond & Kleopatra

7. Amy Pascal a rasismus v Hollywoodu

8. Velké zprávy

9. Malé zprávy

10. PowerPointy a marketing

11. Assangeova druhá vlna

12. Zdroje

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12