Oscaři 2015: Urážlivá a předvídatelná fraška

Rok se s rokem sešel a my tu máme další předávání cen americké Akademie filmového umění a věd – 87. Oscary. Nominace na tyto nejprestižnější hollywoodské ceny byly oznámeny 15. ledna a v neděli 22. února se svět při sledování slavnostního galavečera dozví, kdo je promění, a kdo odejde s prázdnou. My však budeme na Jumpspaceu přede všemi o pár dní napřed, protože si tu nebudeme nalhávat, že je identita výherců do poslední chvíle naprosto neznámá. Opravdu není, takže stejně jako vloni i letos budou Oscaři tou nejpředvídatelnější estrádou, která za celý rok v televizi poběží. A konkrétně letos půjde zároveň o estrádu nejbělejší a nejmužnější.

Tu aféru kolem nominací na Oscary jste jistě museli postřehnout – ve své době se o ní mimo všechna zahraniční média tu a tam psalo dokonce i u nás: Kromě ženských hereckých kategorií nebyla na Oscara v hlavních kategoriích nominovaná jediná žena – žádná režisérka, žádná scenáristka, kameramanka, skladatelka atd. Jedinými zářnými výjimkami – kromě takových těch „typicky ženských“ kategorií jako výprava, kostýmy a make-up – jsou Sandra Adair nominovaná za střih filmu Chlapectví a Becky Sullivan nominovaná za střih zvuku ve snímku Nezlomný. Jenže tyhle kategorie nikoho nezajímají, jsou neviditelné, nemají váhu. A co se rasových minorit týče, s výjimkou Selmy v kategorii Nejlepší film a Alejandra Gonzáleze Iñárrita v kategorii Nejlepší režie nebyl mezi nominovanými nikdo další. Když se člověk na ten oscarový výběr nejlepších filmových počinů podívá, všude vidí samé bílé muže. A ve světě, kde polovinu populace tvoří ženy – nota bene v Americe, kde více než třetina lidí není bílá – je takový pohled minimálně zarážející.

Vlastně je natolik zarážející, až je urážlivý, a po vyhlášení oněch nominací se v amerických médiích i mezi širokou veřejností proti tomuto výběru zvedla obrovská vlna kritiky. Těch pár přiložených tweetů tady vedle – olilyttelton: Každopádně velká gratulace všem bílým mužům k jejich oscarovým nominacím, Lex: teda, ten Oscar má fakt slabost pro bělochy, lauren ashley bishop: to jako lidem z oscarové komise připadaly figurky z lega málo bílé – je jen špička ledovce.

V přímé návaznosti na vyhlášení oscarových nominací vypustil kulturní komentátor Al Sharpton do médií štiplavou poznámku, která se týkala otázky rasové nevyváženosti nominovaných, „Filmový průmysl připomíná Skalisté hory: Čím výše člověk vyleze, tím větší je kolem něj bílo.“ Herečka Jessica Chastain při přebírání ceny MVP Award ve svém proslovu řekla, „Dnes si připomínáme výročí narození Martina Luthera Kinga, Jr. a já nedokážu přestat myslet na to, jak je v tomhle průmyslu důležité, abychom nadále čerpali sílu z různorodosti, abychom stáli bok po boku a společně bojovali proti homofobním, sexistickým, misogynním, antisemitským a rasistickým agendám. Martin Luther King, Jr. kdysi řekl, že ‚Naše životy končí ve chvíli, kdy začneme mlčet o věcech, na nichž skutečně záleží,‘ a já bych nyní ráda povzbudila každého z vás, abyste se nebáli ozvat.“ A v podobném duchu se při jiných příležitostech vyjádřili i herečka Viola Davis či Benedict Cumberbatch.

Oscarová komise svým výběrem nasypala sůl do spousty otevřených (hollywoodských) ran, takže byť byla reakce lidí v tomto ohledu občas velmi silná, po dočtení celého článku – včetně druhé části o výhercích – snad sami uznáte, že možná nebyla až tak přehnaná. Ještě než se ale k oné části dostaneme, je třeba vyjádřit se k několika věcem, na které lidé v takovýchto situacích obzvlášť ve všemožných internetových diskuzích rádi poukazují, a které donekonečna omílají, jako by to snad byly jakési vítězné argumenty.

1) Když bylo na toho Oscara nominováno tak málo žen a lidí z rasových minorit, tak to jen znamená, že se letos tolik nepředvedli, že ti ostatní prostě byli lepší.

Aha – a kdyby na vás tenhle argument někdo použil v souvislosti s opomenutím LEGO příběhu v kategorii Nejlepších animovaných filmů, brali byste ho? Vážně byla pětice nominovaných filmů o tolik lepší než LEGO? Jasně, porovnávám jablka s hruškami, ale stejně – co se kvality týče, vybírat bylo skutečně z čeho. Například se hodně psalo o tom, že v kategorii Nejlepší mužský výkon Akademie úplně zapomenula na Davida Oyelowa, který zazářil v Selmě v roli Martina Luthera Kinga, Jr., na Avu DuVerne, režisérku oné Selmy, nebo Gillian Flynn, scenáristku Zmizelé. Těch opomenutí ale bylo mnohem, mnohem více. Všechny si uvedeme u rozboru nominací, nicméně už teď si můžeme říct, že kdyby jen ta slavná Akademie chtěla, nominace mohly vypadat docela jinak, na slavnostní předávání se mohli těšit všichni, a nikdo by asi příliš neprskal.

Jenže akademici jsou prostě a jednoduše velmi specifická sorta lidí s velmi specifickými filmovými chutěmi. Na počet jich je celkově zhruba 6 tisíc – v roce 2012 jich například bylo 6028. 93% z nich jsou běloši, 77 % akademiků jsou muži a jen 14 % z nich je méně než 50 let. Průměrný člen americké Akademie filmového umění a věd je 63letý běloch. Když si představíte, jaký filmový vkus takový člověk zhruba může mít, není se příliš čemu divit, že nominace vypadají tak, jak vypadají.

Ono možná ani nemusí jít o to, že by američtí filmoví akademici byli do jednoho misogynní rasisté – ostatně si zvolili za prezidentku svého svazu Afroameričanku Cheryl Boone Isaacs, takže něco takového být ani nemohou (stejně jako se USA naprosto zbavily rasismu zvolením Obamy prezidentem… ehm) –  prostě jen dávají ve výběru přednost tomu, co je jim samotným bližší. Problém je, že takový výběr pak ale ani trochu nereflektuje americkou filmovou tvorbu, společnost a kulturu jako takovou. Oscaři vlastně objektivně neoceňují to nejlepší, co Hollywood za ten který rok natočil, nýbrž představují jakýsi sborník favoritů skupiny filmových penzistů.

2) No tak prostě nebylo moc z čeho vybírat a ti lidé, kteří nebyli nominovaní, prostě jen měli už od začátku menší šanci, že je vyberou. Není to spíš problém Hollywoodu jako takového než Oscarů?

Přesně tak – nebylo moc z čeho vybírat! A to hned z několika důvodů. Tím prvním byly špatné nebo neexistující oscarové kampaně některých filmů. Jeden by si myslel, že když v té Akademii sedí de facto (vysloužilí) profesionálové z oboru, tak se sami ve vlastním zájmu postarají o to, aby měli co největší přehled o soudobé hollywoodské produkci. Opak je však pravdou. Pokud studia nevynaloží milióny dolarů na kampaně – nepošlou za akademiky orodovat hvězdy svých nadějných filmů, nerozpošlou jim DVDčka, neuspořádají pro ně speciální promítání atd. – akademici se o těch filmech často ani nedozvědí.

Tohle se stalo právě Selmě. Studio Paramount tak dlouho nedokázalo pohnout kostrou, že než vůbec začalo rozposílat první DVDčka, dávno proběhlo vyhlašování cen Screen Actors Guild Awards, Directors Guild Awards, Writers Guild Awards a mnoha dalších. Selma v nich samozřejmě utřela, protože o filmu nikdo nevěděl. Bez výher těchto cen se o něm zároveň téměř vůbec nemluvilo, nefungovala žádná šuškanda a oscaroví akademici byli, chudáci, úplně mimo. I v době, kdy měli odevzdávat své nominační lístky, Selmu z nich viděl jen málokdo. A jestliže nějaký film nevidíte, jeho režie nebo herecké výkony se hodně špatně hodnotí.

Stejně tak mimochodem nikdo neviděl britský snímek Belle. Ten pro změnu ne z toho důvodu, že by měl oscarovou kampaň špatnou, ale proto, že žádnou neměl. A to se o něm přitom v době jeho uvedení na americký trh (film byl natočen už v roce 2013, ale v USA se promítal od jara do léta 2014) slovo Oscar skloňovalo ve všech pádech – především ve spojení s herečkou v hlavní roli Gugu Mgatha-Raw. Produkujícímu studiu Fox Searchlight se asi už nechtěly vyhazovat peníze za kampaň, což je zajímavé, protože člověka okamžitě napadá otázka: „Proč?“ Že by studio vědělo, že by film u akademiků stejně neuspěl, tak nechtělo zbytečně utrácet?

—————

Lidé, kteří filmy vyrábějí, by měli být stejně různorodí jako ti, kteří se pak na ně dívají.

– Nina Jacobson, producentka

—————

Druhým – a mnohem podstatnějším – důvodem, proč nebylo z čeho vybírat, je fakt, že z hlediska zastoupenosti pohlaví ve filmovém průmyslu (před i za kamerou) a příležitostí pro umělce z rasových minorit, rok 2014 byl všeobecně tím nejhorším v dlouhé době. Pozor, mluvíme tu výhradně o průmyslu filmovém – televize v tomto směru postupuje mílovými kroky kupředu a všechno tam šlape jako hodinky.

Začněme u žen: Když se podíváme na 250 nejúspěšnějších filmů, které vloni byly natočeny, zjistíme, že na nich pracovalo pouze 17 % žen. Zbytek – před i za kamerou – byli muži. Když se například jeden reportér ptal Keiry Kneightley, jaké to bylo pracovat na place Kódu Enigmy, když tam byla obklopená samými muži, samým testosteronem, Keira odpověděla: „Ženy jsou na place samy a jediné u většiny filmů, takže to pro mě nebylo nic nového.“ A pak je tu i tato tabulka, která porovnává stavy různých profesí v roce 2014 s rokem 1998:

Je to v podstatě stále ta samá pohádka, já vím. O to je to možná horší. Martha M. Lauzen, vedoucí Centra pro studium žen v televizi a filmu na Univerzitě v San Diegu, které tento výzkum dělalo, má pro tento fakt možné vysvětlení: „K problematice neúměrně nízkého zastoupení žen v Hollywoodu se dlouhodobě přistupuje jako k ‚problému žen‘, který se mužů až tolik netýká. Když se tím pádem novináři rozhodnou promluvit s vedoucími studií nebo producenty například o nedostatku režisérek, zásadně si vybírají těch pár žen ve vedoucích pozicích – vedoucí studia Sony Amy Pascal [dávno tomu] nebo Donnu Langley ze studia Universal. Většina vedoucích jsou ale muži. Jestliže se tedy má zaměstnanost žen nějakým způsob změnit, musí první krok udělat právě oni.

„On je to s tím nedostatkem žen ve vedoucích pozicích vlastně takový začarovaný kruh. Lidé často argumentují, že se ženy nenajímají proto, že mají méně zkušeností než muži. Jenže když se zblízka podíváte na to, jaké lidi studia ve skutečnosti najímají, dost často jsou mezi nimi i nezkušení muži. Například Colin Trevorrow teď natáčí pokračování Jurského Parku s odhadovaným rozpočtem $150 miliónů, a přitom předtím natočil jen jediný malý snímek – romantickou komedii Vlastní zbraň podmínkou. Proč tedy u něj nedostatek zkušeností vůbec nehraje roli, zato u žen by to měl být problém? A jestliže Hollywood nejdříve ženám nedá šanci, a pak je trestá za to, že jim chybí zkušenosti, co to vypovídá o něm samotném?

„Podle mě je tím nejzásadnějším důvodem, proč jsme za posledních 17 let v tomto směru nikam nepokročili, neochota lidí ve vůdčích pozicích – vedoucích studií a svazů – v první řadě uznat, že tento okatý nedostatek diverzity představuje problém. Alespoň že televizní šéfové jsou bystřejší a dokáží vidět a ocenit sílu ženského publika.“

Co se rasových minorit týče, je to dost podobné. Mě samotného navíc upřímně již unavuje, že téměř jediné filmy, v nichž například černošští herci mají možnost se objevit v hlavní roli, se zásadně točí kolem problematiky rasové nesnášenlivosti, boje proti rasismu nebo otroctví. V roce 2013 jsme se v případě Oscarů mohli pokochat Komorníkem, Fruitvale Station či 12 lety v řetězech a rok později se mluví o Selmě (filmu o M. L. Kingovi a bojích za občanská práva Afroameričanů) a případně i Belle (kostýmní drama o rasismu ve vysoké anglické společnosti v době otrokářství). Už se fakt nemohu dočkat, až bude za rok dva nominovaný na Oscara snímek Ferguson, který bude pojednávat o rasových protestech, které se na konci roku 2014 rozlily po celé Americe. Když už bylo ohlášeno natáčení jakéhosi filmu, který se bude odehrávat na pozadí neworleánské tragédie způsobené hurikánem Katrina, existence Fergusonu by mě vůbec nepřekvapila.

Jenže kdyby se netočily alespoň tyto druhy filmů, minoritní herci by na stříbrném plátně v hlavních rolích nebyli skoro vůbec zastoupení. Will Smith i Denzel Washington natočí maximálně jeden film za rok, Kevinu Hartovi se možná daří u afroamerického publika, ale k mainstreamové slávě má stále daleko, Morgan Freeman a Samuel L. Jackson věčně hrají druhé a třetí housle, a jiným hercům hollywoodská studia příliš šancí v prominentních rolích dávat nechtějí. Když už se tedy do předprodukčního stádia dostane nějaký snímek, kde by na rase hlavního hrdiny vůbec nezáleželo, je velmi nepravděpodobné (u vysokorozpočtových snímků tohle platí dvojnásob), že by takovou roli dostal někdo jiný než bílý herec – čistě z preventivních důvodů. A i když by daná role přímo vyžadovala někoho snědého, Hollywood ji nejspíše stejně vybělí.

Jen se ostatně podívejme na letošní nominované snímky. Když ponecháme stranou ty snímky, v nichž bylo celo-bílé osazenstvo výhodně udáno předlohou – Kód Enigmy, Teorie všeho – nebo v nichž je nějaká ta snědá postava vidět alespoň na pozadí či ve vedlejší roličce – Americký sniper, Grandhotel Budapešť –, zkuste mi někdo podat jediný důvod, proč by měly být všechny postavy třeba ve filmu Whiplash bílé. Vždyť tam to přece vůbec není potřeba, protože na rase těch lidí absolutně nezáleží. Tak proč nedat šanci někomu snědému, kdo by práci na snímku odvedl stejně dobře, a kdo by navíc mohl do kin přilákat diváky z dané demografické skupiny? To samé platí i o snímcích Chlapectví či Birdman. I v nich by bylo tak snadné najmout někoho ne-bílého, a absolutně nic by se tím nezměnilo – jen by tedy pro změnu alespoň trochu začaly odrážet svět, v němž jsou natáčené, a který se tolik chvástají, že reflektují / komentují. Jenže studia se prostě najímání minoritních herců bojí; bojí se nezájmu většinového (bílého amerického, ale i světového) publika, takže pokud vyloženě nemusí, práci jim nedávají. A v takovéto situaci se potom ti jiní-než-bílí herci nominují vážně obtížně.

Abychom ale jen nemalovali čerty na zeď, stranou žen se především díky Jennifer Lawrence v současné době nejspíš bude hodně měnit situace. Právě její série Hunger Games se zapsala do historie tím, že již podruhé za sebou měla v USA vyšší výdělky z kin než jakýkoliv jiný film. S 333 milióny dolarů letos předstihla první část Hunger Games: Síly vzdoru v domácích tržbách dokonce i Strážce galaxie, Kapitána Ameriku, čtvrté Transformery či Hobita. Naposledy byl v Americe film se ženou v hlavní roli takhle úspěšný před 42 roky – horor Vymítač ďábla v roce 1973. A stranou minoritních diváků filmoví producenti moc dobře vidí, že ve světě televize trhají rekordy ve sledovanosti právě ty pořady, které jsou svým obsazením co nejinkluzivnější – How To Get Away With Murder, Orange Is the New Black, American Idol, Empire, Black-ish atp.

A na peníze Hollywood slyší velmi dobře. V následujících měsících a letech by tedy měli (v očích studií do určité míry „na zkoušku“) členové těchto po hříchu málo využívaných skupin dostat v blockbusterech více šancí:

– Studio DC si na rok 2017 chystá film Wonder Woman v režii Michelle MacLaren a Tyrese Gibson se v současnosti ze všech sil snaží prosadit obsazení své maličkosti v potenciálním novém Green Lanternovi.

– Studio Marvel kvůli tlaku veřejnosti mít jiného než bílého superhrdinu na rok 2017 připravuje snímek Black Panther v hlavní roli s Chadwickem Bozemanem, a v roce 2018 dokonce vypustí do kin další superhrdinský film s ženskou postavou v hlavní roli Captain Marvel.

– Studio Sony zase plánuje nahradit Daniela Craiga v roli Jamese Bonda Idrisem Elbou, Krotitele duchů krotitelkami, a kromě toho si u něj Angelina Jolie chystá vysokorozpočtovou Kleopatru (jak víme, má už i vybrané paruky!).

– U 20th Century Fox bude Jennifer Lawrence nadále zářit v X-Menech, u Lionsgate v posledních Hunger Games a pak o ní bude slyšet i díky spolupráci s Davidem O. Russellem na (za rok oscarovém?) filmu Joy či režisérem Francisem Lawrencem na (za dva roky oscarovém?) snímku The Dive.

– Určitě bych sledoval i kariérní vývoj herečky Scarlett Johansson, která se v následujících letech objeví navzdory svému těhotenství a mateřství minimálně ve dvou marvelovkách – letos ve druhých Avengerech a za rok ve třetím Captain America –, v roce 2017 bude hlavní hvězdou velkofilmu Ghost in the Shell a tohle všechno proloží Knihou džunglí a jistě i spoustou dalších snímků.

– Nejbližším prubířským kamenem ale jistě bude sedmá epizoda Hvězdných válek, v níž by hlavními postavami měli být John Boyega a Daisy Ridley, o rok později následovaná zatím nepojmenovaným spin-offem z filmového vesmíru Hvězdných válek, v němž se má hlavní role zhostit Felicity Jones.

Dá se tedy předpokládat, že se úspěchy těchto vysokorozpočtových filmů projeví mimo jiné i tím, že se jednak studia konečně přestanou „těchto věcí“ tolik obávat a budou ženám a minoritním hercům dávat čím dál více příležitostí, a také že se ženy a příslušníci rasových minorit budou ve větší míře prosazovat v jiných než hereckých odvětvích. Tato změna v přístupu by se samozřejmě projevila v celé hollywoodské tvorbě – včetně menších snímků, jež akademie kritiků tak rády nominují na všemožné ceny.  A pak by zároveň bylo mnohem snadnější vybrat – aniž by se o to člověk vědomě snažil – různorodější skupinu nominovaných, takže by ony seznamy zákonitě nevypadaly tak hloupě jako u letošních Oscarů.

3) Co jiného ale jako měla Akademie dělat? Schválně do každé kategorie frknout nějakou ženu nebo černocha jen proto, aby tam byli? Taková pozitivní diskriminace by přece byla stejně tak špatná jako současný stav.

Člověk, který vymyslel sousloví „pozitivní diskriminace“, by zasloužil pověsit za palce do průvanu. Tuhle nenápadnou frázi totiž dnes a denně zneužívají nelidové k tomu, aby vyčítali pomoc lidem, jejichž životní situace je nesrovnatelně horší než ta jejich. Ale co, hlavně že si mohou zanadávat, vybít zlost, a třeba je pak ještě někdo polituje, že?

V případě nominací na všemožné ceny navíc není onen „jeden povinný černoch v každé kategorii“ ani tak ukázkou pozitivní diskriminace jako spíše z nouze ctnost. Ceny americké filmové Akademie, potažmo i všechny ostatní, jednak mají být výkladní skříní americké kinema-tografie, jakýmsi hollywoodským rodinným stříbrem, ale také ji mají reprezentovat, odrážet její charakter. Nominace na Oscary, ty nejžádanější a nejprestižnější ceny v Hollywoodu, navíc mají i vysokou motivační a aspirační hodnotu. Když člověk vidí, že někdo jako on obdrží alespoň tu nominaci, dá mu to naději, že by jednoho dne mohl sám zažít podobný úspěch, že má smysl se snažit a dál se ubírat danou cestou. Jen si vzpomeňte, jak jsme my sami byli u vytržení, když „nám“ Akademie nominovala Markétu Irglovou…

Jenže co když si veškeré nominace mezi sebou rozdělí jen jedna skupina lidí, zatímco všichni ostatní utřou? A co když se to takhle děje téměř každý rok? To je trochu demoralizující, ne? Má se potom vůbec cenu snažit, když člověk ví, že jde o předem prohraný boj, že jeho práci beztak nikdo neocení?

Takže ano, nominace „toho jednoho černocha / ženy v každé kategorii“ jsou občas kalkul, někdy je dokonce cítit, že na ně došlo hlavně proto, aby se daná komise vyhnula nařčení z předpojatosti, ale… V první řadě jde stále o to, že se komise snaží být férové, dávat šanci se zviditelnit všem a sloužit tím jako vzor a inspirace novým generacím. Oscarová komise coby ta nejdůležitější ze všech má v tomto ohledu obzvlášť silnou morální a společenskou povinnost jít Hollywoodu příkladem, myslet na budoucnost a neupozaďovat určité skupiny herců stejným způsobem, jaký je jinde běžnou praxí.

Oscaři však na tuto povinnost zvysoka hází bobek, a právě z toho důvodu se rok od roku stávají v demograficky čím dál rozmanitější americké společnosti méně relevantní. Obzvláště letos bude jejich předávání pro více než třetinu Američanů nezajímavým ceremoniálem, během nějž se banda bělochů bude poplácávat po zádech a říkat si, jak jsou všichni úžasní. Což je škoda. Pokud ale oscarová komise nějakým razantním způsobem nerozšíří / neobmění stavy nebo alespoň neupraví své názory a chutě, je nepravděpodobné, že by se na jejím výběru „toho nejlepšího“ i v budoucnu cokoliv změnilo. Příští rok se tedy nominace nejspíš ponesou na stejné vlně.

————————

Moje prskání nad americkou Akademií filmového umění a věd máme (zčásti) úspěšně za sebou, tak se tedy pojďme konečně podívat na nominované umělce v hlavních a v pár vedlejších kategoriích, říct si, kdo z nich si tu zlatou sošku Oscara v neděli odnese, a poodhalit si, jak Akademie při výběru přemýšlí. Když jsme si tuhle prognózu dělali vloni, vyšlo nám 5/6 kategorií (Přece kdo mohl čekat, že Akademici vážně obdarují soškou Lupitu Nyong’o?), tak schválně, kolik to bude tentokrát…

————————

Nejlepší herec v hlavní roli

Nominovaní: Bradley Cooper (Americký sniper), Benedict Cumberbatch (Kód Enigmy), Steve Carell (Hon na lišku), Michael Keaton (Birdman), Eddie Redmayne (Teorie všeho)

Opomenutí: Jake Gyllenhaal (Nightcrawler), Timothy Spall (Mr. Turner), David Oyelowo (Selma), John Lithgow & Alfred Molina (Ta zvláštní láska)

Vyhraje: Michael Keaton (Birdman)

EDIT: Vyhrál Eddie Redmayne (Teorie všeho)

Akademici mají rádi příběhy. A teď není ani tak řeč o příbězích na plátně jako spíše o příbězích nominovaných herců a výherců. Matthew McConaughey vloni vyhrál Oscara z velké části proto, že se dokázal odrazit ode dna romantických komedií a povýšit svou kariéru na seriózní úroveň. Sean Penn si v roce 2009 odnesl sošku proto, že jím ztvárněný Harvey Milk byl historicky významnou postavou boje za práva homosexuálů, a Akademie vycítila, že se v Americe vůči gay komunitě mění klima, a že by tedy jeho výhra mohla pro Oscary znamenat dobrou reklamu. Z podobného důvodu byl o pár let později oceněn Jared Leto za roli transsexuála v Klubu poslední naděje. Tedy… jednak z tohoto důvodu, ale také díky historce o shození spousty kil a kompletní depilaci těla. A Michael Keaton Oscara letos vyhraje prostě proto, že bude tato cena nádhernou tečkou za příběhem o návratu starého herce na výsluní. Aby také ti akademičtí stařešinové takový příběh nesežrali i s navijákem…

Opakuji, že samotné herecké či filmové umění se v těchto kategoriích hodnotí až na posledním místě. Před ním mají přednost kampaně studií, interní pletichy metuzalémské oscarové komise a příběhy, které by nominace a výhry potenciálně vyprávěly. Skvělé příběhy by možná vyprávěli i všichni ti opomenutí herci, ale David Oyelowo doplatil na špatnou oscarovou kampaň studia Paramount; a na Jakea Gyllenhaala, Timothyho Spalla a dvojici z Té zvláštní lásky, za jejichž nominace by před vyhlašováním a/nebo v době premiéry filmů dala většina lidí také ruku do ohně, nejspíše mezi výslednou pěticí nezbylo místo.

Možná vás teď zarazilo, že po tom všem prskání o upozaďování žen a rasových minorit najednou píšu o tom, že Akademie hodila klacek pod nohy i Gyllenhaalovi, Spallovi, Molinovi a Lithgowovi, čtveřici bělochů. Oni to bělošští muži sice nemají v Hollywoodu tak těžké jako ostatní demografické skupiny, ale ani oni nemají na růžích ustláno. A bylo by ode mě dost slepé a pokrytecké, kdybych neuznal, že si Gyllenhaal alespoň tu nominaci za svůj výkon v Nightcrawlerovi zasloužil. Timothy Spall, pro nějž je postava malíře J. M. W. Turnera celoživotní rolí, by byl ještě vhodnějším kandidátem; a podobně je to do určité míry i s Molinou a Lithgowem. A stejně tak si kdysi zasloužili oscarové uznání například režisér Christopher Nolan za Temného rytíře a Počátek či herec Leonardo DiCaprio za spoustu svých rolí… Tahle jména prostě jen ještě více dokazují, jak moc není oscarová Akademie v kontaktu s filmovou realitou, jíž s takovou pompou každoročně hodnotí.

Pojďme se ale vrátit k letošním nominovaným. Kdo v té pětici „nejlepších herců“ kromě Keatona je?

– Buttercrotch Cartoonwreck je nominovaný za své více než problematické ztvárnění Alana Turinga (podle dochovaných dokumentů se Turing opravdu nechoval a nemluvil jako afektovaný Sheldon, ale jestliže máte hrát geniálního gay matematika, tohle je nejjednodušší volba) v ještě problematičtějším filmu Kód Enigmy (scenárista si upravil realitu více, než by bylo záhodno). Cenu však nedostane, protože heterosexuální muž, který ztvárňoval nějakou queer postavu, už byl odměněn vloni (Jared Leto, Klub poslední naděje). A dva roky předtím (Christopher Plummer, Začátky). A v roce 2009 jakbysmet (Sean Penn, Milk). A takto bychom se dostali až do roku 1994, kdy Tom Hanks vyhrál Oscara za svou roli ve Philadelphii. Předstíraná homosexualita Bananaface Cabbagepatche je dnes prostě nezajímavá.

Bendydick Cumonmybaps tu je tedy jen proto, aby se k televizím přilákaly zástupy jeho fanynek a Oscaři si namastili kapsu na ratinzích a výdělcích z reklamy. Ostatně jen si to vezměte: Většina lidí každoročně vidí z nominovaných filmů jeden dva, maximálně tři snímky. Proč by se tedy na ceremoniál kdokoliv díval, kdyby neznal alespoň některé nominované herce? A koho zná více lidí: Bumblewicka Chortlebutta nebo Timothyho Spalla? Herecké umění v tomto případě ustupuje stranou rozpoznatelnosti hercovy tváře, která slavnostnímu ceremoniálu dopomáhá zvýšit počet diváků u obrazovek a na sociálních sítích, a zvyšuje tím způsobem kulturní relevantnost celé šou.

– Bradley Cooper, který je díky Strážcům Galaxie také oblíbený u běžného publika (čili bude lákat fanoušky zvědavé, jestli mu to dají), ve svém snímku Americký sniper po vzoru Jareda Leta razantně změnil svou tělesnou schránku. Na rozdíl od Leta sice kvůli roli přibral, ale i to se počítá. Jeho snímek navíc režíroval Clint Eastwood, takže tu jde i o prestiž. Nic z toho však Cooperovi ke zlatému plešounovi nepomůže.

– Steve Carrel těží stejně jako Cooper především z výběru transformativní role, protože coby komik musel (nota bene se silikonovým frňákem na obličeji) uhrát velmi vážný part. Stejně jako Cooper ovšem nemá dobrý příběh, takže je velmi nepravděpodobné, že by to Keatonovi vyfoukl.

– Eddie Redmayne se v loňském roce také transformoval, protože v Teorii všeho musel zachytit postup Lou Gehrigovy choroby. Třebaže by ale měl letos podle mě vyhrát on, protože v této kategorii podal nejlepší výkon, hrají proti jeho výhře dvě skutečnosti: 1) Nominovaný je poprvé, takže si Akademie řekne, že pro něj určitě bude „ctí už jen být nominován,“ a že si sošku odnese za nějaký svůj budoucí projekt.

2) Šance na výhru mu „znorbitilo“ vypuštění snímku Jupiter vychází do kin. To zvláštní sloveso je odvozeno od filmu Norbit, v němž několik rolí – včetně jedné obézní rodinné matriarchy – ztvárnil Eddie Murphy. Norbit je jedním z nejčernějších okamžiků Murphyho kariéry; jde o film tak příšerný, že si vysloužil několik oscarových anti-cen Razzie, a Murphymu přinesl nehynoucí posměch. Kámen úrazu spočívá v tom, že pár měsíců před vypuštěním Norbita Eddie vyrazil divákům dech svým výkonem ve filmu Dreamgirls, v němž byl tak skvělý, že se okamžitě stal jasným favoritem v kategorii Nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli na Oscarech v roce 2007. Jenže pár týdnů před slavnostním ceremoniálem začal v kinech řádit Norbit a na Dreamgirls se dočista zapomnělo. Akademie se zalekla; nechtěla zlatého plešouna udělit někomu, kdo byl ochotný se objevit v takové odpornosti. A Murphymu tedy nakonec Oscara vyfoukl Alan Arkin z Malé Miss Sunshine. Od té doby se této situaci, kdy příšerný výkon v jedné roli zhatí herci či herečce šanci získat nějakou cenu za skvělý výkon v roli jiné, v Americe říká „norbitění“. Jistě, Jupiter vychází sice není ani zdaleka taková blbina jako Norbit, ale nad Redmaynovým výkonem v tomto snímku kroutí hlavami asi všichni, kdo ten film viděli. Holt smůla…

EDIT: Akademici nakonec dali před příběhem o návratu na výsluní přednost fyzické transformaci. Což je fajn. Na bouchání šampaňského to sice není, ale Redmaynovo vítězství mnohé diváky určitě potěšilo více, než jak by tomu bylo v případě Keatona. Takže všechna čest.

Nejlepší herečka v hlavní roli

Nominované: Felicity Jones (Teorie všeho), Julianne Moore (Still Alice), Marion Cotillard (Dva dny, jedna noc), Reese Witherspoon (Divočina), Rosamund Pike (Zmizelá)

Opomenuté: Gugu Mbatha-Raw (Belle), Hilary Swank (The Homesman), Jennifer Aniston (Cake), Amy Adams (Big Eyes)

Vyhraje & Vyhrála: Julianne Moore (Still Alice)

Ještě před ohlášením nominací se napsaly tucty článků o tom, že letošní rok byl pro ženy v hlavních (i vedlejších) filmových rolích dosti bídný. Ano, ano – Katniss válela, s Lucy byla také sranda, ale jinak? Nic moc. Už jen fakt, že se jako o potenciálních nominovaných spekulovalo o Jennifer Anniston z filmu Cake, Amy Adams z Big Eyes či Hilary Swank z The Homesman – všechny tři filmy jsou s kvalitou dost na štíru –, byl ostatně jasným ukazatelem toho, že není moc z čeho vybírat.

A pak přišly nominace, které leckomu z nejrůznějších důvodů vyrazily dech. V první řadě nikdo nečekal, že by mezi nominované přivandrovala Marion Cotillard. Nechápejte mě špatně, já proti Marion jako takové nic nemám, jenže si na ni a ten film nejen nikdo ani nevzpomenul, ona místo ní mohla být nominovaná nějaká jiná herečka, která by si to zasloužila mnohem více. Třeba zrovna ta několikrát zmiňovaná Gugu Mbatha-Raw, jež v Belle opravdu podává skvělý výkon. Mbatha-Raw ovšem nemá za zády producentského giganta Harveyho Weinsteina, který by její film naservíroval akademikům až pod nos a důrazně jim doporučil, že by si ten snímek – a ta herečka – nominaci vážně zasloužily.

Stejně tak byl kdekdo překvapený z nominace Rosamund Pike za Zmizelou. Jasně, Rosamund ve filmu podává úžasný výkon, ale Zmizelá je s rozpočtem 61 miliónů dolarů na Oscary až moc velký film. A s výdělky skoro $400 miliónů jde navíc o film až příliš úspěšný. Oscarová Akademie nemá velké filmy ráda. Proč si myslíte, že letos nebyl na žádnou z hlavních kategorií nominovaný Interstellar, Na hraně zítřka, Úsvit planety opic, X-Men: Budoucí minulost či další režijně i herecky výborné vysokorozpočtové snímky? Možná je to z elitářství akademiků (spousta z nich má frňák nahoru a nechce nominovat něco, co se líbilo všem – člověk například často naráží na sousloví „trestání úspěchu“), nebo je to možná tím, že mají akademici pocit, že tyhle velké filmy mají pozornosti už takhle dost, takže ji z dobroty srdce vlastnoručně přesměrovávají k menším snímkům, které by jinak zapadly. Kdo ví… Každopádně nominace herečky z takto úspěšného snímku je jen dalším důkazem o tom, jak málo kvalitních vícerozměrných ženských postav se za rok v Hollywoodu napsalo.

I Felicity Jones a Reese Witherspoon jsou nominované hlavně proto, že se jako jedny z mála žen objevily v hlavních rolích, které v očích akademiků alespoň za něco stály. S těmi rolemi si samozřejmě poradily bravurně, o tom žádná. Já jen tvrdím, že je otázkou, nakolik se ze svých nominací mohou těšit, jestliže byl výběr vhodných kandidátek tak omezený, že tyhle dvě dámy byly jisté už měsíce dopředu. Dám vám příklad z vlastního života: Když jsem byl malý, účastnil jsem se jednoho léta na chatě závodu v cyklokrosu, a ačkoliv jsem získal zlatou medaili, příliš velkou radost jsem z vítězství neměl. Víte proč? Protože toho léta soutěžilo tak málo dětí, že jsem jel ve své kategorii jediný…

Ani jedna ze zatím jmenovaných hereček ale letos Oscara nezíská, protože soška poputuje do rukou Julianne Moore. Ta byla na Oscara nominovaná již čtyřikrát – za filmy Hříšné noci, Hranice lásky, Hodiny a Daleko do nebe –, a ani jednou tyto nominace neproměnila. Teď tedy nadešla její chvíle. Do pětice všeho dobrého. Její role je správně transformativní (hraje ženu, která trpí rychlým postupem Alzheimerovy choroby) a Julianne se také velmi aktivně podílela na kampani snímku. Tohle by tedy měla být tutovka.

Nejlepší herec ve vedlejší roli

Nominovaní: Mark Ruffalo (Hon na lišku), Ethan Hawke (Chlapectví), J. K. Simmons (Whiplash), Robert Duvall (Soudce), Edward Norton (Birdman)

Opomenutí: Miyavi (Nezlomný), Riz Ahmed (Slídil), Edward Norton (Birdman)

Vyhraje & Vyhrál: J. K. Simmons (Whiplash)

Vzpomínáte si, jak jsme si minulý rok říkali, že „Akademie si v posledních letech oblíbila jednoduchost. Aby nemuseli akademici koukat na tolik snímků a aby v tom všem neměli diváci přílišný hokej, vybere se každý rok jen hrstka filmů, které se pak nominují skoro ve všech kategoriích. I letos tak máme filmy nominované na osm devět sošek ani ne tak proto, že by si cenu v každé té kategorii zasloužily, ale proto, že je to tak snadnější, přehlednější a pro akademiky příjemnější.“?

Birdman a Grandhotel Budapešť jsou letos nominovaní na 9 sošek, Kód Enigmy na 8, Chlapectví a Americký sniper na 6 a Whiplash, Hon na lišku a Interstellar (ten pouze v technických kategoriích) na 5. Akademici se zároveň během samotného ceremoniálu snaží sošky mezi výherce rozvrstvit většinou co nejrovnoměrněji (příklady Titanicu či Pána prstenů jsou jasné výjimky, a i tyto filmy získaly velkou část zlata v technických kategoriích).

Co z toho všeho vyplývá? Že Ethan Hawke a Edward Norton zde utřou, protože jejich filmy budou vyhrávat jinde – v důležitějších kategoriích. (O to více jejich nominace naštve, protože místo nich mohl dostat šanci kupříkladu Myiavi, který si tolik podal roli sadistického dozorčího ve věznici v Joliině Nezlomném, nebo Riz Ahmed ze skvělého Slídila.) Navíc je nemyslitelné, aby akademici „pošpinili“ jméno Oscarů tím, že by zlatem fyzicky ocenili herce, který se v posledních letech nejvíce věnuje natáčení nízkorozpočtových hororů (Hawke – Očista, Sinister) nebo Neuvěřitelného Hulka (Norton). Když už je řeč o Hulkovi, i Mark Ruffalo může být rád, že si na něj akademici „vzpomněli“. Oscara ale nezíská. Na to se má u Avengerů až moc dobře.

A když už si tak vzpomínáme na minulé časy, vybavujete si z loňska tento odstavec: „Squibb je na Oscara zase příliš stará. Možná ji akademici nominovali proto, že měl její film mimořádně dobrou kampaň; možná to bylo proto, že jí chtěli před smrtí udělat radost; možná chtěli její nominací přilákat diváky, protože spoustu lidí určitě napadlo: ‚Třeba to zrovna dají jí, když to takhle má skoro za pár. Jinou šanci už mít nebude.‘ Kdo ví? Ve zlato Squibb tuhle nominaci každopádně nepromění.“? Letos bych k tomu jen rád přidal následující: Herci jako June Squibb nebo aktuálně Robert Duvall jsou každý rok nominovaní (aniž by pak cokoliv vyhráli) zároveň nejen proto, že k nim mají akademici věkově nejblíže, ale i z toho důvodu, že s sebou přináší atmosféru starého dobrého Hollywoodu, třpyt a lesk zašlých časů; dodávají ceremoniálu na grandióznosti, serióznosti, vážnosti a dalších –ostech.

Oscara tedy získá J. K. Simmons. Výborný to herec, který se specializuje na pamětihodné vedlejší role (ze Spider-Mana si ho asi vybavíme všichni). Tohle samo by ovšem k získání Oscara ještě nestačilo. Co tedy za jeho výhrou přesně vězí? Řečeno jednoduše: davová mentalita. Z celkového počtu 41 nominací, které Simmons v této sezóně za tuto roli již obdržel (člověk se až diví, kolik ceremoniálů vůbec existuje a kolik cen si herci mezi sebou rozdávají), jich 37 proměnil. Tohle je prostě Simmonsův rok, takže Oscaři budou držet hubu a krok a tu sošku mu prostě taky dají. Kdyby ne, nejspíš by se strhla stejná vlna kontroverze jako po vyhlášení nominací, a to už podruhé určitě chtít nebudou.

Nejlepší herečka ve vedlejší roli

Nominované: Patricia Arquette (Chlapectví), Laura Dern (Divočina), Keira Knightley (Kód Enigmy), Emma Stone (Birdman), Meryl Streep (Čarovný les)

Opomenuté: Carmen Ejogo (Selma), Tilda Swinton (Snowpiercer), Jessica Chastain (A Most Violent Year), Rene Russo (Slídil)

Vyhraje & Vyhrála: Patricia Arquette (Chlapectví)

Meryl Streep je i letos (zase, opět, znovu, pro Kristovy rány – herečka je to náramná, ale opravdu ne všechno, co udělá, si zasluhuje ovace ve stoje) nominovaná čistě jen ze zvyku. A také proto, aby do ceremoniálu vnesla určitou noblesu. Za tu přepálenou postavu čarodějnice v ne-až-tak-úžasném, zato komerčně úspěšném muzikálu Čarovný les si však Oscara opravdu neodnese.

Laura Dern, Keira Knightley a Emma Stone byly – jak jsme si již říkali jinde – nominované jednak proto, že v minulém roce bylo co do ženských rolí nebývale sucho, ale také proto, že oscaroví akademici více filmů neviděli. Všechny tři dámy – jakkoliv nadané – jsou tu tedy do počtu. Což je zase neuvěřitelně frustrující, protože by si nominaci místo nich mnohem více zasloužila třeba i jen ta čtveřice výše zmíněných opomenutých dam. Jenže to by se ti filmoví experti z filmové Akademie museli zajímat o filmy a dívat se na ně!

Mimochodem obzvlášť nominace Laury Dern hodně lidí překvapila. Laura sice byla do té doby za svůj výkon v Divočině nominovaná na pár dalších cen, ale opravdu jen pár, a navíc žádnou z nich nezískala. Nikdo tedy nečekal, že by si jí Oscaři všimli. Film ale asi musel mít dobrou zákulisní kampaň, takže budiž to Lauře přáno. Třeba jí alespoň z té nominace v Hollywoodu kápnou nějaké zajímavé pracovní nabídky. Lauře je sedmačtyřicet, takže jestli chce mít alespoň nějakou šanci objevovat se ve filmech, oscarová nominace rozhodně není na škodu.

Proč tedy Oscar nejspíše skončí u Patricie Arquette? Vlastně vám ani nevím. A dost možná to nebudou vědět ani sami akademici. Protože Patricia za tu roli vyhrála už i Zlatý glóbus,  SAG Award a zhruba tucet dalších cen (čili z podobného důvodu, o jakém jsme si říkali u Simmonse)? Protože se v kampani oháněla ještě víc než Laura Dern (podobně jako Julianne Moore ve své kategorii)? Protože bagr?

No nevím. Každopádně, i kdyby to Patricia nezískala – ostatně zrovna v téhle kategorii jsem se vloni seknul –, tak tu nehrozí žádné příjemné překvapení. Vloni mě takhle příjemně překvapilo vítězství Lupity Nyong’o, zato letos… Letos je to tak trochu prašť jako uhoď.

Nejlepší režie

Nominovaní: Bennett Miller (Hon na lišku), Richard Linklater (Chlapectví), Wes Anderson (Grandhotel Budapešť), Morten Tyldum (Kód Enigmy), Alejandro González Iñárritu (Birdman)

Opomenuté: Ava DuVerne (Selma), Angelina Jolie (Nezlomný), Laura Poitras (Citizenfour), Jennifer Kent (The Babadook)

Vyhraje: Richard Linklater (Chlapectví)

EDIT: Vyhrál Alejandro González Iñárritu (Birdman)

V případě Wese Andersona už bylo na čase, aby ho akademici konečně ocenili nominací za režii (doposud byl nominovaný pouze v kategoriích Nejlepší původní scénář a animovaný film), ale co se Bennetta Millera a Mortena Tylduma týče, nikomu hlava absolutně nebere, jak je možné, že tihle dva průměrní režiséři dostali nominaci na Oscara, zatímco ona čtveřice mnohem nadanějších režisérek utřela. Ne, vážně, Hon na lišku i Kód Enigmy jsou zrežírované dobře, ale tím to končí: dobře, nikoliv výjimečně. Tohle byl prostě ze strany Akademie přešlap jako hospodářské zvíře na pět.

Anderson, Bennett ani Tydlidum Tydlidýn Tyldum si každopádně Oscara neodnesou, protože letos půjde kategorie Nejlepší režie ruku v ruce a Nejlepším filmem – z vítězné filmové dvojice dostane jeden snímek jednu cenu a druhý tu druhou. Jak jsme si říkali, akademici rádi rozvrstvují Oscary mezi většinu nominovaných, takže letos první cena s největší pravděpodobností přistane v klíně Birdmanovi a ta druhá Chlapectví. Otázkou je, která kde?

Rozhodování by nám mělo usnadnit vědomí ještě jedné věci, kterou Oscaři dělají rádi: rádi se neopakují. Cumberbatch nic nedostane proto, že stejný druh postavy Oscaři ocenili už vloni. Jennifer Lawrence si děkovnou řeč v roce 2014 nemusela připravovat z toho důvodu, že zlatého plešouna dostala už o rok předtím. A letos podle mě získá Oscara za režii Richard Linklater jednoduše proto, že Iñárritu je Mexičan, a Mexičan už dostal sošku za nejlepší režii vloni – Alfonso Cuarón za Gravitaci. A dva roky po sobě to přece nejde, ne? To dá rozum…

EDIT: Obě ceny – jak Oscar za režii, tak i za hlavní film – nakonec skončily u Birdmana. To je mnohem povzbudivější zpráva, než kdyby to za režii dostal Linklater, po jehož filmu by bez nálepky „Natáčení trvalo 12 let“ neštěknul ani pes. 

Nejlepší film

Nominované: Chlapectví, Birdman, Whiplash, Americký sniper, Grandhotel Budapešť, Kód Enigmy, Teorie všeho, Selma

Opomenuté: všechny velkofilmy (např. Interstellar), Zmizelá, Belle, Pride, Mr. Turner, Ta zvláštní láska

Vyhraje & Vyhrál: Birdman

Jestliže se ale nejlepším režisérem stane Richard Linklater za svou (mnohaletou a obdivuhodnou) práci na Chlapectví, nejlepším filmem bude zákonitě Birdman. Aby také ne, když ten film kritizuje současnou kulturu blockbusterů a jejím hlavním hrdinou je zšedivělý herec, který se na stará kolena pokouší prosadit ve světě – naštěstí obydleném samými bílými lidmi –, jemuž přestává rozumět. Tenhle film, který i přes moje oscarové brblání vážně stojí za vidění, byl stvořený pro ty třiašedesátileté bělošské akademiky ještě více než Chlapectví, které zase na ploše celých dvanácti let sleduje neúprosný tok času a boj hlavního hrdiny být dobrým otcem. Zbytek nominovaných je tam opět jen do počtu. Jejich konkrétní výběr je již naprosto nezajímavý, protože jde o filmy, které byly nominované jinde a zde jsou sebrané čistě jen proto, aby to celé bylo jednodušší.

Všimněte si také, že všech osm snímků se točí kolem ústřední, komplexní a rozervané postavy… muže. Ženy jsou v nich (pokud vůbec) pouze jakési přívažky mužů v popředí – dcery (Birdman), přítelkyně (Kód Enigmy, Whiplash), manželky (Teorie všeho, Americký sniper, Chlapectví), milenky (Grandhotel Budapešť). Takhle to má Akademie ráda. Jestli někdo chcete na malém měřítku ukázat současnou filmovou tvorbu Hollywoodu, tak tady ji máte.

Zvláštní pozornost si však zaslouží i moucha v misce mléka – Selma. Ačkoliv Selmu skoro nikdo z akademiků neviděl, museli ji nominovat alespoň tady, aby to nevypadalo úplně blbě. Jupí! Protože ale „černý film“ vyhrál už vloni – otrokářské drama 12 let v řetězech –, má Selma ze všech snímků nejmenší šanci, že by si sošku odnesla. Oplatky se nepečou, a černoši tedy mají s Oscary v této kategorii zase na pár let vybráno.

Zajímavé také je, že akademici v této kategorii mohli vybrat až 10 filmů, ale vystačili si s osmi. Ještě před pár lety jich vybírali pět, ale pod nátlakem veřejnosti, která chtěla mezi nominovanými občas vidět i film, který někdo znal, byl tento strop navýšen. I tak se ale do této kategorie vybírají stále ty samé snímky – nízkorozpočtová, umělecká, vybělená dramata, o nichž ve spoustě případů běžní diváci ani neslyšeli. O blockbuster tu nezavadíte, a o jiný žánr – až na pár historických výjimek, jakými byl například horor Vymítač ďábla, komedie Tootsie, thriller Mlčení jehňátek či fantasy snímek Pán prstenů: Návrat krále – také ne.

———————

A abychom měli těch předpovědí rovných deset a hezky se nám po samotném vyhlášení oscarových vítězů počítalo, nakolik jsme byli úspěšní, uvedeme si ještě nejpravděpodobnější výherce ve čtyřech dalších kategoriích:

– Oscara za nejlepší kameru si neodnese Grandhotel Budapešť, Ida, Mr. Turner ani Nezlomný, nýbrž Birdman. Zaslouženě, neboť ty dlouhé záběry vypadaly skvěle. Bylo to tak.

– Sošku za nejlepší střih by si asi nejvíce zasloužil Whiplash, ale nejspíše ji získá Chlapectví. Americký sniper, Grandhotel Budapešť a Kód Enigmy jsou tu opět jen do počtu. Chlapectví toho Oscara nebude mít nezaslouženě – sestříhat z těch dvanácti let materiálu tenhle film byl výkon hodný uznání –, ale mám takový dojem, že bude triumfovat především díky lepší oscarové kampani a možná i díky tomu, že je za něj v této kategorii nominovaná žena, Sandra Adair, a Akademie se tedy touto výhrou bude pokoušet napravit svou letošní lehce misogynní reputaci. EDIT: Nakonec to opravdu dostal Whiplash. Zaslouženě.

– Za nejlepší make-up bude odměněn Grandhotel Budapešť. Akademici cenu asi nebudou dávat Honu na lišku, v němž za zmínku stojí možná tak herecké výkony, ale za make-up by mohl být odměněn leda falešný nos Steva Carrella, a už určitě ne komiksovým Strážcům Galaxie. A pokud jste dávali pozor, Grandhotel Budapešť utře v ostatních velkých kategoriích, takže by tohle ocenění mělo fungovat jako jakási cena útěchy. Bylo to tak.

– A za nejlepší vizuální efekty bude odměněn Interstellar. Obě nominované marvelovky – Strážci Galaxie a druhý Captain America – i Singerovi X-Meni: Budoucí minulost jsou příliš komerční; a motion capture technologii využité v Úsvitu planety opic Oscaři již léta nerozumí, takže ji nechtějí oceňovat. Christophera Nolana sice akademici nemají rádi, protože točí filmy pro masy, ale za ty nové simulace a objevy o chování vesmírných těles mu tu sošku s největší pravděpodobností dají. Ostatně už mají nastavený takový precedent: V roce 2010 odměnili Oscarem jeho Počátek, zatímco o rok později byly před úchvatnou technologií motion capture ve Zrození planety opic upřednostněny triky v zapomenutelném, avšak „divácky náročnějším“ a „více nóbl“… Hugovi. Bylo to tak.

———————

Takže tady to máme. Stejně jako posledně by mě i nyní moc překvapilo, kdyby Akademie něčím výrazně překvapila nás, ale obávám se, že něco takového moc nehrozí. Ale kdo ví, třeba tentokrát budu mít mnohem nižší než 83% úspěšnost odhadu. Třeba Akademie vykouzlí něco zajímavého. Třeba mě karma vytrestá za všechny ty obrázky, které jsem ke článku přiložil…

Každopádně ale musím sám za sebe říct, že čím více se toho o Oscarech dovídám, a čím blíže je sleduji, tím méně jsem z nich nadšený a tím méně mě zajímají. Jestliže akademikům nejde o alespoň trochu objektivní hodnocení kvality filmů, a ani o to, koho by chtěli mezi nominovanými vidět sami diváci, proč by mně mělo jít o ně? Rok od roku mi nominace a vítězové Oscarů přijdou jako čím dál větší fraška a je otázkou, jestli se akademici někdy změní natolik, že by ve mně opět vzbudili můj počáteční zájem o tyto ceny. Ale uvidíme, třeba se po té letošní vlně nevole chytnou za nos a příští rok budou výherci i nominovaní vypadat jinak. Třeba…

————————

————————

————————

Korekce: Lucifrid

————————

Zdroje:

Oscars: Where’s the Competition in the Actress Categories?

http://uk.eonline.com/news/578098/taraji-p-henson-oscar-nominated-actress-vents-to-ebony-magazine-i-m-treated-like-i-m-on-the-d-list

Oscar Nominations Expose Academy’s Lack of Diversity

http://www.buzzfeed.com/arianelange/2014-gender-diversity-hollywood#.yudvllpqe

http://www.buzzfeed.com/hannahjewell/all-of-the-many-many-women-oscar-nominees#.vjWryy5qB

http://blogs.indiewire.com/womenandhollywood/watch-jessica-chastain-calls-for-more-diversity-in-hollywood-20150116

http://www.buzzfeed.com/alisonvingiano/oscars-diversity#.cy0onn8g7

http://www.buzzfeed.com/rachelshukert/hollywoods-diversity-problem-isnt-just-with-selma

http://youtu. be/zZHVVccbtVQ

http://www.buzzfeed.com/adambvary/jennifer-lawrence-top-grossing-star-mockingjay-box-office#.qozVvvg6R