Co nás rok 2015 naučil

Ještě než se nám nový rok pořádně rozjede, co takhle že bychom se ohlédli za tím, co nám ve světě filmu a televize nadělil ten předchozí? V tomto článku si uvedeme devět postřehů o vývoji současné hollywoodské produkce. Některé budou mít spíše formu osobní glosy či názoru, jiné budou postavené na faktech. O každém ale můžete vesele debatovat dole v sekci komentářů.

—–

Zajeté značky jedou

—–

Když se člověk podívá na desítku nejvýdělečnějších snímků roku, vykoukne na něj jedna skutečnost: Lidé možná na tědletěch internetech neustále prskají o tom, jak se v hollywoodské filmové kuchyni vaří pořád stejné fašírky, jak se z továrny na sny vytratila originalita, a kdesi cosi, ale stejně pak dávají přednost známým příběhům a zajetým značkám.

Jurský svět parazitoval na nostalgické vzpomínce na Jurský park; nový díl Rychle a zběsile byl již sedmým v sérii; druzí Avengeři jsou již jedenáctým dvanáctým šest set šestašedesátým několikátým filmem z marvelovského filmového vesmíru; Mimoni jsou odnoží dvou filmů s Já, padouchem; V hlavě je sice film originální, ale lidé na něj šli v takovém množství v první řadě proto, že jde o pixarovku, tedy zajetou značku; Spectre je bondovka, více netřeba dodávat; Mission Impossible – Národ grázlů si z názvu chytře odstranil pětku, aby nebylo tolik znát, že jde již o pátý díl série; značku zajetější než jsou Star Wars, asi nenajdete; Hunger Games: Síla vzdoru 2. část přinesly vyvrcholení dlouholeté ságy; a Marťan je originální pouze v tom smyslu, že se nejedná o žádné pokračování nebo spin-off, ale jinak jde o obyčejnou knižní adaptaci. A tahle desítka je, prosím pěkně, jen špičkou ledovce.

Ne že by se čistě originální snímky – tedy takové filmy, které nejsou předělávkami starších filmů, adaptacemi knižních, komiksových, seriálových, herních a dalších titulů apod. – netočily vůbec. Ex Machina byla skvělá, V hlavě také, Chappie… byl… film… který se stal, Sicario vám vyrazí dech, Purpurový vrch se v určitých ohledech velmi podařil, San Andreas sice ne, ale od katastrofického žánru zázraky nikdo ani nečekal, a oscarové snímky Zmrtvýchvstání a Osm hrozných by se také mohly líbit. Jenže tyhle filmy zdaleka neměly takové náklady na reklamu, takové rozpočty, takovou návštěvnost, takové výdělky, takový význam na kulturu a hollywoodský byznys. Je strašně fajn, že se natočily, ale vývoj mainstreamu se z vůle diváků ubírá zcela jiným směrem.

—–

Polarizace se stává statutem quo

—–

Tohle je hezky vidět na nových Hvězdných válkách, které nám právě řádí v kinech. V prvních dnech byly slyšet pouze extrémně kladné ohlasy. Film dostával od fanoušků ta nejzářivější hodnocení a kritici byli zesměšňováni. Pak se něco zvrtlo a Hvězdné války najednou byly to nejhorší pod sluncem. „Až moc to kopíruje původní trilogii.“ „Je tam až moc odkazů.“ „To s tamtou postavou snad nemyslí vážně, ne?“ „Ford a Fisherka neumí hrát.“ Bla bla, z extrémních kladů jsme skočili do extrémních záporů.

A takhle to probíhalo v podstatě celý rok. „Fanoušci“ zapomněli, jak se zachází s nuancemi, takže při uveřejnění každého plakátu, vypuštění každého traileru, premiéře každého filmu skákali z extrémů do extrémů. Buď tu kterou věc milovali, zbožňovali, uctívali, anebo ji házeli do koše, odsuzovali, haněli. Budiž. Ať si lidé na internetu dělají, co chtějí. Pes, který štěká, přece nekouše.

—–

Internetový řev fanoušků mění filmy

—–

Problém spočívá v tom, že nám rok 2015 ukázal, že se internetová psiska občas natolik rozdivočí, až na to kousnutí přeci jen dojde. O tom, jak dopadla Fantastická čtyřka, jsme si již říkali. Ale všimli jste si také, jak se nenápadně změnil design titulního záporáka z chystaných X-Menů? Takhle vypadal Apocalypse na původních záběrech, které byly uveřejněny zkraje roku na Comic-Conu a náležitě zesměšněny. A takhle vypadá v současném traileru, kde ho Bryan Singer raději moc neukazuje, protože se postava musí dodatečně digitálně upravovat.

—–

Televize čím dál více vypadá jako svět kolem

—–

Empire, Mr. Robot, Sense8, Jessica Jones, Skandál, Chirurgové, How to Get Away with Murder, American Crime, Orange Is the New Black, Fresh Off the Boat, Black-ish, Homeland, Narcos, vedle nich třeba i Hannibal, Suits, American Horror Story, Živí mrtví, Penny Dreadful, Person of Interest či UnREAL. Letošní sezóna člověku nabídla nepřeberné množství seriálů s neuvěřitelně pestrými postavami. Obzvláště co se kabelovek a dalších médií týče, byly v nich stále více vidět tváře, které jsme do té doby v tak rozsáhlých rolích a tak často vídat nemohli. Amerika je zemí mnoha národů a letos se konečně zdálo, že tento fakt začala televize náležitě odrážet.

A nejen to: Mě osobně potěšilo, že rozmanité obsazení hlavních rolí ve většině výše zmiňovaných pořadů nemělo přímou spojitost s jejich obsahem a zaměřením (tak jako se například skoro všechny filmy s homosexuální hlavní postavou točí kolem tématu homosexuality). V Sense8 je sice různorodé a multikulturní obsazení hlavních rolí, ale o různorodosti a multikulturalitě ten seriál opravdu není. V Jessice Jones se sice zdá, že převažují ženy, ale kdo by od seriálu očekával něco na způsob Sexu ve městě, bude neskutečně zklamán. Stejně tak Mr. Robot je v první řadě sondou do duše jednoho crackera a ostatní role jsou obsazené různě vypadajícími lidmi prostě proto, že takhle to v Americe (potažmo ve světě) vypadá a funguje.

—–

Filmy možná také začnou

—–

Hollywoodská studia by šla sama proti sobě, kdyby nedala na hlas diváků a jejich peněžité kino-volby. V trojici nejúspěšnějších filmů roku je / bude Jurský svět, nové Star Wars a sedmý díl Rychle a zběsile. První film byl sice s přístupem k rasově minoritním postavám dost na štíru a i ta ředitelka parku měla hodně much, filmu však nelze upřít, že tam ty postavy byly, a že se tvůrci alespoň trochu snažili vyjít vstříc širšímu publiku. Obnovená franšíza Hvězdných válek do diverzity skočila rovnýma nohama a i přes hysterické výkřiky z dob ne tak minulých – něco jako „Sluníčkáři nám ničí Stár Wórs. Na tuhle liberální kejdu se koukat nebudu. Stár Wórs jsou pro mě pasé!“ – si na sebe film vydělá. Slušně. Dost slušně. No a Rychle a zběsile nalákalo do kin tolik různých lidí z toho důvodu, že v něm tolik různých lidí hrálo. Kdo je běloch, tomu to asi ani nepřijde, protože se vidí všude, ale jestliže běloch nejste a (filmová) kultura vás soustavně opomíjí znázorňovat, tak na velkofilm – ať už jakékoliv kvality –, ve kterém „se“ můžete vidět na velkém plátně v roli hrdiny, půjdete, děj se, co děj.

A opět jde jen o špičku ledovce. První desítku nejvýdělečnějších filmů roku 2015 uzavírají na jedné straně Avengeři, Spectre a pátý Mission Impossible (které se však stejně jako Jurský park snaží nebýt zábavou hlavně pro bílé kluky – obzvlášť Rebecca Ferguson sekundovala Tomu Cruisovi více než zdatně) a na straně druhé poslední Hunger Games a V hlavě. A Mimoni. Ti jsou prostě mimoni. Vedle nich ovšem filmovému roku vévodily (přinejmenším v Americe) filmy typu Tak ladíme 2, Vykolejená, Straight Oughta Compton, Padesát odstínů šedi, Popelka, San Andreas, Konečně doma, Špión, čtvrtý Šílený Max, druhá Divergence atd.

Filmy pro pány – a v kontextu Ameriky by se slušelo ještě to přiblížit na bělochy – se sice pořád točily, a to stále v hodně vysokých počtech, ale právě proto, že cílily jen a pouze na tuto skupinu, tak skoro nic nevydělaly. Tohle neberte jako útok proti bělochům. Sám jsem jedním z nich a za sebemrskače se nepovažuji. Jen si uvědomuji, že se celý svět netočí jen kolem mě a mých zálib. Když se podíváte na seznam filmů, které se letos obzvlášť nepovedly a/nebo prodělaly hromadu peněz, zjistíte, že nemají společného nic než ten samý druh tváří a stejný druh konfliktů, které jsme viděli už tisíckrát v jiných filmech s těmi samými ústředními konflikty a tvářemi. Sám si tedy neúspěch těchto snímků vykládám tak, že jsou prostě i vlivem castingu tak strašně stejné a ničím se neodlišují od zbytku produkce, že ani jejich cílovka necítí potřebu na ně chodit. Protože už je všechny viděla. A kdo v cílovce není (tedy většina ostatních), ten už tuplem nemá důvod na ně chodit.

Lidem se začíná zajídat, že se tolik filmů natáčí jen pro jeden druh publika. Tím mám na mysli čtrnáctileté kluky. Tuhle frázi ve filmovém průmyslu slýchám téměř každý den, „Čtrnáctiletí kluci, hlavně musíme nalákat čtrnáctileté kluky.“ Jenže na světě žije spousta lidí, kterým není čtrnáct, a nejsou to kluci. Tahle skupina by tedy pro studia neměla být jen ten jeden jediný cíl. Když se podíváte na výdělky hollywoodských filmů, uvědomíte si, že člověk téměř nikdy neví, na co budou diváci reagovat.

Photo by Gage Skidmore, Flickr, CC BY-SA 2.0

Vezměte si například snímek typu Lucy se Scarlett Johansson. Lidé v průmyslu nečekali, že by na tenhle film někdo šel, a ve finále z něj byl globální fit, který viděl každý druhý. Jenže tyhle filmy se pořád považují za vzácnost. Lidé se podivují, „To teda zírám. Film s ženskou hrdinkou, a on vydělal!“ Od Lucy už ale byla vypuštěna řada dalších úspěšných snímků, které Hollywood mohly jedině utvrdit v přesvědčení, že i filmy se ženami mohou vydělat, a že se vyplatí natáčet snímky, které budou sofistikovanější a budou mířit na mnohem širší skupinu lidí než jen ty čtrnáctileté kluky.

– Emily Blunt pro Digital Spy, říjen 2015

Schválně se na ty filmy podívejme: Sedmý syn (pro kluky, co mají rádi fantasy; rasové minority a ženy nemají důvod na tento film chodit, protože je nijak nereprezentuje, není pro ně), Krycí jméno U.N.C.L.E. (pro kluky, co mají rádi špionážní filmy; zastoupení ras, které by nalákalo více lidí, opět chybí), V srdci moře (pro kluky, co mají rádi vybělené adaptace o mužské odvaze), Mortdecai (pro kluky, co mají rádi nemotorné detektivy a sexy šťabajzny), Viktor Frankenstein (pro kluky, co mají rádi příšery), Loft (pro pány, co rádi vraždí své milenky) a dále Nesmrtelný, Hacker, Gunman: Muž na odstřel, To byl zítra flám 2, Steve Jobs, Muž na laně, Vincentův svět, Hitman: Agent 47 atd. V roce 2015 se ukázalo, že ačkoliv má stále smysl podobné filmy točit, nikdo už nemůže předstírat, že je udržitelné, aby právě tenhle typ snímků představoval mainstream. Klíčem k domácímu i celosvětovému úspěchu je diverzita.

—–

Ženy existují, vážně

—–

Když už jsme u té diverzity, v roce 2015 se tisícem možných způsobů mluvilo o ženách. Jennifer Lawrence napsala svou skvělou esej o tom, že by se herečky měly bít za vyšší platy, a nesnažit se být s každým zadobře (časem se o ní budeme bavit i zde na Jumpspaceu). Charlize Theron s Georgem Millerem nám ve čtvrtém Šíleném Maxovi ukázali, jak se píše a hraje zatraceně dobrá akční hrdinka. Na poli komedií konečně navázaly snímky Vykolejená (ušla), Špión (skvělý film), Sisters (výborná komedie) a Ladíme 2 (pro fandy OK) na úspěch filmu Ženy sobě. Pixar se snímkem V hlavě uvedl po Rebelce svůj teprve druhý film s hlavní hrdinkou. A v neposlední řadě se také řešily boty, štekle, jehly, prostě podpatkáče. Bryce Dallas Howard si je v Jurském světě v průběhu celého filmu nesundala a lidé si hojně všímali, že to vypadalo divně. Zato Rebecca Ferguson si je o pár týdnů později v páté Mission Impossible v jedné své akční scéně sundala a lidé mocně kývali hlavou, že ano, to přece dává smysl.

—–

Znásilnění není jen tak

—–

Sansino znásilnění ve Hře o trůny tuhle konverzaci sice nezačalo, ale zato přililo do ohně spoustu oleje. Tolik lidí mluvilo o negativních dopadech dokola znázorňovaného nesmyslného násilí na ženách, ke kterému dochází často jen proto, že je potřeba ženské postavy „nějak vyvinout“ – a občas ani to ne –, že se minimálně televizní průmysl zarazil a zamyslel. V roce 2015 scenáristům a producentům došlo, že se ženské postavy dají rozvíjet i jinak než na nich páchaným sexuálním násilím, a že když už se do podobné příběhové linie pustí, je třeba udělat to správně a dát si na ní záležet.

Výsledky této změny v přístupu se projeví již brzy. Na začátku roku schválně nakoukněte do druhé sezóny American Crime a až se v dubnu rozjede nová řada Hry o trůny, vězte, že i tam dojde k drobné transformaci. Jak se nedávno vyjádřil režisér oné scény, Jeremy Podeswa, „Danu Weissovi a Davidu Benioffovi tahle veřejná konverzace samozřejmě neunikla, takže se rozhodli v návaznosti na ni trochu pozměnit svůj přístup k danému tématu. Jelikož jsou ale zároveň producenty seriálu, bude pro ně i nadále důležité, aby se sami nijak necenzurovali. Zobrazují ostatně brutální svět, ve kterém se odehrávají brutální věci. Nechtěli se nechat příliš ovlivňovat internetovým halasem, ale přesto mu naslouchali a něco si z něj odnesli. Já sám jakoukoliv debatu o znázorňování násilí v televizi vítám, protože vím, že se násilí občas využívá jako jednoduchý nástroj rozvoje postav, což je leckdy dost na pováženou.“

—–

Do velkofilmů se vrátila sranda

—–

Christopher Nolan za to může! Ukažme si na něj! Jeho Temný rytíř, k němuž se tmavé filtry, realističnost a smrtelná vážnost hodily, byl před lety takové terno, že ho celé roky napodobovaly téměř všechny velkofilmy. S americkým skautíkem, Mužem z oceli, bývala sranda. Ne však v novém filmu, který Nolan produkoval. Hobit udělal z dětské knížky trilogii temné fantasy. Noah, Jack a obři, Sněhurka a lovec či Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic přetvořili pohádkové příběhy v téměř depresivně pochmurné vyprávěnky. Bitevní loď byla sice adaptovaná z deskové hry, a jako takové by jí uvolněnější pojetí slušelo, ale humor jí naprosto scházel. Šlo o vážný akční film o útoku mimozemšťanů. Fráze, „Tenhle film je temnější než ten předchozí,“ se prostě a jednoduše už od prvního Nolanova Batmana opakovala ve všech koutech Hollywoodu tak často, až se z ní stalo klišé.

Tohle se ale letos zlomilo. Ant-Man byl na humoru postavený celý – proto byl ostatně do hlavní role najat komik Paul Rudd. Stejně tak Marťan. V Jurském světu byly docela dobré vtípky, s Hvězdnými válkami je až překvapivě dobrá zábava, Kingsman: Tajná služba se humoru nevyhýbal, v Mission Impossible vtipkoval Simon Pegg, druzí Avengeři hláškovali tak moc, až to bylo protivné, a tak dále. Filmy, které nadále sázely na temné tóny a přílišnou vážnost, pohořely: Země zítřka, pátý Terminátor, nová Fantastická čtyřka, Poslední lovec čarodějnic… Je to sice pech, ale sranda musí bejt.

—–

Význam Číny narůstá

—–

V Číně žije přes miliardu lidí, a protože se tamnímu režimu nejspíš zalíbilo, jak se dá filmovou tvorbou lehce a nenápadně manipulovat masami, každý den se tam otevřou desítky nových kin. Ještě před pár lety byla Čína pro USA prostě jen jedním ze zahraničních trhů, zato dnes jde o druhý největší filmový trh na světě. A podle nejnovějších projekcí by se již v roce 2017 mohla vydrápat na první příčku. Americká studia mají z tamějších výdělků sice jen nějakých 20 % – když je dobrý den –, ale každý dolar dobrý.

Čínský režim dále striktně reguluje, které filmy se na plátna dostanou, a které ne – nic protirežimního, jak víme, si do země nepustí, a zahraniční tvorbu uvádí jen tak, aby neupozaďovala tu domácí (čtvrtý Šílený Max je na tom s výdělky trochu na štíru jen proto, že se neuvedl na čínském trhu) –, ale občas se stane, že snímek, který by celosvětově naprosto propadl, zachrání čistě jen výdělky z Číny. Loňští čtvrtí Transformeři si z celkových výdělků 1,1 miliardy dolarů přišli jen v této zemi na 320 miliónů. Letošního pátého Terminátora zase Čína zachránila před potupou: V USA si film nevydělal ani 100 miliónů dolarů, zato v celosvětových výsledcích se přehoupl přes čtyřstovku jen a pouze díky Číňanům, kteří za tu překombinovanou kaši vyplázli více peněz než sami Američané. (Více si o této věci můžete přečíst v tomto článku na MovieZone.)

Není tedy divu, že se studia začala velmi snažit o to, aby se jejich filmy Číně líbily, a země je vpustila do svých kin (což se dělá třeba tak, že studia financují natáčené filmy v koprodukci s čínskými společnostmi). V roce 2016 nás tedy v návaznosti na celosvětový vývoj diváctva čeká ještě více asijských lokací, pozitivních čínských a jiných asijských postav atd. Už teď si můžeme vypíchnout postavu Katany ze Sebevražedného oddílu; laboratorní asistentku, která se mihne v Batmanovi vs. Supermanovi, a je zcela záměrně znázorněna v traileru; snímek The Great Wall, ve kterém bude hrát Matt Damon, a který se v Číně i natáčel; pokračování Tygra a draka na Netflixu; asijské kořeny schopností Doctora Strange; mutantky Jubilee a Psylocke v nových X-Menech; asijské postavy v nových Želvách ninja a Rogue One; atd.

—————

Korekce: Lucifrid

—————

—————

Pomocné zdroje:

http://www.boxofficemojo.com/yearly/chart/?view2=worldwide&yr=2015

http://grantland.com/hollywood-prospectus/the-four-big-lessons-of-the-summer-2015-box-office/

http://www.vox.com/2015/9/2/9242929/summer-movies-best-box-office

http://www.tv.com/shows/game-of-thrones/community/post/game-of-thrones-sansa-stark-rape-season-6-changes-145072903025/

https://www.avforums.com/article/best-upcoming-original-films-in-2015.10981

http://www.tv.com/news/100-best-tv-shows-2015-145067650651/page4/

http://articles.latimes.com/2011/mar/06/business/la-fi-china-cinema-20110306

http://www.theverge.com/2015/3/2/8133813/china-box-office-beats-us-first-time

http://www.telegraph.co.uk/film/what-to-watch/2015-box-office-flops/

https://www.you tube.com/watch?v=vedqNDOW8oY