(Ne)Vážně o váze a jedné scéně ze seriálu Louie

Na začátku července do kin přijde komedie Tammy s Melissou McCarthy v hlavní roli a můžete si být jistí, že až se o tomto filmu začne psát, nebude skoro jediného článku, jediné recenze, která by nějakým způsobem nezmínila Melissinu postavu. A teď nemám na mysli postavu, kterou bude ve filmu ztvárňovat, ale její figuru. Až se film začne promítat, její vzhled bude s největší pravděpodobností diskutovanější téma než cokoliv jiného – podobně jako si vloni kolem premiéry komedie Z cizího krev neteče většinu novinových titulků pro sebe ukradla nařčení jednoho kritika, že je Melissa „velká jako traktor“ a že vypadá jako „hrošice“.

Bude se psát o tom, jak je to bezva, že i „velká“ herečka má šanci zazářit v hlavní roli. Bude se psát, jak to Melisse „i přese všechno“ sluší. Bude se psát i o těch loňských nařčeních, protože média se ráda recyklují. A naopak se nebude psát o tom, že Tammy bude dalším z mnoha filmů, v nichž jsou ženské postavy s nadváhou zobrazovány jako téměř asexuální, případně je u nich jejich sexualita vytočena do absurdně groteskních otáček (protože, jak víme díky tomuto článku,

lidé v publiku by se nedokázali zbavit

dostatečného množství divácké skepse,

aby nám zbaštili to,

že by se kdokoliv mohl zamilovat do tlusťošky.)

V případě Tammy se scenáristé – abychom byli úplně fér – všech potenciálních milostných podzápletek nejspíše zbaví s odkazem na to, že se ústřední hrdinka vzpamatovává z ošklivého rozvodu. Ale ať z nás nejsou úplní slepí skeptici: Film ještě nevyšel a třeba nás příjemně překvapí. A že v případě hereček s nadváhou všeobecně existuje dlouhá tradice odstraňování jakýchkoliv romantických zápletek, a že Tammy podle všech zatím uveřejněných trailerů (jež film prezentují jako ztřeštěnou road movie se srdíčkem, a nějakou romanci nezmiňují ani půlkou slova) do této tradice, zdá se, bohužel jasně zapadá? Kdo ví? Třeba nezapadne. Je známo, že trailery zkreslují realitu výsledných filmů, takže třeba bude zrovna tenhle snímek jiný…

Váha se v současném Hollywoodu každopádně neustále řeší. A podle toho, že téměř každá herečka je štíhlá až vyhublá, je zřejmé, že hollywoodským ideálem krásy jsou stále chodící ramínka na šaty. Na tom samotném by zase nebylo nic tak špatného, jenže tady jde o zásadní rozdíl v přístupu – o rozdíl mezi „vypadejte si každá, jak jen chcete, i kdyby to mělo znamenat, že budete všechny módně štíhlé,“ a „pokud chcete v tomhle byznysu dostat práci, tak ve vlastním zájmu vypadejte takhle, protože jinak si ani neškrtnete.“ Hvězdy a hvězdičky tak – aniž by si byly vědomé důvodů a širších souvislostí – v nejrůznějších talk show dokola tlachají o svých tréninkových režimech a dietách; dávají rady, jak po porodu během pár dní shodit všechna úděsně nadbytečná kila; a se štěstím v hlase vzpomínají na přípravy do rolí žen se silnějšími postavami, které spočívaly v absolutních orgiích obžerství.

—————————–

A do této konverzace nyní přispěl svou troškou i výborný komik Louis C.K. ve svém seriálu Louie. Louie by se dal označit za seriál komediální, ale jeho humor je velmi specifický. Je vyprávěn z pohledu těžce misantropického muže středního věku, kterému lidská hloupost a faleš začínají pořádně lézt krkem. Občas sestává z krátkých vinět ze života, občas si bere na paškál rozsáhlejší témata. Je cynický, někdy těžce melancholický, někdy pochmurný a jindy zase bujarý. Při jeho sledování se o lidech a sobě samých dozvíte více než po mnoha hodinách sebezpytu. U některých dílů se budete smát od začátku až do konce, u jiných budete do poslední chvíle čekat na závěrečný humorný zvrat, na nějaký vtip, a on nakonec žádný nepřijde. Louie je jednoduše seriál výjimečný, a jak moc výjimečný, to hned uvidíte.

On by si totiž to, co Louis C.K. předvedl ve třetí epizodě čtvrté řady, dnes v televizní (natožpak filmové) tvorbě dovolil jen málokdo. Celá poslední čtvrtina tohoto dílu totiž sestávala z dialogu dvou postav, natočeného mimochodem na jediný záběr, který se zaobíral právě onou tak ožehavou problematikou nadváhy.

Ve svém rozhovoru s internetovým portálem Vulture se sama herečka Sarah Baker, známá především díky roli v americké verzi původního britského seriálu Getting On, která s Louisem v oné scéně hrála, podivovala nad tím, že se vůbec něco takového na obrazovky dostane: „Při konkurzu jsem seděla v takové jedné místnůstce, četla si monolog své postavy a říkala si, jak je odvážný, nádherný a také, jak mi trochu nahání hrůzu. Krom toho mi přišel o to neuvěřitelnější, že ho celý napsal sám Louis, a navíc si v něm sám sobě přidělil roli chlapíka, kterého vývoj té situace překvapí, protože nechápe, proč jsem na něj tak vyletěla. A přitom všechno to pochopení pro ženy, které v tom textu bylo, pocházelo právě od něj.“

A nyní už se podívejme na onu scénu samotnou. Hned pod ní naleznete můj překlad. Až se dostanete na konec, dejte nám ostatním v sekci komentářů vědět, co se vám tak honí hlavou, a jaké z toho všeho máte dojmy.

Louie: Kdyby tomu alespoň neříkali „randění“, chápeš? Na tom slově, „randění“, mi prostě něco šeredně nesedí.

Vanessa: No jo. A jak bys tomu teda říkal?

Louie: Co třeba „zkoušení“? „Zkouším teď jednu holku.“ „Jdu dneska na zkoušku s takovým klukem.“ Všichni to prostě jenom zkoušíme.

Vanessa: Jo, to by šlo.

Louie: I tak by mi to teda bylo proti srsti, ale…

Vanessa: No a teď si zkus v New Yorku s někým randit, když je ti přes třicet a máš nadváhu.

Louie: Vždyť ty přece nejsi… Chci říct…

Vanessa: Ne, mlč.

Louie: Vždyť nejsi tlustá.

Photo © FX

Vanessa: Zatraceně. Louie, tak tohle se ti fakt nepovedlo. Louie, víš ty vůbec, jakou nejhnusnější věc můžeš tlusťošce říct? „Vždyť nejsi tlustá.“ Kamaráde, tohle přece nemůžeš myslet vážně. Být tlustá je na houby. Je to fakt děsnej pech. Nemáš ani ponětí, jaká je to bída. A nejhorší na tom všem je, že bych tohle ani neměla dělat – stěžovat si někomu, jak strašná bída to je. Lidé tyhle věci totiž neradi poslouchají.

Teda, ty sám jako muž si klidně můžeš večer stoupnout před mikrofon, postěžovat si, že máš nadváhu a holky po tobě neletí, a lidem to bude připadat zábavné a roztomilé. Jenže když jim to samé řeknu já, hned na mě zavolají psychiatra, protože pro ně budu zralá na sebevraždu. Copak to nemůžu sama vyslovit? Jsem tlustá. A být tlustá je děs. Dovolí mi lidé, abych to někdy řekla? Je to na prd. Je to fakt na hovno.

A klidně půjdu ještě o krok dál a povím ti, že je to celé vlastně tvoje vina. Podívej, opravdu se mi moc líbíš. Přijdeš mi jako fakt bezva chlap. Takže se omlouvám, že si tě takhle dobírám. Mám pocit, jako bych mluvila za všechny tlusté holky, a z tebe proto dělám zástupce všech chlapů: Proč nás tak nenávidíte? Proč nám jen není souzeno, abychom byly šťastné, cítily se atraktivní, milované, aby se i o nás mužští přetahovali. Ne, na tohle si musíme nechat zajít chuť. Copak to není nefér? Proč bych si to jen měla nechat líbit?

Louie: Vanesso, podle mě jsi strašně opravdu krásná—

Vanessa: Kdybych vážně byla tak „strašně opravdu krásná,“ šel bys se mnou na to rande, když jsem tě tuhle zvala. No ták, Louie, trochu upřímnosti.

Photo © FX

Víš, co je na tomhle všem nejvtipnější? Já s chlapama flirtuju v jednom kuse. A ti nejhezčí z nich – ti nejvymakanější a nejrajcovnější bejci – si se mnou vždycky beze všeho taky zaflirtují. Ví totiž, že tím jejich status – jejich pozice ve společenské a mužské hierarchii – nijak neutrpí. Chlapi jako ty se mnou ale neflirtují skoro nikdy, protože jsou posraní až za ušima z představy, že by mohli s holkou, jako jsem já, třeba taky skončit.

A proč byste kurňa nemohli? Kdybys stál támhle opodál a díval se na nás, víš, co by tě okamžitě napadlo? Jak moc se k sobě hodíme. My dva bychom si spolu totiž náramně rozuměli. Ale ty by sis s holkou jako já i přesto nikdy nevyšel. Chodils vůbec někdy s holkou, která vážila víc než ty? Chodil?

Louie: Ano, chodil, jo.

Vanessa: Ne, ne, počkat. Neptala jsem se, jestli jsi už někdy ošukal tlusťošku. O tom nepochybuji. Tenhle zářez má z chlapů kdekdo. Tím chci jen říct, že kdybych se tě, když jsme se poprvé potkali, na rovinu zeptala: „Hele, nechtěl bys se mnou jít na záchody a oprcat mě na velký konzervě od broskví?“ tak bys bez mrknutí oka šel.

Já se tě teď ale ptám, jestli jsi už někdy s nějakou tlusťoškou chodil. Jestli jsi už nějakou políbil? Jestli ses už někdy nějaké dvořil? Držel se s nějakou za ruku? Jestli jsi už někdy s nějakou velkou holkou šel ruku v ruce za bílého dne po ulici?

No tak, do toho. Chytni mě za ruku. Co si myslíš, že se asi tak stane? Myslíš si snad, že jakmile nějakou tlustou holku chytneš za ruku, tak ti upadne péro?

A víš, co je na tomhle nejsmutnější? Že po tobě vlastně nic jiného nechci. Nechat se někým ojet dovedu. Každá svolná žena si dokáže najít chlapa na sex. O tohle mně ale nejde. Já žádného přítele ani manžela nepotřebuju. Chtěla bych si jen s nějakým milým mužem někam vyjít a držet se přitom za ruku, povídat si—

Louie: Takhle? Co? Dobrý, ne?

Vanessa: Konečně ses chytil. Že ti to ale trvalo.

Louie: Chceš říct vtip?

Vanessa: Jasně.

Louie: Fajn. Jakmile já něco řeknu, tak ty doplníš: „A tlusťoška jakbysmet.“

Photo © FX

Vanessa: Dobře…

Louie: Bezva. Šel jsem do zoo.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: Viděl jsem tam tlupu opičáků.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: Koupil jsem si kyblík popcornu.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: A k němu párek v rohlíku a trochu sladkostí.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: Viděl jsem žirafu.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: A pár lvů.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: Dal jsem si zmrzlinu a pár koblih.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: Pak jsem si koupil limošku.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: A cukrovou vatu.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: Pak jsem si koupil balónek.

Vanessa: A tlusťoška jakbysmet.

Louie: A on mi prasknul.

Vanessa: …

 

——————————

——————————

Korekce: Lucifrid

——————————

Zdroj:

http://www.buzzfeed.com/samimain/watch-this-beautifully-honest-scene-about-fat-girls-from-lou