Případová studie hollywoodské neoriginality: Osamělý jezdec

Mezi filmovými diváky se obzvlášť v posledních letech rozmohla jedna věc: časté naříkání – nebo spíše nadávání – na hollywoodskou originalitu. Respektive její nedostatek v současné americké tvorbě. V záplavě sequelů, prequelů, remaků, rebootů a dalších cizích slov se ostatně není čemu divit.

Pokud bychom ale na někoho chtěli s čistým svědomím ukázat obviňujícím prstíčkem, museli bychom si stoupnout před zrcadlo. Ony se tyhle čím dál mdlejší vývary té už tolikrát vyvařené kino-kosti koneckonců točí především proto, že na ně my, filmoví strávníci, neustále chodíme. Věříme zavedeným značkám a známým tvářím, a když do kina přijde nějaký čistě originální filmový počin, chováme k němu určitou dávku nedůvěry. Neznáme ho a tak si udržujeme opatrný odstup. Což je pochopitelné, jen to má jeden logický důsledek: Hollywood je byznys a jde mu hlavně o to vydělat. Tak proč by točil stále nové filmy, které by mu tolik nevynášely, když může dokolečka míchat jednu a tu samou polívčičku a vydělávat na tom majlant?

A ať nemluvíme jen takhle všeobecně, koukněme se třeba jen na první desítku nejvýdělečnějších filmů:

Frozen je s originalitou sice trochu na štíru, ale budiž mu přáno. Co se Cameronových majstrštyků týče, tlesky tlesk. Obzvlášť Avatar sice originální opravdu není, ale co si budeme nalhávat – kvůli příběhu lidé do kina na tyhle dva filmy tolikrát za sebou nechodili… No, a pak tu máme jen v první desítce druhého Batmana, třiadvacátého Bonda, třetího LOTRa, druhé Transformery, třetího Iron Mana, osmého Pottera a pátý film z marveláckého komiksového vesmíru. Ani není třeba číst mezi řádky, aby člověk viděl, že dělat pokračování se jednoduše vyplatí…

A proč se tu bavíme o pokračováních a předělávkách, když má tenhle článek být o Osamělém jezdci – tedy filmu, který se tvářil originálně? To proto, že originální nebyl. Vůbec. Fakt ani trochu.

– Za prvé šlo o film, který stavěl na především v Americe velmi známém stejnojmenném seriálu z padesátých let, který byl sám založen na sérii rozhlasových her z let třicátých, které byly zase inspirované skutečným životem jistého Johna R. Hughse z Texasu, jemuž v roce 1915 věnoval Zane Grey svou knihu Osamělý jezdec. Kromě toho je americká kultura prošpikovaná pěticí filmů s Osamělým jezdcem, sérií komiksů vydávaných už od roku 1938, animovaným seriálem, a tak dále a tak dále. Tenhle příběh tedy mohl vypadat neotřele možná tak pro našince, ale v Americe jde o vyčpělou zavedenou značku.

Tohle ovšem není nic neobvyklého. Studia do filmů pumpují stále narůstající částky a potřebují tak alespoň nějakou jistotu, že o jejich projekty budou mít lidé zájem. A tuhle jistotu získávají dvěma hlavními způsoby: Najímáním slavných herců do hlavních rolí – jako tomu bylo například v případě Johnnyho Deppa v Transcendence, DiCapria v Počátku či Brada Pitta ve filmu Sedm – a produkováním filmů založených na známých předlohách. Ty jsou buď knižní (tady se mluví o adaptacích), případně filmové (tady se zase používají slova jako předělávka, restart série, pokračování apod.) Studia v podstatě předpokládají, že natáčet úplně neznámé příběhy se tolik nevyplatí, jelikož v případě zfilmovaných knih / znovuzfilmovaných filmů jim do kina přijdou alespoň lidé znalí předlohy  – zvědaví, jak jejich oblíbený román či film (znovu) vypadá na velkém plátně.

Schválně se podívejme na první desítku nejlepších filmů na ČSFD: Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump, Přelet nad kukaččím hnízdem, Zelená míle, Schindlerův seznam a Kmotr jsou všechno filmy na motivy knih. Dvanáct rozhněvaných mužů je natočeno podle divadelní hry. Jen Nedotknutelní a Rivalové jsou na motivy skutečných událostí a Sedm je podle ryze původního scénáře.)

– A za druhé, abychom se vrátili k původní myšlence, Osamělý jezdec vykrádá vzdává hold několika tuctům dalších filmů. Najdete v něm scény, které znáte z desítek dalších snímků; konkrétní záběry, které víte, že jste už viděli někde jinde; herce, kteří tu ztvárňují stejné druhy postav, jež hráli už v tolika jiných snímcích…

V tomhle případě se Hollywood řídí následující logikou: „Hele, vloni v támhletom filmu měla hlavní postava jako parťáka mluvící myš a lidi se mohli utlouct smíchy. A v tom druhým filmu, co vydělal tolik peněz, tam byla ta scéna, jak v ní ta holka nosila sombréro, a všichni o tom psali. Hele, tyhle dvě věci víme, že fungujou, takže je použijeme taky. Vymejšlet něco novýho může bejt nebezpečný, páč se to nemusí líbit, takže tam prostě narveme tohleto a kdyby se někdo ptal, tak se oženeme tím, že jako vzdáváme holdy a tak vůbec. Jasný?“

Tohle ostatně vidíte všude. Na plakátu úspěšné romantické komedie s McConaugheym se Matthew opírá o svou filmovou lásku a najednou se na plakátech všech následujících komedií musí opírat všichni páni o všechny dámy. Wachovští v Matrixu použijí bullet time a najednou se nenatočí skoro jediný film, co by ho nevyužil. Peter Jackson si v prvním Pánovi prstenů výrazně pohraje s obrazovými filtry a najednou si s nimi hraje každý fušer. Hans Zimmer v Počátku zpomalí písničku od Edith Piaf a vytvoří tak nezapomenutelný dunivý zvuk a najednou to duní v každém druhém traileru a filmu. Christopher Nolan představí světu pochmurný, realistický obraz komiksového hrdiny a všechny následující komiksové filmy najednou musí být pochmurné a realistické. A tak dál a tak dál. Hlavně neriskovat… Když se něco líbí, tak se to bude používat tak často a tak dlouho, dokud se to neomrzí.

A přesně na tyhle vykrádačky pocty se nyní zaměříme. Já vím, já vím… Osamělý jezdec je snadný terč. Tenhle film z roku 2013 stál 250 miliónů dolarů (a to ani nepočítáme náklady na reklamu, které se v případě takovýchle blockbusterů často pohybují i kolem desítek až stovek miliónů – fakt, například náklady na reklamu Amazing Spider-Mana 2 celosvětově dosáhly výše 200 miliónů dolarů) a po celém světě vydělal miliónů jen 260 (a nezapomeňte, že studio si z výdělků domácích kin bere jen 50 % a z těch zahraničních dokonce jen něco kolem 30 %). Jednoduše to byl naprostý propadák, který navíc sepsula i kritika…

Ale co, někdo si z těchhle hovadin srandu dělat musí! Takže to vezmeme hezky popořadě a budeme si ukazovat, jakým všem filmům tohle veledílo vzdávalo poctu. A dole v diskusním okénku mi schválně dejte vědět, kdy jste dostali pocit, že těch „poct“ bylo na jeden film až příliš. Samozřejmě půjde jen o postřehy, které jsem v Osamělém jezdci měl já sám, takže vám budu jedině zavázán, když tenhle seznam v komentářích ještě doplníte 😉

——————————

1) Povislá kůže, spousta vrásek; člověk si myslí, že se to nehne, a ono houby… Faunův labyrint jak vyšitý. Mimochodem tu máme další karikaturu se spoustou líčidel na obličeji pro Johnnyho Deppa. Ten si na těchto postavičkách ostatně postavil kariéru.

2) Postup člověka přes nepřátele je poznat ze záběru na jejich nohy. To se ten jeden pár zvedne, trochu zakomíhá a pak odletí stranou. Nebylo tohle náhodou už v X-Menech? Nebo snad nějakém jiném filmu? Fajn, jiná otázka: V jakém filmu takováhle scéna nebyla?

3) Vtipná dvojka padouchů. Jeden je vytáhlý hubeňour, ten druhý má trochu hřmotnější postavu, ale s oběma je děsná bžunda. Slyšel jsem z publika někoho zakřičet Piráti z Karibiku? Ne? Fajn, ten vlevo se rád převléká do ženských šatů. Tak co? Už?

4) Jack Sparrow právě uskočil zpoza Keiry Kneightly a zhoupává se do bezpečí před vojáky, co po něm bezhlavě střílí z puš-… Počkat, špatný film.

5) Nebezpečná rychlost 2 byla pitomost, ale na tu jedničku bych se přeci jen rád někdy znovu podíval…

6) A Super 8 od Abramse už jste viděli? Ne? Tak v podstatě ani nemusíte. Představte si tuhle scénu – jen za tmy a místo Deppa a Hammera je tam kupa dětí.

7) Depp je ve vězení a poprvé se tu stane něco nadpřirozeného. Pánečku, oni snad ty Piráty při natáčení jeli dokolečka dokola, ne?

8) Odraz postavy v oční bulvě. Tváří se to jako děsná vychytávka, ale od chvíle, co se tenhle záběr objevil v Kruhu, ho stačil použít už kde kdo.

9) Potrhlý bílý kůň coby sidekick? Nevím sice, jaký měl charakter v původním seriálu, ale tady mi to přišlo jako jednoznačné parazitování na filmu Na vlásku.

10) Á, komická úleva v podobě krvežíznivých, okatě animovaných chlupáčů. Člověku asi nejdřív naskočí svišti z Království křišťálové lebky, ale s tou krvežíznivostí bych to viděl spíš na vykrádačku Galaxy Questu…

11) Druhý Sherlock vyloupil Moulin Rouge. Osamělý jezdec vyloupil druhého Sherlocka. Kdopak teď jen vyloupí Osamělého jezdce?

12) Helena Bonham Carter v prapodivné roli prapodivné ženštiny? Tak to tu ještě nebylo… Zato zbraň místo amputované nohy měla už Rose McGowan v Planetě Teror.

13) A vedle nich je takhle zakopaný Král Škorpión.

14) V Reservoir Dogs měla tahle scéna mnohem větší grády…

15) „Spiderman, Spiderman, he can do what spider can.“ Mimochodem, myslíte si, že má William Fichtner ve svém hereckém profilu podmínku, že pokud jeho postava nebude záporák, tak o ni ani okem nezavadí?

16) Ne, ale teď už vážně! S těmi odkazy na Piráty to fakt přehání…

17) Zničehonic, Wanted. Na tenhle biják si člověk ostatně vzpomene i při závěrečné scéně pádu vlaku z mostu…

18) Příběh hraček 3, ctrl+C, Osamělý jezdec, ctrl+V

19) Z prvního Spidermana jsme skočili do druhého; z New Yorku se přenesli do pouště.

20) I tahle vlaková scéna ze Spidermana 2 tam je.

——————–

 

Korekce: Lucifrid

——————–