Herci a herečky 36/47: Povinnosti herců II/II

Photo by Mira66, Flickr, CC BY-SA 2.0

S pozitivní image také souvisí povinnost být spjatý s nějakou charitou. Cynik trochu jsem, ale ne zas takový, abych si nebyl vědom toho, jak strašně ta věta zněla. Je to ale pravda: Jakmile se z člověka stane herecká hvězda, musí se upsat nějaké charitě, nejlépe hned několika – ať už chce, nebo ne, ať už k nim má nějaký vztah, nebo vůbec žádný –, jen aby to nevypadalo, že má srdce z kamene. Protože charity poskytují skvělé promo a žvatlání o nich zvyšuje hercům jejich divácký appeal, a tím i jejich hodnotu na filmovém trhu.

Pozor! Teď není řeč o případech, kdy nějaká celebrita charitu sama založí a vede, protože jde o její srdeční záležitost, nebo o případy celebrit, které se k nějaké charitě přidají z osobních důvodů. Ne ne. Mluvím tu o onom systému předstírané dobrosrdečnosti, který nutí všechny hollywoodské hvězdičky kvákat o statisících různých charit, nutnosti brát si hafany z útulku, posílat dary dětem do Afriky, přispívat na tohle a pak zase tamto. Mluvím o tomhle všeobecně rozšířeném, neupřímném syndromu Matky Terezy. O současné nutnosti být prostě napsaný u nějaké charity nebo konat dobré skutky a dávat o tom vědět médiím, i kdyby to mělo být jenom na oko, protože kdybyste to nedělali, bylo by zle. O tlaku vyvíjeném na herce, aby alespoň předstírali, že jsou dobráci, dělí se o své pohádkové bohatství, a že jim ostatní lidé nejsou u pihele (protože to tak před fanoušky vypadá lépe).

Matt: Mluvil jsem s Jamie a dozvěděl se, že až půjdeme na ten pohřeb, máme věnovat nějaké peníze charitám. Dokonce nám navrhli pár kandidátů.

Sean: O jakých charitách je řeč?

Matt: Jedna z nich pomáhá bezdomovcům odstraňovat stará tetování.

Beverly: Hloupější zaměření charity jsem v životě neslyšela.

Matt: Myslím, že pomáhají bývalým členům pouličních gangů. Laserem jim odstraňují kérky, kvůli kterým by je nikde nevzali do práce.

Photo by Alan Light, Flickr, CC BY 2.0

Sean: Co byla ta druhá?

Matt: Kanadské husy.

Sean: Co s nimi?

Matt: Jak to mám vědět? Tyhle nám prostě vybrali. Nám stačí, když za nima zajdeme a řekneme jim, „Hele! Prachy!“

Beverly: Jak velký má být ten příspěvek? Sto dolarů?

Matt: Ne! Blázníte? Musíte dát minimálně tisícovku.

Beverly: Cože?

Sean: Tisíc babek na nějaké pitomé husy?

Beverly: Jak vůbec poznají, kolik jsme jim dali?

Matt: Ty husy? […] Poslyšte, zrovna mi volal agent. Prý nemáme žádné peněžní dary dávat. Jsou moc neosobní.

Beverly: Co teď?

Matt: Jerry Bruckheimer věnoval nemocnici Cedars jménem nebožtíka jedno zařízení na dialýzu.

Beverly: Kriste pane!

Matt: To mi povídej! Údajně je partnerem ve společnosti, která ty mašiny vyrábí, takže to měl se slevou. Jo a David Kelly s Michelle Pfeiffer budou přímo na hřbitově sázet strom. Sráči jedni!

– Episodes, S02E03, scénář David Crane & Jeffrey Klarik

Úplně chápu případy herců a hereček, kteří jsou s nějakou charitou nebo organizací spojení z osobních důvodů. Jestliže se jich nějaké téma přímo dotýká, vědí, o co jde, a mají s tím vlastní zkušenost, tak je jen šlechtí, že chtějí pomoci druhým lidem, kteří jsou ve stejné situaci, ale nemají k dispozici stejné finanční i jiné prostředky.

Photo by The Conmunity – Pop Culture Geek, Flickr, CC BY 2.0

– Michael J. Fox kvůli vlastní diagnóze otevřel vlastní nadaci, která pomáhá výzkumu Parkinsonovy choroby.

– Christopher Reeve se po své nehodě na koni, kvůli které zůstal na vozíku, dal dohromady s American Paralysis Association a přinesl jim díky svému jménu tolik peněz, že se charitativní organizace přejmenovala po něm a jeho ženě na Nadaci Christophera a Dany Reevesových.

– Captain America Chris Evans dlouhodobě spolupracuje s organizací GLAAD a podpořil i The Trevor Project, který pomáhá gay mládeži, když se dostane do úzkých, protože jeho bratr je gay (Scott Evans, herec z telenovely One Life to Live).

– Spisovatelka Nora Roberts založila vlastní nadaci na podporu dětské gramotnosti.

– Jerry Seinfeld zase Seinfeld Family Foundation, nadaci, která pomáhá se vzděláváním dětí a poskytuje jim pomoc se zdravotní péčí.

– Mel Gibson je oddaný katolík a tak založil A. P. Reilly Foundation na podporu Církve svaté rodiny.

A tak dále a tak dále. Stejně tak se mi líbí, když nějaký herec využije mediální platformy k tomu, aby zvýšil povědomí o nějaké nemoci, která postihla jeho nebo někoho blízkého.

– Angelina Jolie velmi hezky upozornila na rakovinu prsu a donutila tisíce žen, aby šly na mamograf.

– Hugh Jackman udělal to samé s melanomem.

– Samuel L. Jackson se zase spároval s hnutím One for the Boys a často mluví o pravidelných kontrolách prostaty.

Photo by GabboT, Flickr, CC BY-SA 2.0

Jenže když se na tuhle problematiku zadíváte blíže, zjistíte, že známé osobnosti Hollywoodu sbírají jednotlivé (občas dost obskurní) charity jako pokémony; že se pravidelně a často účastní všelijakých dobročinných akcí a galavečerů, přičemž si dávají velmi záležet na tom, aby se o jejich dobročinnosti díky médiím dozvěděli všichni jejich fanoušci. Jde totiž o povinnost, o nutnou součást kladného mediálního obrazu současné herecké celebrity. Herci musí být dobří lidé. Nebo tak alespoň musí vypadat.

Robert Pattinson tak například jeden den prodává na jakési gala akci kytaru a výtěžky posílá na boj s rakovinou; druhý den uvádí další gala večer, jehož výtěžky putují na vzdělávání dívek v Kambodži; o víkendu plní sny dětičkám z organizace The Starlight Foundation; a vedle toho ještě stíhá prodávat pár dalších kytar, přičemž peníze posílá na stavbu přístřeší pro bezdomovce. O všem se píše, o všem se má mluvit. Robert je totiž dobrák od kosti a charity v Americe rozhodně nejsou skvělý byznys.

Nebo Mindy Kaling tuhle potřebovala vypadat dobře, tak prodala scénář k jedné epizodě The Mindy Project a výtěžek dala na dětské divadlo. Jennifer Lawrence kdysi propíraly noviny za ty nehorázné prachy, o které si řekla za Pasažéry, a šup! už byla v katnissovském oblečku na dětské onkologii. Amy Poehler se spárovala s organizací, která bojuje proti znásilňování. Leonardo DiCaprio zachraňuje tygry. Eddie Redmayne platí londýnským studentům herectví nájmy. Mark Ruffalo varuje před nebezpečím frakování. Cher posílá tisíce lahví s vodou obyvatelům okresu Flint, kde lidem kvůli starému potrubí hrozí otrava těžkými kovy. Kerry Washington spolupracuje s organizací, která pomáhá finančně zneužitým lidem. Olivia Wilde nabádá lidi, aby utráceli za dobré věci. Nejsou všechny celebrity prostě báječní lidé? Nechce se vám hned poslat půlka výplaty jim a ta druhá charitám jejich skromné volby? Vždyť byste se přece cítili hrozně, kdybyste na jejich milé doporučení sami nějak nepomohli dojití světlých zítřků, ne?

A vlna cynismu pokračuje: Kdybychom se na další herečky a herce podívali skrze čísla, mohli bychom říct, že je třeba takový Brad Pitt spjatý s 41 charitami (kromě všech dalších dobročinných věcí, které dělá / musí dělat / za něj dělají ostatní), Angelina Jolie s 29, Susan Sarandon s 38, George Clooney s 35, Eva Longoria s 38, Scarlett Johansson s 29, Tom Hanks s 28, Whoopi Goldberg s 32, Leonardo DiCaprio s 20, Matt Damon s 34 nebo třeba Morgan Freeman se 17. Je nereálné, aby byly všechny tyto organizace pro všechny herce a herečky srdeční záležitostí. K některým se prostě jen upisují, protože to vypadá dobře.

Photo by Steven Depolo, Flickr, CC BY 2.0

Stejně tak jsou chladně vykalkulované veškeré návštěvy hvězd v nemocnicích. Kdykoliv uvidíte nějakého herce *kašli kašli Johnnyho Deppa kašli Chrise Pratta kašli kašli Chrise Evanse kašli*, jak si to šine v kostýmu z nějakého svého filmu za nemocnými dětičkamina onkologii, můžete si být jistí, že ho do toho navezl jeho agent, manažer a potažmo celé studio, kteří všichni potřebovali, aby se daný herec dostal do médií. Zároveň ale potřebovali, aby šlo o nějakou dobrou zprávu a aby k herci pookřály masy lidí („Hele na něj, dobráka! Na tu křehkou duši! Takhle se pozná dobrý člověk. Tak až mu půjde vkinech ten film, půjdeme na něj. A protože tam šel v kostýmu, koupíme si i kolu. Jé, on se vyfotil i s tím chlapečkem bez nohy. Tak my si pak teda zajdeme do hračkářství a navrch si koupíme figurku jeho filmové postavy.“).

Jasně, nemá moc smysl se nad takovouto věcí čertit – těm dětičkám dělají podobné návštěvy radost, ať už jsou motivované čímkoliv –, jen mě mrzí a štve, že ty návštěvy postrádají autenticitu, upřímnost, že jsou strojené a do posledního detailu marketingově promyšlené. A sami hollywoodští tvůrci si jsou této odvrácené stránky hvězdné nezištnosti velmi dobře vědomi. Schválně se někdy podívejte na výbornou parodii Taylor Swift, kterou divákům předvedl Ryan Murphy v úvodu čtvrtého dílu prvné sezóny Scream Queens.

Kdybychom to vzáhli i na předcházející odstavce, hollywoodští lidé do všech těch charitativních organizací neinvestují proto, že by chtěli pomáhat, ale proto, že musí. A to mě na jejich přístupu štve. Ve finále tak sice stále pomáhají, což je vůči těm, kterým je pomáháno, jedině dobře, ale nikdo po mně nemůže chtít, abych obdivoval někoho za jeho dobročinnost, když je mi jasné, že to dobro činí jen proto, že ho k tomu tlačí neviditelná ruka filmového průmyslu.

Photo by Don Harder, Flickr, CC BY-NC 2.0

—————

Korekce: Lucifrid

—————