Herci a herečky 32/47: Výhody herectví I/III

Co od herecké slávy čekat – výhody

Photo by Davide D’Amico, Flickr, CC BY-SA 2.0

Zatím jsme si v tomto článku povídali o historii herectví, říkali si, jak se může člověk v současném Hollywoodu hercem stát, co pro to má udělat, odkud herci pochází, a zmínili si pár přidružených témat. Vůbec jsme si ale nerozebírali, co herecká sláva lidem přináší, jaké výhody, nevýhody a povinnosti jsou s ní spojené. Lidé o tom, že by se stali slavnými celebritami, získávali všelijaké ceny a bavili se s dalšími známými osobnostmi, často sní. Aby také ne, když současná společnost přikládá takový důraz na slávu a věhlas, když z herců a dalších celebrit vytváří v podstatě bohy. Tedy vlastně světce a šlechtice, že?

Celých 51 % mladistvých, kterým je mezi 18-25 lety, je přesvědčená, že jednoho dne budou slavnými. Touží po tom. Jen 1 % by rádo pracovalo v kanceláři, jen 4 % by se ráda dala na dráhu učitele. Dokonce i když lidé zestárnou a zjistí, o čem svět je, a jak to v něm chodí, stále se nevzdávají naděje, že by se na ně jednoho dne usmálo štěstí a z nich se staly celebrity. 40 % lidí se té touhy drží. Vsadil bych se ale, že jen málokdo si dokáže uvědomit, co všechno ta vysnívaná sláva obnáší. Abychom si ji tedy i my nepředstavovali jako Hurvínek válku, tak se na tohle téma nyní podíváme. A začneme u výhod.

– Asi první člověka napadnou peníze. Peníze, kterých je v Hollywoodu na dosah ruky hromada. Peníze, kterými jsou kromě studií zasypáváni v první řadě herci a herečky. Peníze, za které je možné koupit si ohromnou vilu, hezká auta, zajistit se do konce života. S těmi penězi to ale není tak horké. Jak už jsme si několikrát opakovali, miliónové částky dostává jen miniaturní promile umělců a většina známých tváří dostává zaplaceno mnohem méně (úplně neznámé herce, kteří usilují o každý štěk a žijí z týdne na týden, v tuto chvíli ponecháme stranou).

Náklady ale mají všichni vysoké. Při koupi domu se leckdo zadluží. Uklízečky, kuchaři, zachradníci, které je třeba mít, aby ten dům vypadal k světu, a bez kterých by se ještě mohlo říct, že je člověk škudlil, také něco stojí. Do toho herci a herečky platí svoje týmy. Prostě a jednoduše z lidí, kteří se vypracují na vrchol, každý den tečou peníze, takže je potřeba, aby je neustále vydělávali. Což v Hollywoodu nejde, protože člověk buď je v kurzu a všichni ho chtějí, nebo se ho diváci přejí a neštěkne po něm ani pes. Mít peníze se tedy dá a nakupovat za ně spoustu drahých věcí také, ale jakmile přijde delší období pracovního sucha, honosný životní styl vám může zlomit vaz. Dokument Joan Rivers Piece of Me jste viděli? Nebo vzpomínáte, jak dopadl Tom Sizemore?

Photo by Sam Javanrouh, Flickr, CC BY-NC 2.0

– Dále jsou tu fanoušci. Kdo by nechtěl, aby ho s úsměvem na tváři zastavovali lidé na ulici, chtěli po něm podpis, říkali mu, jak je úžasný? Tady je ale třeba si uvědomit, že už když člověk vystrčí jen maličko hlavu z davu, zmerčí ho zástup pitomců, kteří se ho budou pokoušet zase snížit. Stejně jako člověk díky slávě získá fanoušky, musí se připravit i na to, že ho leckdo bude nenávidět.

Také není od věci si uvědomit, že čeho je moc, toho je příliš. Život herecké celebrity je v určitém ohledu docela nezáviděníhodný, protože kam se člověk hne, tam po něm někdo kouká, někdo po něm něco chce. Chce podpis, fotku, pokec. Občas vám ale není do řeči, občas se cítíte pod psa. Lidem je to ale jedno. Klidně se na vás rozeřvou, že jste nevděční a že se už v životě nepodívají na váš film (stalo se Hugh Lauriemu), budou si vás potajmu fotit, jak cestujete hromadnou dopravou (tohle zase Tomu Hanksovi, Michaelu Cerovi, Richardu Maddenovi a hromadě dalších lidí), jak spíte ve vlaku (Kanye West a Kris Jenner) atd. Ostatně i když se máte fotit s fanoušky na plánované akci, může to být kvůli jejich počtu namísto šťastného shledávání s lidmi, kteří vás mají rádi, spíše vyčerpávající záležitost:

– Další věcí, která souvisí se slávou, jsou šaty. Spousta krásných šatů a šperků, do kterých vás oblékají samy světové značky. Jak jsme si psali v článku o hereckých týmech, stylisté hvězd mají, „kontakty na přední návrháře a mohou si od nich pro své klienty půjčovat šaty, obleky, boty i jakékoliv doplňky výměnou za slib, že až se herců a hereček budou novináři ptát, tak ti jméno oné značky radostně zmíní. Pro návrháře je to reklama a herci se mají do čeho obléknout. Quid pro quo.“ Ostatně přesně o téhle dohodě kdysi mluvil Rami Malek v rozhovoru u Jamese Cordena:

Pozvali mě na předávání Zlatých glóbů a nominovali na pár dalších cen, což je skvělé, ale já byl nervózní ze sáčka. Co si vzít na sebe? Babo raď! Měl jsem si oblek odněkud na pár týdnů půjčit, jako kdybych si ho bral na maturiťák, a akorát si dávat pozor, abych si ho něčím nepokydal? Nechtěl jsem si uříznout ostudu a prostě jsem vůbec netušil. Pak se mi ale ozvali z Dioru, že by mi oblek nejenom chtěli sami půjčit, ale že mi ho u ušijí na míru.

– Rami Malek

Photo by napudollworld, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Kromě toho herci, na kterých záleží, dostávají na každém kroku dárky od zástupců značek, které by se na nich rády zviditelnily. Třeba takhle: „Nate, nechcete tadyty hodinky?“ „Ty vypadají hezky. Za kolik jsou?“ „Za padesát tisíc dolarů, ale cenu neřešte. Je to dárek.“ „Vážně? Tak děkuju.“ „Budete je ale nosit, že ano?“ „Jasně.“ „A vyfotíte se s nima i na Instagramu?“ „Klidně.“ „Bezva, díky. Jo, a kdybyste se chtěl stát tváří naší značky, rádi bychom s váma natočili reklamu.“ „Skvělý, tak já se ozvu.“

Jedna potíž je v tom, že podle přítomnosti nebo absence takovýchto nabídek přesně víte, jak na tom se svou slávou jste. Když byli například Ricky Gervais a Stephen Merchant poprvé nominovaní na Zlaté glóby za britský Kancl, zavolali do Armaniho, jestli by jim nepůjčil pár obleků, aby se v nich mohli blýsknout na červeném koberci. Armani ale absolutně netušil, co jsou zač, a poslal je k šípku. Druhá potíž vyvstane, když se v zapůjčených šatech konečně dostanete na vysněný červený koberec. Ona je totiž tahle situace v reálu docela děsivá:

Hromada lidí předpokládá, že jenom proto, že člověk umí hrát, tak automaticky touží po spoustě pozornosti. Já jsem ale přesný opak. Je mi nepříjemné, když si mě lidé fotí, nebo když se mám najednou sejít s davy lidí. Skutečně jsem spíše introvert.

– Liev Schreiber v rozhovoru s Kjersti Flaa

– Tohle by se asi říkat nemělo, ale člověk se díky slávě může i vcelku snadno vyhnout trestu za všelijaké skopičiny a zločiny, kvůli kterým by normálního člověka popotahovala policie. Nejde tu ani tak o to, že by známá tvářička automaticky znamenala, že je dotyčný nad zákonem a může si dělat, co se mu zlíbí – nežijeme ostatně ve světě Očisty –, ale s hollywoodskou slávou jdou ruku v ruce hollywoodské milióny. A kdo má prachy, ten si může dovolit pořádné právníky a obhájce, může si dovolit otálet, může si dovolit nechat na případu pracovat tucty lidí, jejichž jediným úkolem je dopomoci hvězdičce k tomu, aby se vyhnula trestu.

Na příkladu Natea Parkera jsme si sice ukázali, že to ne vždycky vyjde, ale Parker byl v tomhle ohledu docela výjimka. Catelyn Jenner takhle zapříčinila smrt jedné řidičky, když sama nedávala při řízení pozor – datlovala si do telefonu smsky, nevšimla si, že auta před ní brzdí, naprala to do toho před sebou a vytlačila ho do protisměru, kde do něj nabouralo jiné auto –, ale obviněná z neúmyslného zabití nebyla a do vězení nešla. Myslím, že se s pozůstalými oběti nějak mimosoudně vyrovnala. Mark Wahlberg v dobách svého mládí praštil jakéhosi chlapíka po hlavě tak silně, až oslepl na jedno oko, ale problémy z toho také neměl. Studio se postaralo o to, aby se o aféře moc nemluvilo, a oslepený muž byl utišen hromadou peněz. Lindsay Lohan, když ještě pila, fetovala a dělala problémy, byla u soudu častěji, než kolikrát by to orgány justice dovolily jakémukoliv obyčejnému člověku. Než aby ji rovnou zavřeli, celé roky se s ní crcaly v rukavičkách a nanejvýše jí napařily nějaké ty veřejně prospěšné práce. Nejnověji ze své slávy těžili například Johnny Depp a Amber Heard, kteří nedbali australských karanténních zákonů a propašovali do země své dva neočkované raťafáky. Psi utraceni být nemuseli, a ačkoliv se soudní řízení spustilo, Austrálie je pouze symbolicky plácla přes prsty.

—————

Korekce: Lucifrid

—————