Herci a herečky 29/47: Alternativní cesty – Další

Jiné profese v rámci Hollywoodu

Photo by Casa de América, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Touto kategorií mám na mysli potenciální situaci, kdy by si například kamereman řekl, že už ho nebaví herce jen snímat, ale že se hercem sám stane. Takovéhle přeskoky by teoreticky možné byly, ale jsou ojedinělé a rozhodně ne trvalé. Například M. Night Shyamalan se pravidelně objevuje ve svých filmech v rolích menších i větších, ale na dráhu herce se nikdy nevydal ani nevydá. Quentin Tarantino to samé. Ani Peter Jackson si v Pánovi prstenů a Hobitovi neodpustil pár miniroliček, které ovšem kariérně nikam nevedly (ani vést neměly). V Černé labuti zase byla obsazena masážní terapeutka Natalie Portman, protože jednoduše bylo třeba najmout někoho, kdo by její postavu ve filmu masíroval, a ona už to vlastně dělala. Ale tohle jsou všechno drobné herecké záznamy, které kariérně nikam nevedly.

Když už někdo udělá trvalou kariérní změnu, většinou nejde o herce. John Peters se například z kadeřníka Barbary Streisand vypracoval na známého producenta. Wally Pfister, dlouholetý kameraman Christophera Nolana, si v roce 2014 natočil film Transcendence. K režii se čím dál častěji (obzvláště v případě letních blockbusterů se spoustou efektů) ubírají bývalí vizuální mágové a vedoucí efektů. Robert Stromberg, který natočil Zlobu: Královnu černé magie, měl původně na starost jen vizuální efekty. To samé režisér druhého Shreka Andrew Adamson. Tom Ford, který kdysi oslnil Single Manem a v současnosti udivuje filmové akademie Nočními zvířaty, k režírování dokonce přeskočil ze světa módního návrhářství. A zde najdete seznam dvanácti střihařů, kteří se časem dali na režii. Nebo tady článek o producentech, z nichž se stali režisérové.

Jinak ale není běžné, že by se třeba z maskérky stala herečka, nebo ze zvukaře, producenta, scenáristky atd. Na hraní je potřeba mít žaludek a někomu je prostě lépe za kamerou než před ní.

Úplně neznámí herci

Photo by Matt Goss Music, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Asi každého to někdy napadlo: Co kdybych jednoho dne jen tak šel po ulici a oslovil mě nějaký agent nebo režisér? Co kdybych se mu vzhledově hodil do nějaké role a on by mi jen tak nastartoval kariéru u filmu? Nebylo by to úžasné? Úžasné by to bylo. Ale takovéhle představy jsou pohádky, pouhé naivní fantazie, ke kterým v reálném světě prostě nedochází.

Příklad: Dlouhé roky jsem si myslel, že jediným případem herce, který se z obyčejného člověka stal neobyčejnou hvězdou, byl Jason Statham. O nikom jiném jsem nevěděl a o Stathamovi se tradovalo, že si ho vyhlédl režisér Guy Ritchie do filmu Sbal prachy a vypadni tím způsobem, že ho prostě jen zahlédl na ulici, jak zrovna vykrádá nějaký obchůdek, a řekl si, že přesně takového zlodějíčka potřebuje do svého filmu. Jenže ono to bylo úplně jinak. Ano, Sbal prachy a vypadni jsou Stathamův první film a Statham v mládí opravdu kradl, ale historka o Guyovi a vyloupeném obchodu je smyšlená. Statham se dávno před svým obsazením v tomto filmu živil se jako model a účinkoval v několika videoklipech. Právě během práce na Francouzské kolekci byl představen režisérovi Guyi Ritchiemu, který se na přehlídce byl podívat, a právě tam udělal Ritchie Stathamovi nabídku. Jenže když si chcete vybudovat kariéru tvrďáka, hádám, že je prostě lepší vymyslet si historku o nebojácném loupežení, než přiznat, že jste byli objeveni ve spodkách na přehlídkovém molu…

Každopádně tedy jde o to, že ani toho Stathama nikdo neobjevil jen tak. Ani jemu nikdo nedal práci jen tak. Takže pokud někdo stále doufáte, že se na vás jednoho krásného dne pousměje štěstí, a jen tak na ulici vás někdo chytne a udělá z vás celebritu, raději se ve vlastním zájmu probuďte. Vypracovat se ke slávě je pořádná dřina a většině lidí to beztak nevyjde.

Photo by McBeth, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Komparz

Stát se komparzistou je tak trochu slepá ulička. Obzvláště pokud člověk žije v přesvědčení, že na něj bez školy a jakýchkoliv zkušeností, zato s pár komparzovými zápisy v životopise, bude Hollywood čekat s otevřenou náručí. Takovýhle člověk, který dělá komparz, může zapomenout, že by se kdy vypracoval výše; že by kdy dostal nějakou rozsáhlejší mluvící roli, která by ho posunula dál. Spousta vedoucích konkurzů údajně ani nedává uchazečům šanci se ukázat, jakmile se dozví, že do té doby hráli pouze v komparzu. V případě televizních projektů se například jako důvod udává to, že tvůrci nechtějí komparzisty obsazovat do větších rolí v pořadech, kde se už mihnuli jako komparz (a komparzisté se míjejí na hodně a hodně placech).

Pokud ale člověk má školu nebo už od mládí hrajete na divadle, v reklamách apod., práce komparzisty mu vedle stáží a neustálých konkurzů do větších rolí přesto může určitým způsobem pomoci. Když už nic jiného, otrká se na place, zjistí, jak to tam funguje, udělá si přátele z byznysu a třeba tam někomu i padne do oka. Informace o volných místech a přesném postupu jsou k nalezení na CraigsListu nebo stránkách BeAMovieExtra.com. Jen se i coby komparzista musíte připravit na to, že budete vystaveni stejným věcem, o kterých jsme se na Jumpspaceu již mnohokrát bavili.

Pokud nejste běloch, jen stěží si seženete dostatek práce, abyste si reálně vydělali na slušné živobytí (mimochodem projekt Every Single Word znáte?). Pokud jste žena, práce se pro vás najde o trochu více, ale bude záležet i na tom, jestli budete ochotná se svléknout. A když už jsme u toho svlékání, často když se nechce jít do naha hercům v hlavních rolích, potřeba vidět nějakou tu kůži se může obejít přes obnažené komparzisty. Třeba lidé, kteří šli do komparzu do seriálu z produkce HBO Westworld, museli podepisovat formulář, ve kterém souhlasili s tím, že se po nich může požadovat, aby se, „genitáliemi dotýkali genitálií druhé osoby, simulovali orální sex a dotýkali se přitom rukou genitálií druhé osoby, nazí udělali most a sloužili tak jako odkládací stolek, klečeli na všech čtyřech a nechali se osedlat druhou osobu a sami nazí osedlali druhou vysvlečenou osobu.“ To jen tak pro představu.

Photo by Kristin Dos Santos, Flickr, CC BY-SA 2.0

Mňo, jak z tohodle přejít dál? … Příliš mnoho hollywoodských hvězd z řad komparzistů zatím nevzešlo. Jelikož komparzisté hrají jenom pozadí, většinou se k nim ostatní členové štábu jako k pozadí i staví. Pár výjimek se ale jistě najde. Jen jich je opravdu pouze pár:

– Wentworth Miller z Útěku z vězení začínal v komparzu a přeci jen se mu z něj podařilo vymanit díky neustálému docházení na konkurzy.

– Ben Affleck s Mattem Damonem se objevili jako komparzisté v Poli snů z roku 1989. V Hollywoodu prorazili až díky scénáři, který napsali, a za který později dostali Oscara – scénáři k Dobrému Willu Huntingovi.

– Bruce Willis dostal jednu komparzovou roli ve snímku z roku 1974 s Paulem Newmanem a Sophií Loren Verdikt.

– Megan Fox jste možná neviděli ve dvojce Mizerů, kde tancovala v jedné klubové scéně. Právě zde nejspíše padla do oka režiséru Michaelu Bayovi, který ji o pár let později obsadil do Transformerů.

– Renée Zellweger si zahrála komparzistku v komedii z roku 1993 Omámení a zmatení. V jedné scéně hraje holku v pruhatém triku.

– Ještě v roce 1987 Brada Pitta nikdo neznal, takže musel vzít zavděk irolí „Pařmena / Ulízaného kluka ve rvačce“ ve filmu Feťáci. Prorazil díky modelingu a hezké tváři.

– O problémech Sylvestera Stalloneho jsme si již říkali. Ve snaze vydělat si na pokrytí základních výdajů vstoupil Stallone do komparzu filmu Banány Woodyho Allena, kde hrál lupiče v metru.

– I Clint Eastwood začínal na nule. Než se objevil v prvních filmech, hrál v komparzu několika dalších snímků. Jeho jméno se, jak tehdy bývalo praxí, ani nedostalo do titulků.

Photo by Anja Leidel, Flickr, CC BY-SA 2.0

—————

Korekce: Lucfrid

—————