Herci a herečky 9/47: Cesta vzhůru – Agent

Agent

Když mi bylo osm let, díval jsem se dopoledne na nějaký pořad, kde mluvili o tom, že když chce herec najít práci, musí si sehnat agenta. Tak jsem si našel seznam hereckých agentur a začal je jednu po druhé obvolávat. Vždycky se mi vysmáli a ptali se mě, kde mám rodiče.

– Matt Bomer u Jay Lena, červenec 2010

Photo by Chris, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

O agentech jsme si již povídali v kánonovitém článku o hereckých týmech, takže z něj pro oživení paměti vytáhnu jen to nejdůležitější: „Agent hercům úplně jednoduše shání práci. Dobrý agent se permanentně poohlíží po rolích, které by se pro jeho klienta hodily, a když mu nějaká taková role padne do oka, zařídí herci schůzku s režisérem, zástupcem studia či producentem, pošle ho na konkurz a v případě, že onu roli skutečně získá, tak mu vypomůže s dohodnutím podmínek pracovní smlouvy – od kdy do kdy bude herec pracovat, jak dlouhé budou natáčecí dny, kolik za práci dostane zaplaceno apod. […] Během samotného natáčení pak není nezvyklé, aby byl agent přímo na place a osobně dohlížel, že studio (a herec) podmínky smlouvy skutečně plní.“

Mít agenta je na práci herce dost možná to nejpodstatnější. Kdo nemá agenta, s tím se studia nebaví. Právě agenti totiž fungují jako prostředníci mezi herci a hollywoodskou mašinérií. Od nich se herci dovídají, jestli je pozvali na nějaký konkurz, jestli dostali ten který part, jestli si s nimi někdo chce dát schůzku, jestli někde mají problém atd. Se samotnými herci se až na výjimky nikdo nebaví. Najímání herců a hereček do filmových a televizních rolí v sobě možná odráží snahu najít někoho, kdo by se do role typově hodil nejvíce, ale v první řadě jde o obchodní rozhodnutí. A jako obchodníci se k najmutí či odmítnutí obě strany staví – jednají přes profesionály a prostředníky.

Maggie: Co ty vůbec?

Milo: Já?

Maggie: Naposledy se mi o tobě doneslo, že ses stěhoval do L.A. a chtěl se dát na herectví. Ale to už je dobrých deset let dozadu.

Moje ségra má prima bráchu, Photo © Roadside Attractions

Milo: No jo, vlastně. Copaks neslyšela? Vyhrál jsem Oscara.

Maggie: I ty vtipe.

Milo: Fakt. Hrál jsem retardovanýho ukrajinskýho imigranta, co inspiroval tlupu školáků z Brooklynu tím, že s nima hrál šachy.

Maggie: Ne, vážně.

Milo: Vážně. Když člověk nemá agenta, herectví je peklo.

Maggie: Co teda děláš, aby sis na sebe vydělal? Počkej, nech mě hádat. Že ty už si chystáš nějaký hlod o tom, že pracuješ jako gigolo?

Milo: Co ti mám vykládat, Maggie? Dělám číšníka v jedný zablešený hollywoodský restauraci pro turisty. Je to nuda a tím to hasne.

– Moje ségra má prima bráchu

Otázkou ovšem zůstává, jak si má toho agenta člověk sehnat, pokud ho nikdo nezná. Jestliže k tomu agenti nemají důvod, žádné nové lidi si nemají potřebu přibírat. A když už se taková příležitost naskytne, většinou chodí na lov na kampusy filmových vysokých škol. Ty sice své studenty ze zásady do Hollywoodu nedohazují, ale inscenují ve svých prostorách divadelní hry, pořádají filmové soutěže, a jestliže jsou vyhlášené, lákají k sobě agenty v naději, že ti hollywoodští žraloci připlavou a nějakou oběť si u nich vyberou. Tohle všechno je sice moc hezké, ale člověku, který na hereckou vysokou školu nechodí, je to zároveň houby platné. Jestliže jste z malého města nebo zahraničí a chtěli byste prorazit, je jen velmi malá šance, že na nějakého agenta jen tak narazíte – snaživých herců jsou v L.A. ostatně plné ulice. Jak z téhle kaše ven?

Photo by Genevieve, Flickr, CC BY 2.0

Jednou z možností je na férovku se cpát, kam to jen jde – rozesílat svoji fotku do agentur zprava zleva, jako to dělal Matt Bomer. Nebo lze využít metody Davida Boreanaze, o které si povíme zanedlouho – ten také obvolával, koho mohl, a už jako dospělý se prošmelil do agentury pro děti. Nebo se můžete k agentovi zkusit prospat – ono tohle klišé asi nevzniklo jen tak samo od sebe. Anebo můžete chodit dál a dál na konkurzy a doufat, že se někde někomu zalíbíte, on se vás zeptá, „A agenta máte?“ a když se dozví, že nemáte, řekne, „Tak zavolejte na tohle číslo a řekněte, že vás dohodil Mike.“

Když už jsme ale narazili na to téma svádění a spaní, nemůžu si odpustit pár rýpavých poznámek. V televizi a filmu sice platí, že s výjimkou charakterních herců a hereček typu Steva Buscemiho, Kathy Bates nebo Phillipa Seymora Hoffmana musejí být bez ohledu na pohlaví krásní úplně všichni, nicméně dámy mají laťku nastavenou přeci jen o poznání výše.

A jestliže chce herečka prorazit, musí být nejenom štíhlá a krásná, ale kromě toho také musí být ochotná se svléknout. Protože od toho krásné štíhlé herečky přece jsou, ne? Aby se svlékaly. I dnes zavedené stálice typu Glenn Close, Julianne Moore, Helen Mirren, Keiry Knightley, Kate Winslet, Carrie Mulligan, Emily Blunt či Patricie Arquette začínaly nahoře bez, protože jinak by si moc neškrtly. Vybavíte si ostatně písničku Setha MacFarlana, kterou zpíval na Oscarech, a proti níž se svého času zvedla vlna kritiky?

Ta písnička byla tak nepříjemná a v ní obsažený kritický humor tolik štípal proto, že v ní MacFarlane poukazoval na reálný problém, který si nikdo nechce moc přiznávat. Ono ani tak nejde o to, že by si herečky schválně vybíraly polosvlečené, sexy role, aby se díky nim kariérně prodraly dál a výš. Většinou jim nezbývá nic jiného, protože takhle je prostě většina ženských rolí v Hollywoodu psaná. Když chodila Amy Schumer v New Yorku do herecké školy, jedna z vyučujících jí dala dobře míněnou, praktickou a poměrně smutnou radu: „Smiř se s tím, že jednoho dne budeš hrát u filmu holku, kterou prostě jenom ojedou.“

A na tento fakt neustále poukazuje i producent Ross Putman na twitterovém účtu FemScriptIntros, kam nahazuje anonymizované popisy ženských postav vytažené z desítek scénářů, které mu každodenně projdou rukama. Zatímco mužské postavy jsou zpravidla popisované pomocí charakterových vlastností („je to vtipálek, který má ale v určitých věcech postavenou hlavu“) a bezpříznakových vnějších popisů („je vysoký, má tmavé vlasy a jiskru v oku“), popisy žen se pohybují na poněkud odlišné rovině. Zjednodušené, nicneříkající, monotónní a ve výsledku docela ponižující. Posuďte ostatně sami:

Photo by Christian, Flickr, CC BY-ND 2.0

– JANE, 28 let, atletická postava, ale přesto pohledná. Přirozená kráska. Většinou nosí džíny, které na ní vypadají velmi dobře.

– Jako byste Venuši Mélskou oblékli do pytloviny, JANEina úchvatná krása je pod oblečením z obchodu Ann Taylorové sotva vidět.

– Nádherná žena, JANE, 23 let, je trochu opilá. Nahá tancuje na své velké posteli. Je rovnou měrou roztomilá a sexy.

– JANE, 20 let, holka od vedle, ho svádí pohledem.

– Sluneční paprsky dopadnou na JANE, čerstvých 30 let, která spí na posteli. Je sice pohledná, ale takovým zvláštním způsobem.

– JANE, 25 let, neurčitého etnika a chladné krásy.

– Vejde dovnitř a uvidí JANE, průměrně hezkou sekretářku, jak stojí u kartotéky.

– JANE, 22 let, vstoupí dovnitř. Její přirozená krása všem vyrazí dech.

– JANE, 17 let, vyzrálá mladou ženskostí s lesklou tmavou pletí a jiskrným pohledem, si hledá cestu davem.

– JANE upřeně hledí do kamery. Je krásná, ale vypadá tvrdě. Jako by se z ní sedřela lidskost.

– Naproti němu stojí jeho manželka, JANE, také čtyřicátnice, stále pěkná. Ve světle svíček jí to obzvláště sluší.

– JANE, přirozeně krásná a zralá čtyřicátnice, upíjí ze sklenice vína ve své skvěle zařízené kuchyni.

– JANE, kdysi krásná, dnes je vychrtlá a slabá.

– Pilot vyleze z kokpitu a sundá si z masku, zpod které vypadnou kadeře dlouhých vlasů. Pilot je nádherná žena, JANE.

– JANE je zbitá do fialova. Po celém těle má modřiny, ale je krásná a nezdolná.

– JANE, kolem 37 let, atraktivní silná Latinoameričanka, mu nandá želízka.

– JANE ve vězení vede hodinu jógy. Udělá most a odhalí své bezchybné bříško.

Photo by Dorota Majewska, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

– Baví se s manželkou, JANE, čerstvých 40 let, přirozená kráska, typ dívky od vedle.

– JANE, tmavě obarvené vlasy, nepopiratelně krásná.

– JANE, 23-30 let, krásná, ale ta nejlepší léta už má za sebou.

– Jeho žena, JANE, 30 let, krásná, oblečená v sexy spodním prádle, si před zrcadlem eroticky aplikuje rtěnku.

– Přibližujeme se a vidíme, že je JANE vcelku atraktivní, ale v tento okamžik nevypadá zrovna nejlépe.

– Vejde JANE, dlouhé blond vlasy, nenuceně pohledná. Má svůdné, neostýchavé kouzlo a smělý úsměv.

– JANE, 19letá kráska z Playboye, medově blond vlasy, venkovská miss.

– JANE vlije svou úžasnou postavu do těsných šatů, nazuje si šukézní boty na jehlách a přejede očima svůj odraz v zrcadle v šatníku.

– JANE, 30 let, atraktivní, stojí v kuchyni a otáčí se na uklízečku.

– Všichni stočí pohled k JANE, 28 let, která stojí ve dveřích. Je nádherná, byť se to ze všech sil snaží zakrýt.

– Mladá Mexičanka sedí na autobusové zastávce. Jmenuje se JANE. Snaží se probudit. Zívne a protáhne přitom svůj krásný obličej.

– JANE, skoro 30 let, se hrbí nad mikroskopem. Je atraktivní, ale zároveň natolik profesionální, že o svůj vzhled příliš nedbá.

– Jeho manželka, JANE, vaří večeři a dívá se v malé televizi na CNN. Kdysi dávno mohla dělat modelku, ale obyčejný život se na jejím vzhledu výrazně podepsal.

– JANE, kolem 27 let, andělská, krásná, až z ní přechází zrak, vyzařuje moudrou sílu.

– JANE čeká s kelímkem horké kávy. Je to krásná městská dívka s mnoha piercingy. [„městská“ znamená, že je černoška – viz George Carlin –, a pokud v popisku podobné slovo není, nepředpokládá se, že by se postava měla obsazovat nějakou „etnickou“ herečkou]

Otitulkovanou verzi tohoto videa naleznete ZDE na titulkometu.cz.

Sečteno podtrženo, pokud začínající (a mnohdy i zavedené) herečce agent řekne, že pro ni má roli, ale že se do ní bude muset svléknout / zhubnout / připravit se, že ve filmu bude jen na okrasu, a tento typ nabídek se opakuje stále dokola a dokola, agent to nedělá proto, že by byl perverz nebo své klientce nepřál, ale proto, že taková jsou pravidla hry. Vítejte v Hollywoodu!

„Chlapi to mají v Hollywoodu snazší, protože jsou na ně – co se vzhledu týče – kladeny mnohem nižší nároky. Je to dost na hlavu. Nedávno jsem například viděla ten film Ošetřovatel. Viděli jste ho někdo? Jestli ne, ani to nedělejte. Ošetřovatel je romantický biják s mluvícími zvířaty, ve kterém hlavní mužskou roli hraje Kevin James. Šmankote! Taky vám přijde, že je tu najednou nějak vlhko? Teda, ten Kevin James mě ale rozpaluje! Uf…

Ošetřovatel, Photo © Sony Pictures, Falcon

Tenhle vařbuch chodí ve filmu s nějakou zapomenutelnou blonďatou kostrou a strašně si zoufá, protože ta kostra je na něj čas od času ošklivá.

A vedle té kostry je ve filmu ještě jedna postava. Žena, která je do Kevina Jamese zamilovaná, ale on si jí nevšímá. Žena, která po něm už léta zpovzdálí touží – Rosario Dawson. Pravděpodobně jedna z nejšukéznějších bab na planetě, Rosario Dawson, musí v zoo celý den hrabat koalí hovna a chudinka si u toho zoufá, ‚Kéž bys mě tak ojel, Kevine Jamesi. Prosím tě, ošukej mě! Proč jen si se mnou Kevin James nechce zavrzat?‘ A on na to, ‚Fuj, zapomeň. Nikomu, kdo nosí khaki kalhoty, ho tam šroubovat nebudu.‘

V tom filmu vystupují mluvící zvířata! Přátelí se tam bobr s tučňákem a dělají si plány, že si spolu otevřou penzion, ale i tahle dějová linka je uvěřitelnější než to, co se děje Kevinu Jamesovi. Rosario za ten film měla dostat Oscara! Ani nechci vidět, jak by s takovou rolí zápasila třeba taková Meryl. Pche! Ani Meryl by takovou hovadinu neuhrála. Už ji vidím, jak předstírá, že netouží po ničem jiném než po čůrákovi Kevina Jamese!“

— Amy Schumer, 2015, Live from the Apollo

Photo by Mike Nelson, Flickr, CC BY 2.0

Každopádně… Jakmile člověk nějakého toho agenta užene, má z poloviny vyhráno. Agent ví, jaké máte přednosti a na jaké role se hodíte. Má přehled o tom, které konkurzy do jakých rolí se kdy budou otevírat. Zná se s vedoucími daných konkurzů, takže vás případně může doporučit. Jestliže nejste příliš vybíraví (nebo herecké poleno), je ve vlastním zájmu agenta, abyste se mu vyplatili, takže vám bude sám shánět práci a dohazovat vám, co jen půjde.

Ou, a možná po vás bude chtít ještě jednu důležitou věc (pokud jste to už sami prozřetelně neudělali): Možná vám důrazně doporučí, abyste si změnili jméno.

—————

A o změnách jmen si budeme povídat v následujících čtyřech týdnech. Samotnému mi tohle téma přijde náramně zajímavé, a protože mi nepřijde, že by se o něm u nás tolik mluvilo, rozhodl jsem se vzít ho pěkně z gruntu. Všeho ale do času. Kdybyste zatím měli jakoukoliv poznámku k agentům nebo čemukoliv jinému, napište dolů do komentářů 🙂

—————

Korekce: Lucifrid

—————