Michael B. Jordan, „Proč podpaluji barevnou hranici“

Photo by Greg Hernandez, Flickr, CC BY 2.0

Když jsme si v článku o úniku dat ze studia Sony povídali o „kontroverzním“ nápadu obsadit po Danielu Craigovi do role Jamese Bonda černošského herce Idrise Elbu, relativně dost času jsme věnovali rozboru obav, které v souvislosti s tímto potenciálním přeobsazením nedávaly internetovým živočichům spát. Uváděli jsme si tehdy také argument reductio ad absurdum, k němuž jsme se vrátili i v tematicky podobném druhém Hlodu, a říkali si, že hollywoodský film zatím do žádných multi-kulti pekel nespěje, protože většina hlavních rolí ve filmech s větším rozpočtem stále připadá bělochům; protože změna v tomto směru přichází pomalu; a protože jedinými případy nadcházejícího obsazení „bílé“ role nějakým hercem snědé pleti stále zůstávají pouze postavy Willa Smithe v Suicide Squad, Denzela Washingtona v nových Sedmi statečných, Michaela B. Jordana v nové Fantastické čtyřce a potenciálně i nějakého toho nového Spider-Mana. Se Spider-Manem to nakonec nedopadlo, protože se v souvislosti s ním stále častěji mluví o Asa Butterfieldovi, a i s tím Bondem je to nejisté. Co se těch ostatních týče…

Obsazení Willa Smithe a Denzela Washingtona se samozřejmě neobešlo bez notné dávky internetového remcání, ale protože mají oba herci příliš velké jméno a jsou velmi oblíbení, křiklouni rychle utichli. V případě mladého a začínajícího Michaela B. Jordana to ovšem bylo něco jiného. Ačkoliv se domácí i zahraniční diskutéři většinou shodli na tom, že je nová Fantastická čtyřka zbytečná a že jim je celý projekt vlastně tak nějak u pihele, obsazení černocha do té původně bělošské role jim prostě leželo v žaludku. Mluvilo se o pozitivní diskriminaci, nesmyslném sluníčkářství, protekci; nadávalo se na ubohou snahu tvůrců zavděčit se jakési hollywoodské politicky korektní policii; spráskaly se ruce nad promarněným potenciálem; vyhrožovalo se bojkotem celého filmu.

Photo © 20th Century Fox, CinemArt

A uprostřed všeho toho běsnění stál sám Michael B. Jordan, který se k situaci – snad s jedinou výjimkou, kdy svým fanouškům na Twitteru vzkázal, že pokud se jim něco nelíbí, ať si začnou zvykat – v podstatě nijak výrazně nevyjadřoval. Tedy, nevyjadřoval se pouze do pátku 22. 5. 2015 (ne náhodou necelé tři měsíce před premiérou Fantastické čtyřky), kdy do časopisu Entertainment Weekly napsal krátký úvodník, jejž si zde v úplnosti uvedeme.

Je otázkou, jestli si tímto textem spíše pomohl, nebo uškodil, protože v době, kdy byl článek uveřejněn, již byla celá kauza dávno u ledu. Lidé si na Jordanovu tvář v trailerech a na plakátech jednoduše zvykli a i těm nejzarytějším odpůrcům došla energie si ho pořád někde dobírat. Obzvláště v závěru textu však Jordan vyjadřuje několik myšlenek, o něž by každopádně bylo dobré se podělit. Ale ať už to neprotahuji:

Photo © 20th Century Fox, CinemArt

Proč podpaluji barevnou hranici

Když vás obsadí do role superhrdiny, neměli byste lézt na internet. Když mě ale najali, abych ztvárnil Johnnyho Storma ve Fantastické čtyřce – postavu, která původně měla blonďaté vlasy a modré oči –, byl jsem až příliš zvědavý, jak to diváci přijmou. Nechtěl jsem úplně vytěsnit reakci fanoušků. Ukázalo se ale, že o mně psali věci jako, „Černoch? To jako myslí vážně? To určitě udělali kvůli Obamovi,“ „Takhle ale v komiksech nevypadá,“ nebo dokonce, „Celý film tím poslali do kytek!“

Photo © 20th Century Fox, CinemArt

Dříve mě to mrzelo a štvalo, ale dnes už ne. Každý má právo na vlastní názor a já vím, že po nikom nemohu chtít, aby zapomněl na 50 let komiksů. Svět je ale v roce 2015 o dost pestřejší a rozmanitější, než jaký býval v roce 1961, kdy vyšlo první číslo Fantastické čtyřky. Když navíc sám Stan Lee, autor komiksu, napíše e-mail režisérovi našeho filmu, ve kterém mu řekne, „Držím palce. Mně se ten nápad líbí,“ tak bych přece byl blázen, kdybych šel proti němu.

Někteří lidé budou moje obsazení jistě chápat jako projev politické korektnosti, snahy naplnit jakousi rasovou kvótu nebo třeba touhy zapadnout do mediálně propagované škatulky „rok černošského filmu“. Anebo na to budou nahlížet jako na tvůrčí rozhodnutí režiséra Joshe Tranka, který sám žije ve smíšeném páru, čímž vlastně odráží současnou podobu americké rodiny.

Fantastická čtyřka je rodinný film o skupině přátel – z nichž já a Kate Mara hrajeme dvojici adoptivních sourozenců –, které k sobě svede řada nešťastných okolností a kteří musí vlastní spoluprácí vytvořit soudržný tým. O tohle nám ve filmu jde, o nic jiného.

Photo © 20th Century Fox, CinemArt

Člověk se občas musí vzepřít okolí a z plna hrdla ohlásit, „Já si nechám na svá bedra dolehnout všechnu tuhle nenávist. Já si to teď vyžeru, aby následující generace nemusely.“ Tahle zodpovědnost je nyní na mně. Lidé asi nebudou nikdy schopní úplně odhlédnout od záležitostí rasy, ale třeba se o nich v budoucnu nebude mluvit tolik jako dnes. Pokud se mi podaří nastavit dobrý příklad, Hollywood třeba začne najímat snědé herce i do jiných prominentních rolí. Třeba se nám tak podaří zastavit ty nekonečné výtky lidí, podle nichž, všechno musí být tak, jak to bylo v předloze. Nebo je prostě postačí vytěsnit.

Všem internetovým trolům bych ale rád sdělil jednu věc: Vytáhněte si hlavy z počítačů a běžte se projít ven. Podívejte se na lidi, kteří budou procházet kolem vás. Pozorně si prohlédněte přátele vašich přátel a sledujte, jak se s nimi baví. A konečně už pochopte, že takhle prostě vypadá dnešní svět. Není třeba se ho bát.

—————

—————

Korekce: Lucifrid

—————