Adaptace a překlad Hry o trůny 10/11: Úmrtí ze čtvrté řady (II/II)

Ygritte

O úmrtí Ygritte se hodně psalo, protože spousta lidí měla pocit, že ve všem tom zmatku a bojování neměla její smrt kýžený emocionální dopad. Jiní zase prskali, že její smrt čekali už od chvíle, co se o ní Sam s Jonem začali na začátku dílu bavit. Když se ale podíváte na záběry reakcí diváků na YouTube, zjistíte, že většinu lidí její smrt překvapila a dojala. A většina lidí se také smutně uchechtla, že ji zabil právě onen klučina (kterému pro změnu ona pobila rodiče, quid pro quo).

Photo © HBO

Mimochodem, proč onen klučina? Protože byl divákům představen v minulých dílech a oni ho proto znali. Protože tímto činem se hezky uzavřel kruh jeho a Ygrittina příběhu – jejich dějové linie se nakonec ještě jednou spojily a scenáristé tak na nich udělali hezkou mašli. V podstatě z velmi podobného důvodu, proč David s Danem vyslali na sever postavu Lockea – tedy kvůli větší uzavřenosti příběhu a lepší provázanosti a sepjatosti jednotlivých dějových linií.

V knižní předloze je Ygrittina smrt mnohem nejasnější (protože není zřejmé, od koho onen šíp přiletěl) a její závěrečná výměna s Jonem je dramaturgicky výrazně propracovanější (spousta lidí podotýkala, že Ygrittino seriálové, „Nic nevíš,“ v dané situaci nedávalo příliš smysl). I tak podle mého názoru tato scéna v seriálu fungovala vcelku hezky.

Ygritte nalezl pod Věží Lorda velitele, jak s roztaženýma rukama leží v závěji starého sněhu. Z hrudi jí mezi ňadry trčel šíp. Na tvář jí napadaly krystalky ledu, jež ve světle měsíce budily dojem, jako by se jí na obličeji třpytila stříbrná maska.

Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Jon si všimnul, že ačkoliv byl šíp černý, končík měl z bílých kachních pírek. Ten není můj, řekl si, ten jsem nevystřelil já. I přesto měl však pocit, jako by to udělal.

Jakmile k ní zaklekl do sněhu, otevřela oči. „Jone Sněhu,“ řekla velmi tiše. Podle hlasu se zdálo, že jí šíp propíchl plíci. „Tohle už je jeden z těch opravdových hradů? Ne jen osamocená věž?“

„Přesně tak.“ Jon ji vzal za ruku.

„To je dobře,“ zašeptala. „Alespoň jeden pravý hrad jsem chtěla vidět, než… předtím, než…“

„Hradů uvidíš ještě stovky,“ slíbil jí. „Je dobojováno. Maester Aemon tě hned ošetří.“ Pohladil ji po vlasech. „Jsi přece políbená ohněm, vzpomínáš? To nosí štěstí. Na to, abys umřela, jeden šíp nestačí. Aemon ti ho vytáhne, zašije tě a na bolest ti dáme vypít trochu makové šťávy.“

Na to se jen usmála. „Vzpomínáš si, jak jsme byli v té jeskyni? Měli jsme v ní zůstat. Já ti to říkala.“

„Však se tam ještě vrátíme,“ řekl. „Přece mi neumíráš, Ygritte. Nezemřeš.“

„Ach.“ Ygritte mu položila dlaň na tvář. „Nic nevíš, Jone Sněhu,“ vzdychla před smrtí.

Shae

Jeden má skoro pocit, že čím dále se Hra o trůny dějově dostává a čím více lidí se na seriál dívá, tím více se na ni zároveň nabaluje záštiplných kritiků. Ani tato scéna proto neunikla detailnímu rozpitvávání. Lidé si pokládali spoustu všetečných otázek, a protože si pro ně nedokázali najít pořádné vysvětlení, spokojili se většinou s odpovědí: „Protože je Hra o trůny na dvě věci a její tvůrci nevědí, co dělají, a knihy jsou prostě lepší a oni to zmršili a… a… a…“ My už jsme ale v této chvíli moudřejší, takže si ty otázky dovedeme zodpovědět mnohem lépe.

Photo © HBO

Proč Tyrion neuškrtil Shae řetízkem ze zlatých rukou? Protože žádný takový řetěz ve světě seriálu neexistuje, neboť by byl i ve vysokém rozlišení špatně vidět. Detail drobných ručiček, jež se drží za palečky, se skvěle popisuje v knize, ale na obrazovce byste je těžko rozpoznávali. Tvůrci tento řetízek nahradili onou zlatou broží s trnem, která mě původně vedla k přesvědčení, že Tyrion Shae tím hrotem ubodá. Nakonec ale ne – seriál se držel předlohy a Shae byla – byť vlastním řetízkem – uškrcena.

Proč Shae zuřila, když v knize plakala a Tyriona odprošovala? Jednak proto, že to tak bylo dramatičtější (proto se v té scéně ani tolik nemluví), ale její reakce také vycházela z logiky situace. Shae došlo, co jí Tyrion přišel udělat, a po tom všem, co ona provedla jemu, zároveň věděla, že by jí ani slzy nepomohly.

Otázky typu Proč Tyrion do místnosti nevešel krbem? či Proč Tyrion při škrcení sklouznul z postele? jsou potom natolik hnidopišské, že jimi vůbec nebudeme ztrácet čas.

 „Můj pane?“ zvolal ženský hlas.

Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Kdysi dávno, když jsem ještě dokázal cítit bolest, by mě tohle možná ranilo. První krok byl nejtěžší. Když Tyrion došel k posteli, rozhrnul závěsy a ona se k němu otočila s rozespalým úsměvem na rtech. Ten úsměv jí pohasl, jen co ho uviděla. Povytáhla si přikrývku až k bradě, jako by ji něco takového mohlo ochránit. „Očekávala jsi snad někoho vyššího, drahoušku?“

Oči se jí naplnily velkými vlhkými slzami. „Co jsem tehdy řekla, jsem nemyslela vážně. Královna mě k tomu přinutila. Prosím. Tvůj otec mě tak hrozně děsí.“ Posadila se a nechala si přikrývku spadnout do klína. Byla pod ní úplně nahá s výjimkou řetízku, který jí visel kolem krku. Řetízku z držících se zlatých rukou.

„Má drahá Shae,“ řekl jí Tyrion něžně. „Celou tu dobu, co jsem seděl zavřený v černé cele a čekal na smrt, jsem dokázal myslet jen na to, jak jsi krásná. Oděná v hedvábí, hrubé tkanině nebo vůbec v ničem…“

„Můj pán se brzy vrátí. Měl bys jít, jinak… Nebo sis mě přišel odvést?“

„Byla jsi se mnou někdy ráda?“ Přiložil jí ruku na líc a vzpomínal na všechny ty okamžiky, kdy dělal to samé. Všechny ty minulé okamžiky, kdy ji objímal kolem pasu, rukama tiskl její malá pevná ňadra, hladil ji po krátkých černých vlasech, dotýkal se jejích rtů, tváří, uší. Všechny ty okamžiky, kdy ji rozevřel a za zvuků jejích vzdechů prstem prozkoumával její skrytou sladkost. „Líbilo se ti vůbec někdy, když jsem se tě dotýkal?“

„Více než cokoliv jiného,“ odpověděla, „můj lannisterský obře.“

Nic horšího jsi říci nemohla, drahoušku.

Tyrion vsunul pod otcův řetízek ruku a zakroutil jí. Očka se stáhla a zaryla se jí do krku. „Ruce zlaté studí na kůži, zato ruce ženy hřejí na duši,“ řekl. Zatímco se studené ruce dál utahovaly, ty hřejivé mu z tváře ubíjely slzy.

Tywin Lannister

Smrt Tywina Lannistera se zařadila mezi další z těch, které jsou dramaturgicky a scenáristicky vypiplané, ale kibicujícím divákům se přesto nepozdávaly, „protože v knize to bylo jinak.“ Fajn, tak si zkusme představit, jak by seriál fungoval, kdyby se měl držet knih tak pevně, jak všichni tito kritici chtějí:

Photo © HBO

Jamie přichází za Tyrionem do šatlavy a při pohledu na jeho zmatený výraz v obličeji mu vysvětluje, jak si poradil se strážnými, že ho ve spolupráci s Varysem jde propašovat za hranice, že celý hrad je prošpikovaný tajnými chodbičkami a vchody, a že si musí pospíšit. Následuje pětiminutový dialog, v němž Jamie bráškovi vysvětluje, že Tysha (v tuto chvíli diváci kroutí hlavou a pozvedají obočí, protože si již z první série nepamatují, kdo že to ta Tysha je: „To je ta ségra toho zrzka bez ptáka?“ „Ne, ta se jmenuje Asha, ale jenom v knížkách. V seriálu je to Yara. A ticho buď.“ „Tak ta divoženka, co je teď někde s tím malým klukem na severu?“ „Ne, to je zase Osha. Oni vlastně to Ashino jméno změnili jen proto, aby se Asha divákům nepletla s Oshou. Ale vlastně… no jo, co tihle dva? Co celou tuhle dobu dělají Osha s Rickonem? Ale ne, teď jsme něco propásli!“)…

Následuje tedy pětiminutový dialog, v němž Jamie vysvětluje Tyrionovi, že Tysha (jeho první láska, kterou si chtěl navzdory otcovu zákazu vzít za ženu… a která, jak mu Tywin řekl, byla pouze prostitutka, jíž pro něj otec najal… a kterou, aby Tyrionovi uštědřil lekci, nechal Tywin před zraky svého syna znásilnit svými rytíři) vlastně nebyla vůbec prostitutka, ale obyčejná dívka, která se do Tyriona skutečně zamilovala. Jen měla tu smůlu, že nepocházela z ušlechtilého rodu, a nebyla proto Tywinovi dost dobrá.

Toto odhalení poskytne Tyrionovi motivaci – zařekne se, že se Tywinovi pomstí. Proleze a proplazí se tedy úzkými uličkami ve zdech hradu k němu do komnat, zde si dalších pár minut povídá a škrtí úplně nahou Shae a dalších pár minut bádá, co a jak dál. Pak se snaží potichoučku proplížit kolem strážných… A nakonec nachází Tywina, téměř nahého, na záchodě.

Následuje dlouhý rozhovor, jenž se vztahuje na onu Tyshu, o níž má většina diváků doteď jen velmi vágní ponětí, a po mnoha, mnoha minutách Tyrion otce střílí. Jednou, do podbřišku, krev stéká Tywinovi do pubického ochlupení, do třísel, na penis, Tywin ztrácí kontrolu nad střevy, záchod vyplňuje odporný smrad.

Photo from Tumblr

Jak by se vám tato scéna v takto věrném provedení líbila? Ti samí lidé, kteří si na internetu stěžují, že je seriál tak často rozvleklý, že se v něm příliš povídá, že je v něm moc nahoty, nechutností a kdesi cosi, nyní – jako už tolikrát – hartusili, že se David Benioff s Danem Weissem přesně nedrželi knižní předlohy. Jenže všechny provedené změny měly svůj důvod:

Postava Tyshy byla vyškrtnuta proto, že by si ji diváci (a o diváky tu jde v první řadě – toto je seriál, nikoliv kniha) nepamatovali, a i kdyby si na ni vzpomněli, tak by k ní neměli žádný vztah, protože se s ní nikdy ani nesetkali. Příběh Tyriona a Tyshy má silný náboj v knize, ale zde by jednoduše nefungoval. Ona beztak spousta lidí tvrdí, že ta scéna nefungovala ani v souvislosti s Shae, protože její postava jim nikdy nepřišla dostatečně prokreslená, takže se jednomu chce skoro sprásknout rukama a povzdychnout si: „Proč se vůbec namáhat?“

Gif from Tumblr

Co se nahoty týče, zmiňovali jsme již, že ji tvůrci seriálu nadužívali, že je za to lidé kritizovali, oni že si tuto kritiku vzali k srdci, a že nyní nahotou šetří. Není proto divu, že Shae je ve scéně své smrti relativně zahalená – její nahota tam není potřeba. A také je vcelku na místě, že není docela nahý ani Tywin. Zajímavé je, že zatímco první odklon od knižní předlohy přinutil spoustu pisálků pohoršeně pozvednout obočí, ten druhý nikomu zas tolik nevadil. Zajímavé je to. A zvláštní. Velmi, velmi zvláštní…

Že Tywin neztratí nad svými střevy v době smrti kontrolu, také nebylo lehkovážné rozhodnutí či nějaké opomenutí ze strany tvůrců: Co funguje v knize, nemusí nutně fungovat na obrazovce. Zatímco v knize je takový konec šokující, plný děsu, černého humoru a určitého pocitu zadostiučinění, v seriálu by taková scéna působila parodicky, nemístně, nevkusně.

Zkrátka a dobře, lidé by si při sledování měli uvědomit, že se nedívají na stránku po stránce, okénko po okénku, převedenou knižní ságu. Kniha a seriál jsou odlišná média s vlastními pravidly. Takže než začnete porovnávat jedno s druhým a seriál nelítostně soudit, zamyslete se nad tím, jak ten pořad funguje sám o sobě. A i kdyby vám třeba přišlo, že v jakémkoliv ohledu nefunguje vůbec, tak se přece můžete utěšovat vědomím, že knihy zůstávají neměnné, že v knihách jsou ony scény stále tak dokonalé, jak si je pamatujete.

 „Jen jednu věc mi ještě řekni a já si půjdu po svých. Na jednu otázku mi odpověz. Alespoň to mi dlužíš.„

„Nedlužím ti vůbec nic.“

„A za celý život jsi mi toho dal ještě méně. Na tuhle otázku mi ale odpovíš. Co jsi provedl s Tyshou?“

Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

„Tyshou?“

Ani si nepamatuje, jak se jmenovala.

„S tou dívkou, kterou jsem si vzal.“

„Jistě. S tvou první kurvou.“

Tyrion otci zamířil na hruď. „Ještě jednou použiješ to slovo, a já tě zabiju.“

„Na to nemáš odvahu.“

„Tak se o tom přesvědčíme, ne? Slůvko je to krátké a zdá se, že se ti vyslovuje tak snadno.“ Tyrion otci netrpělivě pokynul kuší. „Tysha. Co jsi s ní po mé výchovné lekci udělal?“

„Nevzpomínám si.“

„Tak se zamysli. Nechal jsi ji zabít?“

Jeho otec našpulil rty. „Pro to nebyl důvod. Uvědomila si, kde je její místo… a pokud si to dobře vybavuji, tak za to dostala i slušně zaplaceno. Předpokládám, že ji pak správce vyprovodil. Ani mě nenapadlo se ho na ni potom ptát.“

„Vyprovodil kam?“

„Nejspíš tam, kam chodí všechny kurvy.“

Tyrion stiskl spoušť. Kuše vystřelila právě ve chvíli, kdy se Lord Tywin zvedal. Hrot ho zasáhl těsně nad třísla a on se usadil se zabručením zpátky. Trubice šípu se mu zarazila hluboko do masa, až po končík. Kolem dříku začala vytékat krev, kapala mu na pubické chloupky a stékala po holých stehnech. „Tys mě střelil,“ řekl nevěřícně, oči skelné překvapením.

„Vždycky jste dokázal přesně odhadnout situaci, můj pane,“ řekl Tyrion. „Nejspíš proto z vás udělali královu Pravou ruku.“

„Ty… ty nejsi… nejsi můj syn.“

„A právě v tom se mýlíš, otče. Sám se pokládám za tebe ve zmenšeném vydání. Prokaž mi nyní laskavost a zemři rychle. Musím stihnout loď.“

Tyrionův otec pro jednou udělal přesně to, oč ho syn požádal. Důkazem byl náhlý zápach způsobený střevy, která se mu v okamžiku smrti vyprázdnila. Alespoň že v tu chvíli seděl na příslušném místě, pomyslel si Tyrion. Smrad, který se rozšířil po záchodě, byl však jasným důkazem toho, že onen tolikrát opakovaný vtip o jeho otci byl pouhou další lží.

Jak se totiž ukázalo, Lord Tywin Lannister zlato nesral.

Mimochodem, na kreativní rozhodnutí, jež stálo za vynecháním veškerých zmínek o Tyshe z této pasáže, se samotných tvůrců zeptal jeden fanoušek během letošního Comic Conu. Odpověď Davida Benioffa ve své podstatě přímo odráží vše, o čem jsme se v tomto článku doposud bavili, takže ji můžeme použít jako takovou tvůrčí tečku:

Photo by Gage Skidmore, Flickr, CC BY-NA 2.0

„Když adaptujete nějakou knihu, tak o určité věci prostě nevyhnutelně přijdete. Jedním z největších problémů je, že v seriálu nemáme přístup k tomu, co si postavy zrovna myslí. A zrovna v téhle části knihy se čtenářům poodhaluje Tyrionova úchvatná, pohnutá minulost, a to jen díky všemu tomu, co se mu odehrává v hlavě. Na mnoha stránkách se tam vysvětluje, co přesně se tehdy stalo, a celá tahle pasáž je jedním z nejsilnějších momentů jeho příběhu.

„Kámen úrazu spočívá v tom, že kdybychom tohle měli v seriálu nějak zobrazit, museli bychom to udělat buď pomocí dialogu, nebo nějaké akce. Akcí – třeba nějakým flashbackem – jsme to udělat nechtěli, protože jsme v seriálu tyhle prostřihy do minulosti doposud nepoužili, a nechat to celé odvykládat nějakým vypravěčem také nepřipadalo v úvahu. Zbývala tedy jen možnost natočit dlouhatánskou scénu dialogu, ve které by se všechno vysvětlilo, ale ta byla nereálná.

„Takovýchhle vynechaných scén je v seriálu spousta a se žádnou z nich se neloučíme snadno, protože jde kolikrát o jedny z našich nejoblíbenějších knižních pasáží. Jenže když máme nějakých 540 minut na to, abychom odvyprávěli příběh celé jedné sezóny, tak se ne všechny z nejrůznějších důvodů dají ukázat na obrazovce.

Photo from Pinterest

„A tohle tak trochu souvisí s počtem dílů na sezónu. Můžete nám věřit, že už jenom kvůli možnostem vyprávění příběhu bychom sami velmi rádi měli třináct dílů v každé řadě. To by byla senzace! Potíž je v tom, že to jednoduše nejde, protože jakmile dokončíme postprodukci jedné sezóny, okamžitě začínáme s předprodukcí sezóny nadcházející. Mezi koncem jedné řady a začátkem té další už takhle nemáme vůbec žádný čas. Nestíhali bychom tedy natočit o tři díly navíc a udržet si přitom kvalitu seriálu co se týče produkce, zahraničních natáčecích lokací, zvláštních efektů včetně draků a tak vůbec.

„George tuhle nabádal fanoušky, aby si přečetli i předlohu, a my vždycky tak trochu doufali, že náš seriál bude postrkovat diváky, kteří ty knihy do té doby neměli v ruce, aby se do nich začetli. Dokonce víme, že u spousty fanoušků to takhle funguje. A když se ti lidé do těch knih ponoří, zjistí o svých oblíbených postavách mnohem více, než kolik by se dozvěděli čistě jen ze seriálu. Mohou s nimi strávit mnohem větší množství času, poznat je více do hloubky. Takže ačkoliv se snažíme, seč nám síly stačí, absolutně nemáme šanci zobrazit v jedné řadě seriálu stejné množství detailů a příběhu, kolik jich najdete ve dvanáctisetstránkové knize.

„A na závěr bych snad jen dodal, že než jsme s Georgem mluvili poprvé, tak naše zadání bylo adaptovat ty knihy do podoby celovečerních filmů. Každá kniha se měla přepsat do podoby jednoho celovečerního snímku. Takže si jen představte Hru o trůny jako dvouapůlhodinový film… Jen pomyslete na to, jak moc by ta předloha byla zmrzačena, a kolik by se z ní muselo vysekat. Jedním z důvodů, proč jsme ji chtěli adaptovat coby seriál – a George s námi v tomhle ohledu naštěstí souhlasil –, byl ten rozsah deseti hodin. V případě Bouře mečů dokonce dvaceti. A i tak nás neustále překvapuje, jak ohromné množství detailů se tam prostě nedá narvat.“

Tímto se dostáváme na úplný závěr mé části o adaptaci Písně ledu a ohně do podoby seriálové Hry o trůny. Následovat bude zamyšlení Hany Richterové nad kvalitami českého knižního překladu této úchvatné ságy. Jak totiž zpívá/křičí pán ve videu tady dole, „Knížky jsou lepší,“ což je možná v mnoha ohledech pravda, ale…

Video s českými titulky najdete na TOMTO odkaze.

————————

Korekce: Lucifrid

————————