Adaptace a překlad Hry o trůny 9/11: Úmrtí ze čtvrté řady (I/II)

Joffrey Baratheon

Photo © HBO

Tato scéna se tvůrcům také velice povedla. Snad si jen všimnete, o kolik více postav v ní má v knize nějakou roli. Tyto škrty ale byly v seriálu kvůli přehlednosti a toku vyprávění vcelku pochopitelně odstraněny.

Namísto všech postav, jichž se tvůrci museli pro přehlednost zbavit, však v seriálu přibyl Jamie. Ten byl v knize touto dobou stále na cestě (což si seriál nemohl dovolit – zde postavy nemohou strávit půlku série obyčejným pochodováním, zde se musí stále něco dít) a do Králova přístaviště dorazil až ve chvíli, kdy jeho syn král ležel na chladném mramoru. Proto také mělo jeho „shledání“ se sestrou u Joffreyho těla výrazně odlišný náboj než v seriálu. Zatímco v něm byl Jamie vykreslen skoro jako násilník, v knize se po sobě sourozenci po dlouhém odloučení vrhli oba dva.

Photo from MemeGenerator

A pokud by vás zarazila zmínka o vepřích: Zatímco si v seriálu trpaslíci, kteří na Joffreyho pokyn přehrávají před lidmi Válku pěti králů, „osedlali“ podomácku vyrobené symbolické makety zvířat a lidí, v knize jezdili na živých zvířatech – prasatech a psech. To se bez použití haldy efektů v seriálu udělat nedalo (zvířata jsou nechvalně známá tím, jak špatně se s nimi na placu pracuje), takže se muselo trochu improvizovat.

(Mimochodem, pokud by vás napadla vhodnější alternativa pro citoslovce kašlání, dejte vědět. Já sám zvažoval například ještě chrchly, což mi ale přijde takové příliš zahleněné, kch, které by mi zase spíše sedělo jako citoslovce posměchu, pošklebku, opovržení nebo něčeho takového, a ekch, jež by se mi spíše hodilo ke kýchání. Inu, výraz, který je nakonec v textu – Děkuji, pane Kantůrku! –, mně osobně jednoduše přišel jako nejlepší možná volba…)

„Strýček ještě neochutnal můj holubí koláč.“ V jedné ruce Joffrey držel pohár a tou druhou Tyrionovi hrábnul do koláče. „Nedat si ani sousto nosí smůlu,“ pokáral ho a nacpal si plnou pusu horkým kořeněným masem. „Vidíš, jaká je to dobrota?“ Vyprsknul pár drobků z kůrky, odkašlal si a nabral si další hrst. „Je ale trochu suchý. Bude potřeba ho něčím spláchnout.“ Joff si dal hlt vína a znovu zakašlal, tentokrát silněji. „Chci tě vidět, kašly, vidět, jak si osedláš, kašly kašly, toho vepře, strýčku. Chci…“ Větu mu přerušil záchvat kašle.

Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Margaery se na něj znepokojeně podívala. „Vaše Výsosti?“

„To, kašly, je tím, kašly, koláčem, kašly. O nic ne– kašly, to ten koláč.“ Joff se znovu napil, alespoň se o to tedy pokusil. Jakmile jím zacloumal další záchvat kašle, všechno víno vyprskal zpět do poháru. Začal rudnout v obličeji. „Já, kašly, nemůžu, kašly kašly kašly kašly…“ Pohár mu vypadl z ruky a po pódiu se rozlilo tmavě rudé víno.

„Dáví se,“ zalapala královna Margaery po dechu. Její babička přešla až k ní. „Pomozte přece někdo tomu chudákovi!“ zaburácela Trnová královna hlasem desetkrát mohutnějším, než byla ona sama. „Hlupáci! To budete jen tak postávat opodál? Pomozte svému králi!“

Ser Garlan odstrčil Tyriona z cesty a začal Joffreyho bušit do zad. Ser Osmund Kettleback králi roztrhnul límec. Chlapci se z hrdla vydral děsivě vysoký sípavý zvuk; zvuk, který by člověk vydával, kdyby se snažil vysát řeku brčkem rákosu. Ten zvuk ale brzy utichl, což bylo ještě děsivější. „Otočte ho!“ zakřičel Mace Tyrell na všechny, a přitom na nikoho. „Otočte ho hlavou dolů a zatřeste jím!“ Jiný hlas volal, „Vodu, doneste mu někdo vodu!“ Nejvyšší septon se začal hlasitě modlit. Hlavní maester Pycelle na někoho křičel, aby mu pomohli přinést z jeho komnaty lektvary. Joffrey si začal rukama drásat hrdlo a nehty si z něj vyrývat krvavé cáry masa. Pod kůží mu vystupovaly svaly, zaťaté a ztvrdlé na kámen. Princ Tommen ječel a vzlykal.

On umře, uvědomil si Tyrion. […] Jakmile uslyšel Cersein výkřik, věděl, že je po všem.

Měl bych odejít. Hned teď. Místo toho se přikolébal k ní.

Jeho sestra seděla v kaluži vína a syna chovala v náručí. Šaty měla natržené a potřísněné vínem, v obličeji ale byla bílá jako křída. K Joffreyho tělu se přiblížil vychrtlý černý pes a přičichnul k němu. „Ten chlapec je mrtvý, Cersei,“ řekl Lord Tywin. Zatímco jeden ze strážných odháněl psa, položil on dceři ruku na rameno. „Už ho pusť. Polož ho.“ Jako by ho neslyšela. Bylo zapotřebí dvou členů Královské stráže, aby jí rozevřeli zaťaté pěsti a tělo krále Joffreyho Baratheona se tak mohlo schlíple a bez života svézt na podlahu.

Nejvyšší septon k němu přiklekl. „Otče na nebesích, suď našeho dobrého Krále Joffreyho spravedlivě,“ přednesl a začal přeříkávat modlitbu za mrtvé. Margaery Tyrell se rozplakala a Tyrion zaslechl, jak ji její matka Lady Alerie konejší slovy, „Zaskočilo mu, drahoušku. Udusil se tím koláčem. Ty za to přece nemůžeš. Prostě se udusil. Na vlastní oči jsme to všichni viděli.“

„Neudusil se.“ Cersein hlas byl ostrý jako meč Sera Illyna. „Můj syn byl otráven.“ Podívala se na bílé rytíře, kteří stáli bezradně kolem ní. „Královští strážci, plňte svou povinnost.“

„Má paní?“ zeptal se nejistě Ser Loras.

„Zatkněte mého bratra,“ poručila mu. „To on je viníkem, ten skřet. On a jeho ženuška. To oni mi zabili syna. Vašeho krále. Chopte se jich!“

Lysa Arryn

Tahle scéna vyvolala po svém odvysílání značnou vlnu reakcí. Někteří láteřili, že Lady Lysa vykřikla, ačkoliv měla bezhlesně spadnout. Tato výtka je ale až dětinsky puntičkářská. Jiní si stěžovali, že v ní chybí zpěvák Marillion, na něhož Petyr později svalil vinu za zabití Lady Arrynové. Jeho vyškrtnutí je ale pochopitelné – scéna by se pro potřeby televize příliš natáhla a zkomplikovala. Jak se ukázalo, tvůrci seriálu si dokázali poradit i bez něj.

Nejčastější výtka se ale vztahovala k Petyrově poslední větě. Záměna „jenom Cat,“ za „tvoji sestru“ se spousty lidí osobně dotkla, protože jde o jednu z těch známějších replik v celé knižní sáze. Jenže tvůrci seriálu museli myslet na diváky nečtenáře, kteří by si onu kočkovitou Cat nutně nemusely dát dohromady s Catelyne. Varianta, již použili, je v tomto ohledu mnohem jasnější.

„Proč jsi ji políbil? Proč? Jsme teď spolu, po takové době jsme konečně spolu. Proč bys jen toužil líbat zrovna ji? Proooooč?“

Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

„Lyso,“ vzdychl Petyr, „po všech těch bouřích, které jsme spolu přečkali, bys mi měla trochu více důvěřovat. Přísahám, že dokud budeme oba živi, tak tě již neopustím.“

„Opravdu?“ zeptala se plačtivě. „Ach, skutečně?“

„Přesně tak. Tak už tu dívku pusť a pojď mě políbit.“

Lysa se Petyrovi s brekem vrhla do náruče. Zatímco se objímali, Sansa se po čtyřech odplazila od Měsíčních dveří a rukama objala nejbližší sloup. Cítila, jak jí buší srdce. Ve vlasech měla sníh a na pravé noze jí chyběla bota. Musela mi spadnout. Otřásla se a sevřela sloup o trochu pevněji.

Malík nechal Lysu chvilku lkát na své hrudi, pak jí položil ruce na ramena a zlehka ji políbil. „Má sladká, hloupoučká, žárlivá ženuško,“ řekl jí pobaveně. „Přísahám ti, že jsem celý život miloval jen jednu ženu.“

Lysa Arrynová se bázlivě usmála. „Jednu jedinou?“

„Jenom Cat.“ Krátce a rázně do ní strčil.

Lysa udělala krok zpět a na mokrém mramoru jí podklouzly nohy. A najednou byla pryč. Ani nevykřikla. Kromě hučení vzduchu se dlouho neozval jediný zvuk.

Photo © HBO

Oberyn Martell

Tato scéna je v celé historii Hry o trůny jednou z nejvychvalovanějších. Ačkoliv se tvůrci zbavili pár detailů, které by na obrazovce buď vypadaly nechutně a nemístně (Tyrionovo zvracení), nebo by svou přepáleností hraničily s neuvěřitelností a groteskností (jeho hysterický smích), souboj Hory s Rudou zmijí se knižní předlohy drží velmi věrně.

Jedinou drobností, nad níž se určitá část diváků pozastavila, bylo snad jen to, že dokud Lord Tywin nevyřkne ortel, není tak úplně jasné, jak zápas dopadl, protože mrtví vypadají na konci jak Oberyn, tak i Hora (který má v těle díru od Oberynova kopí, leží jen tak na zádech a v jeho mohutném brnění není vůbec vidět, jestli dýchá).

Photo by Robert Ball, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Princ Oberyn postoupil blíž. „Vyslov její jméno!“ Jednou nohou si stoupl Hoře na hruď a oběma rukama zvedl meč nad hlavu. Jestli jím chtěl Gregorovi useknout hlavu, nebo mu špičku meče vrazit do hledí přilby, to se Tyrion již nedozvěděl. Clegan totiž bleskurychle natáhl ruku a chňapl Dorňana pod kolenem. Rudá zmije po něm divoce sekla mečem, ale protože stál vychýlen z rovnováhy, udělal Hoře jeho ostřím pouze další důlek v brnění. Meč mu pak už byl k ničemu, protože Gregor zesílil stisk, zakroutil rukou a jediným škubnutím povalil Dorňana přímo na sebe. Zápasili spolu v prachu a krvi a kopí, stále zaražené v Hoře, se viklalo sem a tam. Tyrion ke své hrůze sledoval, jak Hora ovíjí jednu ruku kolem prince a přitahuje si ho těsněji k hrudi, skoro jako by byli milenci.

„Ellia z Dornu,“ slyšeli všichni zaburácet Sera Gregora, když si byli oba tak blízko, že by se mohli políbit. Hlubokým hlasem duněl z přilby, „zabil jsem toho jejího vřeštícího spratka.“ Svou volnou ruku vrazil Oberynovi do nechráněného obličeje a ocelovými prsty mu zajel do důlků. „Pak jsem ji znásilnil.“ Clegane udeřil Dorňana do úst a ze zubů mu nadělal třísky. „A pak jsem jí rozmlátil tu její zasranou hlavu. Takhle.“ Když napřahoval svou obří pěst, skoro se zdálo, jako by se z krve na jeho železné rukavici v chladném ranním vzduchu kouřilo. Ozvalo se nechutné křupnutí. Ellaria zaječela hrůzou a v Tyrionovi vzkypěla snídaně. Padl na kolena a vyvrhnul slaninu, párky, jablečné dorty i obě porce smažených vajec s cibulkou a dornskými papričkami.

Slova, jimiž ho otec odsoudil, k němu nedolehla. Snad ani žádných nebylo třeba. Vložil jsem svůj život do rukou Rudé zmiji a on ho upustil. Když si  Tyrion později uvědomil, že zmije žádné ruce nemají, začal se hystericky smát.

————————

Korekce: Lucifrid

————————