Adaptace a překlad Hry o trůny 8/11: Úmrtí z třetí řady
Otrokář Kraznys
V této scéně v knize si povšimněte několika věcí:
1) Irri a Jhiqui jsou obě stále naživu: Danyiných služebných se tvůrci zbavili pro zjednodušení děje – s nimi by v seriálu bylo poněkud přelidněno.
2) Ve vzduchu jsou v jednu chvíli všichni tři draci – jen jednoho draka v tomto kousku scény vidíme kvůli rozpočtu. Protože je animace draků v seriálu natolik kvalitní, tak také stojí velké peníze – peníze, které je lepší investovat do kulis, natáčecích lokací, herců, jiných triků apod.
3) Celá scéna čtenářům připadá mnohem grandióznější i díky počtu lidí na náměstí. Na ty sice technicky je v seriálu pár záběrů, ale jakmile dojde na akci, kamera zabírá účastníky krveprolití povětšinou poměrně zblízka. Divák tedy najednou nevidí příliš mnoho lidí, což tvůrce vyšlo na méně, než kolik by je stály nějaké obrovské davové/trikové scény.
4) Kraznys má mnohem delší vousy, které si navíc mastí vonnými oleji. Tato změna s největší pravděpodobností souvisela s vizuální (ne)přitažlivostí této postavy v původní podobě. Mastné vousy jsou skvělý detail v knize, ale na obrazovce by se na ně nejspíše jen málokdo rád díval.
5) A v knize konečně opět není slyšet cizí jazyk, zatímco tvůrci seriálu divákům dopřáli poslech krásně vymyšlené valyrijštiny.
„Nechce se poddat,“ řekl Kraznys.
„Pro to je snadné vysvětlení. Drak se nedá zotročit.“ Dany otrokáře vší silou sekla bičem do obličeje. Kraznys zaječel a ucouvl nazad. Po lících se mu řinula rudá krev a stékala mu do naparfémovaného plnovousu. Kožené prsty harpie mu jediným švihnutím rozervaly tvář na cáry, avšak Dany se prohlížením té spouště nezdržovala.
„Drogone,“ zvolala, nahlas a sladce, bez jediné známky strachu. „Dracarys.“
Černý drak rozepjal křídla a zařval. Sloup vířících tmavých plamenů zasáhl Kraznyse přímo do obličeje. Oči mu vytekly z důlků a skapaly po tvářích a olej, jenž si masíroval do vlasů a vousů, zahořel s takovou prudkostí, až otrokáři na okamžik nasadil plamennou korunu dvakrát tak vysokou jako jeho hlava. Náhlý zápach seškvařeného masa přebil i její parfém a jeho kvílení jako by přehlušovalo všechen další zvuk.
Náměstí trestu se poté změnilo v změť krve a chaosu. Dobří páni vřískali, klopýtali, odstrkovali jeden druhého z cesty a ve spěchu si zakopávali o lemy tokarů. Drogon téměř lenivě přeletěl nad Kraznyse a křídly bušil ve vzduchu. Zatímco dával otrokáři znovu okusit svůj oheň, Irri a Jhiqui pustily ze řetězu Viseriona a Rhaegala, takže ve vzduchu najednou létali hned tři draci.
Když se Dany otočila, uviděla, že celá třetina pyšných astaporských válečníků s ďábelskými rohy na helmách marně zápasila, aby se udržela v sedlech na svých vyděšených koních. Druhá třetina pak prchala v oslnivé záři nablýskané mědi.
Craster a Jeor Mormont
Tato scéna měla vyznít chaoticky a chaotická ve výsledku je. Nezáleží tedy na tom, která postava v ní měla udělat či udělala co. Zajímavé zde je především to, že Lorda Mormonta bodne v seriálu jeho bratr do zad, nikoliv do břicha, jako je tomu v knize. Toto bodnutí do zad má vcelku jasný symbolický význam.
Craster byl rychlejší, než bylo podle Sama vůbec možné. Se sekerou v ruce se vrhnul přes celý stůl. Ozval se ženský výkřik, Garth Greenaway se Sirotkem Ossem tasili nože, Karl udělal pár kroků vzad a zakopl o Sera Byama, jenž ležel zraněný na podlaze. V jednu chvíli si k němu Craster razil cestu a plival jeho směrem nadávky a hned nato z pusy plival krev. Dirk ho totiž chňapnul za vlasy, škubnul mu hlavou dozadu a jediným plynulým pohybem mu prořízl hrdlo od ucha k uchu. Poté ho vší silou odstrčil, Craster přepadl naznak a obličejem přistál na Seru Byamovi.
Zatímco se Craster topil ve vlastní krvi a jeho sekyra mu vyklouzávala z prstů, Byam řval bolestí. Dvě z Crasterových manželek plakaly, třetí nadávala a čtvrtá vyskočila na Sladkého Donnela a pokoušela se mu vydrápat oči. Srazil ji na podlahu.
Lord Velitel stál nad Crasterovým mrtvým tělem, obličej potemnělý hněvem. „Za tohle nás bohové proklejí,“ zvolal. „Není odpornějšího zločinu, než když host zaseje pod střechou hostitele sémě vraždy. Podle všech zákonů domovského krbu musí-…“
„Za Zdí žádné zákony neexistují, starče. Vzpomínáte?“ Dirk popadl jednu z Crasterových žen za ruku a přiložil jí špičku své zakrvavené dýky pod bradu. „Ukaž nám, kde skladoval zásoby jídla, nebo dopadneš stejně jako on, ženská.“
„Pusť ji.“ Mormont k němu udělal krok. „Za tohle přijdeš o hlavu, ty–“
Garth z Greenaway mu zastoupil cestu a Ollo Lophand jím škubnul zpátky. Oba v rukách svírali čepele. „Držte jazyk za zuby,“ varoval ho Ollo.
Namísto toho Lord Velitel sáhl po své dýce. Ollo měl sice jen jednu ruku, ale zato velmi hbitou. Vyvlékl se z Mormontova sevření, vrazil starci do břicha nůž a rudý ho hned vytáhl.
A celý svět pak zešílel.
Catelyn Starková, Robb Stark (& Talisa Starková)
Ach, tahle scéna! Sama o sobě funguje v seriálu úžasně, ale v knížce se přeci jen odehrála trošku jinak. Začněme například u kapely. Ta měla být velmi špatná, protože v ní nehráli hudebníci (kdo mezi nimi poznal bubeníka z Coldplay Willa Championa?), ale kušníci. Takže žádné melodické Rains of Castamere; ohyzdné skřípání se mělo ozývat. Jenže to by neznělo hezky, mohlo by to být divákům až nepříjemné a jednoduše by se to nehodilo do učesané reality seriálu.
Dále: Robbova manželka na svatbě být vůbec neměla. Čert vem fakt, že si Robb v knize nevzal žádnou léčitelku z bitevního pole, ale urozenou Lady Westerling. Ona manželka měla zůstat naživu, aby její potomek mohl v budoucnu hrát potenciálně důležitou roli. Jako moment překvapení bodnutí do břicha zafungovalo na výbornou, ale kdo ví, jak tuto zapeklitost tvůrci seriálu vyřeší.
Catelyniným rukojmím, jemuž drží u krku nůž, v knize není manželka Lorda Freye, nýbrž jeho mentálně opožděný vnuk, jenž na svatbě bavil přítomné hosty coby šašek. Jeho konec byl ale stejný jako v případě chudinky Freyovy manželky. Zde možná tvůrcům a cenzorům nepřišlo košer podřezávat mentálně retardovaného člověka? Nebo doufali, že hrozba podříznutí manželky bude mít větší váhu, než by měla v případě vnuka? Nebo se snad postava šaška tematicky nehodila k závažnosti celé situace (lidé by se uchechtávali, jak by mu zvonily rolničky na čepici, a přitom by se měli bát o osud svých postav)? Kdo ví…
A ještě co se Cat týče, spoustě lidem se nezamlouvalo, že si před smrtí nerozdrápala obličej. Toto je ale vcelku pochopitelný nedostatek – jen ty efekty by trvalo natočit nesmírně dlouho a vyšly by na nemalé jmění.
Bum, zaduněl buben, bum bum bum bum. Stařec stáhl rty a pak je vyšpulil. Nůž, vlhký od potu, začal Catelyn z třesoucí se ruky vyklouzávat. „Syna za syna byste chtěla, baže,“ zopakoval. „Jenže tohle je můj vnuk… a beztak mi byl odjakživa k ničemu.“
Muž v tmavém brnění a bledě růžovém plášti potřísněném krví přistoupil k Robbovi. „Jamie Lannister posílá pozdravy.“ Vrazil jejímu synovi meč do srdce a zakroutil jím.
Robb svůj slib možná porušil, zato Catelyn slovo dodržela. Prudce zatáhla Aegonovi za vlasy a řezala ho do krku tak dlouho, až ostří nože narazilo na kost. Mezi prsty jí protékala horká krev. Rolničky na jeho čepici zvonily a zvonily a do toho se ozýval buben bum bum bum.
Někdo jí nakonec nůž z ruky vzal. Slzy, jež jí stékaly po tvářích, pálily jako kapky octa. Deset rozzuřených havranů ji svými pařáty drápalo do obličeje, rvalo jí z něj cáry masa a zanechávalo hluboké brázdy, jež přetékaly krví. Cítila ji na rtech. Tolik to bolí, pomyslela si. Naše děti, Nede, všechna naše milovaná děťátka. Rickon, Bran, Arya, Sansa, Robb… Robb… Prosím, Nede, prosím tě, ať toho už nechají, ať už to přestane bolet…
Čiré slzy se mísily s těmi rudými a z její tváře, již Ned tolik miloval, brzy zbyly jen cáry. Catelyn Starková zvedla ruce a dívala se, jak jí po dlouhých prstech přes zápěstí až pod rukávy šatů stéká krev. Šarlatoví červi jí pomalu slézali po pažích pod oblečení. Lechtá to. Ta myšlenka ji rozesmála, avšak vzápětí začala křičet.
„Zešílela,“ řekl kdosi, „přišla o rozum.“ A někdo další dodal, „skončete to,“ načež ji něčí ruka popadla zezadu za vlasy stejným způsobem, jakým to ona předtím udělala Rolničkovi. Catelyn si pomyslela, Ne, nedělejte to, nestříhejte mě, Nedovi se moje vlasy takhle líbí. A pak už jen ucítila, jak se jí do hrdla chladně a rudě zahryzla ocel.
————————
Korekce: Lucifrid
————————
Pokud jde o konec té scény Rudé svatby, je jednou z těch, která je jasně lepší v seriálu. Nevím jestli tvůrcům nepřišlo košer tam mít mentálně retardovaného v takové scéně (i když bych se moc nedivil), nicméně nikoho ani ve snu nemohlo napadnout, že by lordu Freyovi na něm záleželo, tu scénu v knize bylo možné brát jen jako výraz naprostého zoufalství Catelyn. V seriálu to dávalo větší smysl a pro lidi co nečetli knihu, určitou naději, že všechno přece jen dobře dopadne.. která byla krutě a ze strany lorda Freye cynicky zašlapána do prachu.
Jinak rozdrápání obličeje by mělo smysl, kdyby se počítalo s Lady Stoneheart…
S tou Lady S. opravdu ještě nezoufejte. Na vše je zatím dost času 😉