Adaptace a překlad Hry o trůny 6/11: Praktičnost & Uvěřitelnost

Photo by Kittanee, Deviant Art

Tato poslední kategorie změn se již týká pouze drobností, jež na sebe ale na internetu občas strhávají stejné množství pozornosti jako změny zásadní – například změny postav a struktury. Řeč je tu především o úpravách, které bylo třeba učinit buď z toho důvodu, že by původní koncepce na obrazovkách vypadala směšně a obrazově by vůbec nefungovala, nebo že by kvůli jejich realizaci herci museli trávit dlouhé hodiny zbytečně v maskérně, což by je stálo nervy a tvůrce spoustu peněz.

Lidé si tak mohou na internetu psát, že seriálový Daario Naharis nemá plnovous a nebarví si ho na fialovo, ale jen si zkuste představit, jak by to v reálu asi vypadalo… Oni to David s Danem jistě při kamerových testech zkoušeli, ale nejspíš sami museli uznat, že by chudák Daario vypadal jako klaun. Podobně v seriálu nikoho neuvidíte nosit fialové kontaktní čočky, ačkoliv fialová barva očí je v knižním světě George R. R. Martina ne zrovna neobvyklou mutací. Na obrazovce by fialové oči vypadaly podivně, nepřirozeně – skoro jako… fialové kontaktní čočky.

A stejně nepřirozená – ve smyslu přepálená a špatně uvěřitelná – by byla i Lorasova knižní reakce na smrt krále Renlyho. Zatímco v seriálu Loras (do ohlušujícího zvuku nesouhlasného bručení čtenářů) zkroušeně sedí u Renlyho těla, pláče a zaříká se, že najde a potrestá Renlyho vraha, v knize ho popadne amok a mečem rozseká na maděru několik poblíž stojících strážných. Opět si zkuste představit, jak by taková scéna v reálu fungovala… Dosti špatně. Loras není Gregor Clegane, takže ho seriál nemůže malovat stejným štětcem.

Photo from Reddit

Další drobná změna, jejíž příčina má tentokrát původ v praktičnosti a finanční nákladnosti provedení, postihla postavu Tyriona Lannistera. Ten měl v bitvě u Černé vody přijít o celý nos, ne si jen vysloužit dlouhou jizvu přes obličej. On už ovšem Peter Dinklage takhle tráví kvůli oné jizvě každý den v maskérně minimálně hodinu dvě. Kdyby mu maskéři a trikaři měli odstraňovat ještě nos, trvalo by to o to déle a vyšlo na strašlivé peníze. Nehledě na fakt, že ztráta nosu by byla v obrazovém médiu přeci jen až příliš silná káva. Jedna věc je si o takové věci číst, ale dívat se, jak si Tyrion v každé scéně seriálu dloube stroupky v místech, kde měl nos, by hraničila s žánrem hororu. Z podobného důvodu si Catelyn před smrtí nerozdrápala celý obličej a Joffrey zase krk – i to by zabralo spoustu času při natáčení, spotřebovalo dost financí a ve výsledku by to beztak bylo „až moc“.

Z velmi praktického důvodu v seriálu také došlo k zestárnutí většiny dětských a dospívajících postav. Zatímco Robbovi a Jonovi je v knize 15 let, v seriálu má být postavám v první sérii 17; Branovi je v seriálu místo 7 let 10, Sanse místo 10 let 13, Aryie místo 9 let 11 a Joffreymu místo 13 let 16. Všechny tyto změny se údajně odvíjejí od počáteční nutnosti nechat trochu zestárnout postavu Dany. Proč nutnosti? Zkuste si vybavit Danyin dějový oblouk v první sezóně. A teď si představte, že by té postavě ve scénách s Khal Drogem mělo být třináct let. Proti (byť i jen naznačenému) zobrazování takových věcí jsou snad i zákony. Dany tedy musela být o pár let starší a ostatní děti jí bylo třeba věkově trochu přiblížit.

Photo © HBO

Ono mělo toto postaršování zároveň jistou estetickou výhodu: Čím starší dítě (nebo dospělého – v případě středoškolských dramat) najmete, tím méně je na něm vidět jeho následný vývoj, a to jednak z toho důvodu, že už tolik nevyroste, ale také proto, že pokud nedojde k nějaké zásadní transformaci ve tváři, tak si divák ani nevšimne tolika změn – na něco takového probíhá jeho vývoj až příliš plynule. V tomto ohledu však dělá obzvlášť představitel Brana tvůrcům Hry o trůny stejné problémy jako kdysi představitel Walta tvůrcům Ztracených…

Přidávání let mohlo mít – konkrétně v případě Hry o trůny, ale toto tvrzení se dá aplikovat i všeobecně na hollywoodskou tvorbu jako takovou – zároveň ještě jeden vedlejší účel: S dětskými herci je často potíž, protože je na nich poznat, že se ne právě nejdokonaleji vtělují do rolí svých postav, ale jde jen o děti, co si hrají na někoho jiného. Čím starší takový dětský herec ale je (a čím více zkušeností tím pádem s herectvím má), tím uvěřitelnější a lepší je jeho či její výkon. Možná i částečně proto tvůrci ve čtvrté sérii najali do role Tommena, kterému je v knize 6 let a v seriálu mu má být 10, zkušenějšího hereckého teenagera…

Photo © HBO

A když už jsme tak nakousli téma tělesných změn, jistě jste si všimli, že v seriálu několikrát došlo k přeobsazení určitých vedlejších rolí (ono jde vlastně spíše o okrajové roličky).  Hra o trůny má například již druhého Daaria, druhého Tommena, třetího Gregora, v páté řadě se nám představí druhá Myrcella a jsem si jistý, že pokud se ještě někdy uvidíme s Rickonem, je velmi pravděpodobné, že i on bude vypadat trochu jinak, než jak si ho možná budete pamatovat.

Důvod těchto přeobsazení může spočívat v možnosti najmout lepšího herce (to se na jednu scénu v úvodu seriálu najme člověk, který fyzicky odpovídá popisu postavy, ale jakmile se o pár řad později daná role více rozepíše, vyvstane potřeba najmout herce, který to celé bude spíše schopný odehrát), v odrůstání dětských herců (v seriálu čas ubíhá mnohem pomaleji než v reálném světě, takže ačkoliv by někteří ve Hře o trůny rádi zůstali, tak to bohužel nejde) nebo třeba v úmrtí herce, který tu kterou postavu původně ztvárňoval (tohle se málem týkalo Sera Daenyse Mallistera z Noční hlídky).

Především jde ale o to, že proti tvůrcům zasahuje realita práce v televizní branži a časové konflikty v natáčení. Někteří herci by sice ve Hře o trůny rádi hráli dál, ale nemohou, protože jsou smluvně vázáni být ve stejnou dobu na jiném place a natáčet tam nějaký jiný pořad. Musí se proto rozhodnout: Zůstanou v masivně sledované Hře o trůny (kde je však jejich role tak malá, že je téměř zanedbatelná – zaregistroval by například někdo trojí tvář Gregora Clegana, pokud by se o přeobsazení jeho představitele nepsalo?), nebo zkusí štěstí v nějakém jiném a podstatně méně sledovaném projektu, v němž by ale měli o to větší a výživnější roli? Nelehké to rozhodnutí…

Photo © HBO

Daleko v úvodu tohoto článku jsme si zmiňovali ještě jeden případ změn, jež by se daly zahrnout do této kategorie: změny, které byly provedeny proto, že na obrazovce jednoduše něco vypadá lépe, než jak je to popsáno v knize – lépe to na ní funguje. Vezměme si například Měsíční dveře Lysy Arrynové. Ty jsou v knihách popisovány jako obyčejné dveře ve zdi, které se otevírají do nicoty. A nyní si tahle vrátka porovnejte s tím, jakou podobu jim dali výtvarníci v seriálu. Ty seriálové prostě „vypadají líp“.

Dany své draky v závěru čtvrté sezóny také nepřiková kdesi v podzemních kobkách úplně bezdůvodně. Zatímco v knize ona otevřená aréna – kde jsou sice přivázaní, ale řetěz mají dostatečně dlouhý na to, aby si mohli alespoň trochu protáhnout křídla – funguje báječně, kobky vyvolávají klaustrofobnější dojem, jsou vizuálně působivější, a Danyino rozhodnutí draky uvěznit proto bolí více. Nehledě na to, že tvůrci tímto způsobem mohli využít reálných natáčecích lokací a zároveň se nemuseli trápit s vedlejší příběhovou linií, jež se týká právě oněch bojových arén.

A do třetice: Samotný trůn – tedy, Trůn – vypadá v seriálu jinak, než jak je popisován v knize. Je mnohem menší a proto uvěřitelnější. Trůn, jenž popisuje Martin v knize, je teoreticky či v představách čtenářů úchvatný, ale v seriálu by působil dosti neprakticky. O což přesně jde, jistě. Ale čekejte si v každé scéně z trůnního sálu půl dne, než král vyšplhá na takový groteskně olbřímí posed. Navíc, kdyby byl trůn přesně takový, jaký by „měl podle knih být,“ tak bychom se nikdy nedočkali onoho skvělého Malíkova proslovu…

————————

Tímto jsme se dostali na závěr našeho výčtu potenciálních důvodů, jež se skrývají za těmi nejvýraznějšími změnami, které Píseň ledu a ohně potkaly při adaptování do podoby seriálu. Výčet změn, které jsem zde uvedl, zdaleka není úplný – mnohem obsáhlejší a aktualizovaný seznam naleznete ZDE –, ale jako klíč k pozdějším sériím by mohl dostačovat. Ostatně jen v případě série páté se již napsaly stovky článků o tom, že s největší pravděpodobností:

Photo © HBO

– knižní postava Arianne splyne se seriálovou Ellarií

– namísto diváky již zapomenutého Illyria bude Tyrionovým průvodcem po Volantisu Varys

– Jamie pojede za Martelly místo Balona Swanna

– Sansa dost možná převezme roli Lady Stoneheart a bude vraždit Freye

– Mladý Griff, Jon Connington, Quentyn Martell, Železní a určitě i několik dalších se v seriálu (zatím) neobjeví

– Areo Hotah je černoch a princ Doran je štíhlý a pohledný

Těch změn ale budou obzvlášť v páté a šesté sérii desítky, protože se Martinův příběh v této části rozvětvil natolik, že by jinak bylo naprosto nemožné jej adaptovat. Jisté úpravy jsou jednoduše naprosto nezbytné a vychází už jen ze samotné podstaty převodu knihy do jiného média. Všechny změny však mají své opodstatnění a většina z nich zároveň slouží nějakému účelu. David Benioff a Dan Weiss jsou scenárističtí profesionálové, kteří se od dob první série spoustě věcem přiučili, takže se nemusíte obávat, že by nevěděli, co dělají, nebo divákům dělali nějaké naschvály. Hra o trůny je – a snad i nadlouho bude – jednou z nejlepších adaptací, jež televizní obrazovky kdy viděly.

————————

————————

Toto video s českými titulky naleznete ZDE.

V následující části tohoto rozsáhlého článku se budeme o všemožných změnách bavit mnohem konkrétněji. Pro názornost si postavíme do kontrastu jedny z nejpamětihodnějších scén z Písně ledu a ohně a jejich televizní zpracování. A protože jedním z druhů scén, jež se člověku nejsnáze vryjí do paměti, jsou okamžiky dramatické a násilné, tak si ony změny mezi knihou a seriálem ukážeme na scénách smrtí, které buď vynikají svou drastičností, nebo v nich umírají hlavní postavy.

Toto video s českými titulky zobrazíte kliknutím SEM.

Postavy v tomto seriálu umírají tak často, že si Hra o trůny vysloužila pověst pořadu, v němž není radno se na žádnou z nich příliš vázat (jelikož přijít o hlavu může téměř kdokoliv a kdykoliv). Překlady oněch vybraných pasáží z knih budou přímo moje, a to nejen proto, že mě samotného překládání baví, ale také z důvodů, které po zabití poslední postavy vysvětlí Hana Richterová v jedenácté části tohoto článku. Ta bude pojednávat právě o českém překladu Martinovy série a jeho kvalitách. Ano, tento článek je prací kolaborativní a na Píseň ledu a ohně se dívá z několika úhlů. Však ona si takový přístup tato série zaslouží.

————————

Korekce: Lucifrid

————————

Zdroje:

http://the-artifice.com/adaptation-choices-behind-game-of-thrones/

http://www.buzzfeed.com/louispeitzman/where-season-4-of-game-of-thrones-went-wrong