ÚTES

Klasické články na Jumpspaceu většinou čerpají z vícero pramenů. Někdy jde ale o krátké samostatné texty, které se týkají filmového průmyslu, a samy o sobě vychází z jediného zdroje – nějakého Úvodníku, Textu, Eseje, Statě (odtud ten podivný název), článku, proslovu či jiného projevu. A právě překlady takových samostatných delších textů najdete v této sekci. […]

——————————

16. Grace Randolph, „Evoluce Disneyho přístupu k rasově minoritním postavám a hercům“

(14. 11. 2016) Jméno Grace Randolph, která stojí za youtubeovskými kanály Beyond The Trailer a Movie Math, bude někomu možná povědomé. Grace se ve věcech Hollywoodu vyzná jako málokdo, takže její videa poměrně často využívám jako zdroje pro vlastní články. Většinou si od ní beru postřehy nebo nápady na to, do jakého kouta továrny na sny se vrtnout. Překlad kompletního videa je tedy novinka, nicméně tento popis disneyovské evoluce je natolik fascinující, že si to rozhodně zaslouží. Grace se v tomto videu zaměřuje nejenom na to, jak se od založení firmy (která se k dnešnímu dni rozrostla natolik, až spolykala několik konkurenčních studií, mj. Lucasfilm, Pixar a Marvel) v Disneyho animovaných filmech nakládalo s etnicky minoritními postavami, ale také jaké bylo etnické složení herců, kteří tyto postavy dabovali. […]

15. Scott Mendelson, „Jak Adam Sandler, Robin Williams a filmy jako Ted 2 pomohly legalizovat homosexuální sňatky“

(30. 5. 2016) Kolem jedné ze základních myšlenek článku Scotta Mendelsona, který byl publikován krátce po premiéře druhého Médi v roce 2015 v časopise Forbes, jsme již kroužili kdysi dávno v kánonovitém článku o hollywoodské homofobii: Filmy jako Modlitby za Bobbyho, Stejná srdce, Single Man či seriály Queer as Folk, Láska je láska nebo Looking jsou sice skvělé, protože rozpracovávají důležitá společenská témata týkající se homosexuální menšiny, ale kvůli svému jednotnému zaměření právě na tato témata se na ně kromě homosexuálů a hrstky jiných fajnšmekrů skoro nikdo nedívá. Společenský dopad, po němž většina z nich tak touží, je tedy v jejich případě téměř nulový. […]

14. Michelle Garcia, „Proč se tolik herců stále nemůže přiznat k homosexualitě“

(8. 8. 2016) V minulém ÚTESovském článku jsme dali prostor herci Jasonu Stuartovi, aby nám popsal své zkušenosti s hollywoodským dvojím metrem a názory na problematiku těchto tří článků z našeho jumpspaceovského Kánonu. Nyní věnujeme trochu času Stuartově známé Michelle Garcia, redaktorce magazínu The Advocate, která se na toto téma dívala ve svém úvodníku trochu z odstupu. Ve snaze vyjádřit se ke Stuartově dortové metafoře a zároveň zodpovědět otázku v nadpisu využila Garcia nově uveřejněné závěry výzkumu Národní komise LGBT herců a Williamsova Institutu z roku 2015. […]

13. Jason Stuart, „Nejste bílý heterák? Tak to si v Hollywoodu skoro neškrtnete.“

(1. 8. 2016) Jason Stuart je herec, kterého si asi z žádného filmu nevybavíte. Ani o jeho kvalitách nedokážu příliš napsat, protože zatím nedostal mnoho příležitostí ukázat, co v něm je. A nejspíš ani nedostane, protože mu už není dvacet ani třicet, a Hollywood do hlavních rolí najímá starší herce jedině tehdy, když už mají jméno a jsou schopní lákat davy. Stuart hrál jednu vedlejší roli v jednom vedlejším filmu Love Is Strange, mihnul se v jedné epizodě seriálu Sleepy Hollow, kdysi dávno se objevil v Policajtovi ze školky nebo v Gie, hrál v hoře kraťasů a zastal i hromadu všelijakých jiných pidiroliček. Podle jeho profilu na IMDb se vlastně zdá, že pracuje skoro neustále. Nikdy si ale neudělal jméno, nikdy se nevypracoval, nikdy ho nikdo pořádně neznal. Jason Stuart do kina zástupy fanoušků nikdy nelákal a lákat ani nebude. […]

12. Tony Zhou & Taylor Ramos, „Vancouver nikdy nehraje sám sebe“

(25. 7. 2016) Youtubovský kanál Every Frame a Painting možná budete znát z několika přeložených videí, které jsou ke zhlédnutí na stránkách videacesky.cz (tam jich pár přeložil uživatel qetu) a titulkomet.cz (tam se o překlad zase stará Ajvngou). Tony Zhou a Taylor Ramos, kteří za kanálem stojí, zde prezentují velmi zdařilé analýzy filmového řemesla od střihu a režie přes práci s kamerou až po nejrůznější drobnosti typu vývoje zobrazování smsek ve filmech a seriálech. Ve videu, jehož překlad si zde uvedeme dnes, se zaměřili na místa, kde se filmy natáčí – konkrétně na město Vancouver a fakt, že ačkoliv se zde každoročně točí desítky velkofilmů, Vancouver samotný v žádném z nich nevystupuje sám za sebe. […]

11. Christopher Nolan, „Filmy budou do kin lákat diváky i v budoucnosti“

(18. 1. 2016) Když vydal uznávaný režisér Temného rytíře, Počátku, Dokonalého triku a Interstellaru Christopher Nolan v roce 2014 tento úvodník v novinách The Wall Street Journal, média o něm povětšinou informovala pouze v souvislosti s jeho obhajobou klasických filmových cívek. Studia se totiž od klasického filmu ve snaze ušetřit stále více vydávají směrem k digitálním formátům, které jsou levnější (zkažené záběry stačí vymazat z paměťové karty, a nemusí se kvůli nim kupovat stále nové, drahé cívky), a jejich distribuce je pohodlnější. To vše je ale na úkor obrazu. Posledními velkými jmény, která navzdory úpadku klasického filmového formátu dávají přednost právě jemu, jsou kromě Nolana například Quentin Tarantino nebo Lars von Trier – Nolan oba dva ve svém článku zmiňuje a obzvlášť Tarantina za jeho přístup k filmovému médiu přímo vyzdvihuje. […]

10. Suhad Obeidi, „Změna muslimských příběhů v Hollywoodu“

(14. 12. 2015) Kombinace upozaďování, vybělování a favorizace negativních stereotypů je v Hollywoodu nebezpečnější než cokoliv jiného, a nikde to asi není vidět lépe než na příkladu blízkovýchodní, muslimské menšiny. Herců s arabskými předky zde pracuje jen velmi málo. Saïd Taghmaoui, Omid Djalili, Shohreh Aghdashloo, Barkhad Abdi, Sarah Shahi, Rami Malek, Riz Ahmed, Nasim Pedrad, Aasif Mandvi či Hasan Minhaj patří mezi ty nejznámější, ale ani oni nejsou kdovíjaké celebrity. Ostatně kolik jich znáte podle jména? A proč tomu tak je? Mňo, protože se nevypráví dostatečné množství příběhů, které se buď odehrávají na Blízkém východě, nebo mají jako hlavní postavu někoho s tamními kořeny. Nenatáčí se jich dost na to, aby si pro sebe daní herci dokázali najít dostatečné množství plnohodnotné práce, která by jim poskytla příležitost se vypracovat. […]

9. Chris Stuckmann, „Problém současných hororů“

(16. 11. 2015) S Chrisem Stuckmannem jsme se setkali již v ÚTESovském článku o problému dnešních akčních snímků. Nyní si na tento text / toto video navážeme překladem jeho o pár týdnů staršího brášky pojmenovaným „Problém současných hororů“. Stejně jako tomu bylo u akčních filmů, Chris se i zde pídí po důvodech, které stojí za mizernou úrovní takové spousty současných mainstreamových hororů, a i zde přichází s několika nápady a návrhy. […]

8. Geena Davis, „Dva snadné kroky, jak se zbavit sexismu v Hollywoodu“

(9. 11. 2015) Někdo si Geenu Davis možná vybaví z Thelmy & Louise, Beetlejuice, Myšáka Stuarta Littla nebo Mouchy, někdo z toho propadáku, který málem natrvalo pohřbil celý žánr pirátských dobrodružství, a někdo možná z jedenácté řady Chirurgů, kde Davis hrála v několikadílném příběhovém oblouku doktorku, která přišla… a odešla. *Uf! Spoilery!* Geena ovšem není pouze herečka. Kromě produkování a občasného psaní scénářů také vede Institute on Gender in Media, tedy institut zkoumající postavení mužů a žen v médiích. V rámci tohoto institutu je právě Davis zodpovědná za některé ze statistických údajů zmíněných v článku o ženách v Hollywoodu – kolik procent žen se objevuje před kamerou, v jakých rolích, kolik za kamerou, na jakých pozicích apod. […]

7. Chris Stuckmann, „Problém současných akčních filmů“

(2. 11. 2015) K videu youtubeovského filmového recenzenta a komentátora Chrise Stuckmanna se rád vracím pokaždé, když někde uvidím akční film, jehož akce i přes veškerou snahu tvůrců, spoustu výbuchů, kulek, rozbitého skla a skřípění kol prostě nefunguje. Chris mi vždy pomalu a srozumitelně vysvětlí, čím že to vlastně bylo. Jasně, na Terminátoru: Genisys se mi nepozdával příběh, postavy také nestály za moc a nezranitelnost hlavních lidských hrdinů, kteří bez jakýchkoliv fyzických následků uhýbali kulkám a metali autobusová salta, mě přímo iritovala. A na čtvrtém Šíleném Maxovi mě naopak tak strašně uchvátily všechny ty reálné kaskadérské kousky, přehledná kamera, srozumitelný a přímočarý příběh a pocit, že výtečný záporák může hlavním hrdinům skutečně ublížit. […]

6. Kyle Anderson, „Jsem muž a chtěl bych vidět film o superhrdince“

(28. 9. 2015) První Spider-Man, první Nolanův Batman a první X-Meni novodobou vlnu komiksových filmů odstartovali, Temný rytíř a první Avengeři se dotkli pomyslného vrcholu a nyní se Hollywood snaží na této komiksové superhrdinské vlně dojet, jak nejdál to jen půjde. Jistě, komiksové filmy se točily i v desetiletích před úvodní pěticí – člověka napadají série snímků o Supermanovi a Batmanovi, Daredevil, Blade, Spawn, Vrána apod. –, ale u těch šlo o ojedinělé případy nízko- až středněrozpočtových výplachů (kromě Vrány, na tu se koukněte), které se nedají považovat za všeobecný trend. […]

5. Brian Lowry, „O nebezpečí vizuálních efektů“

(21. 9. 2015) Znáte ten pocit, kdy se díváte na nějaký velkofilm, na kterém je vidět, že se v něm musely protočit neuvěřitelné peníze – scény jsou grandiózní, davové, explozivní; počítačové triky na nejvyšší úrovni srovnávají se zemí celá města, případně nechávají vybuchovat celé planety –, ale vám je to všechno… tak nějak fuk? Prostě jen vidíte, jak se na plátně odehrává spousta velkých věcí, ale protože vás pro všechny ty triky film nedokázal zaujmout pořádným vývojem postav, nedokážete vůči té zkáze cítit ani špetku hrůzy, lítosti, zájmu? […]

4. Lena Dunham, „Nevyspala jsem se s nimi, ale zato na mě křičeli“

(7. 9. 2015) Jméno Lena Dunham bude jistě známé všem, kdo se dívají na oceňovaný americký seriál z produkce HBO Girls. Lena v něm totiž nejen hraje hlavní roli, ale zároveň do něj píše scénáře, podílí se na jeho produkci, občas si nějaký díl zrežíruje a vůbec působí jako tzv. showrunnerka, tedy hlavní šéfová, která celý projekt vede. Seriál získal jen během svých prvních třech sezón osm nominací na cenu Emmy a vyhrál dva Zlaté glóby. Sama Lena si odnesla jeden Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Na to, že je jí teprve 28 let, je tedy už takhle úspěšná dost. […]

3. Michael B. Jordan, „Proč podpaluji barevnou hranici“

(1. 6. 2015) Když jsme si v článku o úniku dat ze studia Sony povídali o „kontroverzním“ nápadu obsadit po Danielu Craigovi do role Jamese Bonda černošského herce Idrise Elbu, relativně dost času jsme věnovali rozboru obav, které v souvislosti s tímto potenciálním přeobsazením nedávaly internetovým živočichům spát. Uváděli jsme si tehdy také argument reductio ad absurdum, k němuž jsme se vrátili i v tematicky podobném druhém Hlodu, a říkali si, že hollywoodský film zatím do žádných multi-kulti pekel nespěje, protože většina hlavních rolí ve filmech s větším rozpočtem stále připadá bělochům; protože změna v tomto směru přichází pomalu; a protože jedinými případy nadcházejícího obsazení „bílé“ role nějakým hercem snědé pleti stále zůstávají pouze postavy Willa Smithe v Suicide Squad, Denzela Washingtona v nových Sedmi statečných, Michaela B. Jordana v nové Fantastické čtyřce a potenciálně i nějakého toho nového Spider-Mana. Se Spider-Manem to nakonec nedopadlo, protože se v souvislosti s ním stále častěji mluví o Asa Butterfieldovi, a i s tím Bondem je to nejisté. Co se těch ostatních týče… […]

2. Chris Rock: Filipika proti Hollywoodu

(6. 12. 2014) Jakmile dojde na téma hollywoodského nakládání s rasovými minoritami, komik a herec Chris Rock – kterého u nás asi nejvíc známe z filmů Česká spojka, Hlava státu, Dolů na zemnebo Madagaskar, v němž dabuje zebru Martyho – nikdy nejde pro ránu daleko. Například na předávání Oscarů v roce 2012 se bez pardónu navezl do Prince z Persie, když stranou obsazení Jakea Gyllenhaala do hlavní role vyčítavě podotkl, že „běloch klidně může hrát i arabského prince.“ A v rozhovoru pro časopis The Rolling Stone v roce 2014 se trochu obšírnějši rozpovídal o vlastních obtížích spojených s hledáním dobrých rolí: […]

1. Emma Watson, proslov v OSN

(23. 9. 2014) Herečku Emmu Watson asi netřeba příliš představovat, protože ji díky roli Hermiony Grangerové v Harrym Potterovi zná doslova celý svět. Zatímco jiným by tato sláva bohatě stačila k tomu, aby si díky ní užívali nekonečných večírků, pochlebování druhých a bezproblémového života celebrity, Emma měla vždy poněkud vyšší cíle. Ihned po dotočení posledního dílu potterovské ságy nastoupila na Brownovu univerzitu, na níž letos v květnu promovala z oboru anglické literatury, a kromě toho ještě stačila natočit filmy Charlieho malá tajemství (kdo neviděl, koukněte), Bling Ring: Jako VIPky, Apokalypsa v Hollywoodu a Noe. […]