Neviditelné profese: Týmy stojící za herci

Herectví je týmový sport. Ačkoliv média se nejvíce zajímají o herce a případně i režiséry, všichni víme, že za zrodem každého filmu stojí mimo jiné také kameraman, střihač, producent, armády osvětlovačů, zvukařů, maskérů, zásobovačů, elektrikářů, všemožných pomocníků a asistentů… Kolaborativnějších pracovních prostředí už mnoho nenajdete. Jen málokdo si ale uvědomuje, že týmy lidí nespolupracují jen před a za kamerou, ale také kolem každého jednoho herce. V následujícím článku si posvítíme právě na tyto pomocníky herců a podíváme se, jak hluboko tato konkrétní hollywoodská nora vede.

 Řeč je tu o oněch tajuplných profesích, které se skrývají za názvyagent, osobní manažer, PR manažer atd. O těchto lidech se v novinách, televizi a na internetu příliš nemluví a v každém případě je skoro nikdy na vlastní oči neuvidíte. Skrývají se totiž ve stínu vlastnoručně vytvořených celebrit. Právě bez jejich přičinění by vaši oblíbení herci neměli práci, žádnou image, nikdo by je neznal, a pokud ano, rychle by se na ně (třeba i jejich vlastním přičiněním) zase zapomnělo. Právě tyto týmy lidí stojí za zrodem hvězd.

Jistě, talent individuálních herců a hereček hraje při získávání statusu hvězdy také svou roli. Hollywood je ale talentovaných umělců plný, takže šanci skutečně prorazit má v podstatě jen člověk, za nímž stojí velmi dobrý tým. S tímto týmem má každý herec a herečka poměrně osobní vztah. To je ostatně základní podmínka – jejich spolupráce staví na důvěře a svěřovat svůj osud a kariéru někomu, koho tak úplně neznáte, kdo vám tak úplně nesedí, komu tak docela nedůvěřujete… to může být velmi ošemetná záležitost. S členy svých týmů se proto herci většinou důvěrně znají a přátelí.

Jde tu ve své podstatě o jakýsi symbiotický vztah – herec díky svému týmu získává role, sebevědomí a uznání publika; a jeho tým je placen procenty z jeho příjmů. Čím více práce – lukrativnějších a vysokoprofilovějších nabídek – tým herci sežene a dohodí (čím lépe se o něj jednoduše stará), tím více na něm vydělá. A čím výše takto vystoupá hercova hvězda, tím více lepších nabídek se mu začne dostávat, z čehož nakonec vytěží úplně všichni. Ruka ruku myje.

Právě kvůli faktu, že jsou z příjmů herců placeny celé jejich týmy, nesmíme mít hollywoodské elitě tolik za zlé jejich extrémně vysoké platy. Ano, dostávat milióny dolarů za každou roli je hodně (a zdá se to ještě víc, když takovéto příjmy porovnáte s platy komparzistů, osvětlovačů, asistentů apod.), ale když vezmete v potaz, mezi kolik lidí se tyto peníze rozpočítají, samotným hercům z těch horentních sum nakonec zase tolik nezbývá. Jejich platy stanovuje koneckonců právě jejich tým s ohledem na úspěšnost jejich snímků v kinech (čili tržní hodnotu oněch herců) a velikost jejich týmu.

Drtivá většina herců má za sebou alespoň jednoho ze zmiňovaných členů týmu (pouze třeba takového Billa Murrayho nereprezentuje nikdo, protože se o všechno z vlastní vůle stará sám; nějak podobně to má i Angelina Jolie, která má také ráda všechno ve vlastní kontrole), běžnou praxí u velkých hvězd je ovšem mít všechny. Každý z nich má totiž trochu jinou roli. Zároveň je potřeba zmínit, že ačkoliv budu v tomto článku používat jednotné číslo, tak není neobvyklé, aby místo jednoho agenta za tou kterou celebritou stála celá mnohohlavá agentura; aby na pozici jednoho manažera stála celá manažerská firma; aby místo jednoho PR manažera měl herec k ruce takových manažerů celý tým atd. Každý známý herec (protože u herců začínajících a neznámých to takhle samozřejmě nefunguje) je v podstatě malá továrna na peníze a v této továrně mohou pracovat i desítky lidí. A na závěr ještě jedna drobnost: Stejně jako je běžné pro herce mít místo jednoho agenta například agentů více, tak se oni agenti (spolu s oněmi dalšími profesemi) typicky starají o více herců najednou.

Nyní se ale již pojďme podívat na jednotlivé členy oněch týmů. Patří mezi ně:

A o všech těchto profesích si nyní budeme povídat. Mým úmyslem je ukázat vám, jak velký onen filmový průmysl ve skutečnosti je, kolik lidí v něm pracuje, ačkoliv třeba nejsou tolik vidět, a do jaké míry je vše propojeno se vším.

Agent

Jako prvního člena týmu si rozebereme hereckého agenta. Agent hercům úplně jednoduše shání práci. Dobrý agent se permanentně poohlíží po rolích, které by se pro jeho klienta hodily, a když mu nějaká taková role padne do oka, zařídí herci schůzku s režisérem, zástupcem studia či producentem, pošle ho na konkurz a v případě, že onu roli skutečně získá, tak mu vypomůže s dohodnutím podmínek pracovní smlouvy – od kdy do kdy bude herec pracovat, jak dlouhé budou natáčecí dny, kolik za práci dostane zaplaceno apod.

Během samotného natáčení pak není nezvyklé, aby byl agent přímo na place a osobně dohlížel, že studio (a herec) podmínky smlouvy skutečně plní. Například agenti Jacka Nicholsona si se svým svěřencem svého času hodně užívali. Jack je totiž vyhlášený tím, že na schůzky a natáčecí placy zásadně chodí pozdě. Jeho agenti tak museli – kromě všeho dalšího – kolikrát také zařizovat, aby se na natáčení objevil včas a připraven. Jindy si zase hlídali filmové tvůrce, aby Jacka z placu pustili přesně, kdy měli, a nedrželi ho tam přesčas.

Mimo to mohou agenti všeobecně mluvit do toho, jestli jejich herci budou dělat kaskadérské kousky sami, nebo je za ně odehrají dubléři, což – když se nad tím zamyslíte – sice nechává trochu hořkou pachuť na patře, ale jde o vcelku logický a pragmatický krok. Když se na place zraní nebo zabije kaskadér (jako například u snímku XXX), není to pro dokončení snímku taková pohroma, jako kdyby se to samé mělo stát herci v hlavní roli (vzpomeňme například na Brandona Leeho ve Vráně). Herců, kteří mají dostatek vlivu na to, aby si mohli navzdory přesvědčování agenta a pojišťovny dupnout a jako Tom Cruise si všechny kaskadérské kousky dělali sami, je jen velmi málo.

Jak se vlastně takový agent o rolích, které by se pro jeho klienty hodily, dovídá? Většinou čerpá ze tří zdrojů.

– Tím prvním jsou tzv. breakdowns, jež si lze představit jako třetí institucí vytvářený detailní rozpis všech rolí, které se ten týden nebo den budou všechna studia snažit obsazovat. Studia si jednoduše vytvoří vlastní seznamy rolí, na něž budou v daném časovém úseku vypisovat konkurzy, pošlou je do instituce, která tyto breakdowns vydává, tato instituce všechny sebrané informace od všech studií sepíše do jednoho velkého paklu a ten pak rozpošle všem oficiálním agenturám a agentům. Agentury si tuto službu předplácí.

– Druhou možností, jak se takový agent může dozvědět o vhodné roli či konkurzu pro své klienty, je, že mu přímo zavolá vedoucí konkurzu s nabídkou. Lidé v této branži se často znají a přátelí, a tak není nepochopitelné, že si občas prokazují drobné laskavosti tohoto typu. Vedoucí konkurzů někdy navíc mohou mít do té které role na mysli konkrétního herce, avšak v takovém případě je nemyslitelné, aby volali jim samotným. Namísto nich zkontaktují jejich agenty – ti už se o všechno postarají a vše domluví.

– Poslední možností jsou osobní kontakty na jiné lidi z branže. Tady je řeč o producentech, režisérech, scenáristech, tvůrcích seriálů apod., na které mohou mít agenti kontakt (a oni na agenty). Opět tu jde o konexe a službičky protivýměnou. Čím více čísel proto mají agenti ve svých telefonech, tím lépe. Kontakty samozřejmě nejsou všechno – nadšení pro spolupráci s herci se také počítá –, rozhodně ale neuškodí.

Agenti s herci většinou podepisují plnou moc, a právě proto mohou jejich jménem vyjednávat podmínky smluv. Jejich plat pak sestává z procent příjmů jejich svěřenců. Z každé smlouvy, kterou agent herci sežene a herec ji podepíše, si agent uřízne 10-15 % výdělku. V Kalifornii je výše jejich podílu omezena maximálně na 10 %.

Agenti často mívají i desítky klientů, avšak s každým z nich se snaží navázat osobní vztah. A právě díky tomuto osobnímu faktoru není nezvyklé, aby si agent, který se běžně stará o hvězdy první velikosti, přibral pod svá křídla i úplného nováčka. Pokud mu člověk padne do oka, pokud v něm agent uvidí potenciál, tak se ho ve vlastním zájmu ujme a začne mu shánět práci, dohazovat mu nabídky – začne si z něj onu hvězdu vypracovávat. Pro více informací si pusťte seriál Californication a zaměřte se na postavu Charlieho Runklea. Spoustu zajímavostí se také dozvíte v tomto rozhovoru, z něhož já pro potřeby tohoto článku vytáhnu jen pár informací:

Například agentka Maha Dahkil se trochu rozpovídala na téma náročnosti práce agentů a jejich vztahu s klienty: „Děláme milión věcí najednou, věčně s někým komunikujeme. Jsme neustále připojeni k elektronice, takže mám skoro pocit, jako bych byla ke svému telefonu přirostlá pupeční šňůrou. Ať už člověk s někým mluví nebo jen vyřizuje e-maily, neustále je s někým v kontaktu. Tohle začíná hodně časně zrána, protože spousta z nás má mimo jiné spoustu zahraničních klientů, a pak se to ve stejném duchu veze celý zbytek dne. Možná ale právě proto, že je teď spousta věcí o tolik složitějších, než bývaly, tak mi přijde, že se vztahy s klienty výrazně zlepšily. Jsme si blíž a naše interakce nemají jen striktně obchodní ráz. Nejde jen o to hodit jim na hlavu smlouvu a říct jim: ‚Dobrá zpráva.‘ Člověk s nimi prožívá i všemožné pády.“

Stranou klientů pak Blair Kohan podotkla: „Některým klientům dělá radost, když mohou být tvořiví, když se mohou zcela uzavřít do své malé bubliny kreativity, a po nás pak jen chtějí, abychom jim pomohli jejich tvorbu dostat k lidem. A jiní zase baží po praktických znalostech a chtějí se seznamovat například s našimi finančními odborníky. Každý klient je prostě jiný.“

Leslie Siebert zase trochu vyvrátila onen mýtus, že práce agenta je vlastně naprosto ideální a bombastická, „protože se člověk seznámí s filmovými hvězdami a může si zadarmo chodit na premiéry. Ona to ale ve skutečnosti zase taková zábava není. Svoji práci mám sice velice ráda, ale rozhodně se nedá říct, že by to byla úplná pohádka. Ona je to opravdu dřina.“

Na závěr si pak uveďme ještě jeden citát od Debbee Klein, která se (jako by snad četla tento článek) rozpovídala na téma nevyrovnaného zastoupení mužů a žen na pozici agentů: „Já jsem v práci jediná žena. V mojí divizi se mnou pracuje už jen dvanáct chlapů. Tohle je strašné. V celé firmě máme 122 agentů a jen malé procento z nich – zhruba 15 % – jsou ženy. To číslo by mělo být vyšší, ale já sama nevím, jak toho docílit; jak dát tuhle věc do pořádku. Snad bychom se měly dívat do budoucnosti a jít mladým dívkám příkladem. Rozhodně si ale nemyslím, že by nás v naší profesi bylo tak málo proto, že by se k mužům hvězdy zapisovaly raději. Snad právě naopak. Možná to má co dělat s takovou tou ‚typicky‘ ženskou vlastností pečovatelek, k níž naši klienti tak tíhnou, ale problém s tím, že bych byla žena, jsem v tomto ohledu každopádně nikdy neměla.“

Agentury

Jak již bylo řečeno, agenti často nepracují sami, ale v týmu. A i když se třeba o nějakého klienta starají sólově, sami o sobě jsou součástí větších celků – agentur. V Hollywoodu je těch největších agentur jen několik: Creative Artists Agency, William Morris/Endeavor (tyto dvě agentury se před pár lety spojily), United Talent Agency a International Creative Management. Kromě nich samozřejmě existuje ještě spousta dalších, menších agentur, ale tyto jsou opravdu ty základní.

– Služeb Creative Artists Agency využívá například režisér Frank Darabont či David Beckham;

– Endeavor poskytoval agenty například Christianu Baleovi, Mattu Damonovi, Hugh Jackmanovi či Judu Lawovi;

– William Morris se stará například o Johna Malkoviche nebo Tima Burtona;

– s United Talent Agency zase spolupracuje Jack Black, Jim Carrey či producenti Frank Marshall a Kathleen Kennedy;

– a s International Creative Management jsou pak spojena například jména Jodie Foster, Al Pacino, Megan Fox, Christoph Waltz, Samuel L. Jackson, Christina Ricci, Laura Linney atd.

Jak vidíte, tyto agentury se nestarají jen o herce, ale berou pod svou záštitu i režiséry a sportovce. Každá z těchto agentur má svá specializovaná oddělení s agenty, kteří se zaměřují na to které odvětví zábavního průmyslu. Někteří spolupracují výhradně jen s herci, jiní se sportovci, další jen s hudebníky, jen s producenty, jen s režiséry atd. A všichni spolupracují se všemi. Takhle se mohla například zpěvačka Rihanna dostat do Bitevní lodi nebo Justin Bieber do Kriminálky Las Vegas. Známosti – všechno je to o známostech…

Osobní manažer

Osobní manažer ve své podstatě poskytuje hercům rady ohledně jejich práce a směřování kariéry a provádí je všemi možnými zákrutami života hollywoodské hvězdy. Je jakýmsi jejich trenérem, kámošem do deště, moudrým rádcem, a jako takový jim pomáhá každý den se probíjet neuvěřitelně soupeřivým prostředím filmového průmyslu.

Manažer hercům radí, jaké role si brát a jakým se raději vyhnout (a podobně jako agent jim může zajišťovat schůzky s vedoucími konkurzů, producenty a režiséry); vybírá s nimi, jakým „typem“ herců se stanou a jaké „typy“ rolí budou proto dostávat; posílá je za kvalitními fotografy a vybírá s nimi tu správnou fotku obličeje, která bude dokonale sedět k jejich „typu“; pomáhá jim zviditelňovat se a lépe se umět prodat; organizuje jim reklamní akce a všemožná vystoupení; pomáhá jim zlepšovat se v jejich řemesle; plánuje jim zahraniční cesty; dává s nimi dohromady jejich resumé tak, aby co nejvíce zaujalo vedoucí konkurzů; a občas jim také může spravovat finance. Tedy, pokud na to má kvalifikaci, může svým klientům poskytovat právní a finanční poradenství. Pokud ne, tak za něj tuto funkci přeberou jiní. Ve zvláštních případech na sebe mohou manažeři vzít také úlohu producentů.

Na rozdíl od agentů, kteří mohou mít i desítky klientů, manažeři se většinou starají o jednoho člověka – maximálně pár lidí. Právě se svými manažery proto mají herci často velmi úzké vztahy. A tyto úzké vztahy nenarušuje ani fakt, že si manažeři – podobně jako agenti – z platů herců ukrajují 10-20 %. Všeobecně se radí, že manažeři nejsou potřeba, dokud herec nedostává hodně nabídek. Teprve jakmile je toho na něj moc, může se manažer pustit do díla a ubrat mu trochu zátěže a povinností.

Velkých manažerských společností je opět jen malá hrstka, takže si je zde můžeme bez problémů vyjmenovat. Každý herec se snaží dostat právě k jedné z těchto společností, a i když se mu to na začátku kariéry nepodaří, postupem času se ho jeho prvotní manažer z malé firmy snaží k jednomu z těchto velikánů alespoň přepsat. Pokud se mu to podaří, může se těšit na pořádný bonus a někdy i místo v oné vysněné společnosti.

– Barts Entertainment je manažerská firma, která se stará o vedení například Keanu Reevese, Ethana Hawka či Cameron Diaz. Společnost je to tak movitá, že se dokáže bez problémů postarat i produkci leckterých filmů či seriálů. Například jeden z manažerů, kteří pracují v Barts Entertainment, pracoval jako spoluproducent trilogie Matrix.

– Brillstein-Grey je stejně jako Barts Entertainment firma schopná produkce – stojí například za seriálem Muppeti či Saturday Night Live nebo filmem Scary Movie. Mezi hvězdy, o jejichž management se Brillstein-Grey stará, patří Brad Pitt, Natalie Portman, Brendan Fraser, Orlando Bloom či Paul Rudd.

– Untitled Entertainment má kanceláře v L.A. i New Yorku a mezi jejich klienty patří Penélope Cruz, Ashton Kutcher, Lucy Liu, Naomi Watts, Demi Moore nebo Madonna.

– A aby těch jmen nebylo příliš, z dalších manažerských společností můžeme zmínit například360° Management nebo Framework Entertainment.

Stejně jako tomu bylo v případě agentů, v těchto velkých manažerských společnostech jsou manažeři rozděleni do jednotlivých oddělení a kategorií podle toho, na jaký druh umělců se zaměřují. Někteří budou spolupracovat výhradně s herci, jiní jen s hudebníky či spisovateli, další zase pouze s režiséry atd. 

Obchodní manažer

A když už jsme tak u těch manažerů, můžeme rovnou zmínit i manažery obchodní, kteří se hercům a herečkám starají o veškeré jejich peníze. Mají přesný přehled o tom, kolik jejich klienti vydělali, a rozpočítávají tyto peníze mezi jednotlivé členy a části jejich týmu; starají se o jejich daňová přiznání (jednoho by proto docela zajímalo, jak dlouho asi tak spal na vavřínech obchodní manažer Wesleyho Snipese, který šel na pár let do vězení za daňové úniky…); a vůbec tak všeobecně spravují účetnictví svých svěřenců. Je proto jasné, že herci si obchodní manažery obstarávají teprve ve chvíli, kdy začnou vydělávat velké peníze, a uvědomí si proto, že na všechno už sami nestačí. Platy těchto lidí jsou většinou fixní, měsíční.

Právník

I právníci jsou v životě áčkových hollywoodských hvězd potřeba. Některé hvězdy mají jen jednoho, za jinými stojí celé právní firmy. Právníci kupříkladu pomáhají hereckým agentům vyjednat smlouvy, které budou jejich klienti podepisovat – jejich obsah a přesné znění –, ale také si občas musí poradit s všemožnými průšvihy a žalobami. Ať už chce žalovat herec studio za nějakou vnímanou újmu nebo jej naopak žaluje studio za nesplnění smluvních podmínek, právníci jsou každopádně potřeba.

Evan Rachel Wood takhle minulý týden přistála na stole žaloba ze strany studia na 30 miliónů dolarů za to, že údajně svévolně odešla z natáčení filmu 10 Things I Hate About Life a porušila tím svou pracovní smlouvu (kdepak byl v tu chvíli asi její agent?). Woodsové právníci žalobu okamžitě označili za absurdní a začali proti studiu kout vlastní pikle. A třeba takový Frank Darabont je sice režisér, ne herec, ale když nedávno podával žalobu na vysílací společnost AMC Networks za ušlé zisky ze seriálu The Walking Dead (Frank seriál postavil na nohy, pak byl z pozice hlavního tvůrce odejit, ale když se z jeho televizního dítka stal megahit, neviděl z těch peněz ani vindru), měl k ruce také celou armádu právníků.

Žaloby ovšem nelítají jen mezi herci a studii. Občas přiletí odjinud a jinam:

The latest fan art on our edditing room wall. Inspiring stuff! #XMen #DOFP pic.twitter.com/GvgVtdMkUS

— Bryan Singer (@BryanSinger) March 5, 2014

– Například Bryan Singer byl několik týdnů v neustálém kontaktu se svými právníky kvůli oněm difamačním nařčením, která proti němu měsíc před premiérou filmu X-Men: Budoucí minulost vznesl Michael Egan.

– Quentin Tarantino nedávno strašil žalobou internetový server Gawker za to, že na svých stránkách uveřejnili odkaz na uniklý scénář jím tehdy chystaného filmu The Hateful Eight.

– Woody Allen si v únoru musel spolu s jeho právníky poradit s nařčeními jeho bývalé manželky Mii Farrow, že kdysi dávno zneužil svou nevlastní dceru Dylan. O této kauze ale bude ještě řeč.

– Elizabeth Banks a producentům jejího filmu Walk of Shame zase přistála na stole žaloba ze strany Dana Rosena, který tvrdil, že mu Elizabeth ústřední nápad jejího filmu sprostě ukradla. V roce 2007 jí údajně přes společného známého posílal jakýsi jeho vlastní scénář, následně se s ní i sešel, ale na spolupráci ve finále nedošlo. Jenže Elizabeth si měla scénář nechat a voilá, o sedm let později se jí v kinech objevil film Walk of Shame, jehož námět jako by onomu Rosenovu původnímu veledílu z oka vypadl. Takováhle obvinění v Hollywoodu padají poměrně často. Kdybychom to měli říct na plnou pusu, tak jakmile paraziti zavětří, že by se někde mohli snadno napakovat, tak to prostě zkusí. Ono to třeba někdy vyjde. Ať už jsou totiž v právu, nebo ne, o negativní publicitu, která je s takovým soudním procesem spojená, studia a herci nemají zájem. Poměrně často tak dochází k mimosoudním vyrovnáním a celé tyto potenciální aféry jsou bleskurychle zametány pod koberec.

– A na závěr si uveďme například Brada Pitta, který před pár týdny podával ve spolupráci se svými právníky žádost o vystavení alespoň dočasného zákazu přibližování proti jednomu údajně známému ukrajinskému „šprýmaři“ Vitalii Sediukovi. Stalo se tak poté, co během losangeleské premiéry filmu Zloba, v němž hraje Pittova manželka Angelina Jolie, Sediuk přeskočil zábrany a herce uhodil do obličeje (původně se mu snažil vrazit hlavu do rozkroku, ale celá situace se nějak vymkla kontrole a on mu v podstatě rukou zavadil o hlavu). Protože humor. A protože si tak tento „šprýmař“ pro sebe urval titulky všech novin a filmových portálů. Sediuk je mimochodem poměrně známá firma: Na jiných premiérách už doslova lezl pod šaty herečce Americe Ferraře, pokoušel se políbit Willa Smithe (a dostal od něj po tlamě), vrhal se – podobně jako Pittovi – do rozkroku Bradleymu Cooperovi a Leonardu DiCapriovi, a když dostávala Adele cenu Grammy, vtrhnul tento maniak v nestřeženém okamžiku na pódium a než ho stačila ochranka vynést v zubech, řekl pár neoduševnělých slov do mikrofonu. Na účtě toho má ale mnohem, mnohem víc.

Ačkoliv je to tedy možná někdy nehezké, čím výše člověk v Hollywoodu vyleze, tím nepostradatelnější se pro něj právníci z nejrůznějších důvodů stávají… Ať se chce sám s někým soudit, nebo někdo obžaluje jej, když se člověk dostane na vrchol, z pohádky se může hodně rychle stát noční můra. Hollywood umí být pěkně drsné místo, takže bez občasné pomoci právníka v něm přežije jen málokdo.

PR manažer

PR manažer – v originále publicist, jenže publicista je v češtině synonymum novináře, čili člověka, který pracuje v publicistice; a tiskový mluvčí mi zase přijde významově příliš úzký – zajišťuje hercům veškerý kontakt s médii. Domlouvá jim rozhovory s novináři a moderátory všemožných pořadů v televizi; dává jejich jménem oznámení do tisku; stará se jim často o chod jejich blogů a facebookových stránek; organizuje jim focení pro časopisy a veřejná vystoupení; pomáhá jim dostat se do povědomí národa; a v neposlední řadě je také nepostradatelný, když nastane nějaká krizová situace. Například Jennifer Lawrence v jednom rozhovoru, který poskytla při příležitosti uvedeníHunger Games: Catching Fire do kin, zavtipkovala, že kdyby ji zatkli, nejprve by zavolala právě svému PR manažerovi.

 Tito manažeři povětšinou pracují ve velkých firmách a herci jim posílají fixní měsíční plat (tedy ne procenta ze svých vlastních výdělků, jako tomu je v případě jejich agentů a osobních manažerů). V případě menších hvězdiček jsou PR manažeři často najímáni na poloviční úvazek (například 20 hodin týdně) a placeni od hodiny.

Ze samotného charakteru této práce je zřejmé, že PR manažeři jsou permanentně na telefonu a internetu. Telefonů mívají vlastně hned několik, takže docílit osobního života je pro ně leckdy nesmírně obtížné. Divya Tejuja ale vysvětluje, že „PR manažeři hrají nesmírně důležitou roli. Obzvlášť v dnešní době, kdy média nabyla jednak na celkové důležitosti, ale také na hrubém počtu televizních kanálů a publikací.“

Jejich úplně nejzákladnějším úkolem je vytvořit naprosto nezávadný a líbivý obraz svých klientů. Musí se snažit, aby herci, kteří si je platí, v médiích vypadali jako ti nejupřímnější, nejskromnější, nejbáječnější lidé s co možná nejvyrovnanějším osobním životem a co nejrůžovějšími vztahy jak v osobním, tak profesním životě.

Toho je občas dost těžké docílit, takže není neobvyklé, aby PR manažeři hercům předepisovali odpovědi na otázky, které jim v rozhovorech pravděpodobně budou pokládány (a o jejichž položení se tito manažeři případně postarají). Například Liza Anderson, PR manažerka Evy Longorii, Michaela Emersona či Jerryho Ferrary, v jednom rozhovoru řekla následující: „Neustále se snažím vymýšlet co možná nejnápaditější způsoby, jak vyjádřit myšlenky mých klientů. Jde mi hlavně o to, aby novinářům a televizním producentům uvízla naše slova co nejsnadněji v paměti.“ Jenže pokud ona slova ten který člověk neumí dostatečně dobře prodat, tak tyto naučené odpovědi pěkně tahají za uši. Schválně si pusťte nějaký rozhovor s Justinem Bieberem a uvidíte sami.

Když jsou herci na reklamních turné, která se dnes dělají při příležitosti uvedení každého velkého filmu v kinech, PR manažeři s nimi dávají dohromady, o čem před novináři mluvit smí, a co by měli raději zamlčovat. Že bude Halle Berry při propagaci Atlasu mraků v každém rozhovoru zmiňovat fakt, že si během natáčení zlomila nohu, bylo nejspíše na doporučení jejího manažera. Že bude Jared Leto v každém (ale opravdu každém!) rozhovoru rozebírat, jak musel pro svou roli v Klubu poslední naděje shodit dvacet kilo a nechat si odvoskovat každý chloupek na těle, bylo nanejvýše strategické rozhodnutí učiněné ve spolupráci s jeho PR manažerem (Leto v té době přesvědčoval Akademiky, že si zaslouží, aby mu dali Oscara).

A že se Andrew Garfield s Emmou Stone během propagační kampaně Amazing Spider-Mana 2 nebudou bavit o svém osobním, mimo-filmovém vztahu, bylo také rozhodnutí, které museli učinit po domluvě se svými manažery. Ona by sice jejich neskrývaná náklonnost filmu jistě pomohla (stejně jako pomohla Pánu a paní Smithovým), ale určitě museli tuto záležitost řešit z druhé strany: Nebude absence této viditelné náklonnosti během promo kampaně jejich filmu spíše na škodu?

Jestliže herec něco řekne a média jeho slova překroutí, právě PR manažer se postará o to, aby bylo vše uvedeno na pravou míru. A pokud herec řekne nebo udělá něco, co by neměl (řídí auto pod vlivem alkoholu, někoho na ulici slovně urazí nebo fyzicky napadne, uniknou mu na internet necudné fotky a videa apod.), a strhne se proti němu lavina kritiky, PR manažer přebírá velení a spouští obranné mechanismy. To se potom vydávají omluvná oznámení, dělají nové rozhovory, dávají veřejné příspěvky na charitu atd.

Liza Anderson doplňuje: „Já si tyhle krizovky vlastně i docela užívám. Přesně na tuhle oblast se specializuji. Všechno se odehrává velmi rychle a je potřeba být připraven na jakékoliv eventuality. V téhle profesi je proto nutností dobře si rozumět nejen s vašimi klienty, ale také se všemi ostatními lidmi, s nimiž jste v každodenním kontaktu. Je bezpodmínečně nutné, aby si lidé důvěřovali.“

PR manažeři se zkrátka starají o to, aby se o jejich klientech neustále psalo a aby se o nich vědělo. Sejde z očí, sejde z mysli, že ano? Většinou se snaží, aby se psaly články pozitivní a v průběhu celého roku, ale určitě jste si už museli všimnout, že když se nějakému herci či herečce, zpěvákovi či zpěvačce, blíží premiéra filmu nebo vydání nového alba, tak se tu a tam v tisku objeví nějaká ta zpráva poněkud – řekněme – odlišného charakteru. V týdnech před oním velkým datem často začínají vyplouvat nejrůznější zvěsti a tajemství, začíná se prát špinavé prádlo. Účel je jasný: Buď jde o to přihodit polínko do skomírajícího ohýnku propagační kampaně, nebo o snahu se na vesele plápolající propagační kampani přiživit. Hned uvedu několik příkladů:

– Zpráva o vztahu Brada Pitta a Angeliny Jolie byla uveřejněna krátce před premiérou Pana a paní Smithových (filmu, během jehož natáčení se pár seznámil). Bylo tak učiněno ve snaze nalákat do kina diváky zvědavé, jestli to jiskření bude vidět i na plátně.

– Podobně je velmi pravděpodobné, že „únik“ fotek hýčkající se a líbající herečky Kristen Stewart a režiséra Ruperta Sanderse (ona tehdy měla podvádět Roberta Pattinsona, on zase svou manželku) těsně před premiérou filmuSněhurka a lovec (v němž Kristen hrála hlavní roli a Sanders jej režíroval) nebyl zas až tak náhodný.

– Již zmíněná žaloba na Woodyho Allena, kterého bývalá manželka obvinila ze zneužití jeho nevlastní dcery, byla tisku svěřena zrovna v době, kdy se o Woodym už tak hodně psalo v souvislosti s nominací jeho filmu Jasmíniny slzy na Oscara. Ať už jsou ona obvinění pravdivá, nebo ne, Dylan a Mia Farrow si datum vypuštění téhle zprávy nevybraly náhodně, a rozhodně ne samy.

– Ostatně i ona žaloba na Bryana Singera byla podána asi měsíc před premiérou největšího filmu jeho kariéry – X-Men: Budoucí minulost. PR manažer Michaela Egana se tu vcelku okatě snažil přiživit na propagační kampani onoho filmu. Ve své době bylo totiž téměř nemožné napsat článek o X-Menech, aniž by člověk nezmínil Eganovo jméno a fakt, že Singer (zase na radu svého publicisty a svých právníků) odstoupil z účasti na veškerých propagačních rozhovorech, setkáních a premiérách.

– Jednomu se skoro až chce propadat cynismu a zamýšlet se nad tím, do jaké míry to byl od zpěvačky Anastacie a jejího týmu (v tomto případě v čele s PR manažerem) promyšlený strategický obchodní tah, kdyžpřed vydáním svého třetího studiového alba tolik mluvila o rakovině prsu, ze které se během natáčení desky léčila. V téhle věci je ale potřeba si uvědomit ještě jednu věc: Jistě, na jednu stranu se ona deska stala nejúspěšnější v celé Anastaciině kariéře a Anastacia si tak (na rakovině prsu?) pěkně namastila kapsu, ovšem na tu druhou se této zpěvačce téměř vlastnoručně podařilo zvýšit povědomí o této nemoci. Její příběh dohnal tisíce žen na mamograf, a kdo ví, kolika z nich zachránil život. Veškeré debaty o potenciálním rozporu mezi Anastaciiným altruismem a jejím obchodním duchem se tak automaticky odsouvají na vedlejší kolej.

– A to samé platí i v případě Hugh Jackmana, který se na premiéru X-Men: Budoucí minulost dostavil s náplastí na nose a novinářům svěřoval, že mu lékaři nedávno odstraňovali melanom. Uvedení této informace bylo pečlivě uvážené. Herecké hvězdy svůj zdravotní stav většinou úzkostlivě tají – Protože co je komu do toho, že? – a pokud se o něm jakkoliv zmíní, tak je to většinou v souvislosti s nějakou charitou nebo s jiným dobrým odůvodněním. Jestliže ale Jackmanova náplast někoho donutila, aby si nechal u doktora zkontrolovat svou rozrůstající se pihu s nepravidelnými okraji, tak čert vem všechny tyto okolnosti.

Práce PR manažera je tedy stejně důležitá jako práce manažera osobního a agenta. Možná ještě důležitější, protože pokud se herec bude objevovat v jednom filmu za druhým, ale nikdo ho nebude znát, příliš velká hvězda se z něj nestane a přísun nabídek brzy ustane.

Stylista

V roce 2012 v rozhovoru s Ellen DeGeneres podotkla herečka Jessica Lange jednu velmi zajímavou věc: „Když jsem na začátku osmdesátých let začala chodit na slavnostní předávání všemožných cen, nebylo kolem toho všeho tolik povyku, jako je dnes. Člověk si sám našel nebo spíchnul nějaké šaty, hezky se učesal a namaloval a prostě vyrazil do světa. Jenže dnes se z těchto akcí staly jedny z nejdůležitějších módních událostí roku. Všichni se odívají do značkových rób a člověk na červeném koberci neudělá ani krok, aniž by na něj někdo nezařval: ‚Čí jsou ty šaty, co máte na sobě? A od koho jsou ty náušnice?‘ Je to dost šílené, protože o tom tyhle večery přece nejsou. Alespoň by tedy být neměly. Jenže tak to prostě je.“

Ano, dávno pryč jsou ty doby, kdy si hvězdy mohly dovolit starat se o svůj vzhled samy. V době bulváru – kde pokud se herečka neoblékne do něčeho slušivého, nemá pořádně udělané vlasy a bezchybný makeup, tak ji na druhý den v magazínech a na internetu pisálci rozcupují, jako by na tu kterou akci snad dorazila v pytli od brambor – je výpomoc téměř nutností. Ostatně pokud se o filmové hvězdě začne psát, že se obléká jako hadrník, může taková špatná publicita znamenat riziko pro její nadcházející filmové počiny a v tu chvíli k sobě ona chuděra připoutá pozornost zástupců studií a producentů, a to ne právě v dobrém slova smyslu.

Například když si na sebe Michelle Williams na radu svého stylisty Leith Clarka oblékla šaty od Valentina, které média – protože na takovýchto pitomostech samozřejmě velice záleží a všichni je hrozně řeší – druhý den neuvěřitelným způsobem strhala, dostal chudák Clark padáka a byl nahrazen Elizabeth Stewartovou. Ta Michelle hned „napravila pověst“ róbou od Chanelu, kterou pro ni zapůjčila k příležitosti předávání Oscarů.

Stylisté, kadeřníci a vizážisté mají jednoznačně nezastupitelnou roli a hvězdy jejich služeb využívají nejen během sezóny udílení filmových a televizních cen, ale také kdykoliv se mají objevit v televizi v nějakém rozhovoru, na premiéře svého filmu, když jdou pro nějaký časopis nafotit snímky apod. Když už totiž máte svůj tým, kterému důvěřujete, proč byste se najednou vrhali do rukou týmům cizím, že ano? Zatímco kadeřníci se starají jen o vlasy herců a hereček a vizážisté jen o make-up, stylisté mají na starost jejich celkový vzhled. Dbají na to, jak a do čeho se hvězdy oblékají, jaký mají styl. A pokud si na to troufnou, mohou si poradit i s účesy a líčidly. Musí proto mít pod palcem veškeré módní trendy a občas i dostatek kuráže na to, aby tyto trendy vymýšleli.

Jak vysvětluje stylistka Petra Flannery, vybrat tu správnou róbu je občas navíc poměrně náročný úkol a stylisté se musí leckdy „prohrabat i stovkami šatů,“ než narazí na ty, které by vyhovovaly stylu jejich klientů, příležitosti, a které by se oběma stranám líbily. Alespoň že za všechny tyto šaty nemusí platit. Mají totiž kontakty na přední návrháře a mohou si od nich pro své klienty půjčovat šaty, obleky, boty i jakékoliv doplňky výměnou za slib, že až se herců a hereček budou novináři ptát, tak ti jméno oné značky radostně zmíní. Pro návrháře je to reklama a herci se mají do čeho obléknout. Quid pro quo.

A přes to všechno, když se jeden novinář ptal Jennifer Lawrence krátce poté, co získala Oscara za svou roli v Terapii láskou, „jaký byl ten den její proces,“ jak se na onen slavnostní večer chystala a připravovala, vypadal v očích mnoha jako naprostý tukan. A ještě většího tukana z něj následně udělala sama Jennifer, když mu odpověděla: „Jak dnes vypadal můj proces? Nevím. Prostě jsem se probudila, zkusila si tyhle šaty, ony mi naštěstí padly, pak jsem se vysprchovala… Nevím, co jsem jako měla… Prostě jsem dělala jen tohle. A ještě jsem si teda nechala udělat vlasy a make-up. A pak vyrazila na Oscary.“ Jennifer pobavila, ale ona ta otázka zase nebyla tak nesmyslná, protože je známo, že se herci a herečky na tyto večery připravují hodiny, někdy i dny dopředu. A mají k tomu spoustu pomocníků, které Jennifer jen tak ledabyle zmínila, ale bez nichž by nejspíše nevypadala tak elegantně, jak vypadala.

Pojďme se ale nyní podívat (ne doslova, protože stylisté se příliš často nefotí, a když už to udělají, tak jsou na obrázky pěkně tučné licence) na několik nejpřednějších hollywoodských stylistů a uvést si, koho že to oblékají a o koho se starají:

Micaela Erlanger obléká Lupitu Nyong’o. Herečka sama uchvátila diváky svým výkonem ve filmu 12 let v řetězech, téměř stejnou měrou se ale psalo i o jejích odvážných modelech, které jí dodává právě Micaela.

Kate Young se stará o vzhled Natalie Portman či zpěvačky Alicie Keys.

Petra Flannery je zodpovědná za to, jak na veřejnosti vypadá například Emma Stone, Mila Kunis či Zoe Saldana.

Na Jen Rade nedá dopustit Angelina Jolie (ano, ty šaty s tím ohromným rozparkem na nohu byl Jenin nápad), Jenna Fischer nebo zpěvačky Pink a Cher.

S Annou Bingemann spolupracuje Gwyneth Paltrow, Naomi Watts, Tina Fey či Claire Danes.

Cristině Ehrlich za svůj vzhled dlouhá léta vděčí mimo jiné Amy Adams, Penelope Cruz a Julianna Margulies.

Deborah Waknin obstarává šaty pro Halle Berry či Sandu Bullock.

Již zmiňovaná Elizabeth Stewart má pod svým křídlem kromě Michelle Williams ještě Cate Blanchette, Amandu Seifried a Violu Davis.

Letos v březnu zesnulá L´Wren Scott oblékala Nicole Kidman či Sarah Jessicu Parker.

Jeanne Yang se stará o to, aby chodili pořádně vyšňoření Katie Holmes, Tom Cruise, Melissa Leo nebo Christian Bale.

Leslie Fremar má zase na starost Reese Witherspoon, Julianne Moore a Charlize Theron.

George Kotsiopoulos už spolupracoval například s Kristen Stewart, Kerry Washington, Katy Perry či režisérkou Kathryn Bigelow.

June Ambrose zase poskytuje své služby rapperům Diddymu a Jay-Z (ano, i rappeři mají stylisty), moderátorce Kelly Rippa či zpěvačce Mariah Carey.

Maryam Malakpour má na starost Hilary Swank, všechny členy Rolling Stones a herečku Jane Fonda

A Johnny Depp si svůj vzhled a styl oblékání také nevymyslel úplně sám. Pomohla mu s ním Samantha McMillen.

Spoustu návrhářů a hvězd jsme sice vynechali, ale ten seznam je už takhle poněkud vyčerpávající. Snad je z něj ale vidět, že svého stylistu (a případně i kadeřníka a vizážistu) má v podstatě každý známý a slavný herec a herečka. Právě oni jim dodávají šaty, které se člověku zaryjí do paměti; právě oni jim vymýšlí styly oblékání, které je odlišují od konkurence a pomáhají jim prodrat se do širšího povědomí; právě díky celému širokému týmu stylistů, kadeřníků a vizážistů vaše oblíbené hvězdy vypadají tak, jak vypadají.

———————-

A jsme u konce tohoto rozsáhlého článku. Snad je teď vidět, že na to, aby byl člověk hercem v Hollywoodu, zdaleka nestačí, aby jen uměl hrát. Být hvězdou filmového nebe je kolem a kolem dosti rozmanitá a na všelijaké povinnosti náročná profese. Herci ale na tyto pracovní překážky naštěstí nejsou sami. Mají kolem sebe celé týmy lidí, které se starají o to, aby měli práci, aby se měli dobře, aby měli čas na přípravu svých rolí a třeba také na nějaký ten osobní život. Přes všechny problémy, které Hollywood jako celek sužují, je zrovna tahle profesní propojenost a spolupráce jednou z jeho vlastností, ze kterých by si svět okolo mohl vzít příklad.

———————-

———————-

Korekce: Lucifrid & KevSpa

———————-

Zdroje: http://www.hindustantimes.com/news-feed/entertainment/behind-the-stars/article1-510901.aspx

http://smallbusiness.chron.com/differences-between-manager-agent-publicist-11318.html

http://digitaljournal.com/entertainment/interview-with-celebrity-publicist-liza-anderson/article/367020

http://www.youtube.com/user/JakeCarpenterStudio/videos

http://www.you tube.com/playlist?list=PLbJLdNevuk5gHIJUUf7MbzVe-jo-XL3dC

http://www.hollywoodreporter.com/gallery/photos-thrs-power-stylists-pose-687761

http://www.hollywoodreporter.com/news/web-25-powerful-stylists-hollywood-166236?page=show

http://xfinity.comcast.net/blogs/tv/2014/03/12/lupita-nyongo-stylist-cover-thr-possible-kevin-hart-jamie-foxx-flick-owns-the-haves-and-the-have-nots-sets-record-more/

http://www.whowhatwear.com/hollywoods-most-influential-stylists-hairstylists-and-makeup-artistswho-made-the-list-for-2013/slide2