Oscaři 2015: Urážlivá a předvídatelná fraška 1/2

Photo by Cliff, Flickr, CC BY 2.0

Rok se s rokem sešel a my tu máme další předávání cen americké Akademie filmového umění a věd – 87. Oscary. Nominace na tyto nejprestižnější hollywoodské ceny byly oznámeny 15. ledna a v neděli 22. února se svět při sledování slavnostního galavečera dozví, kdo je promění, a kdo odejde s prázdnou. My však budeme na Jumpspaceu přede všemi o pár dní napřed, protože si tu nebudeme nalhávat, že je identita výherců do poslední chvíle naprosto neznámá. Opravdu není, takže stejně jako vloni i letos budou Oscaři tou nejpředvídatelnější estrádou, která za celý rok v televizi poběží. A konkrétně letos půjde zároveň o estrádu nejbělejší a nejmužnější.

Tu aféru kolem nominací na Oscary jste jistě museli postřehnout – ve své době se o ní mimo všechna zahraniční média tu a tam psalo dokonce i u nás: Kromě ženských hereckých kategorií nebyla na Oscara v hlavních kategoriích nominovaná jediná žena – žádná režisérka, žádná scenáristka, kameramanka, skladatelka atd. Jedinými zářnými výjimkami – kromě takových těch „typicky ženských“ kategorií jako výprava, kostýmy a make-up – jsou Sandra Adair nominovaná za střih filmu Chlapectví a Becky Sullivan nominovaná za střih zvuku ve snímku Nezlomný. Jenže tyhle kategorie nikoho nezajímají, jsou neviditelné, nemají váhu. A co se rasových minorit týče, s výjimkou Selmy v kategorii Nejlepší film a Alejandra Gonzáleze Iñárrita v kategorii Nejlepší režie nebyl mezi nominovanými nikdo další. Když se člověk na ten oscarový výběr nejlepších filmových počinů podívá, všude vidí samé bílé muže. A ve světě, kde polovinu populace tvoří ženy – nota bene v Americe, kde více než třetina lidí není bílá – je takový pohled minimálně zarážející.

Photo from Twitter

Vlastně je natolik zarážející, až je urážlivý, a po vyhlášení oněch nominací se v amerických médiích i mezi širokou veřejností proti tomuto výběru zvedla obrovská vlna kritiky. Těch pár přiložených tweetů tady vedle – olilyttelton: Každopádně velká gratulace všem bílým mužům k jejich oscarovým nominacím, Lex: teda, ten Oscar má fakt slabost pro bělochy, lauren ashley bishop: to jako lidem z oscarové komise připadaly figurky z lega málo bílé – je jen špička ledovce.

V přímé návaznosti na vyhlášení oscarových nominací vypustil kulturní komentátor Al Sharpton do médií štiplavou poznámku, která se týkala otázky rasové nevyváženosti nominovaných, „Filmový průmysl připomíná Skalisté hory: Čím výše člověk vyleze, tím větší je kolem něj bílo.“ Herečka Jessica Chastain při přebírání ceny MVP Award ve svém proslovu řekla, „Dnes si připomínáme výročí narození Martina Luthera Kinga, Jr. a já nedokážu přestat myslet na to, jak je v tomhle průmyslu důležité, abychom nadále čerpali sílu z různorodosti, abychom stáli bok po boku a společně bojovali proti homofobním, sexistickým, misogynním, antisemitským a rasistickým agendám. Martin Luther King, Jr. kdysi řekl, že ‚Naše životy končí ve chvíli, kdy začneme mlčet o věcech, na nichž skutečně záleží,‘ a já bych nyní ráda povzbudila každého z vás, abyste se nebáli ozvat.“ A v podobném duchu se při jiných příležitostech vyjádřili i herečka Viola Davis či Benedict Cumberbatch.

Oscarová komise svým výběrem nasypala sůl do spousty otevřených (hollywoodských) ran, takže byť byla reakce lidí v tomto ohledu občas velmi silná, po dočtení celého článku – včetně druhé části o výhercích – snad sami uznáte, že možná nebyla až tak přehnaná. Ještě než se ale k oné části dostaneme, je třeba vyjádřit se k několika věcem, na které lidé v takovýchto situacích obzvlášť ve všemožných internetových diskuzích rádi poukazují, a které donekonečna omílají, jako by to snad byly jakési vítězné argumenty.

1) Když bylo na toho Oscara nominováno tak málo žen a lidí z rasových minorit, tak to jen znamená, že se letos tolik nepředvedli, že ti ostatní prostě byli lepší.

Aha – a kdyby na vás tenhle argument někdo použil v souvislosti s opomenutím LEGO příběhu v kategorii Nejlepších animovaných filmů, brali byste ho? Vážně byla pětice nominovaných filmů o tolik lepší než LEGO? Jasně, porovnávám jablka s hruškami, ale stejně – co se kvality týče, vybírat bylo skutečně z čeho. Například se hodně psalo o tom, že v kategorii Nejlepší mužský výkon Akademie úplně zapomenula na Davida Oyelowa, který zazářil v Selmě v roli Martina Luthera Kinga, Jr., na Avu DuVerne, režisérku oné Selmy, nebo Gillian Flynn, scenáristku Zmizelé. Těch opomenutí ale bylo mnohem, mnohem více. Všechny si uvedeme u rozboru nominací, nicméně už teď si můžeme říct, že kdyby jen ta slavná Akademie chtěla, nominace mohly vypadat docela jinak, na slavnostní předávání se mohli těšit všichni, a nikdo by asi příliš neprskal.

Photo from www.someecards.com

Jenže akademici jsou prostě a jednoduše velmi specifická sorta lidí s velmi specifickými filmovými chutěmi. Na počet jich je celkově zhruba 6 tisíc – v roce 2012 jich například bylo 6028. 93% z nich jsou běloši, 77 % akademiků jsou muži a jen 14 % z nich je méně než 50 let. Průměrný člen americké Akademie filmového umění a věd je 63letý běloch. Když si představíte, jaký filmový vkus takový člověk zhruba může mít, není se příliš čemu divit, že nominace vypadají tak, jak vypadají.

Ono možná ani nemusí jít o to, že by američtí filmoví akademici byli do jednoho misogynní rasisté – ostatně si zvolili za prezidentku svého svazu Afroameričanku Cheryl Boone Isaacs, takže něco takového být ani nemohou (stejně jako se USA naprosto zbavily rasismu zvolením Obamy prezidentem… ehm) –  prostě jen dávají ve výběru přednost tomu, co je jim samotným bližší. Problém je, že takový výběr pak ale ani trochu nereflektuje americkou filmovou tvorbu, společnost a kulturu jako takovou. Oscaři vlastně objektivně neoceňují to nejlepší, co Hollywood za ten který rok natočil, nýbrž představují jakýsi sborník favoritů skupiny filmových penzistů.

2) No tak prostě nebylo moc z čeho vybírat a ti lidé, kteří nebyli nominovaní, prostě jen měli už od začátku menší šanci, že je vyberou. Není to spíš problém Hollywoodu jako takového než Oscarů?

Photo by Rachel, Flickr, CC BY-ND 2.0

Přesně tak – nebylo moc z čeho vybírat! A to hned z několika důvodů. Tím prvním byly špatné nebo neexistující oscarové kampaně některých filmů. Jeden by si myslel, že když v té Akademii sedí de facto (vysloužilí) profesionálové z oboru, tak se sami ve vlastním zájmu postarají o to, aby měli co největší přehled o soudobé hollywoodské produkci. Opak je však pravdou. Pokud studia nevynaloží milióny dolarů na kampaně – nepošlou za akademiky orodovat hvězdy svých nadějných filmů, nerozpošlou jim DVDčka, neuspořádají pro ně speciální promítání atd. – akademici se o těch filmech často ani nedozvědí.

Tohle se stalo právě Selmě. Studio Paramount tak dlouho nedokázalo pohnout kostrou, že než vůbec začalo rozposílat první DVDčka, dávno proběhlo vyhlašování cen Screen Actors Guild Awards, Directors Guild Awards, Writers Guild Awards a mnoha dalších. Selma v nich samozřejmě utřela, protože o filmu nikdo nevěděl. Bez výher těchto cen se o něm zároveň téměř vůbec nemluvilo, nefungovala žádná šuškanda a oscaroví akademici byli, chudáci, úplně mimo. I v době, kdy měli odevzdávat své nominační lístky, Selmu z nich viděl jen málokdo. A jestliže nějaký film nevidíte, jeho režie nebo herecké výkony se hodně špatně hodnotí.

Stejně tak mimochodem nikdo neviděl britský snímek Belle. Ten pro změnu ne z toho důvodu, že by měl oscarovou kampaň špatnou, ale proto, že žádnou neměl. A to se o něm přitom v době jeho uvedení na americký trh (film byl natočen už v roce 2013, ale v USA se promítal od jara do léta 2014) slovo Oscar skloňovalo ve všech pádech – především ve spojení s herečkou v hlavní roli Gugu Mgatha-Raw. Produkujícímu studiu Fox Searchlight se asi už nechtěly vyhazovat peníze za kampaň, což je zajímavé, protože člověka okamžitě napadá otázka: „Proč?“ Že by studio vědělo, že by film u akademiků stejně neuspěl, tak nechtělo zbytečně utrácet?

—————

Lidé, kteří filmy vyrábějí, by měli být stejně různorodí jako ti, kteří se pak na ně dívají.

– Nina Jacobson, producentka

—————

Photo from www.someecards.com

Druhým – a mnohem podstatnějším – důvodem, proč nebylo z čeho vybírat, je fakt, že z hlediska zastoupenosti pohlaví ve filmovém průmyslu (před i za kamerou) a příležitostí pro umělce z rasových minorit, rok 2014 byl všeobecně tím nejhorším v dlouhé době. Pozor, mluvíme tu výhradně o průmyslu filmovém – televize v tomto směru postupuje mílovými kroky kupředu a všechno tam šlape jako hodinky.

Začněme u žen: Když se podíváme na 250 nejúspěšnějších filmů, které vloni byly natočeny, zjistíme, že na nich pracovalo pouze 17 % žen. Zbytek – před i za kamerou – byli muži. Když se například jeden reportér ptal Keiry Kneightley, jaké to bylo pracovat na place Kódu Enigmy, když tam byla obklopená samými muži, samým testosteronem, Keira odpověděla: „Ženy jsou na place samy a jediné u většiny filmů, takže to pro mě nebylo nic nového.“ A pak je tu i tato tabulka, která porovnává stavy různých profesí v roce 2014 s rokem 1998:

Photo by Alice Mongkongllite, BuzzFeed

Je to v podstatě stále ta samá pohádka, já vím. O to je to možná horší. Martha M. Lauzen, vedoucí Centra pro studium žen v televizi a filmu na Univerzitě v San Diegu, které tento výzkum dělalo, má pro tento fakt možné vysvětlení: „K problematice neúměrně nízkého zastoupení žen v Hollywoodu se dlouhodobě přistupuje jako k ‚problému žen‘, který se mužů až tolik netýká. Když se tím pádem novináři rozhodnou promluvit s vedoucími studií nebo producenty například o nedostatku režisérek, zásadně si vybírají těch pár žen ve vedoucích pozicích – vedoucí studia Sony Amy Pascal [dávno tomu] nebo Donnu Langley ze studia Universal. Většina vedoucích jsou ale muži. Jestliže se tedy má zaměstnanost žen nějakým způsob změnit, musí první krok udělat právě oni.

Photo by Pat Achilles

„On je to s tím nedostatkem žen ve vedoucích pozicích vlastně takový začarovaný kruh. Lidé často argumentují, že se ženy nenajímají proto, že mají méně zkušeností než muži. Jenže když se zblízka podíváte na to, jaké lidi studia ve skutečnosti najímají, dost často jsou mezi nimi i nezkušení muži. Například Colin Trevorrow teď natáčí pokračování Jurského Parku s odhadovaným rozpočtem $150 miliónů, a přitom předtím natočil jen jediný malý snímek – romantickou komedii Vlastní zbraň podmínkou. Proč tedy u něj nedostatek zkušeností vůbec nehraje roli, zato u žen by to měl být problém? A jestliže Hollywood nejdříve ženám nedá šanci, a pak je trestá za to, že jim chybí zkušenosti, co to vypovídá o něm samotném?

„Podle mě je tím nejzásadnějším důvodem, proč jsme za posledních 17 let v tomto směru nikam nepokročili, neochota lidí ve vůdčích pozicích – vedoucích studií a svazů – v první řadě uznat, že tento okatý nedostatek diverzity představuje problém. Alespoň že televizní šéfové jsou bystřejší a dokáží vidět a ocenit sílu ženského publika.“

Photo by Loren Javier, Flickr, CC BY-ND 2.0

Co se rasových minorit týče, je to dost podobné. Mě samotného navíc upřímně již unavuje, že téměř jediné filmy, v nichž například černošští herci mají možnost se objevit v hlavní roli, se zásadně točí kolem problematiky rasové nesnášenlivosti, boje proti rasismu nebo otroctví. V roce 2013 jsme se v případě Oscarů mohli pokochat Komorníkem, Fruitvale Station či 12 lety v řetězech a rok později se mluví o Selmě (filmu o M. L. Kingovi a bojích za občanská práva Afroameričanů) a případně i Belle (kostýmní drama o rasismu ve vysoké anglické společnosti v době otrokářství). Už se fakt nemohu dočkat, až bude za rok dva nominovaný na Oscara snímek Ferguson, který bude pojednávat o rasových protestech, které se na konci roku 2014 rozlily po celé Americe. Když už bylo ohlášeno natáčení jakéhosi filmu, který se bude odehrávat na pozadí neworleánské tragédie způsobené hurikánem Katrina, existence Fergusonu by mě vůbec nepřekvapila.

Jenže kdyby se netočily alespoň tyto druhy filmů, minoritní herci by na stříbrném plátně v hlavních rolích nebyli skoro vůbec zastoupení. Will Smith i Denzel Washington natočí maximálně jeden film za rok, Kevinu Hartovi se možná daří u afroamerického publika, ale k mainstreamové slávě má stále daleko, Morgan Freeman a Samuel L. Jackson věčně hrají druhé a třetí housle, a jiným hercům hollywoodská studia příliš šancí v prominentních rolích dávat nechtějí. Když už se tedy do předprodukčního stádia dostane nějaký snímek, kde by na rase hlavního hrdiny vůbec nezáleželo, je velmi nepravděpodobné (u vysokorozpočtových snímků tohle platí dvojnásob), že by takovou roli dostal někdo jiný než bílý herec – čistě z preventivních důvodů. A i když by daná role přímo vyžadovala někoho snědého, Hollywood ji nejspíše stejně vybělí.

Jen se ostatně podívejme na letošní nominované snímky. Když ponecháme stranou ty snímky, v nichž bylo celo-bílé osazenstvo výhodně udáno předlohou – Kód Enigmy, Teorie všeho – nebo v nichž je nějaká ta snědá postava vidět alespoň na pozadí či ve vedlejší roličce – Americký sniper, Grandhotel Budapešť –, zkuste mi někdo podat jediný důvod, proč by měly být všechny postavy třeba ve filmu Whiplash bílé. Vždyť tam to přece vůbec není potřeba, protože na rase těch lidí absolutně nezáleží. Tak proč nedat šanci někomu snědému, kdo by práci na snímku odvedl stejně dobře, a kdo by navíc mohl do kin přilákat diváky z dané demografické skupiny? To samé platí i o snímcích Chlapectví či Birdman. I v nich by bylo tak snadné najmout někoho ne-bílého, a absolutně nic by se tím nezměnilo – jen by tedy pro změnu alespoň trochu začaly odrážet svět, v němž jsou natáčené, a který se tolik chvástají, že reflektují / komentují. Jenže studia se prostě najímání minoritních herců bojí; bojí se nezájmu většinového (bílého amerického, ale i světového) publika, takže pokud vyloženě nemusí, práci jim nedávají. A v takovéto situaci se potom ti jiní-než-bílí herci nominují vážně obtížně.

Photo from www-someecards.com

Abychom ale jen nemalovali čerty na zeď, stranou žen se především díky Jennifer Lawrence v současné době nejspíš bude hodně měnit situace. Právě její série Hunger Games se zapsala do historie tím, že již podruhé za sebou měla v USA vyšší výdělky z kin než jakýkoliv jiný film. S 333 milióny dolarů letos předstihla první část Hunger Games: Síly vzdoru v domácích tržbách dokonce i Strážce galaxie, Kapitána Ameriku, čtvrté Transformery či Hobita. Naposledy byl v Americe film se ženou v hlavní roli takhle úspěšný před 42 roky – horor Vymítač ďábla v roce 1973. A stranou minoritních diváků filmoví producenti moc dobře vidí, že ve světě televize trhají rekordy ve sledovanosti právě ty pořady, které jsou svým obsazením co nejinkluzivnější – How To Get Away With Murder, Orange Is the New Black, American Idol, Empire, Black-ish atp.

A na peníze Hollywood slyší velmi dobře. V následujících měsících a letech by tedy měli (v očích studií do určité míry „na zkoušku“) členové těchto po hříchu málo využívaných skupin dostat v blockbusterech více šancí:

Photo by Clement Soh, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

– Studio DC si na rok 2017 chystá film Wonder Woman v režii Michelle MacLaren a Tyrese Gibson se v současnosti ze všech sil snaží prosadit obsazení své maličkosti v potenciálním novém Green Lanternovi.

– Studio Marvel kvůli tlaku veřejnosti mít jiného než bílého superhrdinu na rok 2017 připravuje snímek Black Panther v hlavní roli s Chadwickem Bozemanem, a v roce 2018 dokonce vypustí do kin další superhrdinský film s ženskou postavou v hlavní roli Captain Marvel.

– Studio Sony zase plánuje nahradit Daniela Craiga v roli Jamese Bonda Idrisem Elbou, Krotitele duchů krotitelkami, a kromě toho si u něj Angelina Jolie chystá vysokorozpočtovou Kleopatru (jak víme, má už i vybrané paruky!).

– U 20th Century Fox bude Jennifer Lawrence nadále zářit v X-Menech, u Lionsgate v posledních Hunger Games a pak o ní bude slyšet i díky spolupráci s Davidem O. Russellem na (za rok oscarovém?) filmu Joy či režisérem Francisem Lawrencem na (za dva roky oscarovém?) snímku The Dive.

Photo from www.nerdgeekfeelings.com

– Určitě bych sledoval i kariérní vývoj herečky Scarlett Johansson, která se v následujících letech objeví navzdory svému těhotenství a mateřství minimálně ve dvou marvelovkách – letos ve druhých Avengerech a za rok ve třetím Captain America –, v roce 2017 bude hlavní hvězdou velkofilmu Ghost in the Shell a tohle všechno proloží Knihou džunglí a jistě i spoustou dalších snímků.

– Nejbližším prubířským kamenem ale jistě bude sedmá epizoda Hvězdných válek, v níž by hlavními postavami měli být John Boyega a Daisy Ridley, o rok později následovaná zatím nepojmenovaným spin-offem z filmového vesmíru Hvězdných válek, v němž se má hlavní role zhostit Felicity Jones.

Dá se tedy předpokládat, že se úspěchy těchto vysokorozpočtových filmů projeví mimo jiné i tím, že se jednak studia konečně přestanou „těchto věcí“ tolik obávat a budou ženám a minoritním hercům dávat čím dál více příležitostí, a také že se ženy a příslušníci rasových minorit budou ve větší míře prosazovat v jiných než hereckých odvětvích. Tato změna v přístupu by se samozřejmě projevila v celé hollywoodské tvorbě – včetně menších snímků, jež akademie kritiků tak rády nominují na všemožné ceny.  A pak by zároveň bylo mnohem snadnější vybrat – aniž by se o to člověk vědomě snažil – různorodější skupinu nominovaných, takže by ony seznamy zákonitě nevypadaly tak hloupě jako u letošních Oscarů.

3) Co jiného ale jako měla Akademie dělat? Schválně do každé kategorie frknout nějakou ženu nebo černocha jen proto, aby tam byli? Taková pozitivní diskriminace by přece byla stejně tak špatná jako současný stav.

Člověk, který vymyslel sousloví „pozitivní diskriminace“, by zasloužil pověsit za palce do průvanu. Tuhle nenápadnou frázi totiž dnes a denně zneužívají nelidové k tomu, aby vyčítali pomoc lidem, jejichž životní situace je nesrovnatelně horší než ta jejich. Ale co, hlavně že si mohou zanadávat, vybít zlost, a třeba je pak ještě někdo polituje, že?

Photo from www.someecards.com

V případě nominací na všemožné ceny navíc není onen „jeden povinný černoch v každé kategorii“ ani tak ukázkou pozitivní diskriminace jako spíše z nouze ctnost. Ceny americké filmové Akademie, potažmo i všechny ostatní, jednak mají být výkladní skříní americké kinema-tografie, jakýmsi hollywoodským rodinným stříbrem, ale také ji mají reprezentovat, odrážet její charakter. Nominace na Oscary, ty nejžádanější a nejprestižnější ceny v Hollywoodu, navíc mají i vysokou motivační a aspirační hodnotu. Když člověk vidí, že někdo jako on obdrží alespoň tu nominaci, dá mu to naději, že by jednoho dne mohl sám zažít podobný úspěch, že má smysl se snažit a dál se ubírat danou cestou. Jen si vzpomeňte, jak jsme my sami byli u vytržení, když „nám“ Akademie nominovala Markétu Irglovou…

Jenže co když si veškeré nominace mezi sebou rozdělí jen jedna skupina lidí, zatímco všichni ostatní utřou? A co když se to takhle děje téměř každý rok? To je trochu demoralizující, ne? Má se potom vůbec cenu snažit, když člověk ví, že jde o předem prohraný boj, že jeho práci beztak nikdo neocení?

Photo from www.someecards.com

Takže ano, nominace „toho jednoho černocha / ženy v každé kategorii“ jsou občas kalkul, někdy je dokonce cítit, že na ně došlo hlavně proto, aby se daná komise vyhnula nařčení z předpojatosti, ale… V první řadě jde stále o to, že se komise snaží být férové, dávat šanci se zviditelnit všem a sloužit tím jako vzor a inspirace novým generacím. Oscarová komise coby ta nejdůležitější ze všech má v tomto ohledu obzvlášť silnou morální a společenskou povinnost jít Hollywoodu příkladem, myslet na budoucnost a neupozaďovat určité skupiny herců stejným způsobem, jaký je jinde běžnou praxí.

Oscaři však na tuto povinnost zvysoka hází bobek, a právě z toho důvodu se rok od roku stávají v demograficky čím dál rozmanitější americké společnosti méně relevantní. Obzvláště letos bude jejich předávání pro více než třetinu Američanů nezajímavým ceremoniálem, během nějž se banda bělochů bude poplácávat po zádech a říkat si, jak jsou všichni úžasní. Což je škoda. Pokud ale oscarová komise nějakým razantním způsobem nerozšíří / neobmění stavy nebo alespoň neupraví své názory a chutě, je nepravděpodobné, že by se na jejím výběru „toho nejlepšího“ i v budoucnu cokoliv změnilo. Příští rok se tedy nominace nejspíš ponesou na stejné vlně.

————————

Do příštího roku je ale času ještě dost – nyní musíme hlavně dořešit výherce letošní. Jelikož je tento článek už takhle poměrně dlouhý, uděláme si zde předěl a na zbytek se podíváme zase příští týden. Do té doby můžete debatovat v komentářích například o tom, jestli vám ty letošní nominace připadaly v pořádku, kdo vám mezi nimi chyběl, kdo podle vás přebýval atd. A kdyby se vám chtělo spekulovat, neváhejte a napište nám, kdo si myslíte, že letos toho Oscara dostane.

————————

————————

Korekce: Lucifrid

————————