Když se řekne Irsko, člověku asi okamžitě naskočí leprikóni, černé pivo, whiskey a déšť. Ačkoliv ale v této zemi tohle všechno najdete – Dejte si pár sklenek whiskey Bushmills, zapijte je pivem Guinness a i ty leprikóni se vám roztančí před očima. –, tak to zdaleka nevystihuje celou její podstatu. Irsko má dlouhatánskou historii, jeho obyvatelé specifickou náturu (obojí by se ale dalo říct o každém národu, tak snad prozatím postačí vágní poznámka o tom, že tam spousta věcí prostě funguje o trošku jinak) a já dostal před nějakou dobou příležitost obojí poznat na vlastní kůži.

Po krátké turistické zastávce v Dublinu jsem totiž strávil přes tři měsíce na erasmovském studijním pobytu na Univerzitě v Limericku. Díky tomu jsem měl možnost trochu blíže poznat místní kulturu, zvyky, prostředí, lidi a tak vůbec. Celou dobu jsem si navíc o těchto věcech psal poznámky – poznámky neformální, poznámky uvolněné, drmolivé postřehy anglisty, který s vykulenýma očima procházel cizí zemí a snažil se všímat si drobných odlišností v tom, jak to tam vypadá a co tam lidé dělají.

Pokud tedy máte neformální cestopisy rádi, tento článek bude právě pro vás. Projdete si se mnou nejdřív Dublin, hlavní město Irska, pak Limerick, kde jsem měl školu a přes tři měsíce pobýval, a na závěr si uvedeme seznam všemožných postřehů o lidech, kultuře, limerické univerzitě atd. Protože je ale Jumpspace stránka v první řadě filmová, tento cestopis začneme krátkým zaostřením na irskou filmovou scénu (a pro zajímavost si ji zkusíme porovnat s tou naší) a výčtem známých irských herců.

Irskému filmovému průmyslu se sice díky dotacím Irské filmové rady a aktivní snaze mnohých herců svést na kinematografii své rodné země trochu mezinárodní pozornosti v posledních letech daří čím dál lépe, avšak stále se potýká – a potýkat se bude – se stejnými problémy, které postihují téměř všechny národní filmové průmysly, včetně toho našeho. Tím hlavním problémem, od něhož se pak odvíjí spousta podružných obtíží, je samozřejmě nutnost bojovat s filmovým monopolem hollywoodské produkce. Hollywood si vychoval hvězdy, vybudoval pověst, pumpuje do filmů částky, o nichž se menším filmovým průmyslům ani nesnilo, a produkuje tím pádem snímky, s nimiž se jen velmi obtížně soupeří.

Národní filmy – irské, české, jakékoliv jiné – nemají tak vysoké rozpočty. Jejich zisky jsou celkově výrazně menší, než jakých se dostává hollywoodským blockbusterům, a na výrobu jim většinou musí přispívat nějaké státní útvary na podporu domácí filmové produkce – u nás je to Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, v Irsku již zmiňovaná Irská filmová rada.

Národní filmy si právě kvůli nižším rozpočtům nemohou dovolit žádné trikové orgasmy a musí se proto – z hlediska výběru témat – spokojit s menším příběhovým záběrem: Točí se komorní dramata, milé malé komedie a podobně. Za ty se lidem často nechce utrácet (Za co vyplázne člověk tolik peněz radši? Za pochmurné drama z šedivých let osmdesátých, nebo za blockbuster plný výbuchů a vizuálních efektů?), čímž pádem ovšem národní filmy nevydělávají a nemohou si dovolit vyšší rozpočty. Začarovaný kruh hadr.

K této problematice se mimochodem před pár měsíci vyjádřil i režisér Jan Svěrák v rozhovoru pro zpravodajský portál DVTV: „Dnešní český film musí být v podstatě ze současnosti, protože historická látka se natáčí velice komplikovaně a je to mnohem dražší. Zato současnost, to jen vylezete na ulici, postavíte někam kameru a můžete natáčet. A musí to být pokud možno komedie – nebo tam musí být humor –, aby na to lidé přišli. Musí to být vlastně jednoduché látky. Nic komplikovanějšího nebo náročnějšího – nejen realizačně, ale i myšlenkově – si filmaři dovolit nemůžou.“

Například jen v Irsku v roce 2011 z celkového výnosu z kin, který činil 112 miliónů eur, Irové utratili za své vlastní, národní snímky pouhých 4,4 miliónů, tedy asi 3,9 %. U nás byl tento podíl znatelně vyšší – celých 24,9 % –, a to z jednoho prostého důvodu: česká kinematografie se může opřít o češtinu.

Irové sice mají svůj vlastní jazyk, irštinu, ale pro většinu z nich je mateřštinou angličtina. Irsky se učí ve školách, ale protože jde o povinný předmět, který pak má v zemi jen omezené využití, žákům se do učení moc nechce a dospělí tento jazyk kvůli nepoužívání rychle zapomínají. Natáčet tedy filmy v irštině by se nevyplatilo, protože by jim jen málokdo rozuměl a skoro nikdo by na ně nechodil. Jenže když se v Irsku natočí film anglicky, tak se jazykově nijak neliší od hollywoodské konkurence (od té ho dělí jen onen zmiňovaný malý záběr a okatý nedostatek financí v rozpočtu). Ir tedy raději půjde do kina na velkofilm, kterému bude bez obtíží rozumět, a národní snímek si – když už – pustí doma, až půjde v televizi.

U nás je ovšem situace díky jiné mateřštině trochu jiná. Znalost angličtiny sice napříč generacemi narůstá, ale na sledování amerických filmů v původním znění by se v kině cítil málokdo. Titulky se spoustě lidem číst nechtějí a dabing se jednak stíhá dopředu udělat jen u zlomku filmů (především těch, které jsou orientované na mladší diváky), ale i on mnohým divákům nepřipadá košer. Národní filmy proto u nás mají obrovskou výhodu – rozumíme jim, vidíme v nich domácké tváře, jsou naše a tvoří tak často vítaný protipól cizokrajné a cizojazyčné produkci. Tyto klady pak kolikrát zastiňují i velmi zřetelnou absenci kvality ze strany filmového díla. Zde mám na mysli takový ten myšlenkový pochod: „Ten film sice očividně stojí za bačkoru, ale po všech těch amerických slátaninách je to první česká věc, co je po dlouhé době v kinech, tak co už!“

———————-

A ještě jedna důležitá věc: Určitě jste si všimli té písničky od Sinead O’Connor přiložené nahoře. Napadlo mě, že když už si tu budeme Irsko představovat skrze film a cestopis, možná by stálo za to si uvést i nějaké ty irské hudební umělce – třeba i poznat a oblíbit si nové zpěváky, zpěvačky nebo kapely. V každé části tedy bude v úvodu jedna písnička, vždy od jiného irského interpreta. Očekávat můžete především písně ze žánrů indie, popu a rocku.

Jediným drobným zádrhelem bude, že dané písničky nebudou převzaté z YouTube (kde je ale najdete samozřejmě také), nýbrž ze Spotify. Kdo tuhle hudební databázi neznáte, vřele doporučuji, abyste se na ni mrkli. Po kliknutí na písničku nahoře jen vyplníte pár údajů, založíte si účet a můžete si třeba zrovna tu Sinead v klidu poslechnout. Spotify si zároveň můžete stáhnout z jejich domovských stránek, nainstalovat a okamžitě mít přímo od sebe z počítače přístup k veškeré muzice – jakékoliv zahraniční, ale i spoustě domácí (díval jsem se, že mají v nabídce například Anetu Langerovou, Tomáše Kluse, Kryštofy, Chinaski, Mňágu a Žďorpa a spoustu dalších).

To vše bez poplatku. Spotify žije z reklamy, která se objevuje po stranách okna a občas na vás vybafne mezi písničkami, a z prémiových účtů: Člověk si zadarmo může poslechnout jakoukoliv písničku (a kolik písní chce), a teprve kdo by si ji chtěl stáhnout, musí otevřít šrajtofli.

A proč o tom tak detailně píšu? Vzpomínáte si, jak jsme si ve článku o stahování povídali o tom, jak u nás drhne elektronická distribuce filmů a seriálů? Jednoduše mi přišlo na místě udělat paralelu mezi světem muziky, kde takováto distribuce očividně funguje, a světem filmu, kde to velmi dlouho vázlo, a teprve v nedávné době se situace díky chystanému příchodu Netflixu alespoň trochu posunula k lepšímu…

———————-

Vraťme se ale k původní myšlence. Na začátku jsme si řekli, že irská kinematografie má kvůli jazyku o dost těžší úděl. Irští tvůrci a herci… to už je ovšem jiná. Právě díky absenci jazykové bariéry a větší blízkosti k centru dění mají mnohem větší šanci se uchytit buď v britském filmovém průmyslu, který je podstatně větší než ten irský, nebo rovnou v samotném Hollywoodu.

Zatímco ještě před deseti patnácti lety, když se řeklo „irská kinematografie“, tak lidem maximálně naskočil Neil Jordan, který získal Oscara za režii Hry na pláč, nebo Jim Sheridan, který byl na Oscara nominován hned několikrát, a to za svou režisérskou a scenáristickou práci na Mojí levé noze, Ve jménu Otce a In America, dnes je na tom irský filmový průmysl podstatně lépe.

Ze scenáristů na sebe hodně upozornili dramatici Martin McDonagh (napsal scénáře k filmům Six Shooter, V Bruggách a Sedm psychopatů a všechny také režíroval), Mark O’Rowe (možná někdo viděl Rozbitý svět nebo Toho kluka) či Enda Walsh (ten je známý především pro svůj scénář k fassbenderovskému dramatu Hlad).

Z irských filmů udělal pořádnou díru do světa muzikál Once z roku 2007. Ten ostatně známe hodně dobře i u nás, protože v něm jednu z hlavních rolí ztvárňuje rodilá Češka Markéta Irglová. Once stál 150 tisíc eur (75 % rozpočtu uhradila právě ona Irská filmová rada) a po celém světě nejenže vydělal přes 20 miliónů dolarů, ale ještě Irglové a jejímu tehdejšímu partnerovi Glenu Hansardovi vynesl Oscara za nejlepší píseň, pár Zlatých glóbů a police dalších cen. Z dalších filmů určitě stojí za zmínku kriminální drama Intermission, válečný film Zvedá se vítr, komedie Man About Dog a nebo můj osobní favorit: černočerná komedie Nedovo zázračné vzkříšení.

Jedním z posledních irských filmů, které na sebe hodně upozornily, je kritikou velmi oceňovaná Kalvárie (kterou již mnozí znáte, protože v ní hraje Dylan Moran). Její režisér John Michael McDonagh má však proti nálepce národního filmu značné výhrady. Na natočení svého snímku dostal od Irské filmové rady dotace ve výši 975 000 euro, avšak přesto právě na irské filmy hází špínu stylem, který by člověk od někoho z branže, kdo musí vědět o veškerých problémech spojených s financováním a vůbec natáčením těchto malých filmů, příliš nečekal. Tento přístup je sice na jednu stranu příjemně osvěžující (většinou se v rozhovorech mají všichni se všemi děsně rádi), ale na tu druhou je to od něj vůči ostatním možná trochu nefér. Inu, posuďte sami:

„Já irským filmům moc nefandím. Přijdou mi technicky nedokonalé a často také velmi hloupé. Snažím se proto přesvědčit lidi, aby tomu snímku nedávali nálepku irského filmu. Irský film to není. Je to prostě jen film, který se odehrává v Irsku a hraje v něm spousta irských postav. Víte, ono jde hlavně o to, že velká část diváků má s irskými filmy špatnou zkušenost, už mnohokrát se spálili, takže se teď už zdráhají vyjít si do kina na další. Když tu tedy nějaký nový film natočíte, musíte lidi přesvědčit, že ‚Ne, hele, v pohodě, tenhle film s těmi ostatními hrůzami fakt nemá nic společného.‘“

V Irsku se každopádně natáčí nejen domácí filmy, tato země zároveň díky daňovým úlevám láká zahraniční produkce. V Irsku se tak již natáčel Tichý muž, Statečné srdce, Království ohně, Král Artuš, Přestupný rok, Zákon přitažlivosti, P.S. Miluji tě a spousta dalších. V Ardmore Studios v okrese Wicklow se také natáčely velmi nákladné seriály Tudorovci a Camelot.

Hra o trůny, pozor, se natáčí v Severním Irsku, což je součást Spojeného království. Na tyhle věci lidé sice už příliš hákliví nejsou – když se před nimi v tomto směru přeřeknete, tak vám hlavu neutrhnou, protože mají svých starostí dost a nějaká vaše drobná turistická faux pas se jich příliš nedotknou (maximálně vás opraví a pak se vám budou posmívat, že jste trdla) –, ale je dobré mezi těmito dvěma částmi ostrova rozlišovat. Tím nemám na mysli nějaké stavění zdí. Jen je prostě dobré vědět, že Belfast neleží v Irsku, ale v Severním Irsku, a že město Donegal se možná nachází na severu Irska, ale rozhodně není součástí Severního Irska. Prostě není Irsko jako Irsko…

Konečně se dostáváme k hercům a herečkám, tedy lidem, kteří jsou na irské kinematografii nejvíce vidět. U některých o jejich národnosti jistě budete vědět, jiní pro vás možná budou překvapením. Irští herci totiž musí v mezinárodních produkcích kvůli rolím, které nemají být vysloveně irské, často shazovat svůj rodilý přízvuk, takže o jejich národnostním pozadí média nezřídka nevědí. A nebo se o tom novináři příliš nebaví, jelikož nejde o tolik zajímavé téma rozhovoru: ‚Dobrý den.‘ ‚Zdravím.‘ ‚Tak vy jste z Irska, ano?‘ ‚Ano.‘ ‚Tak to je bezva.‘ ‚To jo.‘ ‚…‘ No, dost už žvatlání, pojďme na ten seznam.

Protože budu u herců hodně často zmiňovat místo jejich narození včetně okresu (a protože půjde o často velmi nicneříkající názvy), přikládám sem pro začátek mapu Irska, abyste v případě zájmu měli přehled o tom, odkud přesně kdo je. A zmiňovat budu zároveň herce a herečky jak irské, tak severoirské. Jde sice o dva různé státní útvary, ale v rámci ostrovní pospolitosti si to tady dovolím.

————————————————————

Colin Farrell

Začněme rovnou u velikánů. Což není narážka na Colinův uniklý záznam domácích postelových radovánek, díky němuž ho ve své době znalo více lidí, než kolik o něm vědělo kvůli jeho hereckým schopnostem. Ne, to by totiž bylo nevkusné a nevtipné! Na mysli mám tedy samozřejmě fakt, že je Colin jedním z nejznámějších současných irských herců. Pochází z Dublinu a mezi jeho neoceňovanější filmy patří Minority Report, V Bruggách, Zachraňte pana Bankse, Telefonní budka či Miami Vice. Zahrál si ale i v předělávce Total Recallu, Jednotce rychlého nasazení, Alexandru Velikém, Sedmi psychopatech a tak dále a tak dále. V roce 2015 si také střihnul jednu z hlavních rolí ve druhé (avšak výrazně slabší) sezóně Temného případu.

Michael Fassbender

Ačkoliv je Michaelův otec Němec a matka pochází ze Severního Irska, když mu byly dva roky, přestěhovala se rodina do okresu Killarney v současném Irsku. Své německé jméno Michael zdědil právě po otci – po anglicku by byl Cooper, a kdyby byl Čech, jmenoval by se Míša Bednář. Ale to jen tak na okraj. Míšu – tedy Michaela – známe jako androida ze Scottova Promethea, Magneta z X-Menů či jako otrokáře z 12 let v řetězech; známe ho ze snímků Stud, Jobs, Hlad, Zkrat, Frank, ale i z filmů, které si mohly dovolit více slabik v názvu – například z Hanebných panchartů, Jezera smrti či Konzultanta. A v následujících letech toho má Michael v rukávu ještě hodně.

Liam Neeson

Liam Neeson, rodák z vesničky Ballymena v severoirském okrese Antrim, zažívá v posledních letech díky sérii 96 hodin hotovou pracovní renesanci. Stal se z něj neočekávaný, ale o to více oceňovaný akční hrdina a ultimátní borec. Jen si vybavte jeho role ve filmech Všechny cesty vedou do hrobu, Mezi náhrobními kameny, A-Team, Mezi vlky, NON-STOP, Souboj Titánů, Hněv Titánů, Bitevní loď a tak dál a tak dál. Pro původně charakterního herce, který ztvárnil postavu Oscara Schindlera, vcelku slušná otočka.

Peter O’Toole

Herecká legenda Peter O’Toole, který prorazil do Hollywoodu coby Lawrence z Arábie a za svou dlouhou kariéru ztvárnil tucty dalších pamětihodných rolí, pocházel z oblasti Connemara v okrese Galway. Zde se sice narodil, avšak dětství a téměř celý pozdější život strávil v Anglii. Gay Talese ve své knize Fame and Obscurity píše: „Ačkoliv Peter O’Toole zůstává z vlastní vůle vykořeněným Irem, tak i dnes jednou za čas odjede z Londýna a vrátí se do své rodné země, aby trochu popil, vsadil si na pár koní na dostizích v Punchestownu kousek za Dublinem a strávil pár hodin o samotě hloubáním.“

Pierce Brosnan

Jeden z těch známějších agentů 007, který měl tu smůlu, že se za jeho působení (avšak ani ne tak jeho vlastním přičiněním) z filmů o „špiónovi, který mě vojel“ stala tak trochu parodie sebe sama. Role ve filmech o Bondovi Brosnanovi každopádně na nějakou dobu poškodila kariéru. Po uveřejnění posledního dílu s ním, Dnes neumírej, si dva roky ani neškrtnul. Od té doby se ale objevil v seriálu na motivy Kingova románu Bag of Bones, v muzikálu Mamma Mia!, v Percym Jacksonovi, v Dlouhé cestě dolů a spoustě dalších snímků, které ovšem nestojí za zmínku. Lidé se dnes do tohoto rodáka z Navany v okrese Meath rádi strefují za to, že neumí hrát, ale schválně si pusťte Tátu v sukni nebo Aféru Thomase Crowna a uvidíte, že to s ním zase tak zlé není.

Evanna Lynch

Evana, kterou všichni znají jako Lenku Láskorádovou z Harryho Pottera, pochází z vesničky Termonfeckin v okrese Louth. Evana již od mala hrála ve školních hrách a jezdila na letní tábory pro nadanou mládež. Knihy o Harrym Potterovi naprosto zbožňovala a když jí bylo jedenáct, tak si dokonce nějakou dobu dopisovala s J. K. Rowlingovou – s autorkou tehdy řešila své problémy s anorexií. V roce 2006 pak přišla na konkurz do dalšího dílu své oblíbené série, kde jí tvůrci dali přednost před 15 tisíci dalších přihlášených dívek.

Jonathan Rhys Meyers

Jonathan je rodákem přímo z hlavního města, vyrůstal však v okrese Cork. I přes svůj nízký věk si již stačil vybudovat pověst velkého herce. Především díky roli krále Jindřicha VIII. v Tudorovcích ho v roce 2008 zvolila komise Irských filmových a televizních cen nejlepším hercem Irska. Vidět jste ho ale mohli i v Blafuj jako Beckham (díky tomuto filmu ho prvně poznala asi velká část českého diváctva), ve třetí Mission Impossible, Match Pointu, Albertu Nobbsi, televizním filmu Elvis či seriálech Drákula a Camelot. Na to, že kvůli Jonathana kvůli problémům ve škole vyrazili ze střední, velmi dobré!

Saoirse Ronan

Tato mladá slečna s pro našince téměř nevyslovitelným křestním jménem (ona sama ho vyslovuje sérša, ačkoliv se najdou i tací, co jí říkají sórša… a když už jsme tak u toho, křestní jméno Sinead O’Connor se vyslovuje šinéjd) na sebe upozornila drobnou rolí v adaptaci skvělého románu Iana McEwana Pokání. Dnes je ale nejvíce známá díky svým hlavním rolím ve filmech Hostitel, Hanna a Pevné pouto. Saoirse se sice technicky narodila v newyorském Bronxu, ale je to Irka jako poleno. Přízvuk má irský, a pokud zrovna nepracuje, tak ji najdete v Howthu v okrese Dublin.

Michael Gambon

Ne všichni vědí, že druhý Brumbál pochází z dublinského předměstí Cabra. Možná je to proto, že zde moc dlouho nepobyl. Když mu bylo pět let, rodina se kvůli otci přestěhovala do Londýna a Michael získal britské občanství. Díky němu si mohl o mnoho let později vysloužit od královny rytířský řád. Kromě Harryho Pottera se Michael blýsknul ještě ve filmech Sleepy Hollow, Gosford Park, seriálu Zpívající detektiv a asi třech haldách dalších. Navíc celý život hraje na divadle a vůbec je jedním z nejuznávanějších herců své generace.

Jamie Dornan

Jamie pochází z Belfastu v Severním Irsku a jeho filmová hvězda teprve pomaličku stoupá. Zahrál si v poměrně nijakém seriálu s hodně špatnými vizuálními triky Once Upon a Time (vím, že v odnoži tohoto pořadu Once Upon a Time in Probuďte Mě Až Ten Název Bude u Konce Wonderland byly triky ještě horší, ale to OUAT nijak neomlouvá) a ve velmi dobrém britském seriálu The Fall (ne, vážně, tenhle seriál omrkněte, stojí za to). Především jste ho ale mohli vidět ve filmové adaptaci Padesáti odstínů šedi, kde ztvárnil hlavní postavu Doriana Christiana Greye. U Dornana se prostě není třeba bát, že byste o něm v blízké době přestali slýchat.

Cillian Murphy

Cillian se narodil v městečku Douglas v okrese Cork, kde původně vystupoval v rockové kapele. Z ní však odešel a vydal se na dráhu herce. A díky Ježíškovi za to! Cillian je oceňovaným divadelním i filmovým umělcem, jehož kritika vyzdvihuje nejen za jeho herecké schopnosti, ale také pestrý výběr rolí. Zahrál si Scarecrowa v Nolanově batmanovské trilogii, z níž ho asi bude znát většina diváků, ale za svůj první úspěch vděčí Dannymu Boylovi. Právě ten ho obsadil do zombie filmu 28 dní poté, který Cilliana vyšvihnul mezi elitu. Od té doby hrál ve filmech Sunshine, Rozbitý svět (moc doporučuji), Počátek, Transcendence, Snídaně na Plutu či Vyměřený čas.

Andrew Scott

Tohoto dublinského herce si nejspíš většina lidí vybaví jako Jima Moriartyho z britského seriálového klenotu Sherlock. Andrew měl ale již v době svého obsazení za sebou dlouholetou kariéru u filmu, televize a především divadla. Ostatně v roce 2005 mu byla za účinkování ve hře A Girl in a Car with a Man udělena cena Lawrence Oliviera za nejlepší herecký výkon. Hodně na sebe také upozornil v beznadějně vyprodané hře Cock, v níž hrál po boku Bena Whishawa (svého budoucího bondovského kolegy) a Katherine Parkinson. Zářezů na divadelní pažbě má ale spoustu. Stejně tak i hodně hrál v televizi a ve filmu, ale buď šlo o menší role, nebo o nízkonákladové produkce, které by nám nic neřekly. Výjimkou je snad jen Zachraňte vojína Ryana, kde Andrew hraje jednoho z vojáků, kteří jdou v úvodní scéně vylodění na pláži Omaha na porážku. V roce 2010 byl ale obsazen v Sherlockovi a od té doby je z něj známá hvězda. V roce 2014 si střihnul velké role ve filmech Pride, Jimmy’s Hall a Locke. A na další roky už má také pár projektů nasmlouvaných – mezi nimi se samozřejmě nejvíce skví role (snad záporáka) v nové bondovce s podtitulem Spectre.

Michelle Fairley

Tato uznávaná herečka, kterou si aktuálně asi všichni spojují s postavou Catelyn Tullyové ze Hry o Trůny, pochází z městečka Coleraine v okresu Londonderry v Severním Irsku. Cat ovšem není její jedinou významnou rolí – zmínit můžeme ještě její působení v seriálech 24, kde ztvárnila jednu z úhlavních nepřátel Jacka Bauera v osmé sérii tohoto seriálu, nebo Kravaťáci. Krom toho jste ji ale mohli vidět v úžasné Philomeně, hororu Ti druzí a především v sérii Harry Potter, v níž ztvárnila Hermioninu matku. Mimo natáčení se Michelle věnuje i divadlu. Začínala v roce 1993 ve skvělé hře Davida Mameta Oleanna a od té doby zářila například v Macbethovi, Othellovi či Divoké kachně. Kromě toho učinila Severoirská turistická rada z Michelle Fairley jednu z tváří své kampaně, k čemuž Michelle řekla něco, na což si možná již brzy při prohlížení některých fotek sami vzpomenete: „Součástí téhle kampaně jsem nesmírně ráda. Vyrostla jsem na severním pobřeží, takže je pro mě celá tahle oblast plná překrásných vzpomínek, lidí, míst a úchvatných přírodních scenérií. Podle mého názoru jde o jedno z nejnádhernějších pobřeží na celém světě. Jakmile ho jednou spatříte, už na něj do smrti nezapomenete.“

David Kelly

Vzpomínáte si, jak jsem tu zmiňoval komedii Nedovo zázračné vzkříšení? David Kelly hrál v tomto filmu hlavní roli. Během svého dlouhého života se David pohyboval především na divadle. První role začal dostávat v televizi v padesátých letech, ale skutečné úspěchy se v tomto ohledu dostavily až o dvě desetiletí později. A i tak si ho dnes asi většina diváků vybaví z jeho posledních filmů – Karlíka a továrny na čokoládu a Hvězdného prachu. Právě Hvězdný prach z roku 2007 je jeho úplně posledním snímkem. David sice žil ještě dalších pět let, ale kvůli zdravotnímu stavu už si netroufal na náročná celodenní natáčení. Pokud máte tohoto herce ve výše jmenovaných snímcích rádi, určitě zkuste ještě některá jeho díla – minisérii Strumpet City, sitcom Me Mammy nebo sitcom Hotýlek.

Sam Neill

Sam Neill si zmínku sice zaslouží, ale jen tak poloviční. Narodil se sice v okrese Tyrone v Severním Irsku, ale již v sedmi letech se kvůli otcově práci celá rodina odstěhovala na Nový Zéland. Zde vyrůstal, zde žije, zde má svůj domov. Původem je to ale Ir, takže by byl hřích ho nezmínit. Jinak, odkud Sama znáte? Já sám si ho nejvíce vybavuji z Jurského parku, ale objevil se i ve filmech Hon na ponorku, Doktor Živago, Andrew – člen naší rodiny, Zaříkávač koní, Horizont události, seriálu Tudorovci a desítkách dalších projektů.

Kristian Nairn

Hodor Hodor Hodor Hodor. Hodor Hodor Hodor, Hodor Hodor. Hodor Hodor Hodor Hodor Hodor, Hodor Hodor Hodor, Hodor Hodor Hodor Hodor Hodor. Hodor Hodor Hodor – Hodor Hodor Hodor Hodor – Hodor Hodor Hodor Hodor. Hodor Hodor Hodor Hodor, Hodor Hodor Hodor Hodor Hodor (Hodor Hodor Hodor Hodor Hodor), Hodor Hodor Hodor Hodor. Hodor Hodor Hodor Hodor Hodor – Hodor Hodor Hodor Hodor Hodor. Hodor Hodor Hodor Hodor Hodor, Hodor Hodor Hodor Hodor, Hodor Hodor, Hodor. Hodor Hodor (Hodor) Hodor Hodor.

Sarah Bolger

Sarah je další rodačkou z Dublinu. Přestože jí je teprve 23 let, stačila už se objevit v pěkné řádce vysokoprofilových projektů. Asi nejvíce na sebe upozornila rolí princezny Marie Tudorovny v Tudorovcích, ale vidět jste ji mohli například i v dramatu In America, akčním snímku Stormbreaker či Kronice rodu Spiderwicků. Od roku 2012 se také pravidelně objevuje v roli princezny Aurory (v podstatě taková kopie Sněhurky) v nezamýšleně komediálním seriálu stanice ABC Once Upon a Time.

Brendan Gleeson

Brendan je jedním z irských hereckých veteránů. Na dráhu herce se vydal relativně pozdě – až když mu bylo 34 let. Od chvíle, co začal, se ale stačil dost vypracovat. Ačkoliv si ho člověk asi nejvíce vybaví z vedlejších rolí ve filmech Statečné srdce, Troja, Mission Impossible 2, Návrat do Cold Mountain, Albert Nobbs, Vesnice, Království nebeské, v potterovské sérii (hrál Pošuka Moodyho) či nejnověji Na hraně zítřka, Brendan občas dostane i roli hlavní. A když se tak stane, je se na co dívat – schválně omrkněte letošní Kalvárii nebo snímky V srdci bouře (za ztvárnění Winstona Churchilla v tomto snímku získal cenu Emmy) či V Bruggách.

Domhnall Gleeson

Domhnall je jedním ze tří dětí Brendana Gleesona. Stejně jako jeho otec se i on narodil v Dublinu a stejně jako jeho otec se i on vydal na dráhu herce. Domhnall se pro tuto kariéru jen rozhodl poněkud dříve. Po vystudování filmové školy začal psát scénáře, pak se přes režírování vlastního krátkého filmu dostal před kameru Martinu McDonaghovi ve snímku Six Shooter, a jakmile ho svět v tomto kraťasu uviděl, už se vezl. Někdo si ho dnes možná vybaví Jako Billa Weasleyho z filmů o Harrym Potterovi, na jiné spíše zapůsobil svými výkony ve filmech Opravdová kuráž, Dredd, Anna Karenina, Frank, Kalvárie či v seriálu Black Mirror. A jestli si dobře vzpomínáte, Domhnall se objeví i v nových Hvězdných válkách. Takže se s ním ještě budeme jistě hodně setkávat.

Jack Gleeson

Třetí Gleeson, tentokrát však už nijak příbuzný s předchozí dvojkou. Jack pochází z města Cork a ve filmech a seriálech hraje už od malička. Mezi jeho nejznámější projekty patří Batman začíná (hrál zde toho kloučka na požárním schodišti, kterému Batman dává své brýle) a pak samozřejmě Hra o trůny. Kvůli Hře o trůny se s ním ale zároveň již nikde setkávat nebudeme. Jack se totiž nechal slyšet, že si při natáčení tohoto seriálu uvědomil, že si práci herce už neužívá: „Odpověď na otázku, proč chci s hraním přestat, není nijak zajímavá ani obsažná. Hraji už od svých osmi let a jednoduše mě to již přestalo bavit tak, jako mě to bavilo kdysi. Zatímco doteď pro mě herectví byla v první řadě letní kratochvíle, díky které jsem se mohl trochu pobavit s přáteli, nyní se mi naskytla možnost udělat si z toho živobytí. A to mě neláká. Výhledově nevím. Opravdu netuším, co mi budoucnost nadělí. Zatím mi zbývá dodělat jeden rok na vysoké a pak se možná vrhnu do postgraduálního studia. Zatím ale nevím, v jakém oboru.“ V současnosti Jack studuje filozofii a teologii na Trinity College v Dublinu, tak možná to bude v nějakém takovém oboru.

Fionnula Flanagan

Fionnula (ach, ta hezká irská jména… takže po Saoirse, Sinead, Cilianovi a Domhnallovi tu máme Fionnulu) je nejen herečka, ale také politická aktivistka. Hodně jí leží na srdci dobro (?) její země a již několikrát vystupovala na veřejnosti za (znovu)sjednocení Irska. Tato rodačka z Dublinu na sebe poprvé upozornila v roce 1965, když vystupovala v inscenaci irské hry An Triail (hrálo se v irštině), a o dva roky později, když se objevila ve filmové verzi irského románového klenotu Odysseus. Od té doby se objevila v desítkách filmů, seriálů a divadelních her, z nichž mezi ty nejznámější patří Ztraceni, Brotherhood, Transamerica, Yes Man, Čtyři bratři, Ti druzí či Nedovo zázračné vzkříšení (a budu vám ho dál vnucovat a budu a budu!).

Kenneth Branagh

Kenneth se narodil v Belfastu v Severním Irsku, avšak když mu bylo devět let, celá rodina se přestěhovala do města Reading v Anglii. Prchali tehdy, stejně jako tolik dalších, před tzv. Problémy – tedy ostřelováním, bombovými útoky a všeobecným násilím v Severním Irsku. Kenneth tedy vyrůstal v Anglii, kde nastoupil do školy herectví. A protože měl talent, tak se mu podařilo šplhat výše a výše. Ačkoliv se vždy specializoval na Shakespeara, a to na divadle i ve filmu (natočil a zahrál si například ve čtyřhodinové adaptaci Hamleta), tak neopovrhoval ani lehčími rolemi. Možná si ho vybavíte jako hlavního záporáka z blbinky Wild Wild West či jako Zlatoslava Lockhearta z Harryho Pottera. Zahrál si ale i ve Valkýrii, Mém týdnu s Marilyn a tuctech dalších snímků. Krom toho je i zdatným režisérem – stojí například za prvním Thorem, filmem Jack Ryan: V utajení a nejnověji za Popelkou.

Gabriel Byrne

Když už jsme tak byli u těch jmen, Gabriel se v Irsku – jen tak pro zajímavost – z čiré pohodlnosti a časové úspory hodně často zkracoval na formu Gay. Dnes už se to ale tolik nedělá. Možná proto, že tahle jazyková roztomilost lidem občas způsobovala drobné problémy… Gay Byrne každopádně pochází z Dublinu a za svou kariéru zatím natočil kolem čtyřicítky filmů, mezi něž patří Obvyklí podezřelí, Konec světa, Stigmata či Millerova křižovatka. Přes tyto všechny snímky získal v posledních letech asi nejvíce chvály ze strany kritiky i diváků za svou práci na seriálu V odborné péči. Jinak jste ho v nedávné době mohli spatřit například v seriálu Vikingové nebo filmu Upírská akademie.

Fiona Shaw

Další z žijících legend irské umělecké scény. Tato pro změnu pochází z Corku. Fionu Shaw určitě všichni poznáte z její role tety Petunie v Harrym Potterovi, někdo si možná ještě vybaví posedlou čarodějnici Marnie z Pravé krve, jinak je ale našincům více méně neznámá. V Irsku jde ale o uznávanou hereckou kapacitu. Za opaskem má účinkování v Elektře, Medeii, několika hrách od Shakespeara, dále filmy Černá Dahlia, Jana Eyrová, Dorian Grey či Moje levá noha, a její dramatický přednes básně „Pustina“ od T. S. Eliota se běžně používá ve školách jako pekelně účinná učební pomůcka.

Liam Cunningham

Liam pochází z Artanu, což je předměstí Dublinu, a hrát začal také poměrně pozdě – v jedenatřiceti letech se objevil v roli policisty v Cestě na západ. Na dráhu herce se dal čistě ze zájmu. V osmdesátých letech Liam pobýval několik let v Zimbabwe, kde se živil elektrikařinou, ale herectví ho vždycky zajímalo, takže se přestěhoval do Londýna, nastoupil do školy a už to jelo. Po Cestě na západ dostal několik rolí, se kterými si poradil velmi zdatně, avšak jeho přelomový výkon přišel až se snímkem Jude z roku 1996. Od úspěchu v tomto filmu jde z projektu do projektu. Vidět jste ho mohli v Northangerském opatství, Hladu, Harrym Brownovi, Klubu únosců, Centurionovi, Souboji Titánů, Válečném koni nebo – samozřejmě – ve Hře o trůny.

Ciarán Hinds

Ciarán se narodil v Belfastu v Severním Irsku a vášeň pro hraní odkoukal od matky, která si občas přivydělávala jako amatérská herečka. Za svou dlouhou kariéru si udělal jméno u divadla (byl například dlouholetým členem Královské shakespearovské společnosti a Královského národního divadla), ale i u filmu. Možná vás to překvapí, ale právě Ciarán se v Harrym Potterovi skrýval pod všemi těmi vousy Aberfortha Brumbála. Kromě této role byl v poslední době vidět ještě ve snímcích Jeden musí z kola ven, Zmizení Eleanor Rigbyové, Žena v černém, Pobřeží, Dluh, V Bruggách, Miami Vice, Až na krev či Fantom opery. A podobně jako tolik jeho hereckých kolegů se i Ciarán objevil ve Hře o trůny – ztvárňuje tu Krále za Zdí.

Conleth Hill

„Podobně jako tolik jeho hereckých kolegů…“ No, Conletha Hilla asi většina diváků také zná právě ze Hry o trůny, kde hraje eunucha Varyse (za mě jedna z nejlepších postav). To ovšem neznamená, že by se tento herec z městečka Ballycastle v severoirském okrese Antrim neobjevoval i jinde. Právě naopak, Hill je velice uznávaný divadelní herec, který za své výkony – hrál mimo jiné v několikerých Shakespearech, Čechovech, Wildech, Beckettech – získal cenu Laurence Oliviera a dvě nominace na americké ceny Tony. Divadlo, ačkoliv mu zabírá nejvíce času, ale není na světovém měřítku tolik vidět, takže možná bude lepší, když se zmíníme o jeho nemnohých televizních a filmových rolích: Kromě Hry o trůny si ho asi nejvíce lidí vybaví ze třetí řady Kravaťáků, někdo možná z vedlejší role ve filmech Lov lososů v Jemenu, Serena a Pobřeží nebo seriálu Inside No. 9. A to je zhruba vše. Conleth stále žije v Irsku a očividně preferuje divadlo, takže nabídky z filmového průmyslu buď nedostává, nebo tolik nepřijímá. I tak ho ale v následujících měsících a letech budete moci vidět ve snímcích I am Khama, A Patch of Fog či The Truth Commisioner.

Aidan Gillen

A když už si tu naznačujeme, že Hra o trůny v sobě obsazuje snad polovinu současných irských herců (podobně jako byl ve své době Harry Potter nádhenou přehlídkou britských hereckých talentů), musíme se zmínit také o představiteli trůnovského Malíčka Aidana Gillena. Když se člověk podívá na kompletní seznam jeho tvorby, je to pěkně dlouhé čtení, což sice zní báječně, ale ve skutečnosti jde o dvojsečný meč. Že Aidan téměř každý rok hraje alespoň v pěti šesti filmech či seriálech totiž kromě toho, že nemá o práci nouzi, také znamená, že nedostává téměř žádné hlavní role. A když je dostane, jde o nízkonákladové, nezávislé filmy, které jsou sice natočené za pár týdnů, ale také je skoro nikdo nevidí. Ačkoliv se tedy Aidan objevil v (snad) známějších produkcích jako Rytíři ze Šanghaje, Temný rytíř povstává, Kalvárie, Hercule Poirot či Shadow Dancer, dodnes ho nejvíce diváků zná z té hrstky televizních projektů, kde získal hlavní part, a tím i šanci ukázat, co v něm je: V britském seriálu Queer As Folk ztvárnil postavu, která v americké předělávce připadla Galeu Haroldovi; v třetí, čtvrté a páté sérii Špíny Baltimoru hrál politika Tommyho Carcettiho; a výrazně se také podílel na prvních dvou sezónách irského seriálu Love/Hate. Díky fenomenálnímu úspěchu Hry o trůny (další vedlejší part) se ale Aidenovi začalo dostávat výrazně vysokoprofilovějších pracovních nabídek (podobně jako dostal Khal Drogo šanci zahrát si v předělávce Barbara Conana, Khaleesi v pátém díle Terminátora a první Daario v Hitmanovi). Letos ho tedy uvidíme v druhém díle Labyrintu a v následujících letech snad i v dalších masovějších projektech.

Stephen Rea

Stephen Rea, kolega Ciarána Hindse z Belfastu, se může pochlubit bohatou kariérou na divadle, ale co se filmů týče, má tu smůlu, že stejně jako Aidan Gillen většinou dostává jen drobné vedlejší role, a nemá proto příliš příležitostí ukázat, co v něm je. Za svou roli ve Hře na pláč byl sice nominovaný na Oscara, ale sošku nezískal. Objevil se pak například ve filmech V jako Vendetta, Kodaň, Snídaně na Plutu, Michael Collins či Interview s upírem – ve všech ale zastával jen okrajovou roli. Takže klasickou filmovou kariéru Stephen asi nikdy mít nebude, ale možná po žádné takové ani netouží. Má divadlo (letos se třeba objevil v nové inscenaci hry Endy Walsh Ballyturk) a občas ho člověk může zaslechnout i v rádiu (v roce 2012 například v rozhlase četl povídku Jamese Joyce z Dubliňanů nazvanou „Nebožtíci“). Krom toho je irským velvyslancem UNICEFu, takže spoustu času tráví i aktivitami spojenými s touto funkcí.

James Nesbitt

James je rodákem z městečka Ballymena v okrese Antrim v Severním Irsku. Běžně se živí jako uvaděč, moderátor a bavič, ale v posledních letech se o něm mluvilo především v souvislosti s Jacksonovým Hobbitem. A jako herec se má čím chlubit: Na Britských ostrovech je hodně známý účinkováním v seriálu a sérii filmů nazvaných Murphyho zákon (za tuto roli byl hned dvakrát nominován na Irskou televizní a filmovou cenu v kategorii Nejlepší mužský výkon v hlavní roli) a všeobecně na sebe upozornil snímky Krvavá neděle, Match Point – Hra osudu, Jude, Coriolanus či (to byste nevěřili) Nedovo zázračné vzkříšení. Za účinkování v britském dramatickém seriálu Jekyll byl dokonce nominován na Zlatý glóbus.

Aidan Turner

Tento Nesbittův kolega z Hobbita pochází z Dublinu a svůj herecký debut si neodbyl nikde jinde než v seriálu Tudorovci. Od té doby se objevil v pořadech Desperate Romantics, Being Human a The Clinic a filmech Hattie, Alarm a Mortal Instruments: Město z kostí. Ani jeden projekt mu však příliš velkou slávu nepřinesl. Hobbit je tedy zatím jeho největší šancí na proražení do Hollywoodu. A nebo mu k tomu možná dopomůže seriál Poldark, který nedávno natočil na motivy románů Winstona Grahama. Kdo ví – uvidíme, uvidíme.

Devon Murray

Devon pochází z okresu Kildare v Irsku a už podle fotky vám je určitě jasné, jaká je jeho nejznámější role. Kromě ztvárňování Seamuse Finnigana Devon zatím ve filmovém průmyslu příliš nepracoval. Těsně před obsazením do Harryho Pottera se objevil v pár filmech (This Is My Father, Andělin popel, Včerejší děti a několika krátkých filmečků), ale jinak se zatím spíše věnoval studiu na The National Performing Arts School.

Stuart Townsend

A Stuarta skoro nikdo nezná, protože mu mezi prsty proklouzla šance udělat si jméno. Tento rodák z vesničky Howth kousek od Dublinu měl zpočátku poměrně slušně nastartovanou kariéru. Prvních pár filmů sice skoro nikdo neviděl a kvalitativně to také nebyla žádná sláva, ale pak měl přijít zlom. Stuart byl obsazen do role Aragorna v chystané adaptaci Tolkienova Pána Prstenů. Odjel na Nový Zéland, celé týdny se tam na roli připravoval, cvičil, posiloval a pak byl těsně před začátkem natáčení nahrazen: „Dva měsíce jsem trénoval a tu roli si nazkušoval a oni mi pak dali padáka den před začátkem samotného natáčení. A pak mi ještě řekli, že mi ani nezaplatí, protože jsem prý kvůli neodpracovaným hodinám porušil znění své smlouvy. Nepracovalo se mi s nimi příjemně, takže jsem byl vlastně i rád, že odjíždím, ale tyhle tahanice kvůli penězům mě pěkně naštvaly. Pro lidi, kteří ten film vedli, opravdu nemohu najít jediného dobrého slova. Režisér chtěl do té role nejdřív mě, ale pak si to na poslední chvíli rozmyslel, protože si uvědomil, že by vlastně raději někoho o 20 let staršího a naprosto jiného. Aha.“ Stuart tedy utřel. Ze splínu ho vytáhla až jeho tehdejší přítelkyně Charlize Theron, která mu dohodila role ve třech svých filmech – 24 hodin, Hlava v oblacích a Aeon Flux. Krom toho se objevil i v roli Doriana Greye v Lize výjimečných (film, který byl tak špatný, že se v přímé návaznosti na něj rozhodl účinkující Sean Connery nadobro seknout s herectvím). Pak se ale s Charlize rozešli a Stuart od té doby příliš nemá, kam se vrtnout. Objevil se například v seriálech Betrayal nebo Agent bez minulosti či filmech Teorie chaosu nebo A Stranger in Paradise, ale těmi příliš velkou díru do světa neudělal. Tak snad to vyjde někdy v budoucnu.

& Daniel Day-Lewis

Daniel Day-Lewis do tohoto seznamu tak trochu patří-nepatří. Narodil se v Londýně, vyrůstal a dlouho žil v Anglii, často pracuje v Americe, ale… Ale v Irsku vlastní v okrese Wicklow rozlehlý pozemek a v roce 1993 začal s manželkou Rebeccou Miller trávit tolik času pendlováním mezi New Yorkem a Irskem, že si zažádal o duální občanství. Irské úřady mu vyhověly a Daniel je nyní technicky poloviční Brit a Ir. Sám se ovšem za Ira tak docela nepovažuje. Pivo Guinness má sice rád (A kdo ne?), stranou své státní příslušnosti ale říká následující: „Mám sice dvojí občanství, za svůj domov však stále považuji Anglii. Londýn mi velmi schází, ale žít bych tam jednoduše nemohl. Byla doba, kdy jsem se chtěl držet stranou a bránit si soukromí, a média mě jen neustále tahala na veřejnost pod zář reflektorů. Něco takového už bych dnes asi neustál.“ V Irsku má tedy klid. Daniel je pověstný tím, že nepřijímá tolik rolí, ale že se na každou připravuje jako nikdo. Mezi jeho největší skvosty patří Poslední Mohykán, Lincoln, Až na krev, Moje levá noha, Boxer či Gangy New Yorku. Od roku 2012, kdy se objevil v Lincolnovi, žádnou novou roli nepřijal. Tak se tedy nechejme překvapit, s čím za pár let zase přijde!

——————-

Korekce: Lucifrid

——————-

Zdroje:

http://www.irishfilmboard.ie/irish_film_industry/

http://en.wikipedia.org/wiki/Cinema_of_Ireland

http://en.wikipedia.org/wiki/Cinema_of_the_Czech_Republic

http://en.wikipedia.org/wiki/Ardmore_Studios

http://www.irishtimes.com/culture/film/director-of-the-guard-says-irish-films-are-not-intelligent-1.1929362

http://www.businessinsider.com/irish-actors-in-hollywood-2013-3?op=1

http://movies.about.com/od/toppicks/tp/irishactr031506.htm

http://news.moviefone.com/2010/03/17/irish-actors-in-hollywood-movies/

http://www.buzzfeed.com/smackgowan/17-irish-actors-and-actresses-g1b9

——————-

1. Irský film

2. Cestopis

——————-

Pages: 1 2