Hollywoodská neochota započítávat inflaci 1/6

Photo by Simon Cunningham, Flickr, CC BY 2.0

S necelými třemi miliardami dolarů ve světových tržbách je Avatar režiséra Jamese Camerona stále označován (a pravděpodobně ještě na dlouho bude, protože i ti druzí Avengeři mají podle posledních projekcí vydělat „jen“ zhruba 1,3 miliardy) za nejvýdělečnější film v celých dějinách kinematografie, kterýžto titul žádný recenzent či publicista v žádném svém textu o tomto snímku neopomene zmínit. Problém je, že Avatar poměrově nejvíce peněz v historii kinematografie tak úplně nevydělal. Vlastně ani zdaleka ne. Na žebříčku výdělečnosti se ve skutečnosti pohupuje až na čtrnáctém místě… Jenže to by Hollywood musel brát ohledy na inflaci.

Tetička Wiki o inflaci píše následující: „Inflace je většinou ekonomů definována jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. Ekvivalentně lze inflaci definovat jako snížení kupní síly peněz. Ekonomové se obecně shodují v názoru, že vysoká míra inflace je způsobena nadměrným růstem peněžní zásoby. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv a nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory.“

Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation, Bontonfilm

Jen si ostatně porovnejme výdělky Avataru (2,8 miliardy dolarů) s údajně druhým nejvýdělečnějším filmem všech dob – Titanicem, jenž režíroval taktéž James Cameron, a který má v současnosti na kontě 2,1 miliardy dolarů. V roce 1997, kdy do kin vplul Titanic (originální užití slovesa, viďte?), stál podle Národní asociace vlastníků kin jeden lístek v průměru $4,60. O jedenáct let později diváci vyplázli za jeden lístek na Avatara $7,18 (a za lístek na 3D verzi, o níž si Jack s Rose během původního promítání mohli leda nechat zdát, o celé tři dolary navíc). Na sklonku roku 2014 pak průměrná cena lístku poskočila – nejen kvůli inflaci, ale na to narazíme později – ještě výše na $8,08. To se to pak počítá…

Takže když vám někdo napíše, že Titanic ve své době vydělal jen v amerických kinech kolem 660 miliónů dolarů, a že ho Avatar s domácími výdělky kolem 760 miliónů hravě strčil do kapsy, tak to ještě nic neznamená. Kvůli současné vyšší ceně lístků jde vlastně o bezvýznamné číslo. Vlastně ne úplně bezvýznamné – dozvíme se z něj, že Avatara vidělo podstatně méně lidí. A když si vezmete, že se při inflaci nezdražují jen lístky do kina, nýbrž i vše ostatní, tak si vlastně ani to studio po uvedení Avatara nenamastilo kapsu tolik, jako tomu bylo u Titanicu. Tedy, technicky vzato vydělalo větší balík peněz, ale jelikož zároveň podražilo všechno kolem, tak si za ty peníze koupilo méně věcí, než kolik si mohlo dovolit před lety za onen menší balík vydělaný na Titanicu.

Photo by Backdoor Survival, Flickr, CC BY-NC 2.0

S inflací se nepočítá částečně i z toho důvodu, že by tím pádem Hollywood přišel o možnost chlubit se všemožnými rekordy. Téhle posedlosti čísly jste si jistě už sami museli všimnout, protože se všelijaká prvenství a kasovní úspěchy využívají jako forma reklamy na právě promítané filmy. Avatar, o němž se mluví jako o nejvýdělečnějším filmu všech dob, je v tomto směru tedy jen špička ledovce. Hollywoodské blockbustery spolu každý rok soupeří o to, který z nich se dostane do úzkého klubu šťastlivců, jež v pokladnách kin pokoří hranici jedné miliardy dolarů. A i když se jim to nepovede, tak se v médiích opěvuje každá stovka miliónů. Řeší se, který film byl nejúspěšnější ten který rok, tu kterou sezónu, ten který měsíc; který film vydělal nejvíce během svého otevíracího víkendu, během čtvrtečních půlnočních promítání, během pátku; u filmů s omezenou distribucí se vždy hovoří o průměrném výdělku z každého jednoho sálu, v němž je snímek nasazený; řeší se výdělky domácí, celosvětové, a dokonce se i komentují rekordy, které padají v jednotlivých státech.

„Pozor! Pozor! Ledové království mělo v Japonsku historicky nejvyšší výdělky za první víkend!“ „A s více než dvěma sty vydělanými milióny jde o druhý nejúspěšnější snímek, co se v Japonsku kdy promítal!“ „A co se 3D projekcí týče, více peněz než Ledové království v Japonsku nic nevydělalo!“ (Ano, spousta novinářů byla vysazená právě na Japonsko.) „A celosvětově je na tom Ledové království stejně! Jde o nejúspěšnější animák všech dob!“ „Svými výdělky Ledové království předběhlo třetího Iron-Mana a usadilo se na páté příčce nejvýnosnějších filmů v dějinách kinematografie! Ledové království! Ledové království! Pozor! Pozor!“ A to samé máme nyní se sedmým dílem Rychle a zběsile: „Pozor! Pozor! Rychle a zběsile si v USA za první den vydělalo téměř $70 miliónů. Film tedy měl nejvyšší dubnový ‚otevírák‘ v dějinách kinematografie. A za první víkend v Americe nastřádal $147 miliónů – další rekord, jupí! A na první příčce výdělečnosti se držel i ve druhém, třetím a čtvrtém týdnu promítání! Pozor! Pozor! Teď celosvětově pokořil hranici jedné miliardy dolarů! A teď už má na kontě 1,15 miliardy, čímž se stal sedmým nejvýdělečnějším snímkem historie!!! Pozor! Pozor!“ Nemáte někdo aspirin…?

Photo by Paul, Flickr, CC BY 2.0

Rekordy, čísla, první místa – studia v dnešní době berou jakoukoliv pozitivní zprávu. Hlavně aby bylo o čem napsat kladný článek a aby to tedy vypadalo, že je každý jejich film vlastně svým způsobem velmi úspěšný. Třeba se pak diváci nechají strhnout předpokládaným davem a studia na tom trochu vydělají. „Tenhle náš film je kvalitativně katastrofální, ale v tržbách trhá rekordy, takže byste na něj měli jít taky, abyste se měli v pondělí v práci o čem bavit.“ „To ta naše miniprodukce sice vyšla na majlant, nasadili jsme ji jen v pár kinech a určitě se proto nezaplatí, ale hele, nechte si odlákat pozornost zprávou, že z každého sálu vydělala 23 tisíc dolarů, což je dost. Jde tedy vlastně o úspěšný snímek, tak na něj běžte.“ „Náš film zase během otevíracího víkendu skončil na čtvrtém místě, ale to nevadí, protože ve čtvrtek v noci si vydělal ze všech nejvíc. Rekord, rekord! Takže ten biják musíte vidět!“ „A ten náš sice krachnul tady v Americe, ale toho si nevšímejte, protože ve světě už vydělal stovku miliónů. Tadá, tak šup do kina, ať si na to můžete udělat vlastní názor!“

A stejně to funguje i u filmů s extrémně vysokými výdělky. O třetím Iron-Manovi se napsaly tisíce článků, jež ho vynášely do nebes za to, že jde o pátý (dnes díky Ledovému království – Pozor! Pozor! – až šestý) nejúspěšnější film všech dob. Z pokladen světových kin si ostatně odnesl přes 1,2 miliardy dolarů, takže si tyto akolády jistě zasloužil, že? No… přesně o tyhle chvástavé titulky by Hollywood přišel, kdyby musel započítávat inflaci. Psát totiž, že se Iron-Man 3 vyšvihnul na úžasnou-skvělou-báječnou 103. příčku v seznamu nejvýdělečnějších filmů Ameriky, nezní jako tak nebetyčný výkon.

Toto video s českými titulky naleznete ZDE.

Než ale studia obviníme z vědomého lhaní – pardon, Georgi Carline, z „aktivního podílení se na dezinformaci“ – tak si musíme říct ještě jednu věc. Ačkoliv Hollywood nezapočítává inflaci záměrně a ke své velké radosti, a ještě z toho navrch velmi těží, nemá v tomto ohledu vlastně ani příliš na vybranou. On totiž i kdyby s inflací nakrásně nějakým způsobem pracovat chtěl, okamžitě by narazil na takovou spoustu překážek, že by si nejspíš zakrátko hodil mašli. A přesně na tyto překážky se my zblízka podíváme.

Photo by Katy Stoddard, Flickr, CC BY-NC-SA 2.0

Může se to sice zdát jako brnkačka přepočítat si s ohledem na inflaci výdělky filmů z posledních let – informací je na internetu zdánlivě dost, takže by to přeci nemuselo být tolik obtížné, ne? Jenže ono to obtížné je, a to do takové míry, že je to v podstatě nemožné. Jakmile navíc zabřednete hlouběji do minulosti, bude vám hrozit, že si z frustrace vyškubete všechny vlasy. Najednou se totiž velmi sandno můžete ocitnout v situaci, kdy se nebudete mít absolutně čeho chytit, a budete to muset vzdát. Kromě toho je také třeba mít neustále na paměti měnící se divácké návyky a vývoj zábavního průmyslu, protože porovnávat současnou kinematografii s Hollywoodem čtyřicátých či padesátých let je jako porovnávat jablka se solárními panely. A když si tohle všechno smícháte dohromady, tak nakonec zjistíte, že je na tom filmový průmysl v porovnání s minulými dobami ve skutečnosti docela bídně, a že mu toho kromě oněch rekordů, jež vlastně ani nejsou rekordy, moc nezbývá.

——————-

Na všechny výše zmiňované překážky se podíváme v následujících částech tohoto článku. Na jeho konci si pak vyjmenujeme dvacítku nejvýdělečnějších filmů (tedy, nejvýdělečnějších, pokud by se započítávala inflace). Pro dnešek si ale již uděláme přestávku. Pokud by se vám chtělo diskutovat, sjeďte ještě kousek níže a vrhněte se směle do toho. Slyšeli jste například už někdy v souvislosti s kinematografií o problému s inflací? A chtěli byste si tipnout, proč se s ní nepracuje? V čem je onen zakopaný pes?

Photo by Laura Loveday, Flickr, CC BY-NC-SA 2.0

——————-

——————-

Korekce: Lucifrid

——————-