George Carlin

Dnes již zesnulý George Carlin je absolutní legendou mezi baviči a jako takový bývá často zmiňován v odpovědích na otázky: „Jaký komik na vás v mládí nejvíce působil? Kdo vás nejvíce ovlivnil?“ Carlin byl velmi bystrý a pěkně ostrý společenský kritik, který si vysloužil spoustu obdivu (a nadělal spoustu nepřátel) svými humornými názory na politiku, náboženství, současný stav jazyka a celou plejádu tabuizovaných témat. Například Carlinův monolog nazvaný „Sedm neslušných slov“ sloužil jako podklad k rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu přesně stanovit pravomoci vysílacích stanic v oblasti televizní cenzury. Za své stand-upy Carlin získal celých pět cen Grammy. Kromě vystupování na pódiu si také občas zahrál v Hollywoodu. Objevil jsem například v roli Architekta ve Scary Movie 3, kněze ve filmu Dogma a namluvil postavu Fillmora v Autech.

GEORGE CARLIN

O JAZYCE

POLITICKY KOREKTNÍ JAZYK: „Pojďme na moment zavítat na ono hřiště provinilých bílých liberálů a pobavme se o politicky korektním jazyce. V nedávné době se cenzorům politické korektnosti podařilo vymyslet celou kopu nových způsobů, jak zaobalit pravdu tak, aby ze sebe lidé – především všemožné menšiny – měli lepší pocit. Jedním z těchto způsobů je časté využívání fráze ‚shodou okolností je‘.

„Například, ‚Shodou okolností je to černoch. Mám kamaráda, který je shodou okolností černoch.‘ ‚Jo ták, tak to jó…‘ Jako by snad ten člověk k barvě své kůže přišel náhodou. ‚Shodou okolností je černoch, ano?‘ ‚Ano, přesně tak.‘ ‚A oba jeho rodiče jsou také černoši?‘ ‚Tak tak, oba dva.‘ ‚Aha. A neadoptovali ho, že ne? Počali ho tradičním způsobem?‘ ‚Přesně.‘ ‚Jasně, jasně. Co vás tedy na odstínu jeho kůže tolik překvapuje? Podle mě by totiž bylo mnohem zvláštnější, kdyby to byl shodou okolností Skandinávec.‘

„Další takový výraz, který lidé v poslední době velmi rádi užívají, je ‚otevřený‘. Například ve spojení s podstatným jménem ‚homosexuál‘ – ‚Můj kamarád je otevřený homosexuál‘. Tohle je mimochodem jediná menšina, pro kterou se tenhle výraz používá. Jen těžko byste ho aplikovali třeba na černochy. Leda tak na Jamese Browna. Nebo Michaela Jacksona. ‚Michael Jackson je otevřený černoch. Zato Colin Powel otevřený černoch není. Colin Powel je otevřený běloch; jen shodou okolností vypadá jako černoch.‘

„A když už jsme tak u toho: Kdy přesně začalo slovo ‚městský‘ znamenat ‚černošský‘? Dnes máme například ‚městské styly‘ ‚městské trendy‘ nebo ‚městskou hudbu‘. Tu změnu jsem asi zaspal. Každopádně se mě nikdo nezeptal, jestli bych neměl nic proti. Nikdo mi nenapsal mail, neposlal fax ani pohlednici. I když u těch mi to bylo šumák. Pohlednice jsou přežitek.

„Povím vám tedy, jak k těmto jazykovým záležitostem, které se týkají různých minorit, přistupuji já sám. Především dál v klidu používám výrazy ‚černošský‘ a ‚černoch‘, a to proto, že jim většina samotných černochů dává přednost. Slovní spojení ‚lidé tmavé barvy pleti‘ nepoužívám, protože mi přijde neupřímné, a protože je v podstatě synonymní s hanlivým výrazem ‚barevní‘. Pokud tedy sami běžně nepoužíváte označení ‚barevní‘, tak by vám měli být proti srsti i ‚lidé tmavé barvy pleti‘.

„Krom toho mi celá tahle záležitost s barvou přijde nadmíru ošemetná. Jak bychom ostatně měli říkat bělochům? ‚Lidé světlé barvy pleti‘? Je růžová dostatečně světlá barva? Protože ačkoliv tyhle lidi nazýváme ‚běloši‘, skutečně bílí zdaleka nejsou, viďte? Běloši hrají všemi možnými barvami od růžové přes béžovou až po tmavě olivovou. Jinými slovy jsou ‚barevní‘. A černoši jsou zase jen zřídkakdy skutečně černí. Člověk povětšinou narazí na odstíny hnědé až okrové. Někteří černoši mají dokonce světlejší odstín pleti než leckteří běloši. Podívejte se například na to, jak tmavou pokožku mají Indové. Jsou tmavě hnědí, ale přesto náleží k europoidní rase a jsou to tedy běloši. Mohli byste mi, prosím, ukázat barevnou vzorkovnici, protože tohle mi hlava moc nebere. ‚Lidé tmavé barvy pleti‘ je neobratná fráze, která místo toho, aby lidem usnadňovala komunikaci, tak ji zamlžováním svého významu akorát ztěžuje. Jak bychom měli říkat tlusťochům? ‚Lidé výrazné velikosti?‘

„Stejně tak nepoužívám výraz ‚Afroameričan‘. Přijde mi totiž těžkopádný nanejvýš matoucí. Z jaké oblasti v Africe by takový člověk měl pocházet? Třeba z Egypta? Ten přece také leží na africkém kontinentě. Jenže Egypťané nejsou černoši. Mají stejný odstín kůže jako Indové – jsou to tmavě hnědí běloši. Přesto jsou to ale Afričané, takže nevidím jediný důvod, proč by například takový Egypťan, který dostane americké občanství, neměl také dostat nálepku Afroameričana. A to samé samozřejmě platí i pro jižní Afriku. Představme si například, že by se bílý rasista z Jihoafrické republiky stal americkým občanem. Mohl by se takový člověk označit za Afroameričana? Když už z žádného jiného důvodu, tak třeba jen proto, že by to nakrklo spoustu černochů. A co kdyby dostal americké občanství třeba černoch narozený v jižní Africe? Byl by to Afroameričan, nebo Jihoafroameričan? A nebo by se spíš označil za jihoafroamerického Afroameričana?

„Ještě jednu skupinu tu zmíním: indiány. Já sám jim opět říkám ‚indiáni‘, protože to také jsou. Na tom slově není nic špatného. Zaprvé, navzdory oné oblíbené povídačce o Kolumbovi tenhle výraz nejspíš nemá původ v jeho pomýleném přesvědčení, že doplul do Indie. V roce 1492 se totiž Indie ještě nejmenovala Indie, nýbrž Hindustán. Je tedy mnohem pravděpodobnější, že výraz „indiáni‘ byl převzat z Kolumbova zápisníku, kde tento italský mořeplavec, který uměl velmi špatně španělsky, domorodce popsal  slovy ‚una gente in Dios‘, tedy ‚lidé Boží‘. ‚In Dios‘, ‚indiáni‘, od jednoho ke druhému je to kousek. Pojmenování ‚indiáni‘ je tedy v podstatě hezké a lichotivé.

„Zato onu frázi ‚původní‘ či ‚domorodí obyvatelé Ameriky‘ nedokážu nijak ospravedlnit. Oni ‚původní obyvatelé Ameriky‘ především nejsou původem z Ameriky, nýbrž z Asie, odkud přišli přes tehdy zamrzlou Beringovu úžinu. Na celém světě vlastně téměř neexistují žádní původní domorodci, protože všichni mají ten svůj původní domov někde jinde. Skoro všichni jsme uprchlíci, přistěhovalci nebo vetřelci. Pokud někde ještě dnes žijí nějací praví domorodci, tak to může být pouze v oblasti Velké příkopové propadliny v Africe. Zbytek je všude jenom na návštěvě. Takže tolik k domorodcům.

„A kdyby indiány snad někdo chtěl nazývat ‚Američané‘… No, jak to jen podat? My jim ukradneme celý světadíl, vyhladíme více než 500 jejich plně rozvinutých kultur, povraždíme přes 20 miliónů lidí, zbytek násilně přesuneme do těch nejnehostinějších oblastí, co najdeme, a navrch je jako prémii pojmenujeme po nás samotných…? Trochu trapas, ne? Z toho by se jeden zvencnul. Popravdě řečeno, podle Americké indiánské organizace většina indiánů nemá označení ‚původní obyvatel Ameriky‘ ráda. Takže jestli si u nich chcete šplhnout, jděte na to přes kmenovou příslušnost a rozlišujte mezi nimi Póníe, Mohavky, Navahy, Seminoly a tak dále.

„Prostě a jednoduše, jakmile dojde na všechna tahle označení, člověk narazí na hory nepotřebných, únavných, liberálních nálepek. Liberálové by si měli uvědomit, že nálepky lidi rozdělují, a že by nám všem hodně pomohlo, kdybychom se jich všech dokázali jednou provždy zbavit.“

————————

O EUFEMISMECH: „Nemám rád slova, která skrývají pravdu. Nesnáším výrazy, které zastírají realitu. Nenávidím eufemismy a lepomluvný jazyk, jenže právě jím americká angličtina překypuje. Američané se totiž absolutně nedokáží vyrovnávat s realitou, neumí se postavit tváří v tvář pravdě, a tak si vymýšlí tenhle druh zněžněného jazyka, aby se jím chránili před světem. A s každou generací to jde čím dál více z kopce. Z nějakého důvodu to s nimi jde v tomhle ohledu od desíti k pěti.

„Hned vám dám jeden příklad, který většina z vás bude znát. Mám na mysli to, když jde člověk do války a v boji se mu psychickým a fyzickým vypětím přetíží nervový systém tak, že už větší zátěž nedokáže ustát, a  on se tak ocitne buď na samotném okraji nervového zhroucení, nebo se prostě na férovku sesype. Po První světové válce se tomu stavu říkalo ‚nervový otřes‘. Jednoduchý, upřímný a přímočarý to výraz o pěti slabikách: ‚nervový otřes‘. Zní skoro jako výbuchy granátů, které s vojáky tehdy tolik mávaly. Tohle bylo před sedmdesáti lety.

„Jenže pak odrostla celá jedna generace lidí, rozpoutala se Druhá světová válka a ten samý stav dostal název ‚bojová únava‘. Najednou jsme poskočili na šest slabik, takže člověku trvá chvilku déle, než to vysloví. A ten výraz už navíc ani tolik nebolí. ‚Únava‘ je přece milejší slovo než ‚otřes‘. ‚Bojová únava‘ zní mnohem příjemněji než odporný ‚nervový otřes‘ .

„Hned nato, v padesátých letech, jsme naběhli válčit do Koreje, newyorské reklamní magistrále Madison Avenue se povedl náramný majstrštyk a tomu stále stejnému  psychickému stavu se najednou začalo říkat ‚zásahové vyčerpání‘. A helemese! Už jsme v tom za osm slabik! A navrch se nám z té fráze podařilo vytlačit veškerou lidskost. Nyní je naprosto sterilní: ‚zásahové vyčerpání‘. Skoro to zní, jako by hasičům někde kleklo auto.

„A potom jsme se samozřejmě vecpali do Vietnamu, kde ta válka díky oblaku lží a podvodů, který ji zahaloval, skončila teprve před nějakými šestnácti sedmnácti lety. Teď už nikoho nepřekvapí, že ta samá fráze opět nabobtnala a změnila se na ‚posttraumatickou stresovou poruchu‘. To už máme celých jedenáct slabik ve třech slovech! A veškerá lidská bolest je pohřbená kdesi v hlubinách úřednického žargonu. ‚Posttraumatická stresová porucha,‘ pche! Vsadím se, že kdybychom tomu stále říkali ‚nervový otřes‘,tak by se někteří z těch vietnamských veteránů třeba i dočkali pomoci, kterou tehdy tolik potřebovali. Ruku do ohně bych za to dal.

„Jenže veteráni z války ve Vietnamu utřeli a jedním z důvodů byla naše posedlost tímhle změkčeným jazykem. Jazykem, který ze života vysává veškerý život, který všechny barvy světa mění v šeď. A postupem času je to skutečně čím dál horší. Dám vám pár dalších příkladů. Někdy v průběhu mého života – aniž bych si toho všiml, aniž by mě o tom někdo zpravil, aniž by se mě kdokoliv zeptal, jestli mi to nevadí – se ze ‚záchodového papíru‘ stal papír ‚toaletní‘. K té změně prostě tak nějak došlo. ‚Záchod‘ byl zničehonic fuj, tak se změnil na ‚toaletu‘. Z ‚kecek‘ se stala ‚běžecká obuv‘, z ‚umělých zubů‘ ‚zubní náhrada‘, z ‚ministerstva války‘ ‚ministerstvo obrany‘, z ‚léků‘ ‚léčiva‘, z ‚informací‘ ‚centrum logistické podpory‘, ze ‚skládky‘ ‚sběrné středisko odpadu‘, z ‚bouraček‘ ‚automobilové nehody‘. Už není ‚pod mrakem‘, ale ‚polojasno‘. Z ‚motelů‘ jsou dneska ‚motoresty‘, z ‚obytných přívěsů‘ ‚mobilní domy‘, z ‚ojetin‘ ‚dříve vlastněná motorová vozidla‘, z ‚pokojové služby‘ ‚možnost stolování v pokoji pro hosty‘ a místo ‚zácpy‘ dnes lidé trpí ‚nepravidelnou stolicí‘.

„Když jsem jako kluk ochořel, vzali mě naši do ‚nemocnice‘ k ‚doktorovi‘. Dnes do mě lidé hučí, abych si zašel do ‚ozdravných zařízení‘ nebo ‚wellness center‘ na ‚konzultaci‘ ke ‚specialistovi v oblasti zdravovědy‘. A kdybych náhodou nějakým způsobem ‚zemřel‘, buď bych ‚odešel navždy‘, nebo ‚utržil zranění neslučitelná se životem‘.

„‚Chudina‘ kdysi bydlela v ‚chudinských čtvrtích‘, zato dnes tyhle ‚ekonomicky znevýhodněné skupiny obyvatel‘ žijí v ‚nevyhovujících obytných prostorách‘ v jakémsi ‚vnitřním městě‘. A jsou na mizině! Jenže protože nemohou být ‚na mizině‘, tak se o nich říká, že mají ‚záporný finanční tok‘! Kurva, vždyť ti chudáci nemají ani vindru! Třeba proto, že je odněkud propustili. To slovo přece znáte, ne? ‚Propustit‘: To znamená, že ‚vedení společnosti se rozhodlo podnik zeštíhlit, systematizovat v něm pracovní místa a optimalizovat lidské zdroje, takže řada zaměstnanců byla shledána redundantní.‘

„Arogantní, hrabiví a vyžraní běloši si vymysleli vlastní druh jazyka, aby jím zakryli své hříchy. Nic jiného na tom není. CIA už nikoho ‚nezabíjí‘. Místo toho ‚eliminují‘ a ‚pacifikují nepřítele‘, případně ‚čistí území‘. Vláda nikomu ‚nelže‘, ale ‚aktivně se podílí na dezinformaci‘. Nebudete tomu věřit, ale Pentagon dnes měří radiaci v jakýchsi ‚jednotkách solárního záření‘. Izraelským ‚vrahům‘ říkáme ‚přepadové oddíly‘ a arabským ‚přepadovým oddílům‘ zase ‚teroristé‘.

„Z některých těch výrazů je člověku vyloženě do smíchu. Některé letecké společnosti například vedou cosi, čemu říkají ‚přednostní nástup na palubu‘. Co má zase tohle, k čertu, znamenat? Kdo má jako mít před ostatními takovéhle výsady? No kdo? Podle jejich slov ‚pasažéři, kteří vyžadují zvláštní asistenci‘. Prostě ‚mrzáci‘! Tak proč to neřeknou rovnou? Je to jednoduché, upřímné, přímočaré slovo, na kterém není podle žádného slovníku nic, kvůli čemu by se člověk musel stydět. Být mrzák přece není žádná hanba. To slovo se používá i v překladech Bible: ‚A Ježíš uzdravil všechny mrzáky.‘ A navíc to má jen dvě slabiky.

„Jenže u nás žádné ‚mrzáky‘ ani nemáme. Místo nich mluvíme o ‚tělesně postižených‘. Přijde vám to jako dostatečně groteskní úskok a vytáčka, nebo byste to ještě upravili? Což takhle použít výraz ‚jinak nadaní‘? Ten už jsem také párkrát slyšel. ‚Jinak nadaní‘! Dnes aby se člověk bál o těchhle lidech říct, že jsou to ‚invalidé‘, aby mu neomlátili o hlavu, že se jim říká ‚osoby se zdravotním talentem‘. Náš pošahaný systém těmhle chudákům nakecal, že když se jim podaří změnit název jejich stavu, tak tím jako by změní ten stav samotný. Nerad vás vyvádím z omylu, ale takhle to nefunguje. To se nedá svítit.

„V téhle zemi už ani nikdo není ‚hluchý‘. Místo toho tu máme ‚sluchově postižené‘. Místo ‚slepců‘ máme co do činění s ‚nevidomými‘ nebo ‚zrakově postiženými‘. Ani ti ‚hlupáci‘ nezůstali ušetřeni. Všichni dneska mají buď ‚poruchu učení‘, nebo jsou ‚minimálně nadaní‘. Jakpak by se vám líbilo, kdyby vám tohle někdo řekl o vašem dítěti? ‚Je minimálně nadaný.‘ ‚Jéminánku, chvála Bohu za to!‘ A dokonce existují i nová označení pro ‚tlusťochy‘ a ‚šeredy‘ – jedni jsou ‚prostorově výrazní‘ a ti druzí trpí ‚vážným nedostatkem vzhledu‘. Celé to už zašlo tak daleko, že každým dnem očekávám, jak někdo ve zprávách popíše ‚oběť znásilnění‘ jako ‚nedobrovolného příjemce spermatu‘.“

————————

O KLAMNÉM JAZYKU REKLAMY: „Nyní se podíváme na reklamu; konkrétně se vydáme na lov reklamních hemzů. Ano, řeč je tu o jazyku reklamy, obzvláště pak reklamy na jídlo. Všechny ty výrazy jste přeci už sami slyšeli: ‚čerstvé‘, ‚přírodní‘, ‚zdravé‘, ‚staročeské‘, ‚domácí‘ ‚dobroty‘… v konzervě. O těchhle kydech mluvím.

„Tak se tedy na některé z těch často používaných slov podívejme. Co třeba ‚staročeský‘? Když někde vidíte nebo slyšíte slovo ‚staročeský‘, tak vás má napadnout: ‚No jasně, tohle asi museli lidé vyrábět už kdysi v dávných dobách.‘ No právě, v dávných dobách – když ještě neplatily zákony o sanitaci v potravinářství, když lidé příliš nefandili hygieně a běžně si mazali botulismus na chleba. Když je něco ‚staročeského‘, tak vás z toho má hřát u srdce a dávat vám to vzpomenout na vaši babičku. Já teda nevím, jak vy, ale když si nakupuji jídlo já, tak si pětačtyřicet kilo vrásek s velkou chlupatou bradavicí na čele a zaníceným rtem nasoukaných v černých šatech představovat vážně nemusím. ‚Staročeský‘, no jasně.

„Kromě toho ale také na obalech výrobků v supermarketech často vidíte výraz ‚domácí‘. Lidi, věřte mi, že je zhola nemožné, aby velkovýrobna potravin vyprodukovala cokoliv ‚domácího‘. I kdyby tam třeba ve sklepě výkonní manažeři něco kuchtili na plotýnce, tak je to naprostá hovadina. Takhle to nefunguje.

„Beztak byste tyhle polotovary a hotová jídla, neměli jíst, protože vám akorát tak škodí. Víte, jak jsem se všechny tyhle zpracované potraviny odnaučil jíst já? Jednoduše jsem si začal představovat lidi, co je zpracovávají. Až zase někdy pojedete autobusem a všimnete si vedle vás nějakého pobudy s gangrénou na rukách, tak si ho představte, jak stojí u pojízdného pásu a láduje vám do krabice kousky kuřete k večeři. To vás hned přejde chuť, takže si pak raději půjdete sezobat pár bobulí hroznového vína. ‚Domácí‘, pche!

„Tohle slovo mimochodem používají i v restauracích: prodávají třeba ‚domácí polévku‘. Mně nezajímá, jak moc vám místní naspeedovaná servírka s cigaretovým dechem připomíná vaši drahou matku, ta polívka prostě doma dělaná není. Pokud teda vzadu v té kuchyni někdo nebydlí… Jenže jestli ano, tak bych si toho nebohýho sráče rád prohlídnul, jestli náhodou nemá nějaké léze, karbunkuly, impetigo, zánět spojivek, kožní plíseň nebo třeba vši.

„Pak je ještě oblíbené slovo ‚maminčino‘. Ach! To když si ti imbecilové z reklamky uvědomili, že ‚domácí‘ začíná lidem znít jako totální kravina, tak přišli s výrazem ‚maminčino‘. Prodává se například dětský čaj ‚maminčino pohlazení‘. No jo, ale čí matku máte na mysli? Toho sériového vraha a kanibala Jeffreyho Dahmera? Věřte mi, že takový vývar z uřezané hlavy kambodžského puberťáka fakt není žádná sláva! A to ani když mu v hrnci na šošolku nasypete petržel.

„A kdykoliv někdo přidá k názvu výrobku nějaký místní název, tak vás tím akorát tahá za čůráka. ‚Grónská pomazánka‘, ‚vídeňské párky‘, ‚holandské řízky‘, ‚francouzský salátový dressing‘ – co to vůbec znamená? Hovno! Znamená to leda velký kulový! ‚Pařížské lahůdky‘ vám akorát říkají, že to lahůdkářství technicky vzato není v Paříži. Nic víc. Najdete ho v Calgary, majitel pochází z Hong Kongu a jídlo v nich chutná jako humus, co by i Bangladéšané vyhodili do koše. Takže to do toho názvu vůbec nemuseli cpát. ‚Italská pizza‘ znamená, že pan majitel jednou přesedal na letišti v Miláně.

„Pak tu máme výraz ‚rodinný‘ – třeba ‚rodinná restaurace‘. Víte, co znamená tahle volovina? Že u každého stolu sedí jedna rozhádaná rodina, z níž právě dva členové pláčou a nejstarší muž mlátí všechny ženy. Po ‚rodinném‘ způsobu, chápete…

„A jedeme dál ke ‚gurmánům‘, což je jen další z řady slov, s nimiž si kreténi z reklamky tak akorát vytřeli prdel. Můžete si koupit třeba ‚gurmánskou večeři‘ v piksle nebo nějakou mňamku z ‚gurmánské kuchyně‘ v konzervě. Mimochodem, když někde uslyšíte slovo ‚kuchyně‘ místo ‚jídlo‘, tak se připravte na osmdesátiprocentní nóbl přirážku. Prodávají se ‚gurmánské rohlíčky‘, ‚gurmánská káva‘, ‚gurmánská pizza‘… Tahle jídla neexistují! Chtěli byste si dát něco gurmánského? Tak si někde objednejte třeba opékané hlemýždí čůráky, kandované losí koule nebo fritovaného jačího šulina. To je teprve gurmánské pošušňáníčko!

„A hned pro vás mám další nicneříkající reklamní žvást: slovo ‚vydatný‘. Můžete mít třeba ‚vydatnou polévku‘ nebo ‚vydatnou snídani‘. Víte, co já udělám pokaždé, když někde uvidím slovo ‚vydatný‘? Podívám se na etiketu a řeknu si: ‚Helemese, tři sta gramů nasycených tuků. Tohle je tak vydatné, až to člověku přivodí srdeční zástavu.‘ To samé platí pro slova ‚máslový‘, ‚citrusový‘ nebo ‚čoko‘. ‚Pravé čoko potěšení!‘ Víte co taková věc ve skutečnosti znamená? Že to čokoládu nevidělo ani z rychlíku!

„A třeste se výrobků, které mají v názvu ‚s příchutí‘ něčeho. Třeba v ‚nápoji s příchutí citrónu‘ nenajdete ani jeden zkurvený citrón. Tuhle jsem viděl, že se prodává nějaké žrádlo pro domácí mazlíčky, kterému se říká ‚pamlsek s příchutí kuřete‘. Pes kuře nepozná. Když mu tenhle hnus dáte, tak ho prostě sežere. Fakt za vámi nepřiběhne a neřekne vám: ‚Hele, bomba, já si zrovna říkal, že bychom si dneska mohli dát zase kuře.‘ Jenže v ‚pamlsku s příchutí kuřete‘ nenajdete z toho kuřete ani pírko.

„A co teprve výraz ‚pikantní‘? Tohle slovo normální lidé v konverzaci nepoužívají. Jde o reklamní výžblept. No ne? Už se k vám někdy někdo přitočil a místo, ‚To to ale pálí!‘ vám řekl, že je to ‚pikantní‘?

„No a úplně na závěr si uvedeme ještě jedno slovo: ‚přírodní‘. Tímhle mířím na vás, blázni do zdravé výživy, zelení troubové a hipízáční hovňousové, co pobíháte po světě v ‚přírodních vláknech‘. Slovo ‚přírodní‘ v tomhle kontextu nemá absolutně žádný význam, protože z přírody na téhle planetě pochází úplně všechno. Příroda v sobě zahrnuje naprosto všechno, ne jen stromečky a kytí. Všechno! Toxický odpad, který vytéká z chemičky do potoka, je ‚přírodní‘ látka, protože pochází z přírody a je její součástí. Součástí přírody jsme i my. Příroda v sobě prostě zahrnuje dočista všechno. I psí sračky jsou ‚přírodní‘. Jenom byste si je možná nedali k obědu.“

————————–

1. George Carlin o jazyce

2. — o mužích a ženách

3. — o lidských poklescích a nešvarech

4. — o smrti

5. — o všem ostatním

Pages: 1 2 3 4 5