HLOD 60 ← → HLOD 62

HLOD 61 – 21. 4. 2017 – Člověk na ně neustále naráží – na články o tom, že dnešní doba nepřeje filmovým superhvězdám. Někdo mluví o konci éry filmových hvězd, někdo o pádu hollywoodských celebrit nebo o nezájmu publika o přední tahouny. Jen si vezměme, jak strašně u publika propadly některé z nejnovějších filmů áčkových hvězd: Soudce s Robertem Downey Jr. stál $50 milionů a vydělal jich jen $84; Tajemství jejich očí s Julií Roberts mělo tento poměr 19,5/32; Svět zítřka s Georgem Clooneym 190/209; U moře s Bradem Pittem a Angelinou Jolie (!!!) 10/3,3; Hologram pro krále s Tomem Hanksem 30/7,8; nebo Serena s Jennifer Lawrence 30/3,9. Co se děje? Opravdu už hollywoodské hvězdy vůbec netáhnou?

„Paul Newman v Benátkách, 1963,“ Photo by Jared Enos, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Ne tak docela. Ať už se různí pisálkové pokouší výše zmiňovaná data interpretovat jakkoliv, minimálně u mě vždy naráží na jedno moudro Paula Newmana, jehož přibližná verze zní: „Jen tak ledajakému filmu ohromné výdělky nepřinesu, ale když mě obsadíte do té správné role, budu vám k nezaplacení.“  A tohle platí pro herce (dále např. Ryan Reynolds v Buried, Jamie Foxx ve Sleepless, Vin Diesel v Posledním lovci čarodějnic), herečky (Sandra Bullock ve Vítězství je naše, Scarlett Johansson v Ghost in the Shell), režiséry (Gore Verbinski s Lékem na život, Steven Spielberg s Obrem Dobrem) nebo i celková, obecná pojetí filmů (Deadpool vs. X-Men: Apocalypse). Ten správný člověk v té správné roli v tom správném filmu s tou správnou reklamní kampaní dokáže studiu vydělat stovky milionů. Obsaďte ho ale do nějaké druhořadé slátaniny, do filmu s velmi úzkým diváckým zaměřením nebo do filmu s mizerným marketingem, a diváci se vám na něj vybodnou. A bude úplně jedno, jestli v něm hraje áčková superhvězda, které jste za účinkování zaplatili dvacet milionů.

Takhle například v roce 2016 na Halloween porazila nízko- až středněrozpočtová černošská travesty komedie Boo! A Madea Halloween od Tylera Perryho v jednom týdnu dvojku Jacka Reachera s Tomem Cruisem a hned v týdnu následujícím roznesla v USA na kopytech velkofilm Inferno s Tomem Hanksem. Ačkoliv v téhle situaci opět spousta pozorovatelů syčela cosi o pádu hollywoodských hvězd, skutečnost je někde jinde. Koneckonců Cruisova série Mission Impossible stále vydělává stovky milionů a Hanks zažil jen pár měsíců před tímhle propadákem velký kasovní úspěch se snímkem Sully. Jenže o tom to právě je. Mission Impossible je stále živá a zábavná série se skvělou akcí a výpravou a velkým rozpočtem na reklamu. Sully byl zase film od Clinta Eastwooda, který dramatizoval něco, co měli lidé živě v paměti a dokázali se s tím ztotožnit. Zato Jack Reacher a Inferno? To první je zapomenutelné akční béčko a to druhé nedomrlá adaptace již před lety vyčpělé knižní série. Navrch byly oba tyhle snímky 1) rozcupovány kritikou a 2) nasazeny do naprosto nevhodného halloweenského termínu. Není tedy divu, že jim Madea vypráskala kožich, a to navzdory absenci vysokého rozpočtu a zářivých hvězd. A letos jsme se podobně dívali, jak nízkonákladový, ale o to zručněji natočený horor Uteč rozsápal v domácích výdělcích nejenom dvojku Padesáti odstínů šedi, ale dokonce áčkovou megastar Matta Damona a jeho 150milionovou propagandistickou hovadinu Velká čínská zeď.

Nechápejte mě špatně. Vysoké rozpočty jsou stále výhodou. Lidé dnes nechtějí platit hordy peněz za lístky do kina, aby se dívali na něco, čemu se v dnešní době televizní tvorba nejen vyrovná, ale dokonce to leckdy předčí (Hra o trůny, Westworld, Sense8, marvelovské seriály na Netflixu… s výjimkou Iron Fista). Jen bych rád podotknul, že ani vysoké rozpočty dnes filmy nezachrání, jestliže si studia a tvůrci 1) neohlídají jejich kvalitu, 2) neohlídají rozpočet, 3) nepostarají se o správný marketing. To si pak totiž mohou do hlavní role obsadit třeba svatého Petra, a v kasách kin je stejně roznese na kopytech chlap navlečený do obleku černošské matriarchy a puntíkatých šatů.