Vzestup a pád Nata Parkera IV/V

Hollywoodské skandály

Photo by Caffeinatrix, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Případ Natea Parkera není ani zdaleka prvním, natožpak posledním skandálem, s nímž se musel Hollywood potýkat. A ani způsob, jakým aféra probíhala a jak nakonec dopadla, není v ničem neobvyklý. Hollywoodské hvězdy se se skandály potýkají již od samého počátku americké kinematografie. Občas je ustojí, zatímco jindy je jejich prohřešky položí na lopatky. Pojďme se nyní schválně na pár těchto případů podívat, udělat si v nich trochu pořádek a zamyslet se nad tím, co rozhoduje o tom, jestli skandál dané hvězdě zničí kariéru, nebo ne.

Jako první člověka asi napadne závažnost hercova prohřešku. Nate Parker znásilnil mladou ženu a pak ji psychicky natolik vydeptal, že po letech spáchala sebevraždu. Za takovouhle věc si konec kariéry a zničení pověsti zaslouží stejně jako Bill Cosby, který v průběhu desítek let omámil a znásilnil desítky žen, nebo Mark Salling (?) ze seriálu Glee, u něhož se v počítači našla dětská pornografie. V porovnání s nimi je pochopitelné, že například Hugh Grant nebo Eddie Murphy, kteří byli svého času přistiženi s prostitutkami, si mohli jeden dva týdny v médiích jakože sypat popel na hlavu a jejich fanoušky tyhle „aféry“ pak přestaly zajímat. Nebo že Jonahu Hillovi, Alecu Baldwinovi a Mattu Damonovi stačilo jedno veřejné prohlášení a jejich negativní poznámky o gay komunitě jim byly okamžitě prominuty a zapomenuty.

Pakliže by ale mělo jít jen o závažnost případu, co bychom si měli myslet o Woody Allenovi, Romanu Polanskim nebo Robu Loweovi? Toho prvního vlastní rodina obviňuje z pohlavního styku s jeho nevlastní nezletilou dcerou; ten druhý kvůli sexu s třináctiletou nadějnou herečkou již několik desítek let nesmí vkročit na území Spojených států, protože by ho okamžitě zavřeli; a tomu třetímu se v roce 1988 dostala do médií nahrávka postelových radovánek s šestnáctiletou dívkou, která navíc neměla ani ponětí o tom, že si ji Lowe při sexu nahrával. A přesto jsou první dva vysoce uznávaní režiséři, kteří nejenže stále točí, ale navíc je hollywoodské filmové akademie zasypávají filmovými cenami a samotní herci je v rozhovorech vynáší do nebes; a kariéra Roba Lowea kvůli skandálu s nahrávkou sice trochu utrpěla, nebylo to ale nijak hodně a ani kdovíjak na dlouho. Dnes je Lowe opět vyhledávaným hercem nejen televizních obrazovek a jeho „zábavným eskapádám“ z minulosti se lidé jen smějí.

Photo by Eva Rilandi, Flickr, CC BY-SA 2.0

A že by závažnost provinění byla tím nejdůležitějším faktorem, začne člověku připadat obzvláště na pováženou, když si vzpomene na další případy, u nichž se Hollywood a fanoušci zachovali poněkud nepředvídatelně. Například Mark Wahlberg je rasista a homofob jako vyšitý. Před lety dokonce s kamarády fyzicky napadl dvojici vietnamských mladíků – nadával jim do kdovíčeho, jednomu způsobil otřes mozku a toho druhého praštil tak silně do hlavy, až ten člověk oslepl na jedno oko. Wahlberg byl obviněn z pokusu o vraždu… jenže Hollywoodu a fanouškům to bylo ukradené. Z Wahlberga se brzy stala áčková hvězda a dnes se na celou tuhle eskapádu zapomnělo. Arnold Schwarzenegger zase podvedl manželku se svou uklízečkou, ta mu přivedla na svět syna, a Arnolda nenapadlo nic lepšího, než manželce vše zatajit, uklízečku nechat pracovat u něj doma a nelegitimního syna vychovávat po boku svých ostatních, legitimních dětí. A lidé to zase jen přešli bez většího povšimnutí. Očividně tu tedy jde i o něco jiného než jen závažnost.

Velkou roli podle mě hraje i známost a věhlas herce, jejich obliba u diváků. Tohle je poměrně hezky vidět na případu Johnnyho Deppa a Amber Heard. Díky oblíbenosti a slávě Deppa se v okamžiku, kdy jeho manželka požádala o rozvod a obvinila ho z domácího násilí, kolem herce vytvořil ochranný štít fanoušků. Ti si nedokázali představit, že by jejich oblíbený herec byl něčeho takového schopný a nejenom že ho začali veřejně bránit, ale ještě se pustili do Amber za to, že se chce dát rozvést jen pro peníze, že si všechno vymyslela a kdesi cosi. I když Heard publikovala fotky, na nichž má modřiny, a později video, ve kterém Depp po ránu nasává vínko, mlátí v kuchyni skříňkami a řve na ni, tak ji většina lidí nebrala vážně. Ona byla ostatně nicka, zato Depp pan Někdo. A že pak všechny peníze, které od bývalého manžela získala v rozvodovém řízení, dala na charitu, byl samozřejmě vykalkulovaný marketingový tah a jasná snaha napravit si pověst vypočítavé zlatokopky.

Photo by PM – Il Piccolo Missionario, Flickr, CC BY-SA 2.0

Oproti tomu se můžeme podívat na Winonu Ryder, Katherine Heigl, Shannen Doherty nebo Megan Fox. A teď tím ani tak nemám na mysli fakt, že by Wahlberg, Schwarzenegger a Depp těžili z toho, že jsou muži, takže k jejich prohřeškům byli lidé shovívavější (zatím, protože ani na tuhle rovinu by nebylo radno úplně zapomínat). Spíše mi jde o to, že všechny čtyři herečky zdánlivě neudělaly nic tak hrozného, a slízly to mnohonásobně více než páni herci. Winonu načapali, jak krade nějaké cetky v obchodě, Katherine si rýpla do kvality scénářů svých filmů a seriálů, Shannen se tu a tam chytla s nějakým kolegou na place a Megan se opřela do svého režiséra Michaela Baye. Toť vše. Jedna jako druhá ale mají po (velko)filmové kariéře a musí se nadosmrti spokojit s televizní a nezávislou / nízkorozpočtovou filmovou tvorbou, kde navíc ani nemusí dostávat hlavní role. Pravda, Winona z nich má díky netflixovskému seriálu Stranger Things asi největší šance přeci jen svou kariéru znovu nakopnout a ukázat se v nějakém blockbusteru, možná i ve větší roli než jen štěku Spockovy matky (!?!), ale jak už jí není dvacet, vidím to dost bledě.

No jo, ale co třeba takový Mel Gibson? Ten byl v době svého skandálu známý jako málokdo a provinil se jen tím, že se párkrát opil a vydávil pár nechutných nadávek na stranu žen, židů a rasových minorit. Vzato kolem a kolem nešlo o nic až tak strašného. A to samé se dá říct i o Charlie Sheenovi a Lindsay Lohan, kteří ve své době dojeli na neustálé paření, užívání drog a neprofesionalitu na place. Přesto ale mají všichni po kariéře (Gibson se znovu snaží prorazit jako režisér, ale ještě se uvidí, jestli se mu to podaří). Čím to je?

Tady si zase myslím, že je potřeba zohlednit finanční stránku celé věci. Dokud jsou hollywoodští tvůrci nejenom známí, ale zároveň studiím přináší i velké výdělky, mohou si dělat, co se jim zlíbí, a nikoho to příliš netrápí. Jakmile ale vydělávat přestanou, může jim podseknout nohy i sebemenší skandál. Kariéry Sheena, Gibsona i Lohan byly v době jejich mediálních afér na ústupu. Filmy jim vydělávaly čím dál méně, nabídek ubývalo, a jakmile umělci začali dělat problémy, média zavětřila krev. Spustila se veřejná šaráda, která všechny tři rozcupovala na kousky.

Nebo si můžeme porovnat Wesleyho Snipese a Marthu Stewart. Snipes je černošský svalouš z Floridy, který se živí herectvím, zatímco Stewart pomenší běloška z New Yorku, která pracuje jako televizní kuchařka. Navenek se tedy možná zdají velmi odlišní, ale jedna věc je přesto pojí: Oba dva šli do vězení za peněžní podvody. Snipes za únik na daních a Stewart za nelegální machinace na burze. Jen jednoho z nich výlet do lochu kariérně zničil, a byl to právě ten, jehož kariéra už v době nástupu do vazby značně skomírala – Wesley Snipes.

Photo by nicolas genin, Flickr, CC BY-SA 2.0

Martha Stewart si vybudovala multimiliardové kuchařské impérium, takže vězení pro ni sice bylo nepříjemné, ale dalo se přežít (pro představu doporučuji čtvrtou řadu seriálu Orange Is the New Black, jejíž tvůrci se u jedné postavy nechali inspirovat právě Marthou Stewart). Zato Snipes už před svým obviněním mlel z posledního. První Blade mu vyšel v roce 1998, druhý v roce 2001, a ačkoliv byly oba filmy úspěšné, po nich následoval strmý pád do vod béčkových akčňáren s téměř nulovými výdělky. I třetí Blade byl při 65milionovém rozpočtu a 125milionových výdělcích propadák. Když se tedy Snipes začal v roce 2006 popotahovat se soudy, fanouškům bylo jedno, jak to s ním dopadne. V tu chvíli je zajímalo hlavně to, aby byl případ co nejzajímavější, aby se co nejvíce bavili.

Kromě závažnosti prohřešku, známosti hříšníků a finančního hlediska je tu ještě jedna věc, která by stála za zmínku – nevyzpytatelnost fanoušků, kteří občas jednomu umělci odpustí to, kvůli čemu jinou umělkyni jiného zavrhnou. Meg Ryan třeba zničilo kariéru, když se začátkem druhého milénia ocitla v hledáčku médií a veřejnosti kvůli své údajné aférce s Russellem Crowem. Byla tehdy ještě vdaná za Dennise Quaida, nota bene se jí kvůli početným rolím v romantických filmech a vizáži milého diblíka přezdívalo „americké zlatíčko“, a lidem se tenhle protiklad dokonalé filmové partnerky a přelétavé herečky vůbec nelíbil. Média herečku protáhla kanálem a lidé se k ní otočili zády.

Když ovšem Brad Pitt o pár let později opouštěl Jennifer Aniston kvůli Angelině Jolie, lidé mu všechno odpustili. Respektive jeho nikdo ani příliš neřešil. Psalo se hlavně o tom, jaká je Jennifer chudinka a Angelina potvora. Že měl v celé věci nějakou roli i on, bylo lidem putna, takže jeho kariéra nijak neutrpěla. Stejně jako neutrpěla o několik let později, když se rozváděl s Angelinou. To zase navzdory závažným obviněním ze strany herečky, která o rozvod požádala, o Pittově (zne)užívání alkoholu a lehkých drog a jeho rtuťovité povaze. Média a především fanoušci ho ovšem vykreslovali jako oběť nenažrané semetriky, s níž se nedá vyjít a která touží jen po penězích. Angelina se opět stala terčem posměchu, opět se proti ní vytahovala Jennifer Anniston a Brad Pitt byl opět ponechán více méně na pokoji.

Ženy mají nastavenou vyšší laťku než muži. Jejich chyb a omylů si všímáme častěji, přikládáme jim větší důležitost a pamatujeme si je déle, zatímco jejich úspěchy jsou zpravidla připisovány štěstěně.

— Greta Christina, The Orbit

Porovnat si můžeme i již zmiňovanou Katherine Heigl s Jaredem Letem. O Katherine jsme si ve článku o hollywoodské misogynii psali, že když jí šla v roce 2007 do kin komedie Zbouchnutá, Katherine si, „u studia, tvůrců a veřejnosti díky svým komentářům nadělala spoustu nepřátel. V jednom z rozhovorů se totiž o filmu vyjádřila následovně: ‚Ten film je trochu sexistický. Zobrazuje ženy jako věčně podrážděné semetriky bez špetky humoru a muže jako potrhlé drahoušky, co se jen chtějí trochu bavit. S těmi přepálenými postavami jsem měla od počátku problém. Občas jsem totiž hrála takovou nánu. Proč se moje postava tak často chová jako totální suchar? Proč se musí na plátně ženy zobrazovat zrovna takhle? Z 98 % jsem si natáčení náramně užívala, ale přijde mi docela obtížné mít tenhle film ráda.‘ Její slova v médiích spustila lavinu reakcí, které se většinou omezovaly na osobní útoky, v nichž byla Katherine nazývána ‚nevděčnou zrádkyní‘ či ‚asertivním, nedočkavým pokrytcem, kterého brzy omrzelo čekat, než se jí přítel konečně vysloví.‘ Katherine v reakci na tuto kritiku poskytla rozhovor časopisu People, ve kterém se snažila vyjasnit, že, ‚mi šlo jen o to, aby ženy nebraly tenhle motiv ve filmu příliš vážně a aby si pamatovaly, že jde jen o hrubozrnnou komedii.‘ Ani toto vyjádření jí ovšem v očích diváků a především hlavounů z Hollywoodu nepomohlo a dnes má kvůli své ‚úděsné povaze‘ a ‚problémům s přístupem‘ obtíže sehnat pořádnou práci.“

Photo by nicolas genin, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Oproti tomu si Leto dovolil dost nevybíravě mluvit o svém snímku Sebevražedný oddíl a o studiu, které ho vyprodukovalo, a ze strany studia, kolegů ani veřejnosti se nedočkal ani slůvka kritiky. Fanoušci ho dokonce ještě litovali, že byl z projektu nakonec tak zklamaný. Docela by mě zajímalo, co by říkali, kdyby o nějakém svém filmu nějaká herečka prohlásila, „Zbyla v tom filmu vůbec nějaká moje scéna, kterou nevystříhli? Vytříhli mi jich totiž tolik, že je ani nespočítám,“ nebo, „Cítím se docela podvedeně, protože když mi ten film před podepsáním smlouvy popisovali, měl vypadat úplně jinak,“ a nakonec poslala celé studio veřejně „do prdele“. To bychom o ní nejspíše slyšeli naposled… *kašli Heigl kašli kašli Megan Fox kašli Rose McGowan kašli kašli*

Nebo si vezměme potížisty Christiana Balea, Aleca Baldwina a (pro změnu) Russella Crowea:

– Bale se nechvalně proslavil v roce 2008, kdy „mu ruply nervy“ a v Londýně fyzicky napadl svou matku. A o pár dní později se rozeřval na členy štábu, když mu ve vypjaté scéně při natáčení filmu Terminator: Salvation pokazili jeden záběr.

– Baldwin je v médiích rok co rok kvůli své výbušné povaze, nenávisti k paparazzi a nevybíravým výrazům. V roce 2011 se navíc dostala na internet nahrávka zprávy, kterou Baldwin nechal ve vzteku na záznamníku své jedenáctileté dcery. Nazval ji tehdy „nevychovanou, bezohlednou malou sviní“ (protože si mu předtím dovolila nezvednout telefon), a pohrozil jí, že, „Takhle jsi mě urazila naposled. Já už tě srovnám do latě!“

– O Croweovi je také známo, že má krátkou roznětku a často dělá hysterické scény. Pro potřeby tohoto článku vypíchneme jeden případ za všechny: V roce 2005 mrštil telefonem po zaměstnanci luxusního hotelu, kde zrovna přebýval, a trefil ho do obličeje tak nešťastně, že si muž odnesl několik stehů. Croweova kariéra ani pověst samozřejmě nijak neutrpěly, protože se takovéhle chování s pobaveným uchechtnutím přičetlo na vrub jeho image zlobivého kluka.

Bale, Baldwin i Crowe všechny tyto eskapády nejenom kariérně přežili, ale dokonce se jim dnes daří lépe než dříve. Všichni tři jsou stále uznávaní umělci, kteří si mohou vybírat, do jakého projektu se vrhnou. A schválně si je porovnejme s některými jejich hereckými kolegyněmi.

Photo by Josh Hallett, Flickr, CC BY-SA 2.0

– Zatímco Bale si na place může řvát, na koho chce, a lidé jsou jeho chováním maximálně pobaveni, Teri Hatcher přichází o práci a o fanoušky jen proto, že se o ní proslýchá, že je „zlá“. O Lee Michelle kdysi prohlásila herecká kolegyně, že se také chová příšerně – „Jednou dokonce během technické pauzy luskla prsty směrem ke štábu a osočila se na ně, ‚Tak dělejte. Já mám dneska ještě plány!‘“ –, a kde jí dnes je konec? A Lindsay Lohan či Shannen Doherty na podobné zvěsti kariérně také dojely.

– Podobně je to s Alecem Baldwinem a například Reese Witherspoon. Co Baldwin řekl své dceři do telefonu by žádné herečce v životě neprošlo, ale Reese dojela i na podstatně menší přešlap. Jednou se během dopravní kontroly vzpírala pokutě a zeptala se policisty, „Víte vy vůbec, kdo já jsem?“ To je celé. Nahrávka se dostala ven, Reese měla z ostudy kabát a fanoušci jí to dodnes nezapomněli.

– Russellu Croweovi fanoušci házení telefonem odpustili, ale co třeba Naomi Campbell? S tou se pověst násilnické hysterky táhne kvůli tomu samému přečinu v podstatě dodnes. Ve své době kvůli propírání celé kauzy v médiích dokonce musela odejít na nějakou dobu do ústraní.

Nebo si porovnejme Blakea Sheltona, zpěváka country a porotce v pořadu America’s Got Talent, se zpěvačkou a herečkou Cher. Když Blake nahodil na twitter zprávu namířenou proti Arabovi, který bydlel ve stejném hotelu, „Ten čůrák, co bydlí v pokoji vedle mě, by měl buďto zavřít klapačku, nebo se naučit anglicky, abych alespoň věděl, co se chystá vyhodit do povětří,“ lidé kroutili hlavou. Blakeovi ale stačilo, aby se omluvil-neomluvil-vymluvil na to, že „humor je velkou součástí mého života,“ a bylo po všem. Zato když Cher napsala po teroristických útocích na tureckém letišti na Twitter zprávu, „Všichni se modlíme za všechny nevinné lidi na tureckém letišti,“ a přidala k ní emoticon bomby a exploze, lidé ji málem ukamenovali za jakýsi projev necitlivosti a nelidskosti. Cher se pak musela sáhodlouze omlouvat a dušovat, že to tak nemyslela a že je jí toho obrázkového přešlapu moc líto.

Ono se prostě zdá, že ve vztahu fanoušků a chybujících celebrit existuje dvojí metr. Muži si toho mohou dovolit podstatně více a většinou jim stačí jen nějaká narychlo splácnutá, usoplená omluva. Zato ženám stačí jenom málo, a mohou mít po kariéře. Omlouvat se pak mohou třeba do aleluja, ale kolikrát už jim je to houby platné. Možná je to tím, že od nich coby od „něžného pohlaví“ fanoušci čekají více? Že jim kvůli genderovým očekáváním tolerují méně? Kdo ví…

Photo by Ricardo Reyes, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Abych ale nevypadal zaujatě, můžeme si tuhle genderovou problematiku klidně otočit. Vzpomenete si například na případ Chrise Browna? Před pár lety chodil se zpěvačkou / občasnou herečkou Rihannou, jednoho večera se pohádali, Brown ji praštil a média pak několik týdenních cyklů žila z fotek, na nichž měla Rihanna modřiny po celém obličeji. A Brownovi to natolik poškodilo kariéru, že po něm dneska s výjimkou hrstky hardcorových fanoušků, policie a soudů téměř neštěkne pes.

A teď si ho schválně porovnejte s Emmou Roberts, herečkou ze čtvrté a páté řady American Horror Story, obou řad Scream Queens nebo filmu Nerve: Hra o život. Ta před časem tak zmlátila svého tehdejšího přítele Evana Peterse, že musel být hospitalizován s podezřením na otřes mozku. A jak to s Emmou dopadlo? Nijak. Domácí násilí na ženách je odporné, ale když se to samé stane muži (který se v dané situaci de facto nemá jak bránit), nikdo to buď neřeší, nebo se tomu ještě směje. Takže se celá věc zametla pod koberec a Emma dál skáče z jednoho projektu do druhého.

Lidé jsou prostě nevyzpytatelní, takže chybující herci a herečky nikdy nemohou přesně vědět, jak velikou botu udělali, dokud neotevřou internet nebo si nepustí televizi. Teprve pak se ukáže, jestli bude stačit obyčejná omluva, nebo jestli je čeká několikaměsíční / –roční odchod do ústraní, než veřejnost na vše zapomene. U některých umělců se ovšem na jejich prohřešky zapomíná obtížněji než u jiných.

—————

A o tom si zase povíme příští týden. Co si o dnešním díle článku myslíte? Zaujalo vás něco? Nesouhlasíte nebo byste chtěli něco dodat? Dejte nám vědět dole v komentářích.

—————

—————

Korekce: Lucifrid

—————