Vzestup a pád Nata Parkera III/V

Parkerova omluva?

Zrození národa, 2016, Photo © Fox Searchlight Pictures

Posledních pár detailů tohoto odporného příběhu sdělil médiím bratr Parkerovy bývalé přítelkyně, jejíž jméno se na přání rodiny z pochopitelných důvodů nikde neuvádělo. A právě na rozhovor s jejím bratrem se v polovině srpna 2016 Nate Parker rozhodl zareagovat vlastním prohlášením. Jen udělal tu osudnou chybu, že ho nejdříve neprojednal se svým týmem. Pasáže, které se lidem obzvláště nelíbily, a které byly později použity proti němu na důkaz toho, že svého činu ani nelituje, vám schválně podtrhnu:

Tohle jsou má slova. Píšu je od srdce a nenechal jsem je přefiltrovat přes třetí stranu. Čtěte je nezávisle na jakékoliv mojí další platformě jako slova obyčejného člověka.

Píšu vám duševně zničený…

Během posledních několika dní se část mé minulosti – moje zatčení, soudní proces i osvobozující rozsudek ve věci obvinění ze sexuálního napadení – dostala do hledáčku médií, stala se předmětem debat na sociálních sítích a součástí hovorů ve filmovém průmyslu. Chápu, proč tyhle věci tolik lidí zajímají, a rozumím tomu, že vyvolávají řadu pádných otázek. O tématech zdravých mezilidských vztahů a ženského práva cítit se bezpečně se musí mluvit, jakkoliv jsou takové konverzace nelehké. Na mnohem osobnější rovině coby otec, manžel, bratr a hluboce věřící člověk chápu, jak matoucí a bolestivý tento incident musel spoustě lidem připadat. Ze všeho nejvíce té mladé ženě v centru veškerého dění.

Photo by PunkToad, Flickr, CC BY 2.0

Sám jsem se zrovna dozvěděl, že si ta žena před několika lety vzala život, a tohle zjištění mě naplnilo neskonalým smutkem. Ani nevíte, s jak těžkým srdcem jsem tu zprávu vyslechl. Stále přemýšlím, jaký dopad to muselo mít na její rodinu.

Nedokážu a ani nechci pomíjet bolest, kterou si prožila v průběhu našeho soudního procesu a po něm. Já si stále stojím za tím, že k našemu styku byla jednoznačně svolná, existují ovšem důležitější věci než právo. Například morálka. Věřící člověk by se nikdy neměl ocitnout v podobné situaci. Je mi 36 let, mám čtyři dcery, věřím v Boha, a když se tak ohlížím za svými teenagerskými lety, mohu bez zaváhání říci, že jsem měl mít více rozumu.

Moudřejším pohledem se ohlížím za těmi časy a vidím svůj rozhořčený postoj i upřímnou snahu dokázat všem svou nevinu. Dnes je mi jasné, že jsem v té době ve snaze očistit své jméno možná neprojevoval dostatek soucitu. Soucitu s tou mladou ženou a se závažností situace, do které jsem sám sebe a další lidi dostal.

Co se stalo, nezměním. Té ženě, něčí dceři, sestře, něčí matce, už život nic nevrátí.

Od doby, co mi bylo devatenáct let, jsem se tolik změnil. Vyrostl jsem, ve spoustě ohledech dospěl, ale stále před sebou ještě mám dlouhou cestu. Snažím se chovat tak, abych své komunitě nedělal ostudu, a v tomto úsilí budu pokračovat, co mi budou stačit síly. Vím ale, že některé rány čas ani slova nezahojí.

Nikdy jsem od téhle části svého života neutíkal a nikdy nebudu. Neberte to tedy tak, že bych se snažil tímto prohlášením cokoliv odčinit.  Přijměte tento dopis pouze jako reakci na aktuální dění.

Nate

Photo by Gordon Correll, Flickr, CC BY-SA 2.0

V tuhle chvíli už vám asi došlo, kde média, fanoušci a všelijací internetoví lidé viděli problém. Nate Parker se ve svém prohlášení ani jednou neomluví, neřekne, že by mu cokoliv bylo líto, dokonce ani nepopře všechny ty ohavné věci, které se o něm propíraly v tisku. Místo toho párkrát napíše, jak mizerně se cítí (z toho, co udělal, nebo z toho, že se to dostalo ven?), a pak různými výrazy v podstatě několikrát zopakuje, že on vlastně nic neudělal. Používá své dcery jako štít a neustále se ohání vírou, jako by mu snad tyto dvě věci měly pomoci morálně si přilepšit. Několikrát zmíní, že se celá událost stala už kdysi dávno, tak proč ji teď znovu vytahovat a řešit, že ano? A konečně, když zmíní svou „komunitu“, opět tím rýpne do rasového podhoubí případu, skoro jako by tím znovu poukazoval na to, že si na něj média a internetoví trollové zasedli jen proto, že je černoch.

Co z toho?

Parkerova „omluva“ podle očekávání nezabrala, a dokonce proti herci poštvala ještě více lidí. To samozřejmě přidělalo spoustu vrásek produkujícímu studiu Fox Searchlight, které si s touhle polízanicí muselo nějak poradit. Foxáci měli v rukách toxický film od tvůrce, který se ocitl v nemilosti veřejnosti i hollywoodských profesionálů. Jelikož ale za práva ke snímku zaplatili $17,5 milionů (nejvyšší částku, která kdy byla na festivale v Sundance za jeden film vyplacena, a zároveň částku, v níž se ironií osudu a bez trojice nul odráží výše odškodného, které dostala Parkerova oběť od školy Penn State), další peníze vrazili do reklamních, festivalových a částečně i akademických kampaní, tak tuhle investici potřebovali získat zpátky. Vcelku pochopitelně tedy dělali, co mohli, aby udusali požár negativní publicity. Konkrétně to znamenalo, že neodpovídali na dotazy novinářů a Parkerovi na dlouhou dobu zakázali dále se v médiích k čemukoliv vyjadřovat. Rozjetý vlak negativity už ale nešlo zastavit.

Ze všeho nejdříve oznámil AFI, Americký filmový institut, že ruší chystané promítání Zrození národa, a to včetně posezení s tvůrci, které ho mělo následovat. Studentům AFI to oznámil sám děkan Jan Shuette, „Stranou promítání daného filmu mi přišla spousta zpráv zaujímajících nejrůznější stanoviska. Podle mě je důležité, abychom všechny otázky ohledně pohlaví, rasy a dalších věcí společně vyřešili ještě předtím, než dojde k samotnému promítání. Na příští týden tedy plánujeme speciální moderovanou diskuzi, v níž všechna tato témata probereme.“ Promítání Zrození národa bylo odsunuto na pozdější termín v tomto roce, v podstatě tedy na neurčito. V daném termínu tento film nahradilo promítání a posezení s tvůrci druhého Jacka Reachera.

Photo by GabboT, Flickr, CC BY-SA 2.0

Druhou ránu Nateu Parkerovi a studiu Fox zasadil Mezinárodní filmový festival v Torontu. Zatímco se totiž Foxáci snažili celou aféru přejít, vedení TIFF oznámilo, že se tvůrci Zrození národa nebudou účastnit hlavní festivalové konference. Film se sice promítal, ale s tvůrci bylo zpočátku téměř nemožné si promluvit. První torontská konference ke Zrození národa byla naplánována až dodatečně na 11. září. Přesně tak, naplánovali ji na den výročí teroristických útoků na Světové obchodní centrum, aby se jakékoliv potenciálně šťavnaté články o Parkerových vyjádřeních ztratily mezi hromadou příspěvků připomínajících útoky na newyorská Dvojčata. Šlo tedy o podobnou fintu, jaké studia využívají, když do médií vypouští nepříjemné zprávy v pátek odpoledne. Šťávy ale konference beztak moc nepřinesla. Jak se dalo očekávat, Parker se k celé věci odmítl vyjádřit. Když se ho jeden novinář zeptal, jestli by se chtěl omluvit rodině zemřelé ženy, odpověděl, „Nejsme tu kvůli mně. Nerad bych tuhle konferenci o filmu zastínil svým osobním životem.“ Hlavní cenu poroty v Torontu místo Zrození národa vyhrál snímek La La Land.

Do toho od Parkera, potažmo i jeho filmu, začali houfně dávat ruce pryč téměř všichni hollywoodští insideři, kteří s ním kdy přišli do styku, a to včetně herců a hereček, kteří s ním hráli ve Zrození národa. Armie Hammer (hrál Osamělého jezdce) ani Jackie Earle Haley (hrál Rorschacha ve Strážcích), kteří ve filmu ztvárňují vedlejší role, se prozřetelně k ničemu nevyjadřovali, zato jejich kolegyně Gabrielle Union – kterou v devatenácti letech znásilnil s pistolí u hlavy zákazník obuvnictví, ve kterém pracovala – sdělila novinářům, „Od chvíle, co jsem se o minulosti Nata Parkera dozvěděla, mám kámen v břiše a jsem naprosto zmatená. […] Jakkoliv mi náš film přijde důležitý a silný, nedokážu ta obvinění brát na lehkou váhu.“

„Tab Hunter“, Photo by David, Flickr, CC BY-SA 2.0

Co ovšem Parkera a Foxáky muselo bolet nejvíce, byla naprosto promarněná šance sáhnout si na oscarové zlato. Snímek sice již několik měsíců oblétával filmové festivaly, ale většina akademiků jej ještě neviděla. A co hůř, díky medializaci odporných detailů Parkerova případu drtivá většina z nich najednou ani neměla chuť se na něj dívat. Jak to vyjádřila Marcia Nasatir, produkční členka oscarové komise, „Osobně mi přijde velmi obtížné rozlišovat mezi tvůrcem a filmem, který napsal, režíroval a hraje v něm hlavní roli.“ Marcii přitakávali i další oscaroví akademici, „Jestli bych chtěl vidět film natočený někým, kdo sexuálně zneužil mladou ženu a ani si podle mě neuvědomuje vlastní vinu? V tuto chvíli bych na základě všeho, co jsem si o tom případu přečetl, na ten film nešel.“ Když se snímek dostal v polovině října poprvé k akademikům (studia jim k filmům, do jejichž kampaní jsou ochotná investovat, vždy zařizují promítání zdarma), většina z nich o něj nejevila zájem. Podle časopisu Hollywood Reporter sice někteří nepřijali snímek úplně nejchladněji, nicméně sály byly naplněné jen zhruba ze čtvrtiny.

Abychom ale oscarovou komisi nemalovali jen jedním štětcem, uvedeme si i jeden protichůdný názor. Například Tab Hunter, který je nám minimálně díky článku o Oscarech 2016 velmi dobře známý, se nechal slyšet, „Vinným ho neshledali, a i kdyby ano, máme zde hodnotit film, a ne muže, který ho natočil. Ještě jsem nepotkal hollywoodskou hvězdu, kterou by média někdy nepropírala kvůli nějaké senzační aféře. Spousta z těch hříšníků se dokonce dostala do samotné oscarové akademie. Lidé v Hollywoodu se s oblibou dívají, jak se druhým nedaří, ale podle mě bychom měli hodnotit filmy jako takové a nic vedlejšího do toho netahat. Co jsem tak slyšel, ten film je velmi dobrý. Přijde mi ostudné, že lidé cítí potřebu vytahovat takovéhle věci a snažit se jimi ten snímek pošpinit. “A takovýchto Tabů Hunterů je oscarová komise plná, takže kdo ví… Třeba Zrození národa získá alespoň nějakou tu nominaci. Příliš nadějně to ale nevidím.

Photo by Eric, Flickr, CC BY-SA 2.0

Parkerovo vítězství mi přijde o to méně reálné, že měl herec v týdnech a měsících po rozpoutání skandálu a jeho prvotním prohlášení několikrát možnost projevit v médiích lítost a omluvit se rodině zemřelé ženy, ale ani jednou to neudělal. Místo toho buď mlčel, nebo dokola opakoval, že už je to dávná minuliost, že byl zproštěn viny, že o ničem nevěděl, že jsou k němu novináři nefér, že z téhle bolestivé události dělají bulvární aféru, že si na něj zasedli, protože je černoch. Odvolával se na svou víru, svou rodinu, svou rasu, kulturní význam jeho snímku.

A tohle všechno navíc dělal navzdory radám – a později nátlaku – od studia Fox a jeho vlastních PR manažerů. Jeden anonymní hollywoodský veterán se nechal citovat v Hollywood Reporteru, „[Když ho připravovali na rozhovory pro 60 Minutes a Good Morning America,] sepsali mu body, o kterých měl mluvit, ale on vůbec nedbal jejich rad.“ Parker nedbal ani rady Oprah Winfrey, která na něj již v únoru naléhala, aby předešel skandálu a o celém případu si promluvil s moderátorkou Gayle King v jejím pořadu CBS This Morning. Oprah mu domlouvala, že by otevřeným rozhovorem o sexuálním násilí mohl pomoci mnoha divákům, zvýšit o tomto problému povědomí a třeba si i trochu přilepšit v očích lidí, kteří by ho za jeho minulost mohli odsuzovat. Parker ji ovšem rozezleně odmítl. Údajně ho štvalo, že lidé vidí ve „svolné sexuální experimentaci mladých lidí, která se trochu vymkla z rukou“ něco nepatřičného, a že se v případu chtějí po letech nimrat. A rozezlený byl o to více, že se lidé chtěli bavit o jeho soukromých eskapádách, a ne o právě dokončeném filmu o Natu Turnerovi, na kterém osm let pracoval a do kterého vložil tolik úsilí.

Parker tedy nedbal rad Oprah Winfrey, studia, PR manažerů ani nikoho jiného. Razil si vlastní cestu, neomlouval se, vymlouval se. A lidé mu to nebaštili. Podle komentářů si i běžní čtenáři všimli, jak se zuřivě vyhýbá jakékoliv zodpovědnosti, jak si nad celou věcí myje ruce, jak sice říká, že ho celá věc rmoutí, ale skutečnost nejspíš bude někde jinde.

Photo by hobvias sudoneighm, Flickr, CC BY 2.0

Byl jsem křivě obviněn. Šel jsem k soudu, vyseděl si proces a byl jsem zproštěn obžaloby. Byl jsem shledán nevinným.

Cítím se mizerně, že ta žena už není mezi námi. S tím se musela vypořádat její rodina. Ale jak tu sedím před vámi, omlouvat se nebudu.

—————

— Nate Parker v rozhovoru s Andersonem Cooperem,

60 Minutes, 2. 10. 2016

Parkerovo chování se prostě nikomu nelíbilo a diváci nad ním zlomili hůl. Čímž pádem se herec stal toxickou komoditou i pro hollywoodské kravaťáky. Konkrétně Foxáci – jakmile viděli, že s Parkerem není řeč a že si pod sebou zdatně podřezává větev – nad ním mávli rukou a veškeré finance, které měli vyhrazené pro budoucí oscarovou kampaň jeho filmu, přelili do Jackie, autobiografického snímku o bývalé první dámě Jackie Kennedy s Natalie Portman v hlavní roli. Když se pak Parkerův film po měsících objíždění festivalů dostal do široké distribuce, vydělal v Americe během premiérového víkendu pouhých $7 milionů, druhý týden téměř vypadl z první desítky a celkově u Zrození národa studio Fox počítá s hrubou ztrátou ve výši $10 milionů. Někteří komentátoři poukazovali na to, že nízké výdělky může mít částečně na svědomí přesycenost diváků otrokářskými dramaty, ale na prvním místě se všude uváděla Parkerova aféra. Lidé nechtěli svými penězi podporovat film od člověka, který někomu provedl to, co provedl, a ani nevypadal, že by mu to bylo kdovíjak líto.

Parker to má jednoduše v Hollywoodu (nadlouho? navždy?) spočítané. V současné době má sice stále naplánovaný jeden projekt pro Legendary Pictures, ale dá se předpokládat, že z něj sejde. Jak to hezky vyjádřil jeden studiový manažer, „Jeho neschopnost alespoň předstírat, že mu nebylo jedno, kolik peněz do něj lidé investovali, je neomluvitelná. Už jen kvůli tomu ho Hollywood z obchodního hlediska zařadí do kategorie ‚život je příliš krátký‘. Navíc, jestli jste si všimli recenze jeho filmu v New York Times, tak ta se celá točila kolem jeho skandálu. Ať už Nate Parker v budoucnosti natočí nebo vyprodukuje cokoliv, tohle bude už navždy obsah prvního odstavce.“

—————

Korekce: Lucifrid

—————