HLOD 37 ← → HLOD 39

HLOD 38 – 1. 7. 2016 – Alfred Hitchcock byl kromě zasloužilého režiséra a autora mnoha skvělých snímků také uznávaný filmový teoretik, na jehož mnohá moudra nedají (dobří) filmaři ani dnes dopustit. Pro Hitchcocka byl například film v první řadě obrazovým médiem, v němž měl mít právě obraz a obrazový způsob vyprávění přednost před dialogy a zvukem. Tohoto doporučení se občas s výbornými výsledky drží animátoři od Pixaru – třeba v úvodu Vzhůru do oblak nebo Wall-Em. „Předmět na snímku by měl v daném momentu velikostně odpovídat jeho významu v rámci příběhu,“ byla další rada, která lidem hodně vyvstávala na paměti třeba u posledního záběru Počátku. Dnešní hlod však bude ještě o jiném Hitchcockově moudru – tzv. pravidlu tří.

Photo by Andy Maguire, Flickr, CC BY 2.0

Pravidlo je to dost jednoduché: Jestliže tvůrce chce, aby si v jeho filmu diváci zapamatovali nějakou věc, musí jim ji podle Hitchcocka alespoň třikrát ukázat nebo se o ní zmínit. Když to neudělá, divák se v příběhu ztratí a nebude se chytat; když to přežene, divákovi film přijde neobjevný a bude ho nudit.

Uveďme si pár příkladů: Kolikrát je vidět síla kovové koule ve Strážcích galaxie? Jednou ve flashbacku roztrhá radu starších, napodruhé se s ní odpálí oranžová slečna u vesmírného vetešníka, napotřetí ji použije hlavní záporák… a teprve potom ty fialové plamínky mohou hrát roli ve výbušném finále. Ve čtvrtém Šíleném Maxovi jednou vidíme, jak vlčáci tetují Maxovi na záda nápis „Univerzální dárce“, asi třikrát ho potom v průběhu filmu tímto označením někdo počastuje, a díky tomu může Max v závěru darovat krev Furiose, aniž by musel cokoliv sáhodlouze vysvětlovat. Minimálně třikrát byla ukázána nebo zmíněna Eärendilova viála, než ji Frodo použil proti Odule v Pánovi prstenů; třikrát nám Christopher Nolan ukázal, co dělá Teslův přístroj v Dokonalém triku, než nás dovedl k temnému konci snímku; minimálně dvakrát mluvil Michael Douglass v Ant-Manovi o tom, jak se jeho žena zmenšila na subatomární úroveň, a jednou jsme to sami viděli ve flashbacku, než to samé rozhodnutí mohla učinit i postava Paula Rudda; atd.

Příkladů by se samozřejmě našlo více. Smysl tohoto hlodu není ani tak něco kritizovat, ale spíše vás ponouknout k tomu, abyste si při sledování filmů všímali třeba i takovýchto drobností. Možná by vás to mohlo bavit. A možná díky tomu v budoucnu dokážete popsat, proč vás tolik štvou scenáristické nedomyšlenosti typu: rozžhaveného meče, který začala ústřední dvojka v Pacific Rim bez jakéhokoliv upozornění či ohlášení používat někde uprostřed filmu; ohně, který v závěru třetího Iron-Mana zničehonic začne chrlit postava Mandarina, ačkoliv tuhle schopnost nikdy předtím nikdo neměl a on sám ji ani dále nevyužívá; vtipu s „Babiččiným čajem“, který v jedné z ústředních scén Batmana v Supermana sousta lidí nepobrala, protože se o něm scénář do té doby zmínil jen jednou asi půl hodiny předtím, než byl zase relevantní; nebo schopnosti létat, kterou ve druhých Avengerech Scarlett Witch až do poslední scény neměla…