HLOD 34 ← → HLOD 36

HLOD 35 – 18. 5. 2016 – Není tomu tak dlouho, co bylo v rámci marketingové kampaně blížících se X-Men: Apokalypsy zveřejněno, že v dalším filmu si tvůrci vezmou na paškál Temného Fénixe. Tedy tu samou příběhovou linii, kterou X-Meni rozpracovávali ve třetím díle (byť ne pod původně plánovaným vedením Bryana Singera, ale Bretta Ratnera). A mě už tohle neustálé lezení do stejné řeky fakt nebaví. Teď ani nemluvím o nekonečných pokračováních a předělávkách oblíbených klasik z osmdesátých a devadesátých let. Za posledních deset patnáct let Hollywood divákům naservíruje / naservíroval na velkém plátně tři různé Spider-Many, dva Batmany, dva Supermany, dvojí (brzy trojí) Fantastickou čtyřku… Všechno se rebootuje a ty samé příběhy se v kinech střídají jako na běžícím páse. Nějaká postava se jednou zkusí, a když nevyjde, už za dva tři roky se klidně představí znovu, jen v trochu jiném vydání. A všechno se rozbíhá zase od začátku. Přirovnejte si to ke kolotoči, páternosteru, k čemu chcete. Hlavní je, že se v kinech točí stále ty samé postavy, stejné příběhy, stejná nuda.

Očividně ale nejsem jediný, kdo si postupem času vypěstoval alergii na tuto současnou hollywoodskou tendenci předělávat tak rychle tolik snímků; neustále uvádět nové a nové verze těch stále samých postav; tak zhurta bořit a znovu vystavovat jejich filmové vesmíry. V nějaké již zapomenuté sekci komentářů na IMDb jsem narazil na člověka přímo z oboru, který se mnou tuto nevoli sdílel, a dokonce k ní měl spoustu dobrých postřehů. Tuto konverzaci tedy v dnešním hlodu překládám a přikládám. Je anonymizovaná a pro stručnost trochu pokrácená, ale snad zaujme.

CJD: To se teď už vážně netočí jiné druhy filmů než rebooty předělávek komiksových adaptací? Do kin za chvíli vtrhne už třetí restart spidermanovské série za krátkou dobu. Až se bude Spidey rebootovat znovu, kdo ho bude hrát? Batole? Mám filmy rád a dokážu ocenit dobře odvyprávěné příběhy, ale těch předělávaných předělávek už mám fakt plné zuby. Co takhle se alespoň pokusit o trochu originality?

Photo by Sam Cox, Flickr, CC BY-NC 2.0

DK: Já to vidím podobně, ale jde o to, že na nás už nezáleží. Jsme příliš staří. Hollywood zajímají pouze puberťáci, protože jen oni stále chodí pravidelně do kina a kupují si filmový merchandising. Spousta teenagerů navíc Raimiho původní trilogii neviděla. Respektive neviděla skoro nic, co se natočilo před rokem 2005. Postupem času sice i tihle teenageři odrostou a kino je přestane tolik zajímat, ale v tu chvíli dospěje nová generace mladých lidí, kteří klidně vyhodí spoustu peněz za něco, co jejich předchůdci viděli už tisíckrát, za něco, co se z jejich mladého pohledu bude jevit neokoukané.

Originální filmy se ale natáčí i dnes. Jde jen o to, že jsou vůči nim lidé nedůvěřiví, nechodí na ně do kina, a ty filmy proto zůstávají v nízkorozpočtové nebo nezávislé sféře. Jen během prvních pěti měsíců tohoto roku šly do kina snímky Jane Got a Gun, Midnight Special, Demolition, Triple 9, Whiskey Tango Foxtrot, Hail Caesar, Grimsby, Ulice Cloverfield 10, Eye in the Sky, The Finest Hours, The Meddler, Green Room, Race, Knight of Cups, The Boss, Hardcore Henry, Keanu, Being Charlie, Mothers & Daughters,  Me Him Her, Hra peněz nebo pár hororů typu Les sebevrahů, The Boy nebo Čarodějnice. Docela by mě tedy zajímalo, zatímco lidé nadávají na nedostatek originálních filmů v kinech, na kolik z těchto původních projektů se šli podívat.

CJD: Když jsem mezi lety 2008-11 žil v Los Angeles, pracoval jsem v marketingových odděleních několika studií, takže tohle moc dobře vím a znám. A shodou okolností jsem viděl všechny výše zmiňované filmy kromě Triple 9.

Z pohledu marketingu není největším problémem velkofilmů, o kterých jsem psal v původním příspěvku, ani tak jejich neoriginalita nebo konkrétní cílové skupiny diváků jako spíše fakt, že se intervaly mezi jednotlivými předělávkami natolik zkrátily, že je Hollywood schopný podstrkovat člověku během dvaceti let klidně i tři různé interpretace jednoho a toho samého příběhu. Lidé v marketingových a reklamních odděleních jsou z tohoto přístupu celí říční, protože se takhle téměř nedá nalákat zároveň publikum ve věkovém rozmezí 18-24 let, které se s příběhem třeba ještě nesetkalo, a publikum od 35 do 48 let, které ho vidělo už několikrát. A studia samozřejmě chtějí nalákat obě skupiny, protože jen jedna by vysoké rozpočty velkofilmů nedokázala splatit. Už takhle je těžké z lidí tahat peníze, když téměř každá franšíza vypouští do kin v průměru jeden film do roka, ale nedovedu si ani představit, jak lidé z marketingového oddělení Sony přistupují k propagaci již třetí variace Spider-Mana za méně než 10 let (Raimiho Spider-Man 3 vyšel v roce 2007). Kamenem úrazu tedy podle mě není ani tak originalita jako spíš neustálé omílání stejných příběhů, zápletek a postav v čím dál kratších intervalech.